TEST Opel Astra ST 1.6 CDTI – Povedená kombinace
Opel Astra jsme měli v redakčním testu již několikrát, nyní je zde ale varianta s novou naftovou šestnáctistovkou CDTI, která podává velmi dobrý výkon 100 kW a točivý moment 320 N.m. Motor splňující emisní normu Euro 6 je náhradou za dřívější sedmnáctistovku CDTI, ta však stále zůstává v nabídce a s výkonem 96 kW stojí o 8.000 korun méně, než nový, o kousek silnější a čistší agregát.
V bílé barvě a na jednoduchých sedmnáctipalcových kolech vypadá testovaná Astra Sports Tourer jako docela obyčejné auto, které si k nám pouze odskočilo z nějaké firemní flotily. Až detailní pohled odhalí, že zde máme vlastně velmi dobře vybavený exemplář. Nechybí mu xenonové světlomety, stejně jako chytrý integrovaný držák na jízdní kola v zadním nárazníku. Astra ST není vozem, za kterým by se člověk programově na ulici otočil, přesto nám její vzhled připadá stále příjemný a ničím nerušící.
V interiéru se vybavenost konkrétního modelu projeví naplno. K dispozici máme dobře fungující informační systém IntelliLink, stejně jako vyhřívaný volant či ovladače pro nastavení adaptivních tlumičů. Astra je často haněna za přemíru tlačítek na středovém panelu - opravdu jich tam je spousta. Jenže stačí si jeden den zvyknout na jejich rozmístění a najednou je velmi milé, že nemusíte pro každý úkon rozklikávat nějaké menu na displeji a tak podobně. Celkově působí palubní deska robustně a elegantně – v tomhle směru nám i po letech v ničem zásadně nevadí.
Výtka tak směřuje pouze k tradičnímu neduhu Opelů, zvláštně tvarované řadicí páce. Její hlavice připomíná plochý kámen, což znamená, že když máte zařazeny liché převody, držíte v ruce onu větší plochu, při sudých “kvaltech” však jako by byl kámen postavený na hranu. To nám nevyhovuje, pokaždé mít v hrsti jiný tvar řadičky, ale není to závažná připomínka. Naopak vyzdvihnout musíme velmi pohodlná sedadla.
Řidič se za volantem může uvelebit, příliš dobrý rozhled z vozu však nemá, a to i kvůli dvojitým čelním sloupkům, které v tomto případě rozhledu spíše brání, než že by mu pomáhaly. Největším problémem tohoto kombi je ale omezený prostor na zadních sedadlech. Vyšší cestující budou mít problém hlavně s místem před koleny. Přehnaného prostoru se nedočkáte ani v zavazadelníku. Základní objem 500 litrů sice postačí i rodinným potřebám, samotný prostor je ale dosti úzký. Potěší však absence schodu mezi ložnou hranou a podlahou zavazadelníku, stejně jako rovná podlaha po sklopení zadních sedadel. Pod falešným dnem zavazadlového prostoru je navíc další šikovné místo na menší předměty.
Motor a převodovka – Šepot květin?
V tomto roce byl nejen pro Astru představen zcela nový agregát 1.6 CDTI, který automobilka nazývá jako „whisper diesel“, tedy šeptající diesel. Proč? Předchozí sedmnáctistovka byl sice dobře táhnoucí a úsporný agregát, jeho běh ale připomínal traktor. Novinka by tedy měla být výrazně kultivovanější.
Výsledek odpovídá zadání, 1.6 CDTi možná není nejtišší turbodiesel ve třídě, ale řadí se k nadprůměru a projevuje se spíše jemným cvakáním než hlasitým klepáním jako předchůdce. Zároveň je to ale motor, který je utlumený i v ostatních ohledech. Zejména rozjezdy ve městě vyžadují kvůli dlouhé jedničce a rozvážné odezvě na plyn razantnější přišlápnutí pravého pedálu. Ve chvíli kdy už jedete vás potěší dobrá schopnost agregátu pracovat v nízkých otáčkách bez tendence dusit se. Turboefekt je však stále citelný a obecně si musíte zvyknout na delší nižší převodové stupně, jak se ale naladíte na vlnu motoru, nebude vám ničím zásadním vadit.
Při přepnutí vozu do režimu Sport se zostří reakce na plyn, čímž se stane mnohem příjemnější. Bohužel to nejde udělat nezávisle na odporu řízení a tuhosti podvozku. Motor táhne spíše postupně, bez výraznějšího nástupu. Nejlépe se cítí ve středních otáčkách, přičemž i dále k červenému poli táhne na svůj nevelký objem velmi slušně. To znamená, že automobil i v dálničních rychlostech dobře zrychluje, byť plynule a nenásilně. Navzdory vysokému výkonu ale není Opel zejména z nižších rychlostí žádný sprinter, za což může hlavně pohotovostní hmotnost přesahující 1,5 tuny.
Co se týče spotřeby, nejsme si jisti, že je nová šestnáctistovka oproti dřívějšímu agregátu 1.7 nějaký posun k lepšímu. Ve městě jezdí za sedm litrů, mimo něj se dostanete na 5,5 l. My jsme celkově v testu jezdili za 6,3 l na 100 km při jenom lehce svižnějším tempu. Na dálnici si vůz vezme 5,8 l na 100 km. Konkurence je na tom v tomto ohledu lépe, byť motory splňující přísnou normu Euro 6 se nám všechny zdají výrazně žíznivější, než kolik napovídají technické údaje.
Celkově řadíme jednotku 1.6 CDTI k mírnému nadprůměru. Řazení šestistupňového manuálu má delší chod páky v kulise a není příliš precizní, na druhou stranu ale ani výrazně nevadí.
Komfort není zadarmo
Ačkoliv je Astra na trhu již několik let, existuje jedna oblast, ve které vůz stále vyčnívá nad konkurencí - nezdolná robustnost karoserie. Člověk si do vozu nesedne a nezačne po několika kilometrech přemýšlet, kde se co za pár let provozu rozpadne - naopak převládá pocit, že auto je poctivé a pevné. Ostatně i proto je tak těžké. V tomto je testované kombi dokonce lepší než větší Insignia, jejíž interiér na nerovnostech povrzává. V Astře je ticho jako v hrobě.
Dost za to může také podvozek, v našem případě s adaptivními tlumiči. Auto si s výmoly poradí s nadhledem, tiše a bez bouchání náprav. Navíc je na poměry třídy příjemně pohodlné. Nejlepší je vyjet mimo město, kdy se v komfortním nastavení tlumičů Sports Tourer nese jako mnohem dražší vozy. Nechybí ani decentní pohupování. Překvapivé je, že při přepnutí do sportovního režimu se z vozu nestane žebřiňák. Spíše se zdá, jako by auto neztratilo schopnost filtrovat nerovnosti, jenom k tomu mnohem lépe kontroluje karoserii a je tužší.
Se systémem Flexride za 20.600 Kč se ale vážou i potíže. Dobře si pamatuji na podobnou Astru ST s nejsilnějším dvouturbovým dieselem, která měla příjemné čitelné a vyvážené řízení. Tato Astra ale právě kvůli možnosti nastavení tuhosti dostala také velmi umělý odpor a ztratila schopnost komunikace skrze volant. To běžným řidičům na silnicích vadit nebude, kdo ze zkušenějších kolegů se však bude snažit v zimě odhadnout přilnavost přední nápravy, jistě by nápovědu uvítal, ale nedostane ji. Je to tak markantní, že jen kvůli této vlastnosti bychom si systém Flexride nechali ujít a ušetřili tak peníze. Standardní podvozek je totiž rovněž velmi slušný.
Co se týče ovladatelnosti, není Astra žádné ostré náčiní, její doménou je hlavně pohodlné cestování na delší vzdálenosti, byť pro tyto účely by mohla být o chlup lépe odhlučněná. Přesto na náročné silnici se na toto kombi můžete spolehnout. Ostřeji zatáčet se mu sice moc nechce, ale zvládá i rychlé tempo bez dramatu a s dobrou stabilitou.
Závěr
Možná již má své roky, přesto je Opel Astra Sports Tourer vozem, na který by se nemělo zapomínat. S turbodieselem 1.6 CDTI přišla větší kultivovanost, což je vítané, i když se nejedná o nejúspornější ani nejživější agregát daného objemu na trhu. Potěší však dobrým výkonem, který se projeví hlavně ve vyšších rychlostech. Samotná Astra je pak milá zejména svou robustností a slušnou kvalitou, i když za cenu vyšší pohotovostní hmotnosti, jež se projeví při jízdě. Líbí se nám pohodlí vozu i poměrně příjemná cena s dobrou výbavou. Necitlivé řízení a menší prostornost vzadu ale omezují jak řidičskou přitažlivost, tak rodinnou využitelnost.
Nejlevnější verze modelu | 335.900 Kč (Astra ST Selection 1.4 16V/74 kW) |
Základ s testovaným motorem | 450.900 Kč (Astra ST Enjoy 1.6 CDTI/100 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 619.515 Kč (Astra ST Cosmo 1.6 CDTI/100 kW) |
Plusy
- Komfortní a tiše pracující podvozek
- Dojem robustnosti a kvality
- Kultivovaný agregát
- Konkurenceschopná cena a výbava
Minusy
- Méně prostoru na zadních sedadlech
- Necitlivé řízení
- Dlouhé nižší převody
- Horší výhled z vozu
A na úplný závěr ještě jedna informace: na sobotu jsme pro vás navíc připravili srovnávací test Astry Sports Tourer s jedním z konkurentů - Renaultem Mégane Grandtour 1.6 dCi. Co myslíte, kdo vyhraje? Tipněte si v diskuzi pod tímto článkem a zítra si svůj tip můžete zkontrolovat.
Foto: Petr Homolka