Audi 100 C4: Přímo do první ligy
Jako první luxusní sedan vyšší střední třídy po pádu socialismu se na sklonku osmdesátek představilo čtvrté vydání Audi 100. Módně zaoblené, přepychové a veskrze moderní. Z dosud přehlížené značky se tak stal sen mnoha začínajících podnikatelů.
Listopad 1989 = sametová revoluce. Listopad 1990 = designová revoluce. Přesně rok po vypuknutí politického převratu v Československu se v bavorském Ingolstadtu, vzdáleném pouhých 200 kilometrů od rozvadovské hraniční čáry, slavnostně představila důležitá automobilová novinka: Audi 100 čtvrté generace, označené C4. Nástupce modelu C3, lidově přezdívaného doutník, si zachoval navlas stejný rozvor náprav 2687 mm i délku karoserie 4790 mm. Novinka však o 37 mm zeštíhlela a na výšku o 10 mm narostla. Tím se zrodila nová měřítka vyšší střední třídy.
Sedan od počátku disponoval bohatou paletou motorů sahající od dvoulitrového čtyřválce až po vidlicový šestiválec, na přání osazený pohonem všech kol s poctivým mechanickým mezinápravovým diferenciálem Torsen. Všechny zážehové motory, tedy čtyřválec 2.0 E, pětiválec 2.3 E a šestiválec 2.8 E, mohly být spojeny buď s pětistupňovou manuální převodovkou, nebo příplatkovým čtyřstupňovým planetovým automatem s hydrodynamickým měničem.
Chudý základ, 4x4 i TDI
Nabídka příplatkových položek reprezentačního sedanu byla sice velmi pestrá, jenže se v ní u základních specifikací objevovaly i prvky, které už dlouhá léta bereme spíše za komfortní nebo legislativní povinnosti: centrální zamykání klíčem (645 DM), halogenové mlhovky (410 DM), ABS (1800 DM), elektrické stahování předních oken (959 DM) nebo dvě zadní hlavové opěrky (285 marek).
Vznětové motory nejprve zastupoval ospalý atmosférický čtyřválec 2.4 D s předkomůrkou, pro modelový ročník 1992 však vypukla další revoluce. Audi tehdy poprvé uvedlo na trh pětiválcový turbodiesel TDI s přímým vstřikováním, nesoucí hrdé a dnes už kultovní označení 2.5 TDI.
Ve stejné době, tedy na podzim 1991, se světu odhalila také druhá karosářská verze nového Audi 100 – o centimetr vyšší kombi Avant. Proti předchozímu modelu, tvarově připomínajícímu spíše dlouhý fastback, vypadalo opravdu jako plnohodnotné kombi. Základní objem zavazadelníku se sice proti sedanu překvapivě smrskl o 130 litrů na hodnotu 380 l, rozměrné pětidveřové audi však dokázalo na palubu přijmout až sedm cestujících – v kufru totiž mohla být pro převoz skromnějších pasažérů ukotvena další, dvoumístná lavice.
A jestliže v osmdesátkách u nás stálo Audi daleko ve stínu Mercedesu i BMW a nikdo tuhle značku nebral příliš vážně, díky futuristicky zakulacené karoserii a nesmírně moderní výbavě stovka zcela obrátila motoristické české vnímání německých značek. Audi se náhle stalo jedním z největších podnikatelských snů a rychle si začalo získávat všeobecnou popularitu.
Do detailu propracované
Kdykoliv se v minulosti objevil v některém voze jakýkoliv inovativní prvek, vždy měl skutečný smysl a ostatní automobilky jej později převzaly nikoli proto, že jim to evropská legislativa nařizovala, ale prostě proto, že chtěly svým zákazníkům dopřát to nejlepší. Není tak divu, že Audi 100 v roce 1991 standardně disponovalo třeba posouváním sedadel s postupným zvyšováním výšky sedáku při pohybu směrem kupředu pomocí šikmo skloněných kolejnic. Žádná zbytečná elektrifikace posuvu do všech světových stran, ale jednoduché a zároveň smysluplné řešení vymyšlené na základě zdravého rozumu. Přední sedačky velkorysých rozměrů mají navíc anatomické vytvarování, a nadto jsou křesla vypolstrovaná měkkým pěnovým materiálem uprostřed a tužším v bočnicích. Pro pohodlí cestujících tak výrobce víc udělat ani nemohl.
Aerodynamika se pochlubila skvělým součinitelem odporu vzduchu cx = 0,29, díky němuž zůstávalo v kabině i při svižném dálničním tempu ticho jako v hrobce. Poslední stovka stanovila rovněž nová bezpečnostní měřítka – díky mechanickému systému Procon-ten se v případě čelního nárazu přitáhly bezpečnostní pásy a sloupek volantu poodjel dopředu, čímž výrazně zmírnil následky střetu. Vše se dělo pomocí bovdenových lanek. A tomu už stárnoucí soupeři konkurovat nedokázali. Navíc tuhost karoserie byla vysoká, stejně jako deformační zóny vpředu i vzadu. Veškeré boční dveře byly pro případ bočního nárazu vyztuženy integrovanými profily a všechna boční sedadla disponovala tříbodovými samonavíjecími pásy.
Poslední Audi 100 vynikalo rovněž skvělou protikorozní ochranou karoserie, jejíž veškeré plechové díly byly oboustranně pozinkované. Desetiletá záruka na neprorezavění byla před třemi desetiletími nevídaná, automobilka k ní ještě přidávala tříletou garanci na lak. Výrobce dbal i na vysokou míru bezpečnosti, a tak už od základního pětiválce 2.3 E patřilo ke standardnímu vybavení ABS.
Rovněž kotoučové zadní brzdy byly téměř u všech provedení samozřejmostí, výjimkou se stala jen nejlevnější ceníková specifikace: čtyřválec 2.0 E o výkonu 85 kW. Mimochodem tenhle klasický motor na přelomu milénia využívaly dokonce i škodovky, a to veškeré modely ve všech karosářských specifikacích: Fabia, Octavia i Superb. A zatímco v případě první z nich představoval dvoulitr s příčnou zástavbou největší luxus, v případě velkého sedanu s podélným uložením agregátu šlo o cenově nejdostupnější motorizaci.
Dřevěné království
A teď už rychle za volant, podobné příležitosti se přece nikdy neodmítají. Vždyť kdo by odolal nasednutí do kabiny limuzíny, o které v dobách jeho dospívání všichni zasněně hovořili… „Už jsi slyšel o tom novém audi? Prý je luxusnější než mercedes, a navíc ještě modernější a prostornější,“ pamatujeme si dodnes útržky motoristických rozhovorů z raných devadesátek. Moc milé ohlédnutí – všude okolo nás se rozprostírá natolik precizně naleštěná dýha, až si připadáme jako v hlubokém lese, pod sebou máme pohodlně měkká sedadla se semišovými potahy, před sebou volant připomínající kormidlo zaoceánského parníku a daleko před ním podélně uložený vidlicový šestiválec, jehož ševelení zní z té dálky jako odkudsi z přídi motorového člunu.
Volič poctivého měničového automatu tvaru řadicí páky s otevřenou kulisou přesouváme do polohy D a obrovský koráb se ladně uvádí do pohybu – bez zaškubání, s patřičnou noblesou a v absolutní tichosti. Při couvání sice žádné pípání asistentů neslyšíme, ale kdo tohle kdy potřeboval? Jako první nás při vyjížďce napadne pořádně „ohulit basy“. Do kazety vkládáme soudobou kazetu Guns N´ Roses z roku 1991 a zaposloucháváme se do známých tónů symfonické skladby November Rain. Její devítiminutová délka na naši krátkou nostalgickou projížďku stačí. Naštěstí sedíme ve vrcholné specifikaci, kde si můžeme užít prvotřídního zvuku.
Muzika jen v balíčku
Šestiválce byly totiž povinně vybaveny autorádiem, a tedy i čtveřicí reproduktorů. V základu byly bedny podmíněny právě instalací audiosystému. Buď jste rádio chtěli už od výroby, nebo jste museli jako u starých škodovek stodvacítek dodatečně nainstalovat do auta úplně všechno. A to už byla silná motivace k důkladnému studiu ceníku.
Někdejšímu obdivu motoristů k poslednímu Audi 100 se vůbec nedivíme, tohle auto se ovládá famózně. Šestiválec dává svoji sílu najevo už při klidném cestování, nenutí přitom řidiče nikam spěchat. Kabina působí i po více než třech desetiletích noblesně, a to ani nemusíme sedět v žádných kožených křeslech. Měkké výplně plyšových sedadel jsou příjemné, elegance interiéru dokonale kontrastuje se sportovním přístrojovým štítem, posetým dokonce sedmi kruhovými ukazateli.
Originální rádio Audi Gamma hraje skvěle, nic jiného než reprodukovanou hudbu v luxusním sedanu se čtvrtmilionovým kilometrovým nájezdem neslyšíme. Samočinná klimatizace funguje dodnes dokonale stejně jako celé auto. Při zatáčení si ani neuvědomujeme jeho majestátní rozměry, ovládání nám připomíná spíš mrštný kompakt. Velikostně mu však klasická limuzína vyšší střední třídy není příliš vzdálena – vždyť na délku jen nepatrně přerůstá dnešní Octavii Combi. Naopak na současný nástupnický sedan A6 ztrácí poslední Audi 100 patnáct centimetrů. Takhle skromně kdysi dokázal působit prémiový majestát.
Sedan z doby oblé
Přestože poslední Audi 100 vtrhlo do světa ve stejné době jako Mercedes-Benz třídy S řady W 140, i vedle přepychového mamuta dodnes působí o dost nadčasověji. Není divu, že tyhle tvary se poté u všech ingolstadtských limuzín staly základním kamenem, který designéři dlouho jen zdobili a zkrášlovali. Vždyť i z Audi 100 se pro modelový ročník 1995 stalo první Audi A6 jen díky drobnému faceliftu. Když se vám poštěstí tenhle model v inzerci objevit zachovalý, berte ho v kterékoliv specifikaci, nejlépe šestiválcové s automatem a quattrem. Jeho komfort je totiž dodnes svůdný a pro každodenní provoz naddimenzovaný.
| Audi 100 2.8 E V6: Technické údaje | |
| Motor | zážehový vidlicový šestiválec vpředu podélně, elektronické vstřikování paliva, pohon rozvodů ozubeným řemenem |
| Objem | 2771 cm3 |
| Výkon | 128 kW (174 koní) při 5500/min |
| Točivý moment | 245 N.m při 3000/min |
| Převodovka | čtyřstupňová samočinná planetová s hydrodynamickým měničem |
| Pohon | předních kol |
| Brzdy vpředu | kotoučové s vnitřním chlazením |
| Brzdy vzadu | kotoučové |
| Rozvor | 2685 mm |
| Vnější rozměry | 4790 x 1775 x 1430 mm |
| Zavazadlový prostor | 510 l |
| Největší rychlost | 216 km/h |
| Zrychlení 0-100 km/h | 9,2 s |
| Normovaná spotřeba | 10,3 l/100 km |
| Objem nádrže | 80 l |
| Cena nového vozu (1991) | 52 500 DM |
I reklama může být inteligentní
Tenhle kultovní videoklip z roku 1986 povinně zná každý motoristický fanoušek. A jestli patříte mezi výjimky, ihned ho zhlédněte, ať nejste na srazech za nekňuby. Odkaz na kultovní reklamu najdete snad na každém webu o autech, případně přímo na tiskových stránkách Audi. V třeskuté skandinávské zimě vyjede červený sedan Audi 100 Quattro na skokanský můstek Pitkäuvuori ve finském horském středisku Kaipola. Ačkoliv propagace z dnešního pohledu možná vypadá jako počítačově sestrojená, záběry jsou skutečné. Auto bylo pouze pro případ kolize jištěné bezpečnostním lanem. Veškeré pohyby vozu jsou skutečné, vyjet zamrzlý můstek mu nikdo nepomáhal. Klobouk dolů, tahle reálná reklama udělala z quattra skutečný kult!
Znáte S4? Možná ne tak docela
Na samém vrcholu modelové řady 100 stanuly sportovní specifikace, jež dokonce získaly vlastní označení Audi S4. Přijde vám povědomé? Správně, dnes se pod ním nabízejí nabroušené modely střední třídy Audi A4. Rovněž jako základ velkého modelu posloužily karoserie sedan i kombi Avant, pod jejichž předními kapotami se skrýval přeplňovaný pětiválec 2.2 20V o výkonu 169 kW, osazený turbodmychadlem KKK a pěti-, případně šestistupňovou výhradně manuální převodovkou. Takhle plně vybavený sedan dokázal letět až 244 km/h, kombi zvládlo stále slušných 235 km/h. Hodnota zrychlení 0-100 km/h dosahovala 6,8 s, respektive 7,1 sekundy. Sportovnost tehdy z automobilky Audi přímo sršela, vždyť na počátku devadesátek hýřila dynamickými koncepty: ať už šestiválcovým kupé Quattro Spyder, nebo velkolepou studií Avus, osazenou dokonce uprostřed vozu nainstalovanou monstrózní jednotkou 6.0 60V W12.
Zdroj: Auto Tip Klassik
