Výměna motorového oleje: Čím se musíte při výběru oleje řídit?
Před lety bývalo běžné, že si motoristé měnili olej v motoru svého auta sami. Stačilo zajet autem na rovnou plochu, pod spodní víko motoru (olejovou vanu) umístit vhodnou nádobu, vyšroubovat zátku výpustního otvoru a olej mohl vesele vytékat. Následovala demontáž olejového čističe a jeho nahrazení novým. Po vypuštění oleje stačilo zátku zašroubovat spolu s novým těsnícím kroužkem a horním plnicím otvorem nalít nový olej správné specifikace a v množství, které předepisuje výrobce.
Dnes výměny oleje svépomocí znesnadňuje elektronické hlídání servisního intervalu vozidla. Sice olej fyzicky vyměníte, avšak současně byste to měli sdělit řídicí jednotce motoru, což bez diagnostického rozhraní mnohdy nelze. To znamená, že pokud si olej vyměníte sami, musíte beztak navštívit někoho, kdo disponuje diagnostikou a interval servisu si nechat nastavit.
Něco žlutého mi tam svítí
Lidé, kteří si mění ve svém automobilu olej sami, obyčejně vědí, který si mají koupit. Respektive, jaký olej předepisuje výrobce pro jejich auto. Problém je, že nuceni koupit si olej jsou občas i motoristé, kteří jinak servis svého vozu svěřují mechanikovi, případně autorizovanému servisu. Téměř vždy se tak děje v situaci, kdy na ně vyskočí na přístrojovém štítu hláška, o „minimálním množství motorového oleje“. Ta má nejrůznější podoby od prostého symbolu „žluté olejničky“ (automobily skupiny VW), až po sofistikovanější informaci, která přímo ukazuje, kolik oleje v motoru ještě je, či přesněji, v jaké výši mezi spodní a horní ryskou na olejové měrce se nachází jeho hladina (například BMW či Peugeot/Citroën).
Vnímavější motoristé zastaví na první čerpací stanici za účelem koupě „litrovky“ oleje, což je asi nejmenší volně dostupné balení. Jenže ono se to řekne, koupit olej… Pokud se o auta nezajímáte, tak většinou vůbec netušíte nic o mazivech a už vůbec nemáte představu o tom, jaký olej je vhodný pro motor vašeho auta.
Viskozitu dodržet nemusíte
Obsluha čerpací stanice většinou moc nepomůže, a pokud nemáte k dispozici návod k obsluze vozidla či znalejšího přítele na telefonu, jste rázem nadobro ztraceni v nabídkách olejářů. Nejdřív můžete zkusit zapátrat v motorovém prostoru vozidla, případně třeba na rámech karoserie v prostoru bočních dveří. Některé servisy a potažmo automechanici vylepují na karoserii vozidla po výměně oleje štítek s datem jeho výměny, odpovídajícím stavem kilometrů a většinou i s předpokládaným datem příští výměny. Štítek však v lepším případě obsahuje také výrobce motorového oleje a dále jeho specifikaci.
Předně, výrobce oleje není vůbec důležitý. A to ani v případě, že je jeho jméno vyraženo na víčku nalévacího hrdla tak, jak to mají například vozy značky BMW. Při volbě oleje je potřeba znát dva údaje, z nichž důležitější je ale pouze jeden. Tím prvním a méně důležitým je viskozitní třída oleje, kterou udává norma SAE. Může být 15W-40, ale také nejnověji 0W-20. U běžně rozšířených motorů se u nás používá obyčejně 0W-30, případně 5W-30. Viskozitní třída udává zjednodušeně řečeno startovatelnost motoru za nízké teploty (číselný údaj s písmenkem W) a dále schopnost mazat motor za vysoké teploty (druhé číslo). Čím je první číslice nižší, tím je olej vhodnější pro nižší teploty. Naopak čím vyšší je druhé číslo, tím je olej použitelnější pro motory s vyšším zatížením a tedy pracujícím při vyšších teplotách.
Co se týče viskozitní třídy, tak pro každý motor udává výrobce její určitý rozptyl. Většinou podle země, v níž se automobil pohybuje. Jiná je ve skandinávských státech a jiná třeba na Maltě. V zásadě platí, že volba viskozitní třídy oleje do jisté míry může záviset na uživateli vozidla, neboť se odvíjí od způsobu používání vozidla (dálnice, městský provoz, krátké cesty, dlouhé cesty, nízká zátěž, vyšší zatížení…).
ACEA, API a zbytek
Občas se v minulosti říkalo, že pokud je v motoru olej SAE například 10W-40, neměl by se dolévat olejem SAE 5W-40. To platilo možná kdysi, dnes je to již podružné, zejména v případě, že potřebujete olej pouze dolít.
Mnohem důležitější než norma SAE je při výběru oleje jeho výkonová specifikace. Ta může mít buď obecnou normu ACEA (případně API), nebo čím dál rozšířenější specifickou normu výrobce automobilu a potažmo tedy motoru. Příkladem jsou interní normy pro oleje skupiny VW, dále Fordu, BMW, GM, Mercedesu či PSA. Interní normy uplatňují v mnohem větší míře evropští výrobci automobilů. Naopak třeba japonské značky jsou v tomto ohledu benevolentnější.
Výkonová specifikace motorového oleje je obecně vzato jediným ukazatelem jeho kvality. Nejméně toho o kvalitě oleje říká norma amerických výrobců maziv API, neboť je primárně přizpůsobena vozům a jejich motorům vyráběným v USA, případně prodávaným na tamějším trhu. Proto mnozí evropští výrobci automobilů v souvislosti s oleji do svých motorů tuto normu vůbec neuvádějí.
Laik kupující olej do svého auta by se tak měl zaměřit na evropskou normu výrobců automobilů ACEA, případně na interní normy daného výrobce. Nejčastěji se používají oleje ACEA A3/B3, případně C3. Písmenko C ukazuje na tzv. bezpopelný olej. Pouze takový lze použít do vznětového motoru s filtrem pevných částic. Pokud písmenko „C“ u normy ACEA chybí, tento olej není vhodný pro motor s částicovým filtrem. Písmenko „A“ platí pro zážehové motory, „B“ pro vznětové bez částicového filtru.
Obecně platí, že čím je číslice u písmenek A, B a C větší, tím je olej z hlediska výkonové specifikace kvalitnější. Olej splňující ACEA A5/B5 je tudíž kvalitnější než ACEA A1/B1. Pokud je v motoru vašeho auta olej (dle štítku) ACEA A3/B3, můžete dolít stejný nebo vyšší, tedy v případě dieselu bez částicového filtru B4. Ale rozhodně byste neměli dolévat olej ACEA B1.
Interní normy stále častější
Kromě specifikace API, ACEA a SAE se stále častěji motoristé setkávají s interními výkonovými specifikacemi motorových olejů. Asi „nejprofláklejší" jsou normy skupiny VW. Existuje jich celá řada, přičemž se dělí na oleje pro zážehové motory s pevným a tedy krátkým servisním intervalem (500 00, 501 00, 502 00), dále prodlouženým (503 00, 503 01) a konečně na olej, který vyhovuje jak pevnému servisnímu intervalu, tak také prodlouženému (504 00).
Podobné je to u vznětových motorů. V jejich případě je ale třeba ještě rozlišit, zda máte motor se vstřikování čerpadlo-tryska, nebo starší TDI s rotačním čerpadlem, případně nejnovější motory s common-railem a třeba ještě s částicovým filtrem. Norma 505 00 tak označuje olej pro pevný servisní interval a současně pro motor bez systému čerpadlo-tryska, případně common-railu. Dále se lze setkat s normou 505 01 (motory s čerpadlo-tryska a pro krátký servisní interval), 506 00 (vznětové motory bez systému čerpadlo-tryska pro prodloužený servisní interval), 506 01 (se systémem čerpadlo-tryska a pro prodloužený servisní interval). Pro nejnovější motory, tedy s common-railem a také filtrem pevných částic (případně i se systémem čerpadlo-tryska) pro pevný (krátký) servisní interval i pro prodloužený, je pak určena norma VW 507 00.
Závěr
Vyznat se ve výše uvedených normách není úplně jednoduché. Pro laika, který vlastní automobil skupiny VW se vznětovým motorem, si stačí pamatovat normu VW 507 00. Použitím oleje, který vyhovuje této normě, nezkazíte vůbec nic. Pokud máte auto se zážehovým motorem, pak si zapamatujte normu VW 504 00. Obě tyto normy lze použít bez ohledu na typ vstřikování paliva, přítomnosti či absence částicového filtru či délce servisního intervalu.
V případě, že výrobce vozidla nepoužívá interní normy pro motorové oleje nebo pokud interní normu pro své auto neznáte, pak doporučujeme koupit olej třídy ACEA A5/B5. Tedy u motorů bez částicového filtru, případně C4 u vznětového motoru s částicovým filtrem.
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat