Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Toyota Sera (1990-1995): Říkalo se jí motýlek, ale zapadla... Proč?

Aleš Dragoun
Diskuze (4)
Toyota proslula svými menšími sportovními vozy. Kupé Sera se ovšem na rozdíl od Celicy a MR2 mimo Japonsko prakticky nedostalo a zůstalo zapomenuto...

Na říjnovém autosalonu v Tokiu v roce 1987 vystavila Toyota prototyp malého kupé AXV-II, tedy Advanced eXperimental Vehicle s druhým pořadovým číslem. Největší pozornost upoutaly tzv. motýlí dveře, vyklápěly se tedy směrem dopředu a vzhůru. Tato konstrukce byla zvolena proto, aby případní cestující mohli opustit vozidlo v místech, kde pro konvenční nebyl dostatek prostoru, vyžadovala pouze 43 cm. Široké plynové vzpěry spolu s menšími vyvažovacími navíc udržely „křídla“ otevřená.

Auto s bohatě prosklenou střechou pak připomínalo karoserii typu T-Top, ale čirá plocha oken dveří zasahovala až ke středovému rámu. Gordon Murray se nechal slyšet, že právě zde se inspiroval při návrhu dveří pro McLaren F1. Prvním autem, které vyznávalo prakticky stejný systém, byla ale už Alfa Romeo 33 Stradale.

3,78 m dlouhá AXV-II využívala podlahovou plošinu i mechaniku hranatého Starletu třetí generace (P70), tedy podvozek s kratičkým rozvorem 2300 mm a řadový benzinový čtyřválec 2E-ELU 1,3 l, který byl spojen se čtyřstupňovou samočinnou převodovkou. V únoru 1990 se navíc ukázalo, že nešlo o studii vzdálenější budoucnosti, nýbrž o předobraz sériového modelu. Ostatně už koncept produkci nebyl příliš vzdálen...

Věštec budoucnosti

Novinka, kterou si bylo možné záhy koupit, dostala název Sera (podle francouzského výrazu pro budoucí čas slovesa „být“). Samonosná ocelová karoserie se zvenčí dost změnila, nicméně celý zajímavý „vršek“ zůstal. A vlastně i futuristická silueta, malé křídlo na zádi a sympatický vzhled. Na druhou stranu zmizelo dvoubarevné lakování i žebrování v předním nárazníku a vzadu na bocích, kompletně se proměnila všechna světla i úzká maska chladiče.

V přídi byl napříč umístěn řadový zážehový čtyřválec typu 5E-FHE se zdvihovým objemem 1496 cm3 (parametry vrtání a zdvihu 74 x 87 mm). Moderní agregát, nejobjemnější z celé série E, měl díky rozvodu DOHC, čtyřventilové hlavě a elektronické vstřikování při kompresním poměru 9,8:1 výkon 81 kW (110 k) v 6400 otáčkách. A to postrádal přeplňování. Toyota jej používala také ve větším kupé Cynos/Paseo, které sdílelo jinak mechaniku i se Starletem.

Převodovky a podvozek

Zákazníci mohli vybírat dvě převodovky: buď pětistupňovou manuální C155, nebo čtyřstupňový automat A242L, oba vlastní konstrukce. Už uložení pohonné jednotky dávalo tušit, že její síla, konkrétně 132 N.m/5200 min-1, putovala pouze na přední kola. Podvozek s rozvorem 2300 mm se oproti studii nezměnil.

Kompaktní kupátko, z dnešního pohledu vlastně malý vůz, nevynikalo nějakými extrémními výkony, i když se rozjelo na velmi slušných 195 km/h, na zadní nápravě mu tedy stačily bubnové brzdy, zatímco vpředu mělo samozřejmě kotouče. Pokud je chtěl zájemce i vzadu, musel si připlatit za ABS. Řízení bylo hřebenové s posilovačem. Do relativně malé palivové nádrže se vešlo 40 l benzinu. Celkové rozměry 3860 x 1650 x 1265 mm se oproti konceptu lišily minimálně: do délky narostlo o 80 a do výšky jen o 5 mm. Auta vážila 900-930 kg dle výbavy.

Prostorná bublina

Zajímavostí byly projektorové hlavní světlomety s čirými krycími skly. Toyota jejich instalací tak trochu předběhla dobu... Sera byla vlastně pouze dvoudveřová. Zavazadla šlo uložit v zádi, ale vzhůru se vyklápěl akorát skleněný poklop se spoilerem, takže je bylo nutné zvedat do značné výšky a vstupní otvor byl poměrně malý (52 x 82 mm), ale kufr samotný zase alespoň hluboký, Zadní lavici šlo navíc sklopit a dělicí stěnu za ní vyjmout. Rezerva byla uložena v prohlubni pod podlahou.

Bublinovitá horní část karoserie se mimochodem skládala celá pouze ze šesti dílů včetně malých bočních oken, která šlo směrem od rámu dolů stáhnout (podobnou konstrukci používalo u svých kupé Subaru). Až na tlustý B-sloupek umožňovala perfektní výhled ven. Klimatizace však představovala kvůli nadměrnému zahřívání kabiny naprostou a tudíž sériovou nutnost. Minusem byla menší tuhost karoserie. Interiér vyznával pro sportovní vozy klasické uspořádání 2+2. Středová opěrka na zadní lavici byla pevná, což znamenalo pouze čtyřmístnou obsaditelnost, vešli se sem však i průměrně vzrostlí dospělí, protože sedadla byla vsazena hluboko. V závislosti na trhu se mohli připoutat dvou-, nebo i tříbodovými pásy, řidič a spolujezdec měli samozřejmě k dispozici pouze druhou variantu.

Samolepky a osvěžovače

Auta šlo odlišit od ostatních továrně dodávanými pruhy a samolepkami, sadou spoilerů, krytem střechy, telefonem a faxem, dokonce byly v nabídce i parkovací senzory a držák na lyže, který se montoval na dveře. Libůstka? Dva systémy osvěžovačů vzduchu: CleanAce se střešním filtrem, ten byl určen hlavně kuřákům, dále pak vzácnější Air Fantasy na středové konzole propojený s klimatizací a s až pěticí vůní.

Sera, která se v Japonsku prodávala pouze v síti Toyota Corolla Store, za svůj poměrně krátký život neprošla žádným faceliftem, přesto existovaly tři fáze. Nešlo ale o modernizace ve smyslu, v jakém tento výraz používá francouzský Renault. Byly to hlavně kosmetické úpravy interiéru a výbavy. Existovalo také několik balíčků na její zušlechtění.

Třetí fáze

Nejzajímavější modifikace přinesla fáze třetí počínaje červencem 1992, týkaly se totiž i techniky. Hlavně bezpečnosti, dveře dostaly boční výztuhy i silnější a odolnější vzpěry, aby snáze držely v otevřené poloze, v příplatcích se objevily čelní airbagy (automaticky k nim i ABS), plastový spoiler na zádi se od té doby chlubil i třetím brzdovým světlem. Limitovaná edice Amlux byla pojmenována podle budovy v tokijské čtvrti Ikebukuro, kde sídlí největší showroom Toyoty na světě. Futuristická oválná stavba v noci svítí purpurovou barvou a bliká bílými stroboskopy.

Tyto vozy měly dvoutónový zelený lak, modře probarvená skla a nezbytná loga s plaketky. Od září do října 1992 se jich zrodilo pouze 21. Ne, to není překlep, tahle limitka je opravdu hodně vzácná!

Součástí jejich výbavy byl i jinak příplatkový systém SLSS (Super Live Surroud Sound). Vrchol nabídky audiosystémů měl deset reproduktorů včetně subwooferu, prodávala se verze buď pouze s rádiem a CD, nebo doplněná ještě o kazetový magnetofon.

Produkce byla ukončena v prosinci 1995 s definitivním účtem pouhých 15.941 exemplářů. Na první fázi (do května 1991) připadlo zhruba 12.000 aut, taková byla po nich poptávka. Druhá do června 1992 čítala už jen asi 2.300 vozů a zbylých cca 1.600 vznikalo přes tři roky.

Vzácný export

Seru (codename EXY10) si našinec pamatuje maximálně z prvních českých autokatalogů vydaných v roce 1990, ať už toho ve tvrdých deskách od Mojmíra Stojana, či německé licence. Znají ji také virtuální hráči: byla součástí série GranTurismo pro PlayStation. Většina vozů zůstala v zemi původu a výroby, bylo zde oficiálně zaregistrováno 15.852 exemplářů. To tedy znamená, že 89 zbylých se vyexportovalo nových, například do Británie, Irska, Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky, Bangladéše, Indie, Pákistánu a Srí Lanky.

Jednalo se zpravidla o individuální dovozy, měly samozřejmě volanty vpravo, ale zase metrické číselníky. V tomto ohledu je trochu paradoxem, že se objevily i v USA, Kanadě a Švédsku, kde levostranný provoz není. Další nadšenci, na které se nedostalo, vozy kupovali už jako ojeté a vyváželi ven. To lze i dnes, protože třeba v Kanadě lze přihlásit už jakékoli auto starší 15 let a ve Spojených státech 25.

Jediná

Sera dodnes zůstává jediným sériovým modelem značky s výše popsaným zvláštním systémem otevírání dveří. Což je trochu škoda. Je až s podivem, kolik měla před čtvrtstoletím Toyota (a nejen ona, ale i ostatní japonští konkurenti) v nabídce sportovních modelů. Od Sery přes Cynos/Paseo (ten se oficiálně do Evropy dostal), MR2 s motorem uprostřed a Celicu až po velkou Supru.

Vzhledem k tomu, že Sera sdílela velkou část dílů právě s Cynosem, Starletem a také Tercelem, současní majitelé přeživších vozů nemusejí mít problémy se sháněním mechanických dílů, protože je má výrobce stále v katalogu a objednají jim je klidně i jejich dealeři. S těmi karosářskými to bude jistě horší... Všichni doufáme, že se portfolio sportovních modelů v poslední době největší automobilky světa zase rozšíří, velkosériových komponentů má v zásobě dost. I když asi ne tímto trochu prazvláštním směrem...

Úpravy

Sery se pochopitelně nevyhnuly různým úpravám. Oblíbená byla náhrada původního motoru za 4E-FTE 1,33 l ze Starletu GT Turbo s původním výkonem 135 koní (99 kW). Také levná a bez podstatnějších zásahů, přičemž agregát se dal dále ladit na 175-200 koní (129-147 kW). Bylo však nutné přidat mezichladič, nejlépe do předního nárazníku, nechat přeprogramovat řídicí jednotku a koupit patřičný výfuk. Do útrob se dostaly i jednotky 4A-GE 1,59 l, v Japonsku existují auta s těmito motory o výkonu 300 koní (221 kW), samozřejmě opět s turbem – a řádně velkým. Ale tady už je samozřejmě zapotřebí upravit kompletní techniku včetně rychlostní skříně a podvozku.

Leda Suspension nabízela tvrdší šasi, tedy tlumiče i pružiny. Pro leckoho bylo totiž to tovární příliš měkké. Logicky se pak zlepšila ovladatelnost a auta lépe držela na silnici. Tedy... té s dobrým asfaltem. Tomu, kdo nutně potřeboval odlišit se od davu ještě více, vycházeli vstříc úpravci karoserií: japonští G5 Speed Garage a Quest Power, britští Cia Style Kit, australští X-Racing a kyperská firma Andros. Jejich bodykity obsahovaly zejména svébytné nárazníky, kapoty z uhlíkových vláken, širší blatníky, nástavce prahů a křídla. Stačí se jen rozhlédnout po Síti sítí, kolik vozů takovými modifikacemi prošlo. Pravověrný ctitel youngtimerů ovšem preferuje stav originální...

Aleš Dragoun
Diskuze (4)
26. 7. 2017 09:01
Re: Pane Dragoune,
:yes:
Avatar - 3_diamanty
25. 7. 2017 23:36
v priebehu 90 rokov
male kupatka v europe vcelku aj frcali ( tigra, puma, prve TT, megane coupe, fiat coupe, hyundai coupe, colt, alfa GTV ... a podobne ) a SUVecka este tiez moc neboli a tak ludia ked chceli stylovky sli prave do kupatok .... takze mozno bola aj skoda ze taketo nieco sikovne nedotiahli aj do europy ... vlastne este aj teraz to vyzera docela pekne a moderne.... a vek by som tomuto autu ozaj neodhadol...
Avatar - dochtor
25. 7. 2017 21:05
Že by svetový rekord?
"Zavazadla šlo uložit v zádi, ale vzhůru se vyklápěl akorát skleněný poklop se spoilerem, takže je bylo nutné zvedat do značné výšky a vstupní otvor byl poměrně malý (52 x 82 mm), "