Valentino Balboni: Legendární testovací jezdec pracuje pro Lamborghini už přes 40 let!

V historii výrobců automobilů se většinou dává přednost jménům zakladatelů, ředitelů a návrhářů, z nichž mnohým jsou jejich zásluhy připisovány neprávem (Sergio Pininfarina nebo Giuseppe „Nuccio“ Bertone přece designéry nikdy nebyli...). Na důležité muže se ale zapomíná. Techniky, inženýry... a testovací jezdce, kteří znali každý model toho kterého výrobce jako své boty.

Pro Lamborghini v této roli dlouhá léta pracoval Valentino Balboni. Narodil se 13. května 1949 (shodou okolností stejný den jako autor článku, jen o nějaký ten rok dříve) v Casumaru západně od Ferrary. Kdysi řekl, že prvním vozem, který v něm vzbudil tu správnou vášeň, bylo stříbrné kupé Bizzarrini 5300 GT poháněné „small blockem“ Chevrolet V8 5,36 l. Poprvé jej viděl na autosalonu v Turíně v roce 1966. Osobně se mu vůbec nedivím. Na Concorso Italiano 2011 v kalifornském Monterey se u jednoho takového nechal vyfotit spolu s jeho majitelem Mikem Gulettem.

Prosté začátky

Balboni nastoupil v Sant'Agatě 21. dubna 1968, žádnou vysokou funkci však nezastával, vždyť mu ještě nebylo ani devatenáct! Začínal hezky od píky, jako učeň-mechanik. Do své dlouholeté role testování nových aut se dostal po pěti letech, přímo na přání samotného zakladatele firmy Ferruccia Lamborghiniho. Když vás do funkce povolá nejvyšší šéf, nelze přece odolat. Ital zpočátku pracoval vedle legendárního Boba Wallace, spolu s ním se stal hybnou silou zkušebního týmu. Když původem Novozélanďan odešel v polovině 70. let do USA, Balboni povýšil na hlavní post a přestál veškeré střídání majitelů i finanční problémy, které vyvrcholily bankrotem v roce 1978.

Údajně řídil 80 % všech vyrobených lamborghini a má lví podíl na tom, že italská značka dnes požívá mezi nadšenci a fanoušky kultovního statutu. Stal se pro ně známou, leckdy až uctívanou postavou. Je úplně jedno, zda byli majiteli automobilky pánové Georges-Henri Rossetti a René Leimer, bratři Mimranové, americký Chrysler, indonéský MegaTech, nebo současný Volkswagen. Finanční prostředky německého megakoncernu a přímý dohled Audi beztak udržují automobilku při životě i přes globální ekonomické výkyvy, které by ji jinak už dávno zahubily.

Miura favoritem

Jeho neoblíbenější model, který měl tu čest krotit? V rozhovoru s Bobem Sorokanichem pro americký časopis Road & Track, který proběhl pro změnu v srpnu na letošním Concorso Italiano, prozradil: „Z emocionálního aspektu je určitě jedním z mých favoritů Miura. To auto mě naučilo hodně, s ním jsem se stal testovacím jezdcem a myslím, že je to jeden z nejemotivnějších vozů, který můžete řídit.“ Co na tom, že v časech Miury měla továrna velké problémy s kvalitou a spolehlivostí a na dnes vysoce ceněném skvostu to bylo vidět? Množily se reklamace, inu, závodní technika ukrytá pod nádherným Gandiniho kabátkem musela být prostě choulostivá...

Balboni se objevoval často při významných událostech, kupříkladu odhalování nových modelů na veřejnosti. Ve finále totiž působil i jako ambasador značky. Takovou výsadou se hned tak nějaký testman pochlubit nemůže, většinou jim zůstane ona černá práce a kromě pár odborníků je vlastně nikdo nezná. I když jsou šéfy zkušebního oddělení a nejde o bývalé slavné závodníky, kolem kterých bývá živo vždy.

Gallardo jako zadokolka

Po čtyřiceti letech služby Balboni odešel oficiálně z funkce do důchodu, psal se říjen roku 2008. V dalším pokračování kariéry mu zabránily italské zákony, podepsal však novou smlouvu jako externí konzultant. Lamborghini mu vyseklo v červenci 2009 patřičnou poklonu limitovanou edicí

Gallarda LP 550-2 s jeho jménem a pohonem pouze zadní nápravy. Valentino vždy zadokolky preferoval...

Uprostřed trůnil atmosférický vidlicový desetiválec 5,2 l s výkonem 405 kW (550 koní). Supersporty byly schopné zrychlit z klidu na stovku během 3,9 s a dosáhnout maximální třistadvacítky. Široký bílý a naopak úzký zlatý pruh na střeše odkazovaly na sedmdesátá léta minulého věku. Vzniklo jich 250 kusů, jeden každý přišel na 162 tisíc eur. Balboni sám jeden vlastní a používá jako soukromé auto. Nedivím se...

Řadicí páka je krásná věc

Kromě své mateřštiny dnes sedmašedesátiletý Ital ovládá plynně i angličtinu a němčinu. Jak vidí budoucnost supersportů? Ve vzpomínaném interview řekl, že k moderní technice, tedy hybridům a stále častějšímu přeplňování turbodmychadly má velký respekt. Ale Lamborghini přece stále zůstává u atmosférických agregátů. „Doufám, že si tato auta vždy zachovají svou osobnost a chuť starých časů.“ Jediné, co ho mrzí, je konec přímo řazených převodovek a spojkových pedálů. „Bohužel, tuhle část staromódního charakteru, takovou krásnou věc pomalu ztrácíme. Měl jsem velké štěstí, zažil jsem přece zlatá léta opravdových sporťáků.“

Letos v srpnu představil svou novou aktivitu: ladičskou firmu. Nese pouze jeho iniciály VB a vyrábí vlastní titanové výfuky. Pro Lamborghini, jak jinak?

Foto: Lamborghini, VB, DW Burnett/Puppyknuckles, YouTube, Alessandro Barteletti, Sportfair.it, Martin Langhorst, Alive/Lamborghini Forum, Kidston.TV/Vimeo