ÚVMV 1100 GT: Znáte tento český sporťák? Vzniklo jen osm kousků. A chystá se další!

Experimentální kupé ÚVMV vzbudilo na začátku sedmdesátých let minulého věku pěkné pozdvižení. I když bylo postaveno s využitím mechanických skupin Škody 100/110, nejedná se o výrobek mladoboleslavské automobilky, jak se mnozí mylně domnívají. A tudíž nenese okřídlený šíp a příslušnou slavnou značku. Zrodilo se v pražském Ústavu pro výzkum motorových vozidel. Jeho vývoj trval čtyři roky (1966-1970) a ne náhodou svými tvary připomínalo Saab Sonett II, inspirace zde byla zjevná.

Jenže na rozdíl od švédského vozu dostalo motor dozadu. Konkrétně podélně umístěný klasický škodovácký čtyřválec OHV 1,14 l s 55 kW (75 k). Pokud vám nesedí objem motoru, vězte, že šlo o modifikovaný agregát pro vozy soutěžní skupiny A2 s dvojitým karburátorem Weber. Podvozek měl rozvor 2,2 m, 3880 mm dlouhý, 1505 mm široký a jen 1125 mm nizounký sporťák uháněl na čtrnáctipalcových kolech až 175 km/h, z klidu na stovku pak akceleroval během 13,7 s. Vážil také pouze 816 kg, protože většina karosářských dílů byla z laminátu. V sedmdesátém roce se představil veřejnosti na výstavišti v Plzni (to už dnes bohužel neexistuje) a na jaře 1971 vyvolal rozruch v Ženevě.

Bez šance

Skelet a laminátové „šaty“ vytvořil pražský Letov ve spolupráci s vysokomýtskou Karosou. K malosériové, pochopitelně převážně ruční výrobě (plánovalo se 20-30 kusů) však nedošlo, pochopitelně z politických důvodů, psal se přece začátek 70. let... Přitom už ve Svazarmu v Odrách byla prakticky připravena včetně dalších čtyř rozpracovaných kusů.

Nakonec se jich ovšem zrodilo celkem pět polooficiálních. Dva z nich závodily a činí tak dodnes ve veteránské kategorii, další tři byly postupně svými majiteli upravovány a používají se v běžném provozu. Sedmý zhotovil pro sezónu 1977 kolínský konstruktér a pilot Jiří Švec s využitím techniky Škody 130 RS a nakonec jej osadil motorem Alfa Romeo DOHC 1,96 l, šlo o speciál, který pravidelně jezdil domácí vrchy ještě začátkem 90. let.

Dvě kopie

Nejnovější exemplář postavili během šesti let bývalí zaměstnanci ÚVMV Miloslav Kotal a Josef Stočes ve svém volném čase, informoval o něm web Autorevue. Ano, jde víceméně o kopii, ale při výrobě oba muži využili co nejvíce dobových dílů. A motor? Nese logo ústavu, ale jde o třináctistovku. Vývojovou pohonnou jednotku stihl dokončit ještě před zákazem z vyšších míst. Oba renovátoři ji poskládali z částí, kdysi dávno s ní jezdil Jan Soldát autokros, agregát zamontoval do vlastní buginy.

Vtip je v tom, že z takhle malého objemu je schopen dávat až 160 koní (118 kW), navíc bez jakéhokoli přeplňování. A umí i 10 tisíc otáček za minutu. Oba konstruktéři se dosud svezli maximálně rychlostí 160 km/h, více si netroufli. Konstruktéři? Samozřejmě! V jejich hlavách se zrodily výztuhy laminátových částí, na které originální dokumentace nepamatovala. Hlavní světla se původně vyklápěla mechanicky pomocí pružin a táhel, u kopie se o totéž starají elektromotorky, „mrkačky“ navíc darovala Mazda 323 F série BG.

Denní svícení si vyžádalo další pár kruhových reflektorů, dokonce diodových. Palubní deska také neodpovídá době vzniku. Auto už však najezdilo nějakých 500 km a navštívilo i veteránské setkání v Sosnové u České Lípy. Příští rok vznikne další. Oba pánové se totiž nechtějí dělit o jedno, tak bude mít každý své.