TEST VW Fox - Firefox

Nejnižší cenovka se totiž vešla do čtvrt milionu korun a i když to znamená pouhé troje dveře a absenci komfortních prvků vč. posilovače řízení (náš exemplář jej za příplatek měl), zůstává nadprůměrný vnitřní prostor, solidní technický základ a pro někoho tolik důležitý emblém s dvěma véčky na kapotě. Základní fakta jsou daná – Volkswagen se vydal cestou minimalizace nákladů, takže jediná dostupná karosářská varianta vzniká v jižní Americe a technika pochází z nejlevnějších verzí koncernových subkompaktů – dvouventilový jednovačkový tříválec 1,2 l, pětistupňová převodovka MQ200 a sdílená podvozková plošina.

vw testy minivozy Zvolenou motorizaci český motorista důvěrně zná např. ze slabší verze Fabie HTP a i když nevyvolává vření krve, jedná se o užitečný a ekonomický agregát. Výsledkem je konkurenceschopná cena, zaměřená především proti hitovému Loganu. Ten je sice větší a levnější, avšak ne každému vyhovuje méně praktický sedan a poněkud obstarožní technika.

První pohled

na Foxe nevyvolává nadšení ani odpor; oblá karoserie není nic víc ani nic méně, než účelná a neurážející. I když nad čistotou některých křivek by se dalo úspěšně polemizovat, celek působí sympaticky a kromě toho slibuje slušnou aerodynamiku, což se v testu potvrdilo. Mezi budgetovými modely není vzhled hlavním rozhodovacím kritériem, přesto patří Fox mezi to hezčí, co lze mezi nejlevnějšími vozy najít.

Detailnější zkoumání však přináší první zklamání – dobře patrné jsou křivě namontované páté dveře a také z několika méně nápadných detailů čiší, že dílenské zpracování místy zůstalo za vysokými koncernovými standardy.

Otevíráme

vw testy minivozy pohříchu povědomými klikami a chválíme dobrou kinematiku všech dveří. Ani jejich zabouchnutí nevydalo očekávaný plechový zvuk; výsledné klapnutí téměř odpovídá malé škodovce. Dveře jsou rozměrné a otevírají se do dostatečných úhlů, takže nastupování nečiní problém. Trochu horší je to se sedačkami, jejichž opěradla jsou příliš prohnutá a nedovolují pohodlné opření horní půlky zad. Také v druhé řadě nízká opěradla s výsuvnými hlavovými opěrkami neposkytují tolik komfortu, kolik by si cestující přáli. Vzadu je místo třetí sedačky konzola se stojánky na kávu, výsledkem je, že čtyři cestující se usadí s hojným dostatkem místa, zejména nad hlavou. Slušná porce krychlových decimetrů se těší i na zavazadla, pihou na kráse je obtížná manipulace se skládacím a posuvným sedákem. Samou chválu si zaslouží přístup k servisním bodům v motorovém prostoru – úsporný agregát mnoho místa nezabírá.

Uvnitř

vládnou koncernové díly a Fox se to ani nesnaží nijak skrývat. Volant, rádio a ovladače ventilace např. propůjčilo Polo. Zbytek tvoří nepříliš atraktivně tvarované a vyvedené plastové panely, které nemají za úkol vyvolávat emoce, ale vydržet nešetrné zacházení a to se jim pravděpodobně bude dařit. Trochu nevyužité zůstaly možnosti vytváření odkládacích prostor, a tak jsou ve dveřních výplních přes jejich mohutné rozměry jen malé mělké kapsičky a stojánky na nápoje. Palubní deska jimi také neoplývá – kromě klouzavé nevelké poličky nad středovou konzolou už další prostory pro bezpečné uložení drobností nenacházíme. Na některých místech ovšem prosvítá holý plech – kolem dveří jej lze v této cenové kategorii očekávat, ovšem spodní strana víka kufru vyvolává otázky, jak půjde nechráněnému laku k duhu kontakt s ostrými hranami převážených nákladů.

Originální minimalistická přístrojová deska nabízí po obou stranách velkého rychloměru souměrně umístěné měřiče otáček a stavu paliva, které jsou stejně velké (!). Na první pohled chaotické řešení po krátké době vyhoví zejména svou přehledností; zrak ocení dobře čitelné hodnoty rychlosti a všechny údaje pohromadě na neširoké ploše. Poněkud vadí pouze titěrná a nepříliš dobře rozeznatelná stupnice otáčkoměru, avšak po několika dnech si řidič navykne odhadovat indikované hodnoty podle náklonu ručičky.

Výhled

patří k dnešnímu standardu – vpřed je velkým oknem vidět velmi dobře, ostatními směry je to horší a couvání nezbytně vyžaduje zrcátka, která jsou naštěstí dostatečně rozměrná. Z nevalného průměru nevybočila ani nikterak špičková svítivost světlometů s klasickými žárovkami H4 a účinnost blízko u sebe umístěných dlouhých stěračů klasické konstrukce.

Startujeme

vw testy minivozy a přichází největší překvapení – ač Fox, podobně jako Fabia Junior, postrádá izolaci na spodní straně kapoty, motor je velmi dobře utlumený a známý tříválcový zvuk ztichl až k neobtěžujícímu šeptání. Totéž platí i při jízdě – akustický projev agregátu, podobně jako všechny mechanické ruchy, je velmi decentní a aerodynamický hluk i ve vysokých rychlostech zůstává v pozadí. Zde Fox jasně vítězí nad Fabií což je dobře, protože nepříliš výkonné audio s CD přehrávačem, reagujícím na každý otřes, by si cestující jinak příliš neužili.

Ovládání

je také zcela snadné – vše chodí exaktně a lehce, jak jsme zvyklí od mladoboleslavské sestry. Spojka zabírá na dlouhé dráze a plynule, řadící páka pracuje v přesně vymezených trasách a plynový pedál dává prostor pro citlivé dávkování – od prvního okamžiku se dá rozjíždět plynule a bez škubání. Poněkud exoticky působí ovládání sklonu světlometů kroužkem přímo na páčce pod volantem, podobně jako spínání zadní mlhovky tlačítkem tamtéž; majitelé starších Fiatů uroní nostalgickou slzu, ostatní si musí chvilku zvykat. Zbytek ovladačů plní zažité standardy, nechybí dokonce ani oblíbený trojblik ukazatelů směru.

Jízda se v mnohém podobá Fabii se stejným agregátem. Lehký vozík se cítí v rychlostech do 100 km/h velmi dobře a potíže mu nedělá ani pružná akcelerace při zařazování do rychlejších jízdních pruhů. V každém okamžiku řidič oceňuje pregnantní funkčnost celého poháněcího agregátu a skromnější příděl kilowattů se brzy naučí nahrazovat plynulým průběhem křivky kroutícího momentu. Harmonické soužití čeká i na okreskách, na kterých si lze s prázdným vozem díky nezáludnému podvozku a velmi solidním brzdám se standardním ABS i zasportovat. Dálniční stotřicítka se dá udržovat také bez zbytečných stresů i se zatíženým vozem, protože otáčky na pětku oscilují těsně pod hranicí 4.000, tedy v oblasti optimálního kroutícího momentu, a rychlost neklesá ani do táhlejších stoupání. Předjíždění je ovšem třeba dobře plánovat, protože už nedaleko za touto hranicí číhají limity malolitrážního agregátu. Průměrná spotřeba se za celý test pohybovala kolem sedmi litrů na 100 km, čímž splnila očekávání, vytvořené Fabií se stejným agregátem. Při úsporném zacházení s plynovým pedálem, kterého si Fox během testu mnoho neužil, nebude problém ji snížit o další litr či více.

Jízdní vlastnosti

připravily poslední příjemné překvapení; obavy z vysokého těžiště se nepotvrdily a podvozek odvedl skoro stejně dobrou práci, jako v menší Fabii. Náklon karoserie sice může překvapit, avšak stopu vůz drží a velmi hbitě reagující elektrický posilovač zprostředkovává výborný kontakt s řízením.

vw testy minivozy

Překvapivě stabilní je Fox i v rychlostech vysoko nad českým dálničním limitem – kolem stošedesátky, kde leží jeho reálné maximum, drží chladně stopu a nenechá se znervóznit ani bočním větrem. Pérování je sice – výměnou za dobré jízdní vlastnosti – poněkud tužší, avšak jízdní komfort, také díky příjemným michelinkám, příliš netrpí a každodenní ježdění je příjemné.

Závěr

Fox přichází na trh v době počínající války levných vozů. Zatímco ostatní nabízejí většinou čtvery dveře a často i výkonné motory, on se drží jiné filozofie – i v levném třídveřovém, místy trochu křivě šitém kabátě nabízí soudobou techniku a aktivní bezpečnost, na kterou jsou zákazníci koncernu VW zvyklí. Šanci na úspěch má značnou – dvě véčka na kapotě prodávají vždy dobře a pokud se přidá solidní cena, slušné prodeje jsou na spadnutí. Ostatně sami jsme jich v Německu během frankfurtského autosalonu potkali nečekané množství a u nás tomu patrně nebude jinak. Držíme palce!

Plusy:

• solidní jízdní vlastnosti
• vnitřní prostor
• ABS a 2 airbagy v základním provedení
• dobré odhlučnění
• předpokládané nízké provozní náklady

Minusy

• pouze třídveřové čtyřmístné provedení
• nepohodlná sedadla
• nedostatek odkládacích prostor