TEST Volvo S40 1,9D - výbavou proti času (12/2001)

Sedan S40 se již nějaký rok vyrábí a na tvarech karoserie je to znát. Přesto působí i dnes jeho rysy moderně a změny detailů v exteriéru po posledním faceliftu dělají z vozu důstojného soupeře konkurenčním značkám. Ve standardu jsou nyní světlomety s čirou optikou a boky vozu stále ozvláštňují oranžová poziční světla.

Bojovat a bodovat s konkurencí ale Volvo nebude jen vzhledem - již několik měsíců zdůrazňuje český importér především mimořádnou úroveň standardní výbavy, která je u jiných značek dostupná jen za příplatek. Již v základu je například nabízeno šest airbagů (přední s dvoustupňovým plněním) a systém ochrany proti nárazu zezadu WHIPS. Poněkud jednoduchý interiér má bezchybné zpracování, ani při jízdě se z vozu nelinou nepatřičné zvuky. Pochvalu si zaslouží přední sedadla, která i při sportovnějším stylu jízdy drží řidiče velmi pevně a komfortem jsou srovnatelná např. s Alfou Romeo 156. Míra komfortu na předních sedačkách bohužel kanibalizuje prostor cestujících vzadu. Vcelku krátký rozvor 2550 mm tak způsobuje osobám vyššího než malého vzrůstu lehké potíže s pohodlným uložením hlavy a nohou. Zavazadlový prostor o objemu 415l je dobře přístupný, potíže nejsou ani s jeho zvětšením po sklopení zadních sedadel.

Turbodiesel coby lákadlo pro úsporchtivé zákazníky má u nejmenšího Volva všechny vlastnosti, které bychom od naftového motoru čekali. Malou spotřebu a dostatečný zátah od cca 1800 ot. /min však kompenzuje vyšší hladinou hluku a v nízkých otáčkách i nepříjemnými vibracemi přenášenými do interiéru. Zvláště studené starty dávají posádce o druhu paliva jasné signály a motor ztichne až po několika kilometrech. Nové motory 2.4D a D5 vlastní konstrukce Volvo jsou v tomto ohledu již úplně jiná káva: zvuk se podobá zážehovým verzím a vibrace jsou neznatelné. Svižným tempem lze s námi testovanou silnější variantou turbodieselu 1,9 jezdit se spotřebou pod sedmilitrovou hranicí a to i s převažujícím podílem městského provozu. Výrobcem udávané hodnoty 6,4 se nám podařilo dosáhnout jen při klidné jízdě stokilometrovou rychlostí po dálnici. Překvapilo nás i dosti tuhé řazení, které jsme u předchozích testů této řady nezaznamenali.

I s těžším motorem je Volvo S40 velmi svižné a v provozu vynikne zvláště rychlými starty. Motor má největší zátah v poněkud vyšším spektru otáček než např. turbodiesely koncernu VW, hlučnost ale s přibývající rychlostí mizí. Příčné nerovnosti překonává vůz se znatelnými rázy, přesto lze jeho odpružení hodnotit jako poměrně komfortní. Na lehký náklonv zatáčkách si lze zvyknout, korigovatelné sklony k přetáčivosti mizí po nastoupení pasažérů na zadní sedadla.

Výrobní cyklus řady S/V 40 se chýlí ke konci, jeho koupě ale rozhodně není neperspektivní. Za své peníze získá zákazník neobvykle bohatě vybavený vůz a pokud mu nebude proti mysli i typická zvuková kulisa, není důvod proč nesáhnout zrovna po přeplňovaném vznětovém motoru. Vysoká míra aktivní i pasivní bezpečnosti je také nesporná: v CRASHTESTcrashtestu Euro NCAP získal vůz 4 hvězdy, což je velmi dobrá hodnota.