TEST Toyota Verso: První jízdní dojmy

První živý kontakt s modelem Verso proběhl teprve v březnu na autosalonu v Ženevě a pokud budeme opravdu upřímní, Verso bylo poněkud zastíněno dvojící Renaultů Scénic a Grand Scénic. Při hlubším, již stoprocentně silničním kontaktu, ale musíme uznat, že to bylo možná trochu neprávem. Co nám tedy při řízení nového Versa vyhovovalo a co naopak vadilo?

Toyota Verso je velmi prostorné sedmimístné MPV nižší střední třídy, ačkoliv z venku nevypadá o nic větší než běžné rodinné pětimístné auto. Je sice pravda, že zadní dvě sedadla jsou určena především dětem, ale i 180 cm vysoký člověk by v nich několik potřebných kilometrů vydržel. Největší nevýhodou tak zůstává v podstatě nepoužitelný zavazadlový prostor při sedmimístném uspořádání. Ten totiž zavazadla sedmi lidí při svých 155 litrech uveze jen stěží, i když svou velikostí při použití šestého a sedmého sedadla stojí na špičce třídy. Evropa ale prý takové uspořádání žádá, a proto je i v nabídce.

Pokud sklopíte i druhou řadu sedadel (samotné sklopení je velmi snadné a rychlé), vznikne opravdu velkorysý prostor o velikosti 1645 litrů pro objemná zavazadla, jízdní kola či nábytek. Škoda jen, že poměrně nízko položená nakládací hrana není zcela zarovnaná se dnem kufru, manipulaci s těžšími břemeny by to jistě ulehčilo.

Tradiční nectnost všech MPV– sedáky uložené nízko nad podlahou – se bohužel nevyhnula ani Versu. Vzhledem k rozsahu podélného nastavení sedadel, v rámci systému Toyota Easy Flat-7, o celých 195 mm je vzadu i pro kolena opravdu hodně místa, podepření stehen nízko položenými sedáky ale rozhodně není ideální.

Volba materiálů i slícování je tradičně bez výtky, i když by si interiér bezpochyby zasloužil o něco více špičkových plastů, kterými Renault rozhodně umí zákazníky okouzlovat. Zejména v oblastech, kde kolena přichází do styku se středovým tunelem a přístrojovou deskou, by mělo cokoliv měkčího své funkční opodstatnění.

Usednete-li jako rodičové vpředu, je situace o poznání lepší. Sedáky jsou rozměrné a dobře podrží zadní část těla i stehna rozměrnějšího Evropana. Boční vedení sedadel je minimální, Verso rozhodně nemíří na sportovněji založené tatínky. Samotná pozice za volantem je dobrá, o něco méně vzpřímená než u ostatních MPV, k plné spokojenosti nám chyběl trochu větší rozsah podélného nastavení volantu – jezdili jsme zkrátka na hodně dlouhé ruce.

Výborný je výhled z vozu, slepé úhly byly minimalizovány a řidič má díky dobře tvarované karoserii přehled o tom, kde která část vozu končí. Toyota Verso je přímo stvořená pro dlouhé cestování, vepředu i vzadu najdeme spoustu odkládacích prostor a prostůrků. Proto nás zarazila přední středová loketní opěrka tvrdá jako kámen, ani náznak po měkčeném plastu či dokonce polstrování. Přitom na podobné komfortní detaily s úspěchem u příbuzného Lexusu dovedou lovit zákazníky. Když jsme na to jednoho z japonských inženýrů upozornili, odpověděl nám „Hmm, to je dobrá připomínka, díky, změníme to.“ Jestli bude mít příští verze loketní opěrku měkkou, víte komu poděkovat .

Ale teď zase vážně. Jízdní vlastnosti Toyoty Verso bez problémů dosáhnou na lepší polovinu třídy, v zatáčkách dobře drží zvolenou stopu a vyvést jej z míry znamená zvolit opravdu agresivní zacházení s vozem a jeho posádkou. Nedotáčivost přichází až ve chvíli, kdy jste stejně dávno díky malému bočnímu vedení namáčknuti na dveřích a spolujezdkyně na vás. Na dálnici je při 130 km/h vše v pořádku, ve vysokých rychlostech za hranicemi našeho dálničního limitu pak sice Verso poněkud ztrácí nadhled a lehce plave, ale co byste od sedmimístného rodinného MPV s komfortním podtextem chtěli, že? Hlavní je, že podvozek je velmi pohodlný a dobře žehlí nerovnosti. V této souvislosti musíme ovšem poukázat na poměrně velký hluk od kol (slabší izolace podvozku, karoserie), který je při jízdě po nekvalitních silnicích slyšet. Nejvíce patrné to bylo na úsecích silnic s hrubším povrchem.

Co se týče pohonných jednotek, zde nemáme ani jedinou výtku. Vyzkoušeli jsme mimo jiné potenciálně nejprodávanější verzi s dvoulitrovým vznětovým agregátem o výkonu 93 kW. Motor má dostatek síly (i když asfalt při naloženém voze pochopitelně netrhá) a vozu uděluje rozumnou podélnou dynamiku za všech okolností. Spotřeba paliva byla při svižné jízdě v kombinaci dálnice/okresní silnice lehce pod osm litrů nafty, jakmile ale pravá noha přestala plynový pedál dráždit víc, než bylo nutné, klesla spotřeba až lehce nad šest litrů nafty. Dobrý dojem v nás zanechal i papírově nejlínější benzinový motor o objemu 1,6 litru, který sice je nutné trochu více točit, nicméně zrychlení za 11,7 sekundy a námi odečtená kombinovaná spotřeba 7,5 l/100 km jsou příjemné hodnoty. Bylo jich dosaženo i díky manuální šestistupňové převodovce, která je standardem pro všechny motorizace.

Verso to nebude mít lehké. Průměrné stáří pěti nejprodávanějších modelů třídy bude v roce 2010 jen 1,6 let, což předznamenává tvrdý boj na ostří nože o každé procento v koláči prodejů. Cíl Toyoty je ukousnout si z něho příští rok co nejvíc, v plánu je prodat 57 tisíc vozů.

Jak již bylo řečeno, prodejním leaderem se v Evropě pravděpodobně stane nejslabší dieselová verze (ta by se měla na odbytu Versa podílet 40 %), hned v závěsu patrně bude jedna-osmička se třiceti procenty. Manuální převodovku si prý objednají čtyři pětiny zákazníků. Výroba modelu se již v tureckém Adapazari rozběhla, vstup Versa na náš trh očekáváme již tento měsíc. Ceny se dozvíme příští týden.