Tradiční Transportersraz na vlastní kůži: Takhle paří téčka!

V kempu nedaleko Strážnice se samozřejmě sešlo všech šest generací, od nejstaršího a zřejmě asi nejslavnějšího hippiesáckého busíku T1 až po aktuální a nejnovější řadu T6. Ta vypadá vedle plechového roztomilého autíčka jako dopravní prostředek ze Star Treku, ale na tom asi nic překvapivého není.

Celkem se do Strážnice sjelo 229 vozidel, z toho se 187 zúčastnilo tradiční spanilé jízdy, účastníků bylo přes sedm stovek. Pro ty připravili organizátoři celou řadu nejrůznějších aktivit a nejen těch večerních a nočních… I když je fakt, že ze všeho nejvíc si budu pamatovat koncert kapely Vasilův Rubáš. Znáte je někdo? Hodně vtipná dvojka, písnička Hipsterský byt mi v hlavě zní doteď. Buty byla taková sázka na jistotu a pánové z The Geront Shadows Revival si vzali na mušku jednu z nejslavnějších kapel šedesátek. Mělo jít tedy o parodii na The Shadows, logicky… Tahle anglická partička se proslavila hlavně svými instrumentálkami, jejich největší hit Apache určitě znáte. Já si ale víc užil ty kluky ostravské.

Ikonický minibus VW stál v devadesátkách pár korun. Dnes cenou předčí i Porsche 911

Tohle byly spíš dospělácké aktivity, přes den si však na své přišly i děti. A vlastně i dospěláci. V duchu hesla „Den šampionů“, v němž se celé letošní setkání neslo (transporťácký sraz to byl už čtrnáctý v řadě), jsme si všichni mohli vyzkoušet nejrůznější sportovní aktivity. A na jednotlivých stanovištích jsme našli právě ty šampiony. Penalty jsme tak kopali s Antonínem Panenkou (byl jsem zoufale neúspěšný, měl bych roztrhat registračku), stolní tenis hráli s Petrem Korbelem, s Rudolfem Krajem bušili do boxovacího pytle, Láďa Sokolovský měl na starosti basket a Alan Babický samozřejmě golf. Na závěr jsem si nechal Martina Jakše a jeho trenažér běhu na lyžích. Jednoduchá věc, nohy se nehýbou, jenom stojíte, v rukách máte hůlky, které jezdí v kolejnicích. A kladou dost velký odpor. Úkolem bylo za minutu ujet co nejvíc metrů, já byl vzhledem ke své vrozené soutěživosti připraven položit život. Těsně před kolapsem (oběd jsem pak do sebe málem nedostal) jsem se zastavil na nějakých 260 metrech, ti nejlepší se pohybovali kolem tří set metrů. Pěkné…

Volkswagen Bus (1950-dosud): Německý dobrodruh

Večer, před kapelou Buty, pak proběhlo slavnostní vyhlášení vítězů, nevyhrál jsem samozřejmě vůbec nic. Možná kdybych soutěžil v dětské kategorii… Nechybělo ani ocenění pro nejhezčí auta srazu (rozděleno podle jednotlivých generací), vyhlášen byl také nejvzdálenější účastník srazu (dorazil z Německa, měl to něco přes pět set kilometrů). A že měla porota při výběru největších téčkových fešáků docela fušku, na to se můžete mrknout v galerii!