Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Turbo a kompresor na dvou kolech. Průšvihy i úspěch ve velké galerii!

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (3)

Přeplňované motory se u motocyklů na rozdíl od automobilů příliš nerozšířily a jejich nástup u sériových strojů lze shrnout do dvou vln. Ta první vsadila na turbodmychadlo a neuspěla, zatímco ta druhá slaví úspěch s kompresorem.

Turbo v sedmdesátých letech představovalo ve světě automobilů něco výjimečného a zajišťujícího nadprůměrné výkony. Za tehdejší popularitou turbodmychadlem přeplňovaných motorů nejen v Evropě stojí především značky BMW, Porsche a Saab.

V osmdesátých letech se pak označení Turbo stalo prakticky synonymem pro výkon a na alespoň jeden model ve své nabídce se jej snažila spolu s turbodmychadlem přeplňovaným zážehovým motorem dostat většina evropských i asijských automobilek.

Ve světě motocyklů se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let odehrávalo něco podobného. Turbodmychadlo svou cestu mezi sériově vyráběné stroje nastoupilo stejně jako v případě automobilů, kdy jej poprvé použil koncern General Motors u vozů značek Oldsmobile a Chevrolet, na severoamerické půdě.

Tehdy ovšem nešlo o některý z modelů značky Harley-Davidson, ale zástupce japonské Kawasaki. Základem prvního motocyklu s turbodmychadlem, který si bylo možné pořídit jako u nový u prodejce, se stala Kawasaki Z1-R. Tento motocykl ve své standardní podobě z let 1978 až 1980 byl vybaven atmosférickým řadovým čtyřválcem o objemu 1015 cm3 a výkonu 67 kW (91 k).

Ve své době špičkový supersportovní stroj Z1-R se bývalý marketingový ředitel Kawasaki USA Alan Masek rozhodl ve své firmě Turbo Cycle Corporation osadit turbodmychadlem a díky svým kontaktům následně nabízet v oficiální prodejní síti značky Kawasaki na severoamerickém trhu.

Kawasaki Z1-R TC zamířila do prodeje v roce 1978, kdy se od výchozího atmosférického provedení lišila skutečně jen úpravami pohonné jednotky a výfukového systému, stojícími za výkonem 95 kW (130 k), ale ponechala si jeho typickou světle modrý metalickým lak.

V následujícím roce pak dostala dramatičtější barevné provedení, kombinující černou s oranžovými a červenými pruhy. Motocykl v galerii byl v letošní aukci společnosti Bonhams prodán za 16.100 Kč (zhruba 365.000 Kč). Kariéra modelu Z1-R TC byla bohužel krátká, protože zasáhla kalifornská legislativa a prodej musel být ukončen. V letech 1978 a 1979 tak vzniklo jen 500 motocyklů.

Pozornost, kterou k sobě Kawasaki Z1-R TC přitáhla a stále větší popularita turbodmychadel u osobních automobilů, se ovšem odrazila v dalším vývoji motocyklů japonských značek Honda, Yamaha, Suzuki a Kawasaki.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byly totiž vrcholnými sériovými modely těchto značek čtyřtaktní řadové čtyřválce a šestiválce s objemy kolem jednoho litru. Tyto stroje sice disponovaly slušným výkonem, ale zároveň i poměrně velkými rozměry a hmotností. Zde si můžeme připomenout především šestiválce Honda CBX 1000 a Kawasaki Z 1300, z nichž ten první měl výkon 77 kW (105 k) a hmotnost kolem 270 kg, zatímco ten druhý nabízel 88 kW (120 k) a hmotnost přes 300 kg.

Turbodmychadlo se tehdy jevilo jako možná cesta k tomu, jak nabídnout kompaktnější motocykl, který nabídne lepší dynamické schopnosti a ovladatelnost. První polovina osmdesátých let i díky tomu přinesla raketový nástup motocyklů značek Honda, Yamaha, Suzuki a Kawasaki s přeplňovanými motory a následně jejich tichý ústup ze scény.

Honda představila svůj motocykl s motorem přeplňovaným turbodmychadlem jako první a to na veletrhu IFMA na podzim roku 1980. Honda CX 500 Turbo ovšem zamířila na evropský trh až v roce 1982 a patřila tehdy k tomu nejmodernějšímu na dvou kolech. Při vývoji tohoto modelu bylo ostatně podáno přes 230 patentů.

Honda za základ tohoto modelu použila vidlicový dvouválec, který díky malému turbodmychadlu Nippon Denso poskytoval z objemu 497 cm3 nejvyšší výkon 60 kW (82 k) při 8000 min-1. Honda při vývoji věnovala velkou pozornost i podvozku s moderním zadním odpružením Pro link, elektronice a rovněž aerodynamice, což více než důkladně demonstrovala rozměrná kapotáž.

Honda CX 500 Turbo se obchodního úspěchu ovšem nedočkala. Přes slušný výkon neposkytovala očekávanou dynamiku jízdy, pozice za řídítky byla nesportovně vzpřímená, jezdce trápila zpožděná reakce na práci s plynem, potíže s elektronikou a hmotnost s plnou nádrží kolem 260 kg byla na podobné úrovni jako u atmosférických litrových čtyřválců s podobným nebo i vyšším výkonem.

Honda již pro rok 1983 uvedla CX 650 Turbo s výrazně lepší reakcí na práci s plynem, ale ani tento model nebyl příliš úspěšný. Za tři roky výroby měl na svém kontě jen 1777 exemplářů. Dnes jsou ovšem oba tyto modely vnímány především jako průkopnické stroje, které se mohou mimo jiné pochlubit i tím, že představují první sériově vyráběné motocykly značky Honda s elektronickým vstřikováním paliva.

Yamaha XJ 650 Turbo vznikla podle podobného receptu jako konkurenční Honda a vycházela z techniky motocyklů střední třídy, což ostatně dává najevo již svým označením. Zároveň ovšem vsadila na jednodušší techniku v oblasti pohonné jednotky i podvozku.

Yamaha při vývoji vsadila na vzduchem chlazený řadový čtyřválec o objemu 653 cm3 s karburátory Mikuni a turbodmychadlem Mitsubishi. Tato pohonná jednotka pak disponovala nejvyšším výkonem kolem 66 kW (90 k) při 9000 min-1.

Motocykl s trubkovým rámem a odpružením zadního kola dvojicí tlumičů se mohl podobně jako konkurenční CX 500 Turbo pochlubit futuristicky tvarovanou kapotáží, hmotností kolem 260 kg, schopností vystřelit z 0 na 100 km/h v čase pod 5,0 s a dosáhnout maximální rychlosti přes 200 km/h.

Yamaha XJ 650 Turbo vstoupila na trh v roce 1982 a ve srovnání se zástupcem značky Honda nabídla výrazně plynulejší zátah i celkově příjemnější jízdní projev. Zároveň měla mnohem méně problémů s technikou. Prodejní úspěch se však ani u tohoto modelu nedostavil a poslední exempláře byly doprodávány v roce 1986 s výraznou slevou. Důvodů neúspěchu mohlo být několik a to od nedůvěry zákazníků v přeplňování, přes možná až příliš futuristický vzhled po cenu.

Suzuki XN 85 Turbo vedle zástupců značek Honda a Yamaha působila nejméně futuristickým dojmem a zároveň nabízela nejsportovnější styl, pozici jezdce za řídítky i jízdní vlastnosti.

Ve dvojitém trubkovém rámu se zadním kolem odpruženým centrální jednotkou byl u Suzuki XN 85 Turbo uložen vzduchem a olejem chlazený řadový čtyřválec původem z modelu GS 650. Tento motor z objemu 673 cm3 poskytoval díky vstřikování benzinu Suzuki a turbodmychadlu Ishikawajima nejvyšší výkon 62,5 kW (85 k) při 8000 min-1.

Suzuki XN 85 Turbo podle dobových testů na rozdíl od svých konkurentů nabízela podvozek, který měl dostatečné rezervy vůči výkonu motoru, ale zaostávala za elasticitou tehdejších motocyklů s atmosférickými čtyřválci o vyšším objemu a podobném výkonu. K nedostatkům pak patřilo i teplo generované turbodmychadlem umístěným za válci motoru a vysoké teploty chladicího oleje.

S ohledem na neuspokojivé prodejní výsledky přeplňovaných motocyklů značek Honda a Yamaha se řada evropských importérů včetně německého rozhodla, že model XN 85 Turbo do své nabídky nezařadí. Na severoamerické půdě byla situace poněkud odlišná a v letech 1983 až 1985 na zdejší trh zamířila většina z 1153 vyrobených strojů.

Kawasaki GPZ 750 Turbo měla sice do jisté míry předskokana v podobě Z1-R TC a studie Z 750 Turbo představené v roce 1981 v Tokiu, ale ve své sériové podobě zamířila na trh až na podzim roku 1983. Počkat si na tento model se do jisté míry vyplatilo, protože ve srovnání s konkurencí od značek Honda, Yamaha a Suzuki nabízel nejvyšší objem, nejvyšší výkon a nejméně problémů.

Vzduchem chlazený řadový čtyřválec o objemu 738 cm3 v modelu GPZ 750 Turbo kombinoval vstřikování benzinu Kawasaki s turbodmychadlem Hitachi, umístěným pod výfukovými svody před motorem. Výsledkem byl nejvyšší výkon 82,4 kW (112 k) při 9000 min-1, který si musel poradit se strojem o hmotnosti 254 kg s plnou nádrží.

Kawasaki v případě GPZ 750 Turbo vsadila na vzhled ve stylu větší a starší GPZ 1100, který následně rozvíjela u o rok mladší GPZ 900, kterou proslavil Tom Cruise ve filmu Top Gun. Turbo se vizuálně lišilo především leštěným hliníkovým klínem v kapotě kolem turbodmychadla.

Z motocyklů s motorem přeplňovaným turbodmychadlem je zástupce značky Kawasaki, nabízený v letech 1983 až 1987, se schopností akcelerovat z 0 na 100 km/h za 3,7 s, maximální rychlostí 225 km/h a zároveň nejkultivovanějším jízdním projevem i podle dobových testů tím nejlepším a zároveň i obchodně nejúspěšnějším.

Turbodmychadlo se nakonec u jednostopých strojů nerozšířilo a ze světa sériově vyráběných motocyklů se v tichosti vytratilo během druhé poloviny osmdesátých let dvacátého století. Motocykl s přeplňovaným motorem si lze ovšem pořídit i dnes, ale namísto turbodmychadla sází na kompresor.

Kawasaki totiž již na podzim roku 2014 nejprve představila model Ninja H2R, který tehdy šokoval svým designem i technikou v čele s kompresorem přeplňovaným litrovým čtyřválcem a dodnes stojí mimo všechny kategorie. Samotný výrobce jej prezentuje jako skutečný drahokam mezi motocykly.

K pohonu tohoto modelu slouží řadový čtyřválec o objemu 998 cm3, který i díky přeplňování kompresorem disponuje výkonem 228 kW (310 k) při 14.000 min-1>, resp. až 240 kW (326 k) při stejných otáčkách za využití náporového sání Ram Air. Točivý moment vrcholí hodnotou 165 N.m při 12.500 min-1. Tyto hodnoty míří prostřednictvím šestistupňové převodovky na zadní kolo stroje s pohotovostní hmotností pouhých 216 kg.

Hlavním nedostatkem modelu Ninja H2R je ovšem skutečnost, že není homologován pro běžný silniční provoz, což naštěstí napravil s minimálním odstupem představený model Ninja H2, který se v roce 2017 dočkal rozšíření nabídky o exkluzivní verzi Ninja H2 Carbon.

Modely Ninja H2 a Ninja H2 Carbon jsou osazeny kompresorem přeplňovaným čtyřválcem o objemu 998 cm3, naladěným na nejvyšší výkon 150,8 kW (205 k) při 11.000 min-1>, resp. až 158,3 kW (215 k) při stejných otáčkách za využití náporového sání Ram Air. Točivý moment vrcholí hodnotou 133,5 N.m při 10.000 min-1. I zde je standardem šestistupňová převodovka.

Pro modelový rok 2019 se model H2, který je homologován pro běžný silniční provoz dočkal u svého čtyřválce o objemu 998 cm3 zvýšení výkonu z dosavadních 150,8 kW (205 k) na 170 kW (231 k). Za tímto výrazným nárůstem výkonu stojí řada nových komponentů, z nichž lze zmínit vzduchový filtr, sání či svíčky a došlo i na nové nastavení řídící jednotky.

Exkluzivní model Ninja H2 Carbon sdílí rám, motor i řadu dalších komponentů s Ninja H2, ale odlišuje se od něj hojným využitím uhlíkových vláken, z nichž je podobně jako u okruhové verze vyrobena například kapotáž a částečně i koncovka zakázkového výfukového systému značky Akrapovič.

Kawasaki Ninja H2 ve všech svých výše zmíněných verzích představuje především nekompromisní supersport, což mění na motosalonu EICMA 2017 v Miláně představený model Ninja H2 SX, jehož cílovou skupinou jezdců mají být především turisté se slabostí pro rychlou jízdu.

Kawasaki Ninja H2 SX se od svých starších sester odlišuje na první pohled designem rozměrnějších kapot a mohutnější zadní stavbou s pohodlnějším dvoumístným sedlem. Pod těmito novými komponenty se ukrývá s ohledem na jízdu dvou osob zesílený trubkový rám s rozvorem kol prodlouženým z dosavadních 1455 mm u H2 na 1480 mm. Cílem tohoto prodloužení spolu se změnou úhlu hlavy řízení z 27 na 30 stupňů jsou klidnější jízdní vlastnosti oproti čistě sportovním H2 a H2R.

K pohonu zde slouží přepracovaný kapalinou chlazený řadový čtyřválec o objemu 998 cm3 s přeplňováním kompresorem, u nějž došlo ke snížení hmotnosti o 3 kg. Pro model Ninja H2 SX byl tento motor naladěn na nejvyšší výkon 147,1 kW (200 k) při 11.000 min-1 a točivý moment 137,3 N.m při 9500 min-1. Tyto hodnoty míří na zadní kolo prostřednictvím šestistupňové převodovky.

Kawasaki Ninja H2 SX míří na trh rovnou ve dvou verzích. První je standardní a druhá nese doplňkové označení SE, za nímž se ukrývá dvoubarevné provedení, kombinující zelenou a černou, přídavná LED světla v bocích kapot pro přisvícení do zatáček, pancéřované brzdové hadice, obousměrné rychlořazení, launch control a TFT displej.

Foto: Mecum Auction, Inc., Bonhams, Honda, Yamaha, Suzuki, Kawasaki

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (3)

Doporučujeme

28. 1. 2019 15:00
Re: Hezký přehled
Napsal že tam míří prostřednictvím šestistupňové převodovky
což je skutečně nesmysl

nicméně je to fuk, projev p.Pavlůska to stejně asi nezmění
28. 1. 2019 13:32
Re: Hezký přehled
Ved on napisal len, ze tam miří, nie ze tam aj dojdu :-)
28. 1. 2019 08:55
Hezký přehled
Ani jsem nevěděl, že klasické turbo dopadlo u motorek tak mizerně. Naštěstí se motorek tolik netýká ta bruselská honba za emisemi, jinak by mizerně dopadly všechny.

Opakovaně bych ale panu Pavlůskovi doporučil opustit jeho oblíbenou a zároveň zcela nesmyslnou formulaci ve stylu (citace):
"...Točivý moment vrcholí hodnotou 165 N.m při 12.500 min-1. Tyto hodnoty míří prostřednictvím šestistupňové převodovky na zadní kolo ..."

Je to úplný nesmysl, hodnoty krouťáku i otáček se týkají VÝHRADNĚ klikové hřídele a nikam dál nemíří !!! Nedostanou se dokonce ani na spojku, končí už na hnacím kolečku primárního převodu.
Odborný redaktor zaměřený na motocykly by neměl tápat v úplných základech