Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Toyota v Ženevě 2010

Ladislav Čermák
Velký japonský výrobce se po dlouhé době musel obejít bez velkých novinek, což částečně vynahradil facelifty dvou důležitých modelů a řadou atraktivních konceptů.

Pokračuje velký nástup hybridních technologií, v jejichž vývoji má Toyota proti zbytku světa velký náskok.

Auris, Auris HSD

Toyota Auris prodělala po třech letech modernizaci vzhledu i techniky. Vizuální změny u tří- a pětidveřových hatchbacků představuje nová přední maska, která se rozšířila a dostala dvě vodorovná žebra. Přední světlomety jsou v horní části hranatější, změnil se také přední nárazník. Rovněž vzadu je nový s rozšířenými rohy, proměnila se i grafika koncových světel. Uvnitř najdeme nové optitronové palubní přístroje a měkčené plasty. Úpravy se dotkly také středové konzoly, originální most v její spodní části ale zůstal. Technické novinky představuje změněná charakteristika zavěšení a elektrický posilovač řízení, jehož účinek se mění v závislosti na rychlosti vozu.

Benzinové motory reprezentuje hlavně pohonná jednotka 1,33 VVT-i se systémem Start-Stop o výkonu 73 kW (99 k) při 6000 min-1 s maximálním točivým momentem 128 Nm ve 3800 min-1. V kombinaci spotřebuje 5,9 l/100 km. Tu doplňuje větší motor 1,6 l s 97 kW (132 k) v 6400 min-1. Jeho točivý moment dosahuje maximální hodnoty 160 Nm ve 4400 min-1.

Turbodiesely jsou v nabídce tři. Nejmenší 1,4 D-4D nabízí 66 kW (90 k) ve 3800 min-1 a 205 Nm mezi 1200 a 2800 min-1, přičemž se může pochlubit spotřebou nafty 4,7 l/100 km, pochopitelně v kombinovaném režimu. Prostřední 2,0 D-4D poskytuje 93 kW (126 k) ve 3600 min-1 a na přední kola je přenášeno maximálně 310 Nm mezi 1800 a 2400 min-1. Tento agregát je vybaven filtrem pevných částic. Největším dieselem je 2,2 D-CAT. Jeho objem 2231 cm3 je pro nižší střední třídu poněkud netypický, pohonná jednotka nabízí 130 kW (177 k) ve 3600 min-1 a 400 Nm v rozmezí od 2000 do 2800 min-1. Převodovky jsou šestistupňové přímo řazené nebo robotizované MultiMode s možností manuální volby rychlostních stupňů, které jsou k dispozici pro nejsilnější zážehovou verzi a nejslabší vznětovou.

Podvozek je dnes již klasický, vpředu jsou vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena, pouze nejvýkonnější a nejtěžší turbodiesel má na zadní nápravě víceprvkové závěsy. Brzdy jsou ve všech případech kotoučové. Elektronické systémy zastupují ABS, distributor brzdné síly EBD, brzdový asistent, stabilizace VSC a kontrola trakce TRC. Levnější verze jezdí na patnáctipalcových ocelových kolech, dražší mohou mít až sedmnáctipalcové lité ráfky.

Novinkou po faceliftu je plně hybridní varianta HSD, s pohonným soustrojím vypůjčeným od Priusu. Základem je tedy úsporný motor 1,8 VVT-i s Atkinsonovým cyklem o výkonu 72 kW, naladěný na optimální účinnost v otáčkách, nejvíce užívaných pro pohon hybridního soustrojí bez stálé mechanické vazby s koly. Součástí řetězce je synchronní elektromotor s permanentními magnety o výkonu 60 kW, umožňující mj. jízdu v režimu EV rychlostí do 50 km/h výhradně na elektrický pohon. Výsledný výkon 100 kW je vzhledem k emisím CO2 v kombinovaném cyklu špičkovou hodnotou.

RAV4

Toyota RAV4 zakládala v roce 1994 segment malých SUV. Současná třetí generace má za sebou druhou modernizaci, verze pro modelový rok 2010 se představuje v Ženevě. Přední část RAV4 letošního modelového roku poněkud zmohutněla. Nová je mřížka chladiče s chromovaným žebrováním, hlavní světlomety se zmenšily, jiný je také tvar předního nárazníku. Tyto vzhledové modifikace jsou přesným významem slova facelift (anglicky retuš tváře). V zadní části bychom až na světelné diody totiž změny hledali marně. Zřejmě nebylo co vylepšovat, neboť na kosmetiku si nejmenší evropská toyota do (alespoň lehkého) terénu zašla naposledy před rokem, na jaře 2009.

V rámci balíčku úsporných opatření Toyota Optimal Drive prošlo pohonné ústrojí redukcí hmotnosti, byly také sníženy mechanické a třecí ztráty. Zážehové motory reprezentuje jediný agregát 2,0 Valvematic. Čtyřválec o objemu 1987 cm3 poskytuje největší výkon 116 kW (158 k) v 6200 min-1 a točivý moment 198 Nm ve 4400 min-1. Ten je přenášen buď na přední, nebo na všechna kola. Dvoukolka může mít jen šestistupňovou přímo řazenou převodovku, verze s pohonem obou náprav ADS (Active Drive System) kromě ní i Multidrive S, což je ústrojí s plynule měnitelným převodem, tedy CVT. To disponuje jak tlačítkem Sport, tak i sedmistupňovým sekvenčním řazením pákou, nebo pádly pod volantem.

Příznivci vznětových motorů mají na výběr ze dvou variant velkého čtyřválce o objemu 2231 cm3. Prvním je 2,2 D-4D 150 s výkonem 110 kW (150 k) a točivým momentem 340 Nm, dostupným v rozmezí od 2000 do 2800 min-1. Výkonnější 2,2 D-4D 180 nabízí 130 kW (177 k) p5i 3600 min-1 a 400 Nm mezi 2000 a 2800 min-1. Oba turbodiesely mohou být vybaveny filtrem pevných částic a redukcí oxidů dusíku ve výfukových plynech. Toyota pro ně používá společnou zkratku D-CAT (Diesel-Clean Advanced Technology). Slabší z nich lze objednat také se šestistupňovým automatem, který má opět tlačítko Sport a jednotlivé stupně lze řadit sekvenčně stejnými způsoby, jako u převodovky CVT.

FT-86 Concept

Koncept lehkého sportovního kupé se představil již v Tokiu, v Evropě oslavil premiéru nad Ženevským jezerem.

Zkratka FT odkazuje na budoucnost, znamená Future Toyota. Automobilka tak označuje většinu svých konceptů z poslední doby. Význam číslovky 86 ovšem výrobce nezveřejnil, trvá však na japonské výslovnosti hachi roku ve všech jazycích. Toto označení také odkazuje na model Corolla Levin, respektive Sprinter Trueno s kódem AE86, vyráběný v letech 1983-1987. Evropskou verzi Corolla Coupé bez výklopných světlometů si starší čtenáři budou pamatovat z Mistrovství Evropy cestovních vozů.

Novinka FT-86 je jakýmsi pokračovatelem těchto vozů, Supry byly přece jen větší, MR2 měly zase motor uprostřed a Celicy během let přešly na přední pohon. FT-86 je poháněn dvoulitrovým motorem s protilehlými válci (boxer). Agregát s rozvorem DOHC a čtyřventilovou technikou nepochází samozřejmě z vývoje Toyoty, ta se obrátila na jiného specialistu – Subaru. Zástavba plochého agregátu do přední části vozu umožnila snížit těžiště vozu na velmi nízkou úroveň. FT-86 má, jak se na sportovně laděné auto sluší, pohon zadních kol a lehkou karoserii, podle výrobce disponuje ovladatelností takřka závodního vozu. Sílu motoru přenáší šestistupňová přímo řazená převodovka.

Design vychází z konceptu FT-HS, který byl představen na detroitské NAIAS v lednu 2007, je však sportovnější s menšími převisy. Dovnitř se vejdou až čtyři cestující, o plně čtyřmístném uspořádání však při rozměrech 4160 x 1760 x 1260 mm a rozvoru náprav 2570 mm nelze mluvit. Přístrojová deska je čalouněná kůží, při návrzích samotného panelu se designéři poměrně odvázali.

Prius Plug-in Hybrid

Prius dostal konečně lithiový akumulátor a navíc zástrčku, kterou bude možné nabíjet i z domácí elektrické zásuvky. Zatím jde o experiment s 500 vozy, ale výroba je velmi pravděpodobná. Toyota znovu ukázala evoluční verzi Priusu třetí generace. Stejně jako u sportovních evolucí, jde i zde o výkony, ne však o ty, které souvisí s rychlostí, nýbrž s možnostmi elektrické části hybridní soustavy.

Z názvu lze vyčíst - a Toyota to už dříve několikrát avizovala - že tento Prius se nespoléhá jen na dobíjení akumulátorů pomocí spalovacího motoru nebo rekuperací energie. Můžete jej totiž navíc dobíjet buď doma, nebo z veřejné dobíjecí sítě. Nový lithiový akumulátor se v hybridech Toyoty objevuje poprvé, a přestože to není absolutní světová novinka, pokrok je to významný. Primát si připsal Mercedes-Benz S 400 Hybrid, jenže jeho elektrická soustava (jde o mild-hybrid) má ve srovnání s tou v Priusu spíše symbolický efekt.

Nový akumulátor má vítané vlastnosti. Hustota skladování energie je mnohem vyšší než u NiMH-akumulátorů. Dobití na plnou kapacitu má údajně trvat jen 1,5 hodiny z běžné 230 V sítě. Vyšší kapacita akumulátoru umožnila větší dojezd na čistě elektrický pohon, který nyní činí 20 km. Argument, že jde stále o nedostatečnou hodnotu, vyvrací výrobce průzkumem, který ukázal, že ve Francii a Británii tvoří 80 % všech cest autem trasy na vzdálenost kratší než 25 km. V samotné Velké Británii je 80 % cest dokonce kratších než 10 km.

S pomocí elektromotoru, který neomezuje prostor pro posádku ani zavazadla, se lze nově rozjet až na rychlost 100 km/h. Kombinovaná spotřeba je tedy díky větší míře využití elektropohonu výrazně nižší, množství emisí CO2 je v podstatě nejvíce závislé na tom, z jakého zdroje je elektřina v zásuvce získána. Další vlastnosti jsou podobné jako u běžných Priusů. K dispozici je dálkově ovládaná klimatizace, kterou lze vychladit interiér ještě před nastoupením do vozidla, palubní informační systém zobrazuje dojezd na elektrický pohon a okamžik startu spalovacího motoru.

FT-EV II Concept

Dalším dozvukem tokijského autosalónu je koncept FT-EV II. Toyota FT-EV II (Future Toyota Electric Vehicle) navazuje na FT-EV, postavený na základě sériového modelu iQ, od nějž se lišil designérskými detaily a pohonem. Tentokrát Toyota připravila koncept, který dostal svébytný design i techniku.

Dvoudveřový FT-EV II zaujme díky posuvným dveřím, ale hlavní pozornost na sebe strhne možná až příliš futuristický interiér. V prostoru pro posádku jsou sice čtyři sedadla, ale klasický volant, pedály a palubní desku nahradila filigránská konstrukce s řadou displejů a dvojicí joysticků. Elektromobil je dlouhý 2730 mm, což znamená, že je o 255 mm kratší než předchozí koncept FT-EV, jenž sdílel karoserii s modelem iQ. K pohonu má sloužit blíže nespecifikovaný elektromotor, jemuž dodají energii lithiové akumulátory. Na jedno nabití FT-EV II ujede přes 90 km a jeho maximální rychlost je omezena na 100 km/h. Jakým způsobem a jak dlouho se mají akumulátory dobíjet, Toyota prozatím neuvedla.

FCHV

Již od roku 1992 vyvíjený, o deset let později uvedený a od té doby stále zlepšovaný model, poháněný palivovými články, dostal zásadně vylepšené tlakové nádoby na 70 MPa, zajišťující dojezd cca 830 km (téměř 3x tolik proti původnímu typu) a pracující v teplotách do - 30º C. Aktuální vylepšená verze, značená FCHV-adv, je pětimístné SUV vážící 1880 kg, schopné vyvinout rychlost 155 km/h a jeho zdrojem síly je synchronní elektromotor s permanentními magnety o výkonu 90 kW. Vodíkový vůz by se měl ať už v této či jiné podobě dostat na trh v roce 2015.


Ladislav Čermák