Volkswagen Karmann-Ghia: Brouku ve sportovním je šedesát

Prototyp Karmann-Ghia měl premiéru na autosalonu v Paříži 1953. Vznikl ale úplně mimo Wolfsburg. Nese označení dvou karosáren, a to plným právem. Německý Karmann totiž požádal italské studio Carrozzeria Ghia, zda by nemohlo navrhnout na podvozkových skupinách baculatého bručouna něco s větší porcí sex-appealu. Karmann v Osnabrücku už vyráběl otevřenou verzi legendy, tenkrát byla ještě jednou z mnoha... Trh by jistě takové auto uvítal. Původně mělo být dokonce otevřené.

Důležitými jmény v této cause jsou sám zakladatel Wilhelm Karmann a designér Luigi Segre, který pracoval v Turíně. A právě mezi těmito dvěma muži došlo na prestižní pařížské výstavě k rozhovoru a k oné žádosti. Segre se svým týmem nakonec navrhl kupé, proč nevznikl nejdříve kabriolet, není bohužel známo. Svoje dílko ukázal v říjnu 1953 vlivným mužům Karmannu v čele se šéfem v jedné pařížské garáži a bylo rozhodnuto: elegán se objevil v listopadu na autosalonovém stánku. Novináři i laici byli nadšeni. A co samotný Volkswagen? Jeho tehdejší šéf Heinz Nordhoff si vůz podrobně prohlédl, líbil se mu hodně, ale krátce po výstavě sdělil smutnou zprávu: pro továrnu samotnou by jeho masová výroba byla příliš drahá. Jenže, z Osnabrücku přišla nakonec veselejší informace: tam se kapacita vedle otevřených Brouků našla. Dohodě všech tří firem tak už nic nebránilo.

Sériový Volkswagen Karmann-Ghia Typ 14 se začal prodávat v Evropě v úvodu roku 1955 a produkční kupé se od původního prototypu příliš nelišilo, karoserie i interiér doznaly jen malých změn. Vzduchem chlazený plochý čtyřválec objemu 1,2 l daroval starší sourozenec a nacházel se pochopitelně vzadu. Měl jen 30 koní (22 kW). Kabriolet přišel na řadu v roce 1957, ten Segre představil už rovnou ve Wolfsburgu. Značce s tehdy nepříliš dlouhou tradicí pomohla varianta s plátěnou střechou vytvořit si slušnou image. Nejen na starém kontinentu, ale hlavně v USA byly tyto vozy velmi oblíbené, společnost Volkswagen of America se zrodila v polovině padesátých let. Použití stávající techniky bylo logické, ve Wolfsburgu beztak jinou k dispozici neměli. Trochu se nabízí srovnání s Porsche 356, Volkswageny byly ale lidovější. Také se jim dnes trochu nelichotivě říká „nejpomalejší sporťák na světě.“ Vždyť původní modely s dvanáctistovkami jely maximálně 120 km/h a na stovku zrychlily za 28 s.

Nezůstalo však jen u nich. Auta postupně sílila, přicházely větší a výkonnější motory: třináctistovka už měla 40 k (29 kW), patnáctistovka 53 k (39 kW) a největší čtyřválec 1,6 l nabídl rovnou šedesátku koní (44 kW), tedy dvojnásobek oproti prvním verzím! Nelze se divit největší rychlosti 138 km/h a sprintu z klidu na 100 km/h během 18,5 s. Měnil se i vnější vzhled a interiér. Malé kulaté blinkry nahradily časem vodorovné protažené do boků, s měnící se módou přicházely masivnější nárazníky a také svislá zadní světla se postupně zvětšovala. Rozšířena byla rovněž dvojice mřížek v přední masce.

Konec evropské produkce přišel až po dlouhých devatenácti letech, v roce 1974. Celkem vzniklo v Německu 362.601 kupé a 80.881 kabrioletů. Z brazilského Sao Bernardo do Campo vyjelo mezi roky 1962 a 1975 dalších 23.570 aut. Prototyp se dochoval do dnešních dnů. Je vystaven přímo v továrně v Osnabrücku, zúčastňuje se však i různých akcí a výstav. Je plně provozuschopný a lze jej vidět také na významných veteránských soutěžích. Nejbližším startem pro něj bude pátý ročník Schlosser Ginsberg Lasica ve dnech 6. - 8. září 2013.

Kromě Typu 14 existoval i hranatější a větší Karmann-Ghia Typ 34 (1961-1969) a v Brazílii se později vyráběl odlišný Karmann-Ghia TC (1970-1976) z pera Giorgetta Giugiara. Dnes Volkswagen bývalou karosárnu v Osnabrücku vlastní, koupil ji po bankrotu. Rodí se zde aktuální Golf Cabriolet, XL1 a dvojčata Porsche Boxster/Cayman. A Ghia? Z té zůstala už prakticky jen značka, která patří Fordu... Ale to už jsou úplně jiné příběhy.

Volkswagen: Chronologie kabrioletů