TEST Infiniti Q50 2.2d – Tyč na druhé koleji

Potkat na českých silnicích Infiniti střední třídy je vcelku nelehký úkol. Luxusní odnož Nissanu totiž na evropském trhu působí teprve krátce a jediný model, kterým dosud v tomto segmentu disponovala, byl sedan G37. Nic proti němu, vůz je sportovní a zároveň reprezentativní, jediný motor v podobě vidlicového šestiválce o objemu 3,5 litru však není pro našince ten správný šálek čaje.

S příchodem modelu Q50, který „staré“ G37 nahrazuje, však nastává malá revoluce. Pod kapotou se objevil vznětový motor, nechybí ani hybrid a především inovativní technická řešení. Testovaný sedan je také prvním novým modelem Infiniti, který sjel z výrobní linky s označením Q. Zbytek portfolia automobilka pouze přejmenovala.

Design á la formule

Už jenom letmý pohled na bezmála 4,8 metru dlouhý sedan nenechá nikoho na pochybách, že tohle auto nevzniklo v Evropě. Zatímco konkurenční Mercedes-Benz C nebo BMW 3 jsou laděny spíše na elegantní notu a rozeznat je od sesterských modelů mnohdy není snadné, Infiniti Q50 dává příslušnosti jasné mantinely. Především přední část testované linie Sport vzbuzuje dojem blízké spolupráce s některou ze stájí Formule 1, ačkoliv design masky chladiče míří spíše k automobilce Lexus. Boční linie jsou prosté jakýchkoliv zbytečností a vyzařují pocit robustnosti, což ostatně naplno podporuje záď s protaženými svítilnami a dvojicí koncovek výfuku. Vzadu má Infiniti Q50 diodové svítilny standardně u všech výbav, vpředu pouze u linií Sport a Hybrid.

infiniti testy strednitrida  

Ať žijí displeje

Ačkoliv jsme si v útrobách vozů Infiniti nikdy na nedostatek luxusu nestěžovali, vliv Nissanu byl v některých oblastech na první pohled znatelný. S příchodem sedanu Q50 však automobilka vsadila na moderní dotykové displeje a všechno je rázem jinak.

Horní obrazovka slouží pro zobrazení navigačního systému a výstupu čtveřice kamer. Ty dokážou spojit obrazy v jeden a ukázat automobil z ptačí perspektivy, pomoci při parkování k obrubníku, při pohybu v omezeném prostoru a samozřejmě i během couvání. Celý spodní displej je vyhrazen multimediálnímu systému Infiniti InTouch, který vedle obvyklých funkcí (autorádio, klimatizace a nastavení) dovoluje široké možnosti personalizace.

infiniti testy strednitrida  

Prostřednictvím automobilu si můžete číst maily, připojit se k sociálním sítím nebo nahrávat další užitečné aplikace. Systém navíc umožní uložení profilů čtyř řidičů (dva pro každý klíček) a po výběru jednoho z nich se vůz nastaví přesně podle osobních preferencí. Infiniti InTouch kompletně komunikuje v českém jazyce, což se bohužel nedá říci o palubním počítači. Ten dostal ovládání na volantu, tlačítka tedy nebudete složitě hledat na přístrojovém štítu.

Infiniti myslí na různě založené šoféry a dokázalo připravit perfektní prostředí. Na manuální nastavení sloupku volantu nebo bohatě dimenzovaných předních sedadel zapomeňte – všechno se děje elektricky, v případě změny sevření bočnic řidičova opěradla dokonce pneumaticky. Přístrojová deska a středový tunel vás doslova obklopí, nikoliv však na úkor stísněnosti. Dokonce i vzadu se jako ve správném luxusním sedanu sedí velmi příjemně, pouze nad hlavou bychom se za pár dalších centimetrů nezlobili. Co však vůz nedokázal nahnat v interiéru, doplňuje zavazadelníkem se základním objemem 500 litrů, uzamykatelným průvlakem na lyže a možností sklopení zadních opěradel. Tím se také testované Infiniti liší od hybridní verze, která manipulaci s opěradly neumožňuje.

Diesel ze střední

Ačkoliv není vznětový motor v nabídce Infiniti žádnou novinkou (modely Q70, QX50 a QX70 mají vidlicový šestiválec od Renaultu, objevil se však i v Nissanech Navara a Pathfinder), v sedanu střední třídy se zatím neobjevil. Ani v tomto případě však automobilka neinvestovala do vlastního vývoje a čtyřválcový motor získala v rámci partnerství s koncernem Daimler.

infiniti testy strednitrida  

To však není nic, za co by se mělo Infiniti Q50 stydět. Čtyřválec s objemem 2,2 litru totiž ve 3000 otáčkách za minutu disponuje výkonem 125 kW a točivý moment 400 N.m leží v rozmezí 1400 – 2800 min^-1. Ačkoliv jsou hodnoty i jejich průběh naprosto totožné s motorem 220 CDI z Mercedes-Benzu C, agregát Infiniti prošel řadou změn – přeplňování má na starosti jediné turbodmychadlo (Mercedes má biturbo), dostal vlastní solenoidové vstřikovače nebo přepracované sání. Jeho běh je jemnější a pocitově vyrovnanější než u minulé generace stuttgartského sedanu.

Jedno z úskalí vidíme v tom, že je motor ve srovnání se současným čtyřválcem 220 CDI trochu zastaralý. Vyhoví pouze emisní normě Euro 5, zatímco ve Stuttgartu si k vyššímu stupni dopomohli systémem Bluetec pro vstřikování močoviny do výfukového systému. Ani to mu ale nebrání v dosažení příjemné spotřeby, která se při běžném stylu jízdy stabilně pohybuje okolo 5 litrů na 100 kilometrů. Ani dálniční přesuny předepsanou rychlostí neznamenají z hlediska odběru 5,8 l žádný problém, pouhých 2000 otáček za minutu, kultivovaný běh a perfektní odhlučnění kabiny navíc na palubě zajišťují téměř dokonalou akustickou pohodu. Pouze ve vyšších otáčkách se karta obrací a hlučnost motoru je výrazně vyšší.

Základní motor pořídíte s manuální šestistupňovou převodovkou nebo jako v našem případě se sedmistupňovým měničovým automatem. Rozdíl v ceně činí akceptovatelných 54.801 korun, spíše než v roli sprintera se však Infiniti vzhlíží v pozici pohodlného běžce na dlouhé tratě. Rychlostí řazení v ostřejším tempu nepřekvapí, komfort je však navzdory dřívějšímu uzamykání měniče příkladný. Škoda jen, že hořčíkové páčky pro řazení pod volantem použijete pouze zřídka…

Klasice odzvonilo

Nejen vznětový motor a inteligentní multimediální systém jsou hlavními chloubami Infiniti Q50. Automobilka totiž vsadila na revoluční přímé adaptivní řízení DAS, které dostala linie Sport ve standardu.

V čem tkví unikátnost takového systému? Především v odbourání mechanické vazby mezi volantem a přední nápravou, automobil se obejde bez klasické tyče řízení. Pohybem volantu dáte pouze pokyn aktuátoru, který se postará o natočení předních kol. Jistě, už díky samotné podstatě fungování systému DAS se rozlučte s obvyklou zpětnou vazbou řízení, přivítejte však nastavitelnou strmost a účinek posilovače. Oboje se mění v závislosti na zvoleném jízdním režimu (Sport, Standard a Eco), ale také na individuálním přání řidiče. Navzdory více než čtyřem stům tisícům testovacích kilometrů se však Infiniti pojistky ve formě klasické tyče řízení nevzdalo. V případě selhání trojice samostatných řídicích jednotek se prostřednictvím vložené spojky automaticky připojí, aby zachránila situaci.

infiniti testy strednitrida  

Jízdně je Infiniti Q50 automobilem několika tváří, což je především zásluhou revolučního řízení. Ve standardním či eko režimu je jeho převod příjemně dlouhý, posilovač řízení klade přiměřený odpor a přestože je volant dokonale oproštěn od jakýchkoliv vibrací (a tím pádem i zpětné vazby), přední kola reagují rychle a přesně na jeho natočení. Jiné je to v režimu Sport, kdy řízení ztuhne, zkrátí se jeho převod a v zatáčkách si vystačíte s menším natočením volantu.

Dokonalé vyrušení zpětné vazby může z řízení udělat trochu nudnou záležitost, inženýrům Infiniti se však povedl husarský kousek v oblasti podvozku. Ten je u verze se vznětovým motorem zcela konvenční (hybrid má v základu dvoupístové tlumiče DPS), ani na 19“ kolech s pneumatikami run-flat však z posádky nevyklepe duši, v zatáčkách karoserii nedovolí velké náklony a zároveň dokáže odfiltrovat většinu nerovností. Ve skutečnosti se však jedná o kompromis mezi sportovností a komfortem, přičemž první část i navzdory turbodieselu a vlažnějším reakcím automatické převodovky decentně převládá. Stačí totiž vypnout stabilizační systém a Infiniti se nenechá dlouho přemlouvat k ostřejší jízdě na hraně adheze. Dokonalé kontra s minimálním natočením volantu připadá vzhledem k podobně střiženým sedanům docela neuvěřitelně.

Závěr

Infiniti zamířilo s novinkou Q50 hodně vysoko a podle cenového srovnání by se měli mít úhlavní konkurenti na pozoru. Pomineme-li méně prostoru vzadu ve svislém směru a vznětový motor, který sice umí jezdit za málo, ale emisní normou Euro 5 neohromí, vystupují do popředí především jízdní vlastnosti, inovativní systém řízení a chytrý multimediální systém. Už pro tyto přednosti se vyplatí o japonském sedanu vážně uvažovat.

Plusy

• Dravý design karoserie
• Přesné přímé adaptivní řízení
• Úsporný vznětový motor
• Jízdní vlastnosti
• V souvislosti s výbavou přijatelná cena
• Luxusní interiér

Minusy

• Hlučnost motoru ve vyšších otáčkách
• Pomalejší automatická převodovka
• Místo nad hlavou na zadních sedadlech
• Motor plní pouze Euro 5

Foto: Petr Homolka