Volkswagen Group slaví 80 let. Z výrobce lidového auta největší automobilka světa

Německý koncern Volkswagen Group slaví tento měsíc významné jubileum, 28. května to bylo přesně 80 let od založení společnosti Gesellschaft zur Vorbereitung des Deutschen Volkswagens mbH (později Volkswagenwerk GmbH), předchůdce dnešní automobilky. Jestliže původním cílem v Berlíně založené firmy byla výroba lidového vozu, po válce známého jako Volkswagen Brouk, dnes je z ní obří konglomerát, který byl v roce 2016 největší automobilkou na světě.

Původní složitý název společnosti založené německou pracovní frontou (neboli nacisty sjednocenými pracovními odbory) přímo odkazuje na zdroj podnikání, v překladu název znamená Společnost pro přípravu německého lidového vozidla. Tím měl být automobil navržený společností Ferdinanda Porscheho.

Právě s odkazem na slavného konstruktéra se chystanému autu zprvu říkalo Porsche Typ 60, avšak spolu s přípravami byl přejmenován na KdF-Wagen, a to podle pracovní organizace KdF, neboli Kraft durch Freude (doslova radostí k síle). Ta se měla v nacistickém Německu starat o volný čas pracujících, přičemž rovněž dostala na starosti správu nově založeného města na výrobu lidového auta. Ten je dneska známý jako Wolfsburg podle nedalekého hradu, původně se však jmenovalo Stadt des KdF-Wagens bei Fallersleben, tedy Město vozidel KdF u Fallerslebenu.

Start druhé světové války ale znamenal, že si nově založená továrna, jejíž lokalita byla pečlivě vybírána s ohledem na blízká průmyslová centra a ideální dopravní spojení, musela na chvíle slávy počkat. Až do roku 1945 vzniklo v dolnosaském závodu jen 630 vozidel KdF Wagen. Místo civilního vozu se totiž továrna v době válečného běsnění musela orientovat na výrobu armádní techniky, jmenovitě terénního Kübelwagenu (KdF 82) nebo obojživelného Schwimmwagenu, které byly postavené na shodném základu jako KdF Wagen.

Ve větším se tak produkce v městě přejmenovaném na Wolfsburg rozbíhá až po válce, podle původních plánů tomu ale tak být nemělo. Bombardováním poničená továrna připadla v rámci poválečného rozdělení Německa do okupačních zón pod správu Velká Británie, jejíž vláda plánovala technologie převézt na britské ostrovy a nabídnout je tamějším automobilkám. Angličtí výrobci to ale odmítli, s tím, že takové auto trh nežádá. Jak se mýlili! Vždyť později se z něj stal automobil s vůbec nejvyšším počtem vyrobených kusů na světě.

Britskou armádou jmenovaný vedoucí továrny, major Ivan Hirst, to však viděl jinak a rozhodl se, že výrobu v poničené továrně znovu rozběhne. Civilní automobily po válce zkrátka byla potřeba, automobilce navíc pomohla zakázka na 20.000 vozů od britské armády, která umožnila rozkvět závodu. V prosinci 1945 je tak zhotoveno prvních 55 aut, v květnu 1946 už ve Wolfburgu vzniká 1.000 automobilů měsíčně. Už to ale kvůli denacifikace Německa (zapomenutí na nacistické symboly) není KdW Wagen, ale Volkswagen Typ 1, tedy lidové vozidlo, odkazující na původní projekt. Celosvětově se ale proslavil jako beetle, käfer či cucaracha, zkrátka brouk podle charakteristického tvaru své karoserie.

Továrna rychle expanduje, v roce 1947 začíná vyvážet do Nizozemí, v roce 1952 poprvé míří za oceán a začíná prodávat v Kanadě. Na konci čtyřicátých let pak přichází druhý model v nabídce, Volkswagen Typ 2, neboli dodávka postavená na základech Brouka. Mezitím se ale továrna vrací do německých rukou, když Britové v říjnu 1949 předávají společnost německé spolkové vládě. Správou závodu byl jmenovitě pověřen stát Dolní Sasko, který koncern Volkswagen Group dodnes částečně vlastní, když drží 20 % hlasovacích práv. K privatizaci došlo v roce 1960, kdy se z Volkswagenu stala akciová společnost.

Rychle expandující automobilka měla důležitý podíl na poválečném ekonomickém zázraku západního Německa, které se rychle stávalo důležitou zemí v rámci Evropy. Postupně tak Volkswagen bohatne a začne kupovat i další značky. Prvně takhle expandoval v šedesátých letech, kdy z firem Auto Union a NSU Motorenwerke stvořil dnešní Audi. Největší expanzi ale zahájil nákup španělské značky Seat v roce 1986, hlavně v devadesátých letech Volkswagen nakupoval jako divý – po Škodě (1991) následovaly v roce 1998 hned tři značky, Bentley, Bugatti a Lamborghini. Součástí tehdejších nákupů se měl stát i Rolls-Royce, kvůli složitým majetkovým vztahům na práva značky ale tato automobilka nakonec připadla BMW.

Expanzi umožnily úspěchy v sedmdesátých a osmdesátých letech. Tehdy se automobilka přeorientovala ze zadního na přední pohon, respektive ze vzduchem chlazených a vodou chlazené motory. Navíc Volkswagen včas vstoupil na rozvíjející čínský trh, kde své vozy ve spolupráci s lokálním partnerem, firmou SAIC začal vyrábět už v roce 1985.

VW Brouk měl dostat dva páry dveří. Pak ale přišel Golf

Na začátku třetího tisíciletí nákupy načas ustaly, aby o pár let později pokračovaly. Dnes je tak součástí Volkswagenu třináct značek, v posledních letech přibyly Porsche, MAN, Ducati a Scania. Naposledy tu je Moia, loni nově založená značka orientovaná na nové formy mobility jako sdílení aut.

Výsledkem toho všeho je, že dnes je koncern Volkswagen Group největším výrobcem automobilů na světě. Za rok 2016 prodal 10.391.000 automobilů, čímž překonal konkurenční Toyotu. Z Volkswagenu se tudíž opravdu stal výrobce lidových aut pro masy, jak se při jeho vzniku zamýšlelo. Jen už nesídlí v Berlíně jako kdysi, ale ve Wolfsburgu, tedy v městě své domovské továrny.