TEST Smart Fortwo cabrio – Nejlevnější nebe
Design, interiér
Smart se v poslední generaci tak trochu rozdvojil - stejnou techniku používá také nejnovější Renault Twingo. Z toho vyplývá také existence poněkud zvláštního Smartu Forfour, který stojí nekřesťanské peníze a ještě u toho divně vypadá. Nejnovějším přírůstkem je pak otevřená verze cabrio. I ta je dost drahá (u Smartu tradice), prodává se totiž ve verzi s atmosférickým motorem a automatem od 371.000 Kč, za turbo se připlácí čtyřiadvacet tisíc… Pořád se však jedná o nejlevnější kabriolet českého trhu. Tedy, pojďme složit střechu (a pokusit se sejmout boční rámy střechy…) a trochu si toho sluníčka užít!
Jak se pouští slunce
Přeměnit smarta na jakési polokabrio, to je otázka dvanácti sekund. Stačí zmáčknout tlačítko a střecha zmizí za zády posádky. Hrát s plátnem si přitom podle Smartu můžete v jakékoliv rychlosti. No… Přiznám se, že jsem při dálniční stotřicítce (když už jsem se na ni vyšplhal, o tom ale později) trochu znejistěl a manipulaci se střechou pro jistotu nechal pro městské rychlosti. Zde fungovala spolehlivě.
A ještě tedy sundat ty „příčníky“. Znovu se budu přiznávat. Tentokrát k tomu, že bez návodu k obsluze jsem si neporadil. Když jsem ale konečně díly sejmul, potěšilo mě, že je na ně připravena speciální schránka ve víku zavazadlového prostoru. Většina řidičů a řidiček si však určitě vystačí s dvanáctisekundovou plátěnou operací, „příčníky“ pomůžou jen vzhledu a pocitu kabrioletové volnosti. Zásadně více slunce do interiéru samozřejmě nepustí.
Interiér je smartovsky hravý, může být i hodně barevný (testovanou bílou specifikaci bych si tedy úplně nevybral), je také v zásadě přehledný, i když trochu zastrčeného otáčkoměru v levém rohu přístrojové desky jsem si všiml až po několika kilometrech. Líbilo se mi nastavování teploty ventilace jakýmsi posuvníkem, srozumitelné je i menu infotaimentu. To je vlastně nejviditelnější stopa Renaultu v celém interiéru, najdou se však i další – třeba páčky pod volantem, tlačítka mezi středovými výdechy nebo vnitřní kliky dveří. Tohle se skousnout určitě dá, typicky „renaultí“ páka manuálu mi ale uvnitř aktuálního smartu od začátku prostě vadí. Testované kabrio však disponovalo automatem, zůstalo tedy jen u výše popsaných detailů.
Zvenčí mi pak poslední smart přijde dost infantilní, takový nějaký přeněžnělý, ale ne sympaticky retro-roztomilý jako třeba pětistovka od Fiatu. Smart podle mě vypadá jak přerostlá hračka. Minulé generace se soustředily víc na funkci a celek pak působil dospěleji. Jakkoliv se to při pidirozměrech může zdát nemožné.
Motor, jízdní vlastnosti
Raději turbo…
Atmosférický litrový tříválec sice pochází z původní líhně Smartu, nic moc dalšího pozitivního na jeho adresu ale říct nemůžu. Že je hlučný, to bych ještě za zásadní neduh nepovažoval. Přece jenom se bavíme o městském miniautíčku, kde se s menším zastoupením tlumících materiálů počítá. Jeho nedynamické parametry však už vadit mohou. Výkon je dostatečný opravdu jen ve městě, i zde ale můžete narazit na svízelnější situace. Třeba když jsem se potřeboval zařadit na jižní spojku a z nějaké padesátky zrychlit na sedmdesát. Tedy plný plyn a… Raději jsem si počkal na volný pruh. Na dálnici sice limitní rychlost lze dlouhodobě udržet, ale dostat se k ní, to chce hodně trpělivosti. A takto za městem, s plynem neustále zaraženým v podlaze, musíte počítat s průměry kolem 6,5 litru. Pod šest jsem se dostal jen při vyloženě ležérním tempu.
Vzhledem k vyloženě městskému charakteru vozítka dýchavičná dynamika vadí méně, i tak bych ale doporučil sáhnout po přeplňované devítistovce od Renaultu. Její hodnota zrychlení z 0 na 100 km/h za 11,7 je už přece jen optimističtější než atmosférických 15,5 s.
Mrštně a docela pohodlně
Jestli někde smart udělal opravdu hmatatelný pokrok, pak je to jednoznačně jízdní projev. Zatímco předchůdci byli do jednoho nepříjemně uskákaní a na nerovnostech posádku vyloženě drtili, u poslední generace již o jízdním komfortu vlastně mluvit můžu. Smart už opravdu není otravně prkenný, ale vlastně úplně normálně použitelný. Na větších nerovnostech si ránu samozřejmě neodpustí a kvůli kraťoučkému rozvoru (1873 mm) je často neposedný, proti minulosti se však jedná o obrovský skok k lepšímu.
Ještě nadšenější jsem byl z převodovky. Ta bývala u starších smartů i na poměry robotů prostě zoufalá, plynule se s autíčkem nedalo jet. Šestistupňová dvouspojka je nejen v kontextu let předešlých jak pohlazení – řadí rychle, bez škubání, neměl jsem větší problém ani při popojíždění. Trochu opatrnější práce s plynem je sice stále potřeba, soustředění už ale automat nevyžaduje. Příplatek sice ano, ten je však celkem rozumný – za šestistupňovou dvouspojku zaplatíte necelých devětadvacet tisíc.
Největší přednost smartu – tedy neskutečná hbitost, logicky zůstává. S poloměrem otáčení 695 cm jsem si musel ze začátku dávat pozor, abych se v podzemních garážích o nějaký ten sloup neopřel. Stačí totiž jen pootočit volantem a smart okamžitě zatáčí. Když si ale na tyhle jeho výkruty zvyknete, pak už vám žádné parkování nepřijde komplikované, žádný manévr nemožný… Tam, kde se s normálním autem na několikrát otáčíte, se smart ani nezadýchá. Potěší i vlastně standardní tuhost karoserie, s nasazenými „příčníky“ tedy. Bez nich se smart cabrio přece jen trošku kroutí…
Závěr
Mikroauta od Smartu jsem měl vždycky rád, sice se s nimi moc nedalo jezdit (hlavně kvůli příšerné robotické převodovce a ultratvrdému podvozku), rozhodně to ale byla vždycky výjimečná vozítka. S poslední generací však (alespoň pro mě) trochu té výlučnosti ubylo, možná je to zejména v interiéru zjevnou příbuzností s Renaultem Twingo, možná hračkoidním boubelatým designem.
Celkově se však rozhodně jedná o nepoměrně použitelnější auto, na jeho větší uživatelské přívětivosti se podílí daleko komfortnější odpružení a výborně fungující automatická převodovka (šestistupňová dvouspojka). Verzi cabrio pak beru jako takové oživení nabídky a na rozdíl od podivného Smartu Forfour bych řekl, že jde o osvěžení vítané. Proti obyčejné verzi fortwo sice za kabriolet připlatíte necelých šestapadesát tisíc (cabrio se tak prodává od 342.250 Kč), se složenou plátěnou střechou a bez „příčníků“ je ale ten infantilní design přece jen stravitelnější. Ještě turboverzi bych určitě doporučil (je o 24.500 Kč dražší), atmosférický tříválec skoro nejede.
Nejlevnější verze modelu | 342.250 Kč (Fortwo cabrio 1.0/52 kW) |
Základ s testovaným motorem | 342.250 Kč (Fortwo cabrio 1.0/52 kW) |
Testovaný vůz bez příplatků | 371.000 Kč (Fortwo cabrio 1.0/52 kW twinamic) |
Testovaný vůz s výbavou | 535.062 Kč (Fortwo cabrio 1.0/52 kW Passion twinamic) |
Plusy
- Proti předchůdci daleko komfortnější podvozek
- Rychle a plynule řadící automat
- Mrštné jízdní vlastnosti
Minusy
- Chabá dynamika atmosférického motoru
- Vysoká cena
Foto: Jiří Káš