TEST Mitsubishi Space Star 1.2 MIVEC CVT – Skromný kliďas

Design, interiér

Japonská značka Mitsubishi se v posledních letech zaměřuje prakticky výhradně na kategorii SUV. Dnes se ale výjimečně podíváme na auto zcela tradiční koncepce, které nabídku v nedávné době rozšířilo. Nejde ale o novinku v pravém slova smyslu. Jeho původ sahá až do roku 2012, kdy se pod jménem Mirage začal prodávat na některých světových trzích. V Evropě automobilka sáhla po označení Space Star, které je dobře zavedené z minulosti. Mnohem důležitější je ale fakt, že před dvěma lety se model Space Star dočkal modernizace a až v této podobě se nyní dostává na tuzemské silnice.

V důsledku jde o auto, které už se vyrábí nějakých šest let, což už je často signálem ke generační obměně. Vysvětluje to mnohé. Třeba design. Nerad bych se pouštěl na tenký led subjektivního hodnocení tvarů auta, ony jednoduché prolisy jsou ale jedním z výmluvných signálů prozrazujících dřívější dobu vzniku. Celkově design neurazí, je jednoduchý a do jisté míry i líbivý. Dnes už ale automobilky dokážou i v této kategorii nabídnout o dost zajímavější křivky - Kia Picanto nebo Suzuki Swift jsou toho jasným důkazem.

TEST Mitsubishi Space Star 1.6 Family - Hvězdná pěchota (02/2003)

Svými rozměry je Space Star obtížně zařaditelný, pohybuje se přesně na pomezí městských mini a malých aut. Má celkovou délku 3795 milimetrů, je tedy zhruba o dvacet centimetrů delší než citigo, na fabii mu zase dvacet centimetrů schází. Ukazuje se to ale jako poměrně dobrý kompromis mezi prostorností a celkovými rozměry, které jsou příjemně kompaktní.

Zavazadelník ve výbavě Invite standardně poskytuje úložný prostor jen podprůměrných 175 litrů. Pod podlahou se totiž ukrývá 11 centimetrů hluboká schránka s přihrádkami pro řadu drobností. Lze ji ale bez problémů vyjmout, pak se kapacita zvýší, ovšem na pořád nepříliš oslnivých 235 litrů.

Interiér nenadchne

Rozvržení palubní desky má k aktuálním trendům daleko, což platí i pro zpracování a použité materiály. Od plechového zvuku bouchnutí dveří přes výhradně tvrdé plasty až po detaily jako jsou odhalené šrouby ukotvení sedadel, tím vším dává Space Star najevo svůj dřívější, ale taky na co nejnižší cenu zaměřený původ. Interiérem má blíže k rumunské Dacii než k propracovaným evropským modelům.

Pokud si nepotrpíte na výdobytky moderní doby plné dotykových displejů a spousty funkcí, najdete v mitsubishi zalíbení. Na užívání je jednoduchý, z asistenčních či bezpečnostních systémů toho příliš nenabídne, takže řidiče ničím nerozptyluje. Jednoduchý palubní počítač s monochromatickým displejem zobrazuje jen ty nejdůležitější údaje, takže tady chybí například i ukazatel aktuální spotřeby.

mitsubishi testy malevozy  

To do jisté míry suplují alespoň diody v pravé části budíků, které zhasínají úměrně tomu, jak šlapete na plynový pedál. Přepínání obrazovek palubního počítače prostřednictvím tlačítka, které mačkáte skrze volant, už ale opravdu patří minulosti. Příliš chytře není vymyšlený ani ovladač na seřízení zrcátek, který je schovaný vedle volantu, mimo zorné pole.

Space Star se výdobytků moderní doby úplně nevzdává, dotykový displej s navigací může mít totiž také. Má úhlopříčku 6,5 palce a bez stokoruny stojí třicet tisíc. To je srovnatelné i s velkými navigačními systémy prémiových značek, do jejich kvalit má ale hodně daleko. Grafika není pěkná a rozlišení displeje mizerné, alespoň že ovládání je velmi jednoduché. Ve výsledku je jednou z jeho mála silných stránek podpora systému Android Auto a Apple Car Play, díky nimž můžete na displeji zobrazit kvalitnější aplikace včetně online navigace.

Překvapivě prostorný

Také nabídkou místa uvnitř se mitsubishi řadí na pomezí tříd, blíž má ale spíš k fabii než k citigu. Slušný prostor nabídne i pro pasažéry na zadních sedadlech, pokud budou dva a nebudou příliš vysocí. Sedák je totiž ukotvený vysoko, na druhou stranu díky tomu poskytuje slušnou podporu stehen, což má pozitivní vliv na vnímané pohodlí. Tři pasažéři se vedle sebe na plochou lavici vměstnají jen s velkými obtížemi, byť se mitsubishi v rámci své kategorie řadí mezi širší vozy.

Ani na předních sedadlech si na nedostatek prostoru nebudete stěžovat. Vysoko ukotvená sedadla zlepšují výhled z vozu a jsou pohodlná, postrádají však výraznější boční oporu. Pozice za volantem se hledá snadno navzdory tomu, že volant lze seřídit jen výškově.

Motor, jízdní vlastnosti

Motor

Nabídka pohonných jednotek příliš nepřekvapí, protože zcela odpovídá aktuální emisemi sešněrované době. Můžete si proto vybrat pouze mezi dvěma zážehovými tříválci. Základ o objemu jednoho litru poskytne 52 kW, nad ním stojí dvanáctistovka naladěná na 59 kW.

Zdá se to jako malý rozdíl, vždyť také oba motory mají shodnou konstrukci včetně vrtání 75 milimetrů. U objemnějšího motoru stoupl zdvih z původních 75,4 na 90 milimetrů. Díky tomu má dvanáctistovka vyšší točivý moment v nižších otáčkách, což se rozhodně hodí. A má ještě jednu výhodu - může být spojena s bezestupňovou převodovkou CVT namísto standardního manuálního pětikvaltu.

Mitsubishi Space Star odhaluje český ceník. Všechny motory se vejdou do 300.000 Kč

Potřeba samočinné převodovky je u malých aut pro řadu kupujících mnohdy zásadní. Jen výjimečně ale narazíte na převodovku s hydrodynamickým měničem či dvouspojkovou konstrukcí, které nabídnou komfort plynulého a rychlého řazení. Mnohem častěji se u městských vozů setkáte s robotizovanou převodovkou nebo převodovkou typu CVT. A kdybych si osobně mohl vybrat, zvolil bych právě druhou možnost. Ta v mitsubishi totiž funguje velmi dobře.

mitsubishi testy malevozy  

Po nastartování se tříválec ustálí na vrnivém volnoběhu, vibrace jsou ale naprosto minimální. Motor je velmi tichý, stačí jen šlápnout na plyn a auto se dá plynule do pohybu. V tom tkví největší síla variátorů - plynulost. Díky postupnému prodlužování převodu se nedočkáte žádného škubání, motor drží otáčky na hodnotě 1500, zatímco ručička tachometru pomalu šplhá vzhůru.

Mitsubishi není žádný sprinter, vždyť se na stovku podle tabulek podívá až za 13,5 sekundy, působí však mnohem rychlejším dojmem. Jakmile na plynový pedál začnete šlapat intenzivněji, bude motor udržovat vyšší otáčky. A s nimi roste dynamika a pochopitelně i hluk. S plynem na podlaze drží Space Star srdnatě otáčky na hodnotě okolo 4500 a zrychluje opravdu překvapivým způsobem. A zní u toho jako rozzuřená sekačka na trávu, což není příliš příjemné. Klidnější řidiči se ale s autem do takové situace dostanou prakticky jen při předjíždění nebo výraznější akceleraci. Ve všech ostatních režimech je motor naopak tichý. Na dálnici se otáčky drží při stotřicítce na velmi příjemných 2500 otáčkách.

Na rozdíl například od Subaru zde nenajdete nic jako virtuální převodové stupně, kterými by převodovka simulovala řazení. Tím pádem tedy logicky chybí manuální režim. Jedinou možností, jak ovlivnit chování převodovky, je sportovní režim, který zajistí, že otáčky motoru neklesnou pod tři tisíce.

TEST Mitsubishi Space Star 1,3 GLX

Auto tedy o něco lépe zrychluje, výrazné rozdíly to však nepřináší. Obecně mi ale dynamika přišla naprosto dostatečná ve městě i na okreskách, na dálnici už je to pochopitelně o něco horší. Tady také nepotěší narůstající hluk od podběhů a aerodynamický svist, vzhledem k zaměření auta to ale není příliš velký problém.

Z pohledu spotřeby je na tom Space Star velmi slušně. I svižnějším tempem se dá jezdit okolo šesti litrů, s trochou snahy hodnoty klesají i pod šest, konkrétně jsem jezdil za 5,5 litru na sto.

Hlavně komfortně

Patnáctipalcové disky s vysokým profilem a komfortně naladěné odpružení, to je recept na podvozek, kterému je úplně jedno, po jaké silnici jedete. A přesně takovou kombinací se vyznačuje nejmenší mitsubishi v nabídce. Menší spáry podvozek filtruje bez mrknutí oka, rozhodit se však nenechá ani hodně rozbitou silnicí, po níž jen houpavě pluje. Zadní náprava je tvořena vlečenou nápravou (vpředu se nachází McPherson), poskytuje však dostatek stability a v zatáčkách neodskakuje.

Sportovní ambice se podle očekávání limitně blíží nule. Řízení má pomalý převod, v zatáčkách se karoserie opravdu výrazně naklání a velmi brzy také nastoupí nedotáčivost, kterou začne záhy hasit stabilizační systém. Větší prožitek z jízdy také hatí nepříliš komunikativní řízení, které dává jen pramalé informace o tom, co se děje s předními koly.

Nic z toho ale neberte jako výtku, mitsubishi naštěstí nemá krizi identity, protože měkké odpružení odpovídá naladění motoru či pohodlným sedadlům bez bočního vedení. Komfortu je podřízeno prakticky vše a space star si za to zaslouží pochválit.

mitsubishi testy malevozy  

Závěr

Závěr

Mitsubishi Space Star je na míru ušité klidnějším řidičům, pod čímž si jistě dokážete představit řadu příkladů ze svého okolí. Těm bude zcela jistě perfektně vyhovovat, protože splňuje mnohé z jejich nároků.

Předně je velmi kompaktní, takže se s ním snadno parkuje. Vedle toho nezapomíná na praktičnost, kromě vzdušného interiéru poskytuje i průměrně velký zavazadelník. Co na tom, že nemá moderní kabátek ani nejnovější výdobytky techniky. Dost možná právě tohle dokáže proměnit ve svůj prospěch, protože na řidiče neklade žádné speciální nároky ohromným množstvím funkcí.

Space Star je uživatelsky přívětivý, nabízí jednoduché ovládání a to, co definuje malé městské auto, naplňuje beze zbytku. Má tichý motor a plynule fungující převodovku, poskytuje slušnou dynamiku v kombinaci s příjemnou spotřebou. Naprosto zapomíná na nějaké sportovní ambice, naopak se zaměřuje na komfort, což mu jde velmi dobře. Podvozek si poradí i s hodně rozbitým asfaltem, což dnes rozhodně není samozřejmostí.

mitsubishi testy malevozy  

V neposlední řadě za něj automobilka nežádá mnoho, cena se i s automatickou převodovkou vejde pod tři sta tisíc korun. Nepříjemně překvapí cena některých příplatků, která v některých případech odpovídá spíše prémiovým značkám, provedením ale nikoli.

Cena tak může s několika málo příplatky vystřelit o několik desítek tisíc výše, třeba jako v našem případě. Auto také sráží použité materiály a průměrné zpracování, mnozí konkurenti to umí o dost lépe. Na našem trhu to Mitsubishi Space Star nebude mít lehké, své zákazníky si ale jistě najde. Svým způsobem poskytuje hodně specifický mix vlastností, které mnoho soupeřů nenabídne.

Plusy

• Potentní motor
• Příjemná CVT převodovka
• Komfortní podvozek
• Nízká spotřeba
• Praktický interiér

Minusy

• Zastaralý design
• Průměrné materiály
• Vysoká cena příplatků

Foto: Ondřej Kroutil