Zapomenuté koncepty: Mazda MX-81 Aria (1981) - Co má společného s Favoritem?
Koncepty nevznikají jen tak, i když se zdá, že vzešly z čistého papíru. Většinou jsou předobrazem budoucího sériového modelu, nebo odhalují alespoň techniku, která přijde za pár let. Případně se jedná o takovou výzkumnou a průzkumnou laboratoř nových možností pro už zavedený model. Mazda MX-81 Aria splňovala minimálně dvě možnosti ze tří. Číslo v označení navíc napovídá datum premiéry: rok 1981.
Jen převlečená 323?
Skrývala podvozek a mechaniku tehdejší řady 323/Familia/GLC generace BD s rozvorem 2365 mm. Ta byla revoluční, protože oblíbený kompakt přešel na přední pohon. Čtyřválcovou zážehovou patnáctistovku typu E5 (1490 cm3) však doplnilo turbodmychadlo, takže poskytovala slušných 132 koní (97 kW) při 6000 otáčkách za minutu. V sérii se výfukové přeplňování objevilo až v červnu 1983, Familia XGI Turbo byla ovšem slabší (85 kW) a zůstala vyhrazena jen Japoncům. Označení GLC (Great Little Car) se zase používalo v Severní Americe.
Použití sériové techniky představovalo základní podmínkou projektu, který hirošimská automobilka svěřila dnes již bohužel neexistujícímu italskému studiu Bertone. Společnost Toyo Kogyo s ním měla vynikající vztahy již dříve. Dodala sériové auto, které v Turíně svlékli a přizpůsobili obrazu svému. Šéfstylista Marc Deschamps, právě on dostal na starosti tvarovou stránku, měl jinak volnou ruku. Vytvořil čtyřmístný sportovní hatchback moderních proporcí s jedním párem dveří. Nebo kupé?
Minimalistická a klínovitá
Při prvním pohledu na docela malé, 3,94 m dlouhé, 1,69 m široké a jen 1,28 m nízké auto zaujalo až překvapivě velké a bohaté prosklení. Boční okna zasahovala hluboko do pontonu karoserie. Klínovitý tvar byl pro studie se stylizovaným B ve znaku na přelomu 70. a 80. let minulého věku typický, vzpomeňme jen Volvo Tundra, jehož základní tvary později použil Citroën u sériového BX. Deschamps se svým týmem však navrhl už o něco jemnější linie, rozvíjel původní myšlenku. Jen přísně geometrických rovných ploch tu bylo pořád dost, nicméně minimalistická Aria se tehdejší 323 na hony vzdalovala.
Ve srovnání s dnešní produkcí, ze které už skoro není vidět ven ani dopředu, natožpak do stran a dozadu, jí rozhodně nelze upřít vizuální lehkost. Záď byla čirá z poloviny včetně celé výklopné stěny, zbytek tvořily lakované plochy, tady by se moderna mohla též učit. Koncová světla designéři umístili svisle do C-sloupků - tento stylistický prvek se začal v sériové produkci objevovat až o dekádu později (Fiat, Volvo...) a stal se poměrně běžnou záležitostí. Deschamps se tady projevil jako vizionář. Detaily spolu ladily, odpustil si i zbytečné dekorace.
Plochý nos s výklopnými světly se pouze v decentně zahlazené podobě objevil na sportovním pětidveřovém hatchbacku 323 F série BG na přelomu 80. a 90. let. Spolupráce obou subjektů se tedy ukázala být po čase poměrně úspěšnou. Autu zároveň nelze upřít podobnost s některými návrhy pro Škodovku, pochopitelně mám na mysli projekt 781, ze kterého nakonec vzešel Favorit. Bohužel, kvůli neschopnosti československých firem v éře socialistického plánování vyrobit některé komponenty musel vypadat jinak, byl hranatější...
Bez volantu
Interiér mazdy se čtyřmi samostatnými sedadly za exteriérem nezůstal pozadu. Ta přední se při otevření dveří samočinně vychýlila ven, usnadňovala nastupování. Chyběl tradiční volant, místo něj seděl řidič za obdélníkovým útvarem s vnějším pásem, ve kterém byla umístěná barevná CRT obrazovka. Ta samozřejmě poskytovala veškeré jízdní informace. Přímo uvnitř tohoto prvku i vně se nacházely veškeré nutné ovladače, napravo od nich pak evidentně audiosoustava a videopřehrávač. U Bertoneho se zabývali elektronikou již dříve, tady zužitkovali své zkušenosti. Ovládací systém navíc zabíral méně místa, takže jeho použití zvyšovalo jízdní pohodlí řidiče. Informace o tom, zda bylo řízení skutečně funkční a jak vůz jezdil v praxi, bohužel chybějí, stejně jako informace o osudu jediného vyrobeného exempláře.
Aria samozřejmě přitáhla na autosalonech pozornost, a to včetně domácího Tokia 1981, kde byla na 24. ročníku tamní výstavy poprvé prezentována. Tím vlastně svou roli splnila. Futuristický kokpit i velkorysé prosklení, díky kterému pronikalo dovnitř opravdu hodně světla, byly příliš radikální a do sériové produkce se nehodily (u toho druhého spíše bohužel). Dnes už máme řízení po drátech, testuje se plně autonomní ovládání a luxusnější limuzíny disponují tolika jízdními asistenty, že volant zejména na dálnicích držíte vlastně spíše ze zvyku.
Nezapomínejme také na to, že Aria přišla v době, kdy se na císařství s vycházejícím sluncem upírala veškerá světová pozornost, protože po dvou ropných šocích se v úvodu 80. let vyhouplo do čela světové automobilové produkce. Japonsko vyrobilo v roce 1980 7,03 milionu vozů, kdežto USA jen 6,37 mil.