TEST Volkswagen Beetle: První jízdní dojmy

Je to zkušenost známá snad z každého odvětví, v němž se pokračování vyskytují: čím úspěšnější první díl, s o to většími rozpaky bývá přijímáno pokračování. Není tedy divu, že Volkswagen „New Beetle“ neovlivnil automobilový svět stejně jako jeho předchůdce. Vždyť jak chcete na rozvinutém trhu konce dvacátého století navazovat na auto, které je hned po Fordu T nejvýznamnějším milníkem v historii tohoto fascinujícího průmyslového odvětví? Nový Brouk zkrátka trochu zklamal. Jeho do minulosti se ohlížející design působil spíš unyle než roztomile a nepovedlo se mu vzít zákazníky za srdce tak, jako to později dokázalo Mini nebo docela nedávno Fiat 500.

Lépe než v Evropě, kde potichu zmizel z mnoha trhů už před lety, se mu kupodivu dařilo v USA. Dílem proto, že původní brouk tam byl na rozdíl od Evropy nejpopulárnější v šedesátých a sedmdesátých letech, tedy v době, kterou dnešní Američané ještě pamatují; a dílem proto, že New Beetle si oblíbila tuningová komunita na západním pobřeží a pomohla mu částečně se zbavit holčičí image. Ano, Brouk začal v kalifornských ulicích brát injekce testosteronu a namísto pečlivě oholených nohou si začal pěstovat mužně zarostlou hruď.

Proč o tom píšeme? Protože to byla právě tato neoficiální, mužnější část broučí osobnosti, kterou se Volkswagen nechal inspirovat při návrhu druhého novodobého Beetle.

Méně roztomilosti, více mužnosti

Při nejzběžnějším pohledu snad nový Beetle vypadá velmi podobný předchozímu modelu, ale podívejte se ještě jednou. Vidíte tu opticky sníženou střechu v hot rod stylu? Všimli jste si, jak pevně stojí rozkročen na efektních kontrastních kolech, která vyplňují do šířky vytažené blatníky? Základní silueta vzdává otevřeně hold původnímu Brouku, ale když nový model obcházíte zblízka v ostrém portugalském slunci, objevíte spoustu detailů a úhlů, z nichž na vás dýchne vzpomínka na Porsche 911. Jako by chtěl tento dojem podpořit, nabízí Volkswagen i bílé polepy dveří přesně ve stylu Porsche.

Což by mohlo vést k domněnce, že nový Beetle má ve své DNA sportovní geny podobně jako Mini, ale pravda to úplně není. Ano, existuje model s motorem 2,0 TFSI a víceprvkovou zadní nápravou, který budeme mít to potěšení představit vám později v redakčním testu, ale jinak se sportovnost brouka omezuje na vnější formu. „Většina evropských zákazníků si objednává nový Beetle s malými motory,“ upozornil nás Christian Buhlmann z tiskového oddělení VW, „proto dnes v Lisabonu představujeme právě je.“ Paleta motorizací vypadá takto:

Všechny verze kromě dvoulitru mají jednodušší vlečenou nápravu, stejně jako americký sedan Jetta, a stejně jako Jetta se také vyrábějí v Mexiku. Důraz na snižování nákladů ovšem není zdaleka tak očividný jako v případě čtyřdveřového příbuzného. Některé plastové plochy (třeba panel s ovládáním klimatizace) snad nepůsobí na pohled a dotek tak hodnotně jako v Golfu a monochromatický displej palubního počítače se co do rozlišení rozhodně nemůže měřit s nejnovějším modelem iPhonu, ale výsledný dojem z interiéru je přesto jaksi výjimečnější. Do značné míry se samozřejmě jedná o výsledek barevně lakovaných ploch na palubní desce i bezrámových dveřích. Koneckonců, na příkladu Fiatu 500 se Volkswagen mohl přesvědčit, jak moc dokáže tento poměrně nenákladný trik ozvláštnit atmosféru na palubě. Rozlehlá vertikální plocha před spolujezdcem i tvar víka odkládací schránky jasně odkazují na původní Brouk, vázička na květinu ovšem zmizela v propadlišti dějin.

Do kapličky s retro poměrem stran (úzká a vysoká) se Volkswagenu bez problémů vešly tři dobře čitelné přístroje a všechny ovládací prvky od otočného ovladače světel přes tlačítka na volantu až po panel audio/navigačního/komunikačního systému vypadají a fungují naprosto stejně jako ve všech příbuzných volkswagenech segmentu C. I přes občasné stylotvorné detaily typu zploštělého věnce volantu se zde projevuje tradiční důraz VW na každodenní použitelnost: ve středové konzole je velký odkládací prostor, vzadu je přiměřeně místa i pro středně vzrostlého muže a řidič má dobrý výhled všemi směry s výjimkou tříčtvrtečního dozadu, kde o sobě dávají vědět široké sloupky.