Trh s autobazary v Česku se mění

Ve své době byl zmíněný Libeňský ostrov snad největší trh s ojetinami v Česku. Annonce byla plná inzerátů, kde se to hemžilo výrazy jako „auto v plné palbě“, „čtyři pytle“ nebo „houpačka“. Ta doba je sice dávno pryč, nicméně kdo chce, může si ojetý vůz i dnes takovým způsobem koupit. Stále totiž existuje nemálo prodejců, kteří nepochopili, že je rok 2013 a zákazník je přece jenom už mnohem poučenější a také náročnější. Někteří jsou však ale stále nepoučitelní a podobně jako jezdí důchodci na „výhodné“ prodejní akce a výlety, navštěvují tito lidé autobazary, kde je podle jejich názoru „skvělé auto za velice atraktivní cenu“. Jak taková koupě mnohdy končí, si můžete sami domyslet…

V České republice naštěstí roste stále větší a větší množina prodejců ojetých vozidel, kteří se oprostili od zvyklostí z devadesátých let a snaží se, po vzoru prodejců ojetin v západní Evropě, nabízet špičkové služby a servis. Chtějí-li totiž tito prodejci přežít i do dalších let, nic jiného jim nezbývá. Tlak zákazníků na kvalitu vozů i poskytovaných služeb je enormní a nutí jednotlivé obchodníky investovat nemalé částky do technologií, servisního zázemí i do lidských zdrojů.

Trh ojetých vozů v České republice se v současné době nachází ve velice zajímavém období, kdy se láme chleba a začíná se v podstatě vytvářet nová podoba trhu. Nůžky mezi kvalitním a nekvalitním prodejcem se stále více a více rozevírají. Zaniká mnoho menších autobazarů, naopak velké hlásí zvyšující se poptávku i rostoucí prodeje. Je to logické. Zákazníci nejen u potravin, oblečení a zájezdů, ale také u prodejců ojetin poptávají špičkovou kvalitu služeb. A tak stejně jako u zájezdů, které ještě v nedávných dobách kupovali u kohokoliv, kdo měl v názvu firmy písmenka CK, aby pak skončili bez pomoci na cizím letišti, stále více a více vybírají, u koho koupí ojetý vůz. Velcí obchodníci s ojetinami navíc potvrzují, že zákazníci respektují a chápou vyšší cenu, je-li vyvážena perfektní nabídkou záruk a ostatních služeb.

Vypadá to tedy, že se brzo dočkáme stavu, kdy koupě ojetého vozu nebude pro mnoho lidí černou můrou a strachem z možných problémů. Mohlo by to všechno jít ještě rychleji, ale to by se muselo udělat několik legislativních změn, a s těmi vláda nikterak nespěchá. Proč? To je otázka, na kterou zná odpověď asi málokdo. Například proč Česká republika vystoupila ze systému Eucaris, který sdílí data o vozidlech z jednotlivých národních registrů? To se opravdu nebojíme, že se u nás může legalizovat auto odcizené například v Německu?

Nebo proč není veřejně přístupný registr vozidel podobně jako katastr nemovitostí? Jak si má kupující ověřit informace o vozidle, když nejsou dostupné (přesto, že existují)? Proč stále není přetáčení kilometrů kvalifikováno jako trestný čin a proč lze na úřadu zrealizovat převod vozidla pouze na základě plné moci, která ani nemusí být ověřená? Místo těchto věcí řeší poslanci možnost koupit si značku na přání… Ale nevěšme hlavu, tlak zákazníků sílí a dříve nebo později se všichni dočkáme pozitivních změn. Podobně jako tomu je nyní například u řešení problematiky kvality potravin.

Jan Tůma