Tovární sbírka konceptů, prototypů a studií Bertone není na prodej. Zatím.

Itálie je doslova Mekkou karosářského umění. Překvapivě se některé společnosti udržely až do současnosti. Nejlépe je na tom Giugiarův Italdesign, který koupil Volkswagen. Někteří konkurenti byli reinkarnováni (třeba Touring), drží se i Pininfarina, byť jej relativně nedávno opustili dva členové rodiny, manažeři Andrea a Sergio. Své zakladatele přežily i firmy Zagato a Scaglietti, druhá díky Ferrari. Ze studia Ghia sice zbylo v náruči Fordu už jen jméno, ale dejme tomu, alespoň něco. Smutný osud ovšem potkal Stile Bertone, které definitivně zkrachovalo.

Společnost založil Giovanni Bertone už v roce 1912 coby karosárnu, nejprve opravoval a vyráběl kočáry. Nejvíce ji však proslavil jeho syn Giuseppe přezdívaný také Gary, známější ovšem jako Nuccio. Ten stál kupříkladu i za designem naší Škody Favorit, byť jej musel upravit, protože některé díly prostě nebyly československé firmy schopny vyrobit a nákup západní licence nepřicházel tenkrát jaksi v úvahu. Nesmíme zapomenout na jednoho z nejvěhlasnějších automobilových návrhářů historie, který zde byl dlouhá léta zaměstnán jako šéfstylista: Marcella Gandiniho. Bertone vyráběl také vlastní vozy, Fiat X1/9 prodával pod svou značkou, teréňák Freeclimber byl upraveným Daihatsu Rocky a stavěl i kabriolety pro jiné výrobce, například Astry G Coupé a Cabrio pro Opel. Zakázky pro velké automobilky se ale nehrnuly, již delší dobu se spoléhají na vlastní stylistická centra a výrobní kapacity. Po Nucciově smrti 26. února 1997 to šlo s firmou od deseti k pěti a vdova Lilli ji nedokázala udržet. Celá Gruppo Bertone je totiž rozdělena na několik společností a podnikání se začalo štěpit, mezi Lilli a manažery vypukly vleklé spory a šéfdesignéři se měnili jak na běžícím pásu.

Bonbónkem je, respektive bylo studio Stile Bertone. V květnu letošního roku však přišel po šesti letech od prvního bankrotu jeho neodvratný konec, nikdo o něj neměl zájem. A žádný další spasitel není na obzoru, zaměstnanci byli propuštěni. Továrnu v Grugliascu už vlastní Fiat, který v ní vyrábí vozy s trojzubcem ve znaku. Nebudou se však ani prozatím prodávat vzácné unikáty z tovární sbírky. Respektive to, co z ní zbylo. Několik prototypů bylo totiž nabídnuto už před třemi lety v Cernobbiu na slavném Concorso d'Elegance Villa d'Este. Udány byly pouze dva: oranžový Stratos Zero ročníku 1970, nový majitel za něj zaplatil rovný milion dolarů. Dvojnásobek a ještě něco navíc stál o tři roky starší Marzal s mechanikou Lamborghini, ten přišel zájemce na 2,1 milionu dolarů. Dražbu pořádala v květnu 2011 síň RM Auctions. Zbylé vozy, tedy Testudo se „střevy“ z Chveroletu Corvair (1963), Lamborghini Bravo (1974) a Athon (1980) majitele nenašly.

Podle Wards Auto byla celá kolekce nově klasifikována jako „položka italského historického národního a kulturního dědictví.“ Bohužel nikdo kromě pár zasvěcených v tuhle chvíli neví, kolik kusů z rozsáhlé a unikátní sbírky vlastně zbylo. Ale to je vedlejší, je na jednu stranu dobře, že je zabezpečena právně, ovšem tahle památková ochrana ji znemožňuje prodat po částech. Pokud by se objevil nějaký opravdu bohatý nejlépe sběratel, který jí koupí celou, pak změně určitě nic bránit nebude. K vývozu mimo Itálii ale potřebuje příslušná povolení, takže to není jednoduché. Z inkasované částky se pak pochopitelně uhradí alespoň část dluhů věřitelům. Vlastníkem ochranné známky a logo je holdingová společnost Bertone Cento.

Bertone definitivně skončil, nikdo o firmu nemá zájem