Jméno „Cooper“ je u vozů Mini již tradičně vyhrazeno základním sportovním verzím tohoto sympatického a nadmíru stylového auta. Kdo chce víc, má možnost zvolit tak jako my variantu Cooper S. A komu by i to bylo málo, má pro něj výrobce připravenou verzi John Cooper Works, u něhož je výkon přeplňovaného čtyřválec zvýšen ze 141 na 170 kW. Nutno ale dodat, že v případě Clubmana John Cooper Works musíte pro jeho pořízení sáhnout hodně hluboko do kapsy, neboť vůz u nás startuje na částce 942.500 korun.
Výbava něco stojí
Jenže levný není ani zkoušený Cooper S. K testu zapůjčená verze s pohonem všech kol All4 a samočinnou osmistupňovou převodovkou vyjde v základu na 785.200 korun. U testovaného auta však byla výbava dále rozšířena o položky za celkem 334.048 korun. Nejdražší z nich představoval paket Chili za 104.130 korun. V rámci něj získáte celou řadu prvků výbavy. Z nich stojí za zmínku například světelný paket, diodové mlhové a hlavní světlomety, sportovní kožený volant či samočinná dvouzónová klimatizace. Když navíc přihodíte dalších 2.678 korun, bude sportovní kožený volant, který jste si už koupili v rámci paketu Chili ještě podpořený značkou „John Cooper Works“. Za 26.156 korun lze mít panoramatické střešní okno, u něhož chválíme možnost jej elektricky otevřít. A za 8.814 korun dostanete vyhřívaná přední sedadla.
TEST 2015: Mini Clubman Cooper S AT – Je tohle ještě Mini?
Výbava testovaného auta tak byla vskutku vyčerpávající. Nějak se ale nemůžeme ubránit dojmu, že mnohé z příplatkových položek by měly být u takto vyspělého a drahého auta již součástí základní výbavy. Bohužel, jde o typickou cenovou politiku prémiových výrobců. Za hodně peněz dostanete kvalitní základ, rozuměj hardware. Jenže i přes jeho nesporné kvality se s ním spokojí jen málokterý kupující, takže je zde prostor na další zaškrtávání položek výbavy v tlustém ceníku. Tohle prémioví výrobci moc dobře vědí a podle toho se také zařizují. Na druhou stranu vše řídí ruka trhu. Pokud by zákazník o další výbavu za dodatečný peníz nestál, Mini by mu ji určitě nenabízelo.
Čtyři jsou víc než dva
Když náhodou zaparkujete nový clubman vedle toho předchozího, ihned odhalíte, o kolik je současné vydání větší. Pokud chcete čísla, tak na délku je druhá novodobá generace delší o 293 mm, rozvor náprav činí 2670 mm, což znamená prodloužení o 125 mm oproti předchůdci.
Nový clubman tak míří na samý vrchol vozů kompaktního segmentu. Což je zajímavé, když uvážíme, že první novodobá generace Mini byla typickým zástupcem segmentu B.
Z pohledu užívání auta a praktičnosti představuje největší změnu zavedení druhého páru dveří a fakt, že auto je otypované jako pětimístné. Předchůdce byl jen pro čtyři. Právě tato změna je v mých očích tou zdaleka nejvýraznější a jistě přispívá k většímu zájmu zákazníků o tento vůz. Mini Clubman tak chytře spojilo styl s praktičností. Pravda, prostornost asi není tím úplně hlavním, co by zájemce o toto auto sledoval, avšak pokud tak učiní, nebude zklamán. Střecha vozu se sice směrem k zádi svažuje, avšak činí tak zcela pravidelně a hlavně je až do zalomení vlastně rovná. Clubman tak těží ze stejné výhody jako vozy s karoserií kombi v porovnání s různými hatchbacky, liftbacky či sedany. Samotné nastupování dozadu ale zase tak komfortní není. Důvodem jsou relativně krátké dveře, které nesměly být na úkor komfortu nastupování cestujících vpředu.
Zajímavě je vyřešen také vstup do zavazadelníku. Místo obvyklých vzhůru výklopných dveří jsou použity dvoukřídlové. To auto zdědilo po svém předchůdci. Při otevírání musíte nejprve otevřít pravou stranu a pak teprve levou. A zavírat v obráceném pořadí. Kufr pojme solidních 360 litrů, po zvětšení dokonce 1250 litrů. V běžné konfiguraci je zadní lavice sklopná a dělená v poměru 60:40. Na přání může být zadní lavice dělená v poměru 40:20:40.
Kabina mini lpěla vždy spíše na styl než na ergonomické zásady. U třetího vydání se však toto výrazně zlepšilo. Co zůstává, jsou efektně provedená některé tlačítka. Jde o ty umístěná v pásu pod ovládáním klimatizace. K deaktivaci systému stop-start tak slouží červeně podbarvený přepínač, podobný ovladačům v letadlech. Je to hezké a současně funkční. Co naopak zůstává, je výborná pozice za volantem. V Mini se tak stále sedí nízko ve velmi dobře tvarovaných, v našem případě sportovních sedadlech. A volant už snad nemůže mít lepší tvar či sklon, stejně jako jsou velmi dobře rozloženy pedály. Prostě jak pro koncert varhaníka.
Design, interiér 1/3 Motor, jízdní vlastnosti Vrátit se zpět Pokračovat ve čtení
Zobrazit celý článek