TEST Opel Insignia ST 1.5 Turbo – Všichni proti naftě

Design, interiér

Opel Insignia by si mohl zanotovat s Ilonkou Csákovou. Ne že by tedy opel střední třídy neměl rád vůbec nikdo, opravdu ale nerozumím tomu, proč je takto povedené auto prodejně… No, prostě neúspěšné. Za rok 2017 se insignia v rámci segmentu tak tak natlačila do první desítky a nepovedlo se jí přeskočit třeba ani Toyotu Avensis, která… No, dobré auto fakt není. Na časy se alespoň trošku zablýsklo v březnu, kdy se insignia stala třetím nejprodávanějším autem segmentu (celkem 67 kusů). Sice s gigantickou ztrátou na druhý passat (321 vozů), o superbu samozřejmě nemluvě (506 kousků), ale bedna tam za březen je.

Určitě jste si taky všimli, že naftové motory to v posledních týdnech opravdu nemají lehké. U nás tedy ještě naštěstí davová psychóza nevypukla, ale mohlo by být rozumné, vyzkoušet v kombíku střední třídy taky něco jiného než vznětový dvoulitr. Pro jistotu. A třeba i kvůli ceně.

U peněz se chvilku zastavím. Nejlevnější benzinová patnáctistovka s testovaným výkonem 121 kW (k dispozici je i slabší verze se 103 kW) přijde na 719.900 Kč, dvoulitr CDTI s podobným výkonem 125 kW pak stojí nejmíň 804.900 Kč, navíc jde o naprostý základ Selection. Patnáctistovka se 121 kW se prodává až od druhé výbavy Edition, ani ta však není zrovna přebohatá. Že bude u auta střední třídy za sedm set tisíc nutné připlácet za automatickou klimatizaci, to jsem tedy úplně nečekal. A pro úplnost, v rámci výbavy Edition činí cenový rozdíl mezi 1.5 Turbo/121 kW a 2.0 CDTI/125 kW rovných sto tisíc. Možná se vyplatí o tom benzinu začít přemýšlet…

Červený a dynamický!

Naše červená insignia byla tedy vyvedena ve výbavové linii Dynamic, vycházející z už zmíněné Editon (rovněž tedy postrádající automatikou klimatizaci…) a doplněné o „dynamické“ prvky – v prvé řadě sedmnáctipalcová litá kola (v našem případě příplatkové osmnáctky za patnáct tisíc), zatmavená okna, sportovní hliníkové pedály, sedačku řidiče s takovým tím ARG ortopedickým certifikátem, nechybělo ani čalounění v kombinaci kůže/látka. Dynamické změny tedy v zásadě minimální, díky „standardně“ atraktivním liniím kombíku a červenému laku byla však testovaná Insignia ST fešáčká víc než dost. Možná jenom ta chromovaná linka táhnoucí se celým bokem karoserie až k zadním svítilnám je trošku moc.

opel testy strednitrida  

Interiér nové insignie je trošku zvláštní. Příjemně zvláštní. Nejvíc překvapí velmi nízká pozice za volantem, sedačku si můžete spustit snad až k asfaltu. Středový tunel je pak docela mohutný, řadička umístěná vysoko… Přidejte ještě AGR sedačku, která s bočním vedením neskrblí, a dostanete nečekaně sportovní posezení. Pro nejednoho z vás určitě příjemně zvláštní, úplně živě ale slyším i druhý názorový proud - „když ono je ale z toho SUV líp vidět“… Možná i kvůli tomu ty v úvodu zmíněné rozpačitější prodejní výsledky. Střední třída prostě už zdaleka tak netáhne. A insignia se svým sportovnějším stylem možná ještě míň.

Od začátku se mi hodně líbí přístrojová deska, působí docela luxusně a hodnotně, a to i v testované a tedy jedné z nejlevnějších specifikací. Možná kdybych musel klimatizovat manuálně, byl by výsledný dojem ponížen, přehledný a určitě i estetičtější panel automatické klimatizace však naštěstí v červeném kombíku nechyběl. Jenom se holt muselo připlatit 10.500 Kč.

TEST Opel Insignia Country Tourer 2.0 Turbo – Reklama na ticho!

O nějaký ten zákaznický bodík přijde Insignia ST i v zavazadlovém prostoru, který v základu nabídne nijak zářných 560 litrů. V praxi to samozřejmě stačí, tohle litrové předhánění jsem nikdy moc nepochopil. Spíš mi vadilo, že je kufr dost nízký, litry jsou zkrátka k dispozici hlavně „na dálku“.

Motor, jízdní vlastnosti

Motor

Zatímco u minulé insignie jsme vídali ještě atmosférickou osmnáctistovku a přeplňovanou čtrnáctistovku se šestnáctistovkou, v druhé generaci mají tyto objemy utrum. Všechny je nahradila zbrusu nová patnáctistovka, slabší s výkonem 103 kW, silnější a testovaná poskytuje 121 kW. Nad patnáctistovkou pak zeje slušná výkonová propast, další benzinovou motorizací je až dvoulitr se 191 kW.

Zpátky k patnáctce, jak už jsem napsal, jde o zcela novou konstrukci, která patří do GM rodiny motorů SGE (Small Gasoline Engine), do níž spadá mimo jiné také nový litrový tříválec. Patnáctistovka má hliníkový blok, přímé vstřikování benzinu a variabilní časování ventilů.

opel testy strednitrida  

Že to nebude úplně klasické přeplňované svezení, naznačuje už maximum točivého momentu 250 N.m, které je posazeno docela vysoko – začíná až ve dvou tisících otáčkách. Od volantu bych ale tipoval ještě o pět set otáček výš, do 2500 je patnáctistovka trochu mrtvoučká. Poté následuju hezký, příjemný zátah, samozřejmě nic živelného, vždyť patnáctistovka bojuje s pětimetrovým kombíkem. Byť tedy mezigeneračně výrazně pohublým, testovaný kus se vešel do patnácti metráků.

V insignii jsem cestoval nejčastěji ve dvou, pokud bych kombíku pravidelněji zatěžoval, možná bych mluvil jinak, takto mi ale ale dynamika za všech okolností stačila. Jasně, bylo to ježdění na pohodu, předjíždět se však dá, na dálnici i nad povoleným limitem zvládne patnáctistovka ještě citelně zrychlovat, takže za mě dynamicky v pořádku.

TEST Opel Insignia Sports Tourer 2.0 Turbo AWD – Vrcholný nerovná se nejlepší

Výraznou nadstavbu představuje kultivovaný chod, odhlučnění je parádní. Po nastartování musíte hodně natahovat uši, abyste patnáctistovku zaslechli. A i při jízdě si budete užívat nebývalého ticha. Jak říkám, s přeplňovanou patnáctistovkou se opravdu jezdí pohodově.

Možná i kvůli „vysokootáčkovému“ charakteru, kdy se pro točivý moment musí trošku šplhat, se moje spotřeba pohybovala nejčastěji kolem 8,5 litrů, minimum jsem dostal k osmi.

Jak je na tom základ?

Moje dosavadní zkušenosti s insignií se omezovaly na kusy s adaptivním podvozkem FlexRide, testovaná patnáctistovka vyrazila na klasických tlumičích. A příplatkových osmnáctkách.

Nejdřív se budu trochu opakovat, že insignia působí daleko lehčím a ovladatelnějším dojmem, to jsme psali v každém testu. Mezigenerační kilogramový úbytek je opravdu velmi znát a už Honza Mička v prvních jízdních dojmech psal, že nová insignia se chováním hodně podobá Mazdě 6. Naprosto souhlasím. A taky s tím, že na rozdíl od mazdy působí insignia stále velmi robustně, na nerovnostech zůstává dlouho klidná, až poctivější díry donutí podvozek k podrážděné reakci. Na rázy si každopádně o něco víc stěžovali cestující na zadních sedačkách, vepředu byl větší klid. Asi bych ale přesto zůstal u standardních sedmnáctek.

opel testy strednitrida  

Ještě k těm kilům, červený kousek se udržel ještě pod patnácti metráky, přední nápravu navíc lehoučká patnáctistovka jenom tak lechtala, občas se tak objevily menší problémy s trakcí. Holt muší váha.

Za příplatek čtyřicet tisíc si můžete k patnáctistovce s výkonem 121 kW pořídit automatickou převodovkou, náš červený kombík zůstal u šestistupňového manuálu. Neměl jsem s ním problém. Dráhy jsou možná pořád o něco delší, ale velmi přesné. Hodně zlehka jde spojka, na začátku jsem se musel soustředit o trošku víc.

Závěr

Závěr

Ještě jedna věc mě napadla, proč se insignii na českém trhu nedaří tak, jak by odpovídalo jejím kvalitám. Je to totiž naprosto normální auto. V tom nejlepším slova smyslu. Není však z módního segmentu, ani nijak zvlášť výrazné. Je sice velmi odlehčené a disponuje maloobjemovým zážehovým motorem, ale přijde mi, že je insignia udělaná ještě po staru a vyznává klasické automobilové hodnoty. Spoléhá zkrátka jenom na to, že je dobrá. Nezdůrazňuje styl, ani digitalizaci. Prostě jenom dobře jezdí.

I s testovanou patnáctistovkou. Dynamická je tak akorát, jenom se nesmíte bát ji vytočit, spodek má slabší. A asi i kvůli tomu trochu víc žere. Podvozek na klasických tlumičích je dostatečně komfortní, na příplatkových osmnáctkách tluče až na drsnějších nerovnostech. A hlavně od zadní nápravy. Odlehčená druhá generace insignie je pak velmi hbitá, jinak přesné dráhy šestistupňového manuálu jsou poněkud delší.

opel testy strednitrida  

Překvapí chudší výbava, za automatickou klimatizaci se nepřiplácí až u nejvyšší výbavy Innovation, ta se však naštěstí od ostatních specifikací cenově moc nevzdaluje (proti testovanému Dynamicu za 754.900 Kč je dražší jenom o deset tisíc).

Ještě musím speciálně pochválit mimořádně kultivovaný a tichý chod patnáctistovky, tady má proti naftě samozřejmě náskok. A ještě výraznější cenový – 1.5 Turbo 121 kW je o sto tisíc levnější než podobně výkonný vznětový dvoulitr ve stejné specifikaci.

Plusy

• Velmi kultivovaný a tichý motor
• Slušná dynamika
• Hbité jízdní vlastnosti, dostatečný komfort
• Kvalitní a přehledný interiér

Minusy

• Slabší spodek patnáctistovky, vyšší spotřeba
• Mělký zavazadelník

Foto: Ondřej Kroutil