TEST Volvo S40 2,4 – Standard čtyřicátníka

Začněme pohledem do ceníku. Námi testovaný pětiválcový motor 2.4i/125 kW je oproti základnímu pětiválci 2.4/103 kW dražší o 51 tis. Kč, a naopak oproti vrcholnému T5 o celých 148 tis. korun levnější. Volba tohoto agregátu je tedy do jisté míry dána i rozumem. T5 si nedovede vychutnat každý, ale silnější motor je v této třídě téměř nutností.

Na rozdíl od kombinace s převodovkou Geartronic, kterou jsme zkoušeli v kombi V50, je pětistupňový manuál přece jen jiná káva. Motor sice postrádá výkon v nízkých otáčkách, ochotu vytáčet se projevuje s až nakažlivou chutí. Z křižovatky se tak neodpíchneme raketově, ale po deseti metrech začne vůz deklasovat i silnější šestiválce. Pět stupňů a pět válců přitom bohatě stačí na dynamickou jízdu v jakékoli rychlosti, šestku na řadicí páce začneme postrádat až na dálnici při snaze o vhodnou kombinaci vysoké rychlosti a nízké spotřeby a otáček. Zvuková kulisa je přiměřená otáčkám, takže obojí lze snížit, je-li zájem. Vůz drží stopu i při nešetrném zatáčení a při jízdě „pro radost“ je tak třeba dávat pozor jen na náhlou změnu adhezních podmínek. Podvozek, který S40 sdílí s Fordem Focus a Mazdou 3, poskytuje dostatek jistoty, takže jedinou relativní nevýhodou je vyšší hmotnost Volva. Velmi dynamická jízda mimo město se i při dodržování rychlostních limitů projeví spotřebou až 13 l/100km, ve městě pak při běžném provozu počítejte s cca 10 litry/100 km.

Běžná „rodinná“ jízda se naproti tomu dá absolvovat v až nadstandardní tichosti a ručička otáčkoměru jen zřídka hostuje za čtyřkou. Nejde přitom o žádné loudání: Dálnici Praha-Brno-Praha s průměrnou rychlostí 122 km/h jsme s polovičním zatížením absolvovali s velmi dobrou spotřebou 7,8 l/100 km.

Zvláště ve vrcholné výbavě Summum jde o vůz pro individualisty. V běžném provozu nenápadný pohodlný sedan, který od vyvíječe adrenalinu dělí jen pravá noha na pedálu. Společensky usazený muž či dáma, kteří si občas rádi zařádí, by mohli zareagovat.

Již tradičně trochu žehráme na umístění tlačítka otevírání víka nádrže mezi spínače mlhovek a naopak chválíme zpracování detailů v interiéru. Ve voze za milion korun bychom uvítali větší počet odkládacích prostor, přičemž zvětšení by si zasloužily hlavně kapsy ve dveřích. Úzký přístup do jinak přijatelně objemného zavazadlového prostoru u tohoto typu vozu snad tolik nevadí, zvláště jdou–li sklopit zadní opěradla.