TEST Toyota Hilux 2.4 D4-D – Fešák se známou technikou

Design, interiér

Mám hodně rád pick-upy, obzvlášť když mají pod kapotou některý z ohrožených druhů motorů. A vůbec mi nevadí, když jde o takové ty nevybavené pracanty s nelakovanými nárazníky či tvrdými plasty uvnitř. K takovému vozu to podle mě patří. Testovaná Toyota Hilux ve verzi Adventure vlastně nesplňuje ani jedno. Spíše než pracovní nástroj připomíná tento bohatě vybavený kousek městskou stylovku a pod kapotou pracuje jen 2,4litrový čtyřválec o výkonu 110 kW. Nad autem jsem ale nezlomil hůl a během týdenního soužití se snažil přijít na to, jestli se i takový pick-up může stát mým oblíbencem.

Všechno nejlepší!

V roce 2018 oslavila Toyota Hilux 50 let existence a právě tento kousek je výsledkem speciální výroční edice. Ve srovnání s běžným Hiluxem osmé generace si můžeme všimnout přepracované masky a opravdu košaté výbavy. Navíc není žádným tajemstvím, že se pick-upy stále více snaží přiblížit osobním automobilům, aby mohla být potenciální zákaznická klientela co největší. A stejným směrem kráčí i poslední vydání Hiluxe.

Také on umí být tím základně vybaveným pracantem, kterého jsem zmiňoval v úvodu. Výroční edice si ale samozřejmě žádá něco speciálního, takže dostáváme auto, které se kromě přepracované přídě vyznačuje full LED světlomety, mlhovkami a stále oblíbenějšími chromovanými prvky. Také oranžový lak testovaného exempláře je vyhrazen speciální edici. A pokud byste náhodou pochybovali o tom, co před vámi stojí za vůz, napříč karoserií najdete několik emblémů automobilky, jakož i nápisy Hilux.

Toyota Hilux Invincible 50 je stylovou oslavou výročí i vzpomínkou na slavný filmový pick-up

Pocit moderního a dobře vypadajícího auta převládá i po usednutí dovnitř. V kabině najdeme pohodlné sedačky, byť bohužel bez výrazného bočního vedení. Ne že byste snad měli s tímhle strojem řezat zatáčky pod plným plynem, přesto by si tělo v Hiluxu zasloužilo větší oporu. Líbivá je většina materiálů, třeba klavírní lak, který interiéru dodává na šarmu. Aby ale vnitřek nebyl úplně bezchybný, občas tu narazíte na tvrdé plasty.

Multimédia obsloužíte prostřednictvím sedmipalcové dotykové obrazovky. Systému Toyota Touch 2 nechybí vedle bezdrátového připojení telefonu ani navigační systém. Je však pravda, že prostředí infotainmentu není zrovna dvakrát svižné a zasloužilo by si modernizaci grafiky. Vedle obrazovky musíte pracovat s dotykovými plochami namísto konvenčních tlačítek, což je třeba pro ovládání hlasitosti při jízdě hodně nešikovné. V Hiluxu ale naštěstí nechybí ani ovládání na volantu, což kvitujeme, stejně jako oddělený panel pro nastavování teploty. Tu obsloužíte tradičními ovladači.

toyota testy pickup  

Velkou pochvalu si Hilux zaslouží za vnitřní prostor. Vzadu sedačky připomínají spíše lavici, jsou však měkké a hlavně nabízí velkou porci prostoru. S výškou 176 cm si sednu sám za sebe s velkou rezervou před koleny i nad hlavou. I kolega s výškou téměř dva metry neměl s prostorem problém. A když jsme mezi sebe posadili ještě jednoho dospělého, shodli jsme se, že bychom tu neměli problém vycestovat i dál než pár kilometrů za město.

Opomenout nesmíme ani korbu. Čistě kvůli estetice nejsem fanda těch zakrytých, na druhou stranu z praktického hlediska to při každodenním provozu oceníte. Do „zavazadelníku“ se nedostává nepořádek z každého stromu, pod nímž zaparkujete, a nemusíte tak řešit čištění před každým nakládáním. Nákladový prostor má délku 1525 mm, šířku 1540 mm a výšku 480 mm, přičemž po odečtení místa zabraného blatníky se dostáváme na nějakých 800 litrů prostoru.

Nejlepší přístup do korby máte po otevření zadní a vrchní části, přičemž uvnitř najdete i očka pro uchycení nákladu, aby vám při jízdě necestoval ze strany na stranu. Víko je navíc zamykatelné, takže o naložené věci nemusíte mít strach. A protože se Hilux řadí mezi tzv. „tunové“ pick-upy, o jeho všestranném využití se nemusíme dál bavit.

Motor, jízdní vlastnosti

Jeden motor pro všechny

Stránku věnovanou motoru a jízdě otvíráme asi tím nejsmutnějším faktem, který je s aktuálním Hiluxem spojený. Jde o to, že japonský pick-up koupíte výhradně se čtyřválcem. Možná by nás dokázaly přesvědčit nějaké oslnivé papírové parametry, ale ani tady produkt Toyoty nevyčnívá. Přeplňovaná jednotka s objemem 2,4 litru disponuje třeba variabilní geometrií lopatek či mezichladičem a dává výkon 110 kW při 3400 otáčkách a 400 newtonmetrů točivého momentu od 1600 do 2000 otáček.

Na výběr je manuální a samočinná převodovka, v obou případech o šesti rychlostních stupních. Základní provedení Single Cab lze jako jediné pořídit coby zadokolku, ostatní Hiluxy už jsou vybaveny připojitelným pohonem všech kol. Do vínku dostává redukční převodovku a diferenciály na obou nápravách, přičemž zadní je samosvorný.

toyota testy pickup  

Svým pojetím se Hilux sice snaží zalíbit širší klientele, to ale určitě neznamená, že by si už nechtěl umět poradit s náročným terénem. Naopak i v tomto ohledu došlo v nové generaci k několika vylepšením. Řidič se tak může spolehnout na systém aktivního řízení trakce či asistenta pro sjíždění svahů. Podtrhuje to i fakt, že základem zůstává rámový podvozek.

Stačí to?

Jak jistě tušíte, čtyřválec má své nekompromisně nastavené limity, na které chtě nechtě budete s takovým kolosem narážet. Zatímco ve městě či na přilehlých okreskách je potenciál pohonné jednotky dostačující a stížnosti na nedostatek výkonu napočítáte na prstech jedné ruky, v táhlých stoupáních či na dálnici už to taková sláva logicky není. Při předjíždění je tedy potřeba více rozmýšlet a nehnat se do levého pruhu za každou cenu.

Na druhou stranu je řidiči odměnou tichý a kultivovaný chod motoru. Klidné tempo drží otáčky okolo patnácti stovek a díky velmi dobře odhlučněné kabině vás na palubě nic neruší. Mění se to až s potřebou hbité akcelerace. Sešlápnete plynový pedál k podlaze, otáčkoměr se začne šplhat nad tři tisíce a chod motoru začnou doprovázet rušivější tóny. Byť nejde o žádného prcka, nemůžeme se negativně vyjádřit o aerodynamickém svistu či hluku od podvozku, v případě Hiluxu jsou všechny tyto aspekty zcela v normě.

Tato Toyota Hilux přežila řádění Jeremyho Clarksona. Kde je jí teď konec?

Automatická převodovka tvoří s motorem sladěný pár, sázení jednotlivých kvaltů probíhá hladce, ústrojí nezmatkuje a voličem jízdních režimů je schopno své chování uzpůsobit. Nejostřejší režim Power vás sice častěji pustí blíže omezovači, na druhou stranu ale nejde o nic, co by se nějak výrazně podepisovalo na dynamice picku-upu.

toyota testy pickup  

Hilux má vzadu tuhou nápravu s listovými pery. Nebojte, nebudete s otráveným výrazem počítat poslední kilometry do cíle a modlit se, abyste už konečně byli venku. To určitě ne. Pick-up se sice co do komfortu nemůže rovnat třeba se sportovně-užitkovými vozy, na druhou stranu ale na tuzemských okreskách nefunguje vyloženě špatně. Až velké díry přináší do kabiny pořádné rány. Nejvíce je samozřejmě pocítíte v momentě, kdy v autě na osmnáctipalcových kolech jedete sami, což platí i pro občasné uskočení zadní nápravy.

Řízení chybí strmost a vy tedy s autem musíte pracovat jako s typickým užitkáčem, na druhou stranu je ale přesné a po pár dnech za volantem víte, jak při projíždění té které zatáčky postupovat, aniž byste auto museli při průjezdu obloukem nějakými divokými manévry krotit.

Na dálnici si Hilux klidně řekne o více než deset litrů na sto kilometrů, na okreskách už se spotřeba pohybuje kolem osmi. S lehkou nohou se klidně můžete přiblížit k sedmi litrům. Většinu cest jsem sice absolvoval sám, i tak ale dosažené hodnoty považujeme za velmi dobré.

Závěr

Závěr

S tvrzením, že Hilux může klidně nahradit tradiční „neužitkový“ osobák, bych byl opatrný. Stále si myslím, že jízdní komfort není na takové úrovni, aby sekundoval třeba novým SUV s obdobnou stavbou karoserie. A nejen v porovnání napříč kategoriemi. I VW Amarok, který jsem řídil hned další týden, mi celkově přišel pohodlnější.

Avšak vzhledem k dovednostem v ostatních disciplínách není důvod, proč by měl být Hilux jen nástrojem převážejícím materiál mezi stavbami. Zejména ve vyšších výbavách, kde už vypadá jako hezké a reprezentativní auto, které navíc přijíždí s pořádnou porcí vnitřního prostoru a místem pro zavazadla. O to více mě mrzí, že se u nás Hilux nenabízí s nějakým silnějším motorem. Čtyřválec se stádem pouhých 150 koníků není pro auto s cenovkou přes 1,1 milionu korun zrovna reprezentativní pohon. Takže odpověď na otázku, jestli může být takové auto mým oblíbeným? Dejte do něj šestiválec a budeme si rozumět!

toyota testy pickup  

Plusy

• Líbivý vzhled
• Hezky zpracovaná a prostorná kabina
• Široké možnosti využití
• Nechybí terénní schopnosti
• Slušná spotřeba paliva

Minusy

• Horší jízdní komfort nezatíženého vozu
• V nabídce je jediný a nepříliš silný motor
• Zastaralý infotainment

Foto: Ondřej Lilling