A tohle auto znáte? Vauxhall XVR (1966): Corvette z Albionu

Vauxhall Motors Limited začal vyrábět automobily v roce 1902, má tedy za sebou 114 let nepřetržité existence. V období samostatnosti to dotáhl až k závodům Grand Prix. Společnost se stala součástí General Motors už v roce 1925, tedy dříve než „blesk“ z Rüsselsheimu.

Ani v současnosti není jen převlečeným Opelem pro britské zákazníky, stále ještě využívá i produktů australského Holdenu. Integrace s německou divizí začala až v šedesátých letech minulého věku a postupně sílila, později se sjednotila i jména modelů (to už dnes zase úplně neplatí). Do té doby byly její produkty svébytné. Britové však o svou staroslavnou značku nechtějí přijít, i když se mimo Spojeného království nikde jinde nepoužívá...

V březnové Ženevě 1966 překvapila prototypem XVR (Xperimental Vauxhall Research). Byl to vůbec první koncept, který oficiálně představila veřejnosti. Nevznikl samoúčelně, měl pozvednout sportovní image. Vauxhally samozřejmě jezdily na Ostrovech rallye a závody cestovních aut, ale výraznější úspěchy přišly až později. XVR byl ovšem z trochu jiného soudku. V současném pojetí šlo totiž alespoň vizuálně o supersport.

Návrhářské středisko Vauxhallu v Lutonu posílil šéfstylista Wayne Cherry, dvoumístné kupé nakreslil pod jeho vedením David Jones. Na vývoj včetně prvních skic a modelů měli ale jen pět měsíců. Podařilo se. XVR vypadal jako Corvette, ale spíše než druhou generaci připomínal tu třetí, která byla ještě ve vývoji. Překvapila dlouhatánská kapota, naopak kratičká záď a hlavně výška. Kupé totiž čnělo jen 1,02 nad zemí. Nejzajímavější prvek? Rozdělené čelní sklo. Každá z jeho částí byla totiž integrována do dveří a otevírala se spolu s nimi! Nový trend ukazovaly hlavní „mrkačky“.

Vauxhall 30-98: Britský sportovec slaví století

Wayne Cherry řekl: „Postavili jsme tři vozy, jeden s ocelovou karoserií, dva s laminátovou. První byl určen pro Ženevu. O výrobu karoserie se postarali Motor Panels v Coventry. Showcar byl nastříkán hodně tmavou zelenou ve stylu British Racing Green.“ Po autosalonu dostal registrační značku HXD 929D a přítomným novinářům jej Vauxhall převedl v plné parádě na své vlastní testovací trati.

Jako jediný byl funkční. Supersportovní vizáži ovšem neodpovídala použitá technika. Konkrétně šlo o řadový čtyřválec OHV z typu VX4/90. Měl objem pouhých 1594 cm³ a dával 53 kW, tedy 72 koní. Pro milovníky ostrých kupé nemilé překvapení, obzvláště při otevření všech částí karoserie sliboval půvabný vauxhall mnohem více, ale on měl sloužit hlavně jako pojízdná laboratoř a ukázat směr dalšího vývoje designu. Ještě k technice: palivo mísily se vzduchem dva karburátory a agregát byl spojen se čtyřstupňovou přímo řazenou převodovkou. Podvozek používal nezávislé zavěšení všech kol.

Zbylé dva vozy mechaniku postrádaly. Vauxhall se dnes chlubí na výstavách oranžovým exemplářem, který dlouhá léta odpočíval na půdě firemního návrhářského studia, zapadal prachem a zapomnělo se na něj! Ani on nejezdí, funkční prototyp se nedochoval, byl totiž bohužel zničen.