TEST Volkswagen Caravelle 2.0 TDI (150 kW) – MPV, nebo autobus?

Design, interiér

Velkoprostorové automobily jsou i přes svojí klesající popularitu nejlepšími automobily pro velké rodiny, které odvezou hodně lidí i jejich zavazadla. Někdy ale ani takový vůz nestačí a je potřeba sáhnout po osobní verzi velké dodávky. Volkswagen takový minibus nabízí v podobě modelu Caravelle, který jsme vyzkoušeli s nejsilnějším vznětovým motorem pod kapotou, 2.0 TDI se 150 kW.

Caravelle je součástí rodiny T6, která dále čítá modely Multivan, Transporter a California. Zatímco Transporter je ryze užitkovým vozidlem, který umí nabídnout i osobní variantu (avšak stále primárně pracovní), Multivan je jakási vrcholná varianta sloužící vyložené jako velkoprostorový automobil. Caravelle je v hierarchii umístěn mezi těmito modely, což znamená kombinaci některých jednodušších řešení a luxusních prvků, které vyhoví nejen mnoha rodinám, ale také třeba přepravním společnostem a taxikářům. A pokud jde o Californii, ta stojí o krok vedle, jedná se o obytné vozidlo.

Jelikož se jedná v jádru o užitkový automobil, umožňuje Caravelle zájemcům naspecifikovat vůz i podle jejich tajných přání. Základem je 4,9 metrů dlouhé auto s rozvorem tři metry, pořídit však lze i natažené provedení s délkou 5,3 a rozvorem 3,4 metru, které už se spíše než MPV skoro blíží autobusům. Standardně je pak vůz vybaven jen jedněmi bočními posuvnými dveřmi, a to na pravé straně, které mohou doplnit ještě druhé posuvné dveře na levé straně. Výklopné víko zavazadelníku zase lze za 8.932 korun nahradit prosklenými křídlovými dveřmi. V závislosti na výbavě si pak lze hrát s konfigurací interiéru, který je možné pořídit nejen v pětimístném, ale klidně i v devítimístném uspořádání.

V našem případě se testovaný kousek maximálně podobal osobnímu autu, což znamenalo osm míst, boční posuvné dveře na obou stranách a výklopné víko zavazadelníku, a to ve všech případech se servodovíráním, usnadňujícím manipulaci s dveřmi. Zavírat ohromné zadní dveře od zavazadlového prostoru totiž není žádný med. Osobním vozům se blížila i výbava, jelikož jsme zkoušeli vrcholný stupeň Highline, který je u Caravelle nabízen vůbec poprvé v historii.

Ten už ale opravdu není zadarmo, protože prodloužená caravelle s testovaným motorem 2.0 TDI (150 kW) stojí přes 1,3 milionu korun, což je opravdu hodně. Výbava se každopádně v tomto případě už skutečně blíží běžným osobákům, zahrnuje mlhovky, třízónovou automatickou klimatizaci, multifunkční volant s koženým věncem nebo třeba ono zmíněné servodovírání bočních posuvných i zadních dveří. Na druhou stranu to je trend, kterým šla i konkurence. Dodávky už zkrátka nejsou tak užitkové jako kdysi, ale myslí už i na komfort svých řidičů i posádky.

Krabice, ale vcelku pohledná

Změny v oblasti dodávek jsou v posledních letech patrné i na jejich tvarech. Stále zůstávají krabicovitými vozy primárně navrženými s co největším důrazem na praktickou stránku věci, jejich autoři ale stále častěji myslí i na jejich tvary, což platí i pro dnešní Caravellu. Za krásnou ji asi označí jen málokdo, designérům se ale podařilo její jednoduché funkční tvary oživit ostrými rysy z osobních volkswagenů, a tak se ve výsledku jedná o vcelku pohledné auto.

Testovanou prodlouženou verzi pak poznáte podle bočního profilu. Zatímco u krátké varianty zadní boční dveře navazují na podběhy zadních kol, u nataženého provedení je za těmito dveřmi ještě kus plechu. Hlavní změnou je totiž rozvor natažený o 40 centimetrů proti základnímu provedení, převisy karoserie jsou zachovány. Caravelle s prodlouženým rozvorem se ale liší i svojí výškou, ta činí 1.990 mm, o 20 mm více než u základního modelu.

Jestliže vám čistě na základě vnějších tvarů dnešní Caravelle připomíná předchůdce, není to jen tím, že Volkswagen pouze málokdy sáhne u svých aut po revolučních designových změnách. Ve skutečnosti je dnešní rodina T6 postavena na shodných základech jako předchozí generace (rodina T5), jedná se tedy spíše o rozsáhlý facelift než skutečnou novinku, což je znát nejen na vlastně shodné siluetě karoserie, ale také na některých detailech uvnitř. Třeba dlouhatánská páka ruční brzdy na podlaze vedle sedadla řidiče je pořád stejná a dobře známý je i základní tvar palubovky.

Skvělá variabilita

Vcelku luxusním pojetím svého interiéru má Caravelle blíže spíše „osobnímu“ Multivanu než „pracovnímu“ Transporteru. Palubní deska přebírá prvky z osobních volkswagenů, což znamená dobře známé ovladače, přístrojový štít nebo třeba multifunkční volant. Nechybí ani oživení palubní desky v podobě dvou různých (avšak vzájemně ladících) dekorů, před spolujezdcem jsou zase hned dvě schránky, přičemž ta horní svým řešením připomíná Beetle. Jen škoda, že ani do jedné se toho tolik nevejde. V Caravelle je ale tolik odkládacích prostorů, že s uložením věcí po kabině nebudete mít žádný problém.

Také zpracování je na úrovni osobních automobilů, použité plasty jsou sice tvrdé, což v tomto případě ale mnozí ocení - kvůli jejich snadnější údržbě. Dobře známe i přehledné ovládání. Caravelle (a tedy i celá rodina T6) se však nevyhnula jedné nepraktické chybě. Řadicí páku umístěnou na středovém panelu má sice šofér dobře po ruce, jenže zároveň kryje ovladače klimatizace, které jsou kvůli tomu hůře přístupné. Výsuvný držák na nápoje zase vadí kolenu spolujezdce.

Ani samotná pozice za volantem není zrovna příjemná. Jak je u dodávek zvykem, sedí se vzpřímeně, skoro jako na židli. Jenže navíc není kam dát levou nohu kvůli blízkému podběhu. Samotné sedadlo řidiče je ale v pořádku.

Jinak dostanete prostornou kabinu, ve které nebudou trpět ani cestující úplně vzadu. Ne že by si mohli užívat ohromného prostoru jako v nějaké limuzíně, místa ale budou mít násobně více než v sedmimístných MPV nebo snad sedmimístných SUV.

Jen místo pro nohy by stálo za to vylepšit. Caravelle má totiž ve srovnání s Multivanem nevýhodu v chybějících posuvných sedadlech, které by se pro uvolnění prostoru ve třetí řadě sedadel mohly hodit. To je ale snad jediná výraznější chyba vnitřního uspořádání. Nastupování je díky obrovským posuvným dveřím jednoduché i pro pasažéry zcela vzadu. V druhé řadě je pak vůbec všechno v pořádku. Velký je také zavazadelník, a to i v případě plného obsazení osmimístné kabiny.

Až na pevně umístěná sedadla v zadních řadách je vynikající i variabilita. Tři samostatná sedadla ve druhé řadě lze různě sklápět, případně z vozu zcela vyjmout. Sklopná a vyjímatelná je samozřejmě i třetí řada, v tomto případě se však už jedná o nedělenou lavici. Díky tomu tak Caravellu snadno proměníte z mikrobusu na dodávku s obřím přepravním prostorem, do kterého byste klidně naložili snad i slůně. Když totiž z auta vyndáte obě zadní řady sedadel, vznikne prostor velký 6500 litrů, který je dlouhý přes 2,9 metru (po sedadlo spolujezdce). Ten je navíc díky rozměrnému víku a nízké nákladové hraně (58 cm nad vozovkou) skvěle přístupný.

Jen jediný kaz to má, jednotlivé sedačky jsou pekelně těžké, a tak je manipulace s nimi takový malý trénink. V případě vytahování zadní lavice je navíc nutný druhý nosič, v jedné osobě si s ní neporadíte. Jinak je to ale hračka, mechanismus táhel pro uvolnění a upevnění sedadel pochopí každý.

Motor, jízdní vlastnosti

Síly má na rozdávání

Jestliže předchozí Caravelle (a tudíž celé tehdejší rodině T5) bylo něco vyčítáno, pak to byla nabídka motorů, která vrcholila dvakrát přeplňovaným vznětovým dvoulitrem o výkonu 132 kW. Ten se sice na první pohled jevil jako dostatečný, jenže na ten druhý bylo jasné, že pro auto vážící přes dvě tuny je to v mnoha případech málo. A tak v dnešní generaci Volkswagen nabízí ještě silnější motor. A právě vrcholné 2.0 TDI se 150 kW a 450 N.m je předmětem tohoto testu.

A takto silný motor si auto zasloužilo. Dvěma turby přeplňovaný čtyřválec má konečně síly na rozdávání, takže slušně jede nejen s prázdnou kabinou, ale také s plně naloženou. Jasně patrné je to už na udávaných parametrech, protože testovaná Caravelle zrychlí z 0-100 km/h za rovných devět sekund a zvládá jet přes 200 km/h. V rychlém pruhu se tak zvládne udržet i na německé dálnici. Stačí jen motor držet v pásmu mezi 2000 a 4000 otáčkami, kdy má nejvíce elánu. Jen počítejte s tím, že dá jasně najevo vznětový původ. Agregát je totiž dost hlučný.

V našem případě motor spolupracoval s šestistupňovým manuálem, který nabízel slušné řazení s přesnými drahami. Aktuálně ale takovou kombinaci na českém trhu nepořídíte, motor je dnes už v základu kombinován se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou, kterou lze navíc pořídit i s pohonem všech kol.

Navzdory silnému agregátu pod kapotou a vysoké karoserii však s testovanou Caravellou nebudete oblíbeným zákazníkem čerpacích stanic. S lehkou nohou to na okreskách zvládnete za sedm litrů, zatímco na dálnici si dodávka vezme stále slušných 9,3 l/100 km. Ani ve městě to ve výsledku není špatné, městský průměr kolem 11 litrů je s ohledem na velikost auta stále v normě.

Je obrovský!

Že se s dodávkou nesportuje, to si v Caravelle uvědomíte hned v první zatáčce. Ne že by jízdní vlastnosti byly špatné, to s ohledem na kategorii vozu vůbec ne, do oblouku ale přece jen musíte najíždět s rozvahou. Tužší řízení má totiž opravdu dlouhý převod, a tak v zatáčkách mnohdy hrozí, že si ukroutíte ruce. Jakmile si ale na tenhle charakter zvyknete, zjistíte, že Caravelle se umí i svižně prohnat zatáčkami, čemuž pomáhá citlivě pracující ESP.

Jestliže pak nejste zvyklí na takové vnější rozměry auta, budete si zvykat i na ně. Ono těch 5,3 metru délky a bezmála dva metry výšky jsou při jízdě jasně znát. Vejít se na úzkou silnici nebo manipulovat v omezeném prostoru s takovou „lodí“ není žádný med, což je její zásadní nevýhoda. Na druhou stranu, výhled z auta je opravdu královský!

A navíc zjistíte, že Caravelle je slušný společník i na dlouhých cestách. Ve vysoké rychlosti zůstává vůz tichý a jeho podvozek s použitými 18palcovými koly komfortně tlumí nerovnosti. Jen od zadní nápravy se občas ozve hlučnější rána, a to zvlášť v případech, kdy auto není naložené.

Závěr

Závěr

Jestliže hledáte opravdu velký automobil pro vaši rodinu, můžeme aktuální Volkswagen Caravelle jedině doporučit. Ve své prodloužené verzi nabízí obří interiér, v němž si slušně pohoví hned osmičlenná posádka, která stále bude mít dostatek místa. Díky silnému motoru navíc budou i přesuny s naloženým vozem hračka. A co víc, celkový charakter má velice blízko MPV, základ v dodávce byste vůbec nehádali – auto je při jízdě komfortní a tiché. Jen vězte, že to nebude zadarmo. Testovaný kousek s nijak přehnanou výbavou přišel na více než 1,5 milionu korun, což už je pro rodinný rozpočet opravdu hodně. A levný není ani základ, který vyjde na 1,1 milionu korun, což je ve srovnání s konkurencí vážně hodně. Když se ale tuto částku rozhodnete do Caravelly investovat, litovat nebudete, protože tenhle minibus má mnoho kladných vlastností, které jeho cenu dokážou obhájit.

Plusy

• Obří vnitřní prostor
• Variabilní interiér
• Komfortní podvozek
• Silný motor
• Slušná spotřeba paliva

Minusy

• Vysoká pořizovací cena
• Těžká sedadla, která nejsou posunovatelná
• Bouchání od zadní nápravy

Foto: David Rajdl