TEST Opel Zafira 1.6 Turbo – Táta sportovec
Design, interiér
Opelu se v rámci modernizace povedlo výrazným způsobem zvýšit vizuální atraktivitu kompaktního velkoprostorového modelu Zafira. Jsem přesvědčen, že do důchodu příští rok odejde, aniž by stačil nějak významně zestárnout, zejména pak po vizuální stránce. V případě nejnověji testované verze to platí dvojnásob, zafira je totiž vybavena atraktivním červeným lakem a optipaketem OPC Line. Buďte si jistí, že s ní na parkovišti zazáříte.
Sportovní styl auta se navíc přenáší i do interiéru. Opel si v poslední době dává hodně záležet na kvalitě svých sedadel a zafira není výjimkou. Opěradla mají velmi dobré boční vedení, sedák lze prodloužit až na 54 cm, volant je dobře tvarovaný a palubní deska včetně středového panelu posádku pěkně obklopuje. Je sice otázkou, do jaké míry je lehký pocit stísněnosti u velkoprostorového modelu výhodou, ale pokud se na tohle auto díváme jako na sportovně laděný rodinný dostavník, je to naprosto v pořádku.
Design palubní desky také nemá problémy se stárnutím, snad s výjimkou displeje infotainmentu, jenž je zapuštěný do středového panelu, což je dnes už poněkud překonané řešení. Svým vlastním životem si také žil palubní počítač, jenž si po nastartování ukazoval, co ho zrovna napadlo, takže pokud jste zvyklí mít před očima nejčastěji jeden konkrétní údaj, musíte si jej prostě znova a znova nastavovat. Nepotěší materiál na horní části palubky, jenž se za slunečných dní dost zrcadlí v čelním skle. Pochválit naopak musím velkou schránku pod ovladači ventilace, která je ideální pro odložení i telefonu větších rozměrů.
Co se prostornosti týče, je ve všech směrech skvělá, dokonce ani obvyklý problém s širokým středovým panelem tu není. Vzadu je spousta místa pro kolena, sedadla mají použitelnou konfiguraci 2+1 a do kufru se vejde 650 litrů nákladu, což je na rodinné auto více než dostatečné.
Motor, jízdní vlastnosti
U velkoprostorového vozu se v Evropě tak nějak očekává, že bude vybaveno turbodieselem, ale nutné to opravdu není. Pokud rodinné auto používáte většinou pro krátké přesuny, nemáte rádi nafťáky, popřípadě pod pedálem potřebujete výkonovou rezervu, můžete sáhnout třeba právě po verzi 1.6 Turbo s výkonem 147 kW a točivým momentem 280 N.m. Jo, není to tak dávno, kdy ke dvousetkoňové metě vzhlížely kompaktní hot-hatche, takže to je vcelku slušná porce, která se vzhledem k větší váze auta a očekávanému zvýšenému zatížení bude hodit.
Přeplňovaná šestnáctistovka spolupracuje na nižší kvalty zhruba od 2000 otáček, zatahuje plynule a důrazně, má však spíše atmosférický charakter - nejlépe se cítí v rozmezí 4000-5500 otáček. Po překonání výkonového maxima začíná vadnout, ale přeřazení v šesti tisících zvládne. Při vyšších rychlostních stupních se čtyřválec probouzí až zhruba ve 2500/min, je tedy lepší si podřadit, než se spoléhat na točivý moment. Moc mě ale nenadchlo řazení, neutrální poloha klade výrazný odpor a dráhy následně působí trochu gumově.
U dieselu nebo nějaké slabší verze to není třeba řešit, ale u výkonné dvousetkoňové verze se dá očekávat, že si majitel občas dopřeje svižnější svezení. Pak zadrhávající kulisa zážitky poněkud zkalí. Zamrzí to o to více, že se mi hlavice páky výborně držela, což v dnešní době designu za každou cenu neříkám moc často.
Ale většinu času bude i výkonná zafira pochopitelně fungovat jako běžné rodinné auto, takže je důležitá spíše ekonomika provozu. Bohužel test probíhal v týdnu arktických mrazů, což mělo vliv na spotřebu. Při devadesátce točí na šestku motor 2300 otáček a řekl si o 7,2 l benzinu, na dálnici při 130km rychlosti je na otáčkoměru 3200 otáček a na palubním počítači 11,3 litru. V obou případech je to poměrně dost, stejně jako spotřeba 10,3 l za celý test, ale předešlých téměř 3000 km zvládli mí kolegové z jiných redakcí za příznivější povětrnosti za 9,1 litru, což mi přijde s ohledem na schopnosti auta slušný výsledek.
Se silným motorem drží krok i podvozek, je bez nadsázky sportovní. To znamená, že je sice tuhý, ale dobře tlumí rázy od nerovností. Auto se v zatáčkách naklání jen minimálně a je jen minimálně nedotáčivé, lze s ním tedy jezdit v případě potřeby opravdu ostře. Tlumiče navíc pracují tiše a spolu s dobře izolovaným a kultivovaným motorem i dobrou izolací aerodynamického hluku se s autem velmi příjemně cestuje.
Jenže je tu problém – řízení. To v zafiře připomíná „force feedback“ na konzolových volantech. Při rychlých pohybech posilovač náhle ztuhne a reaguje se zpožděním a setrvačností, což dobrý pocit z šasi poněkud kalí. V případě závodnických choutek lze přepnout vůz do módu Sport, jenž přitvrdí šasi a zostří reakce motoru, ale ani jedno z toho vlastně není potřeba, navíc toto nastavení vyžaduje opravdu kvalitní silnici, tlumiče ztuhnou opravdu výrazně.
Závěr
Také sportovně laděná MPV mají své právo na život a klientelu. A dvousetkoňový Opel Zafira je v tomto ohledu rozhodně jednou z nejzajímavějších možností. Nejpodstatnější je, že schopnosti podvozku nejsou vykoupeny nepohodlím nebo stísněným interiérem. V testu sice motor docela „žral“, ale zjevně se s ním dá jezdit se vcelku rozumnými hodnotami.
K dobrému pocitu přispívají povedená sedadla i atraktivní design, ale je třeba přistoupit na kompromisy v podobě zhoršeného ovládání – ani řízení ani řazení rozhodně není etalonem. Na druhou stranu pokud nezačnete lovit v bohaté škále příplatkové výbavy, přijde zafira na zajímavé peníze – 200 koní v rodinném autě za 550 tisíc korun, to není vůbec špatné.
Nejlevnější verze modelu | 462.900 Kč (1.4 Turbo Edition 88 kW) |
Základ s testovaným motorem | 542.900 Kč (1.6 Turbo Edition 147 kW) |
Testovaný vůz bez příplatků | 610.900 Kč (1.6 Turbo Edition 147 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 754.600 Kč (1.6 Turbo Edition 147 kW) |
Plusy
- Tichý interiér
- Výkonný motor
- Sedadla s dobrým bočním vedením
- Naladění podvozku
Minusy
- Špatně vyladěný posilovač řízení
- Kostrbaté řazení
- Vyšší spotřeba paliva
Foto: Petr Homolka