Brněnský okruh včera a dnes

Jak se dostaly závody Velké ceny motocyklů do dvacátého prvního století? Krok stačí udržovat jen ti, kteří s odvahou a chytrostí předvídali vývoj věcí. Nejznámější silniční okruhy, které byly oslavovány pionýry v padesátých a šedesátých letech, již nadále nefigurují na rozvrhu Velkých cen. Závody na ostrově Mann a klasické okruhy jako je Spa Francorchamps v Belgii a Imatra ve Finsku odpadly stranou. Moderní stroje s rychlostí přes tři sta kilometrů v hodině a mnohem vyšší požadavky na bezpečnost přinutily organizátory mistrovství světa dát sbohem těmto mimořádným podnikům. Jiné okruhy, jako je Brno, dosáhly rozkvětu poté, co zjistily, že klasické silniční okruhy se rychle blíží ke svému konci.

Brno zahájilo špičkovým světovým silničním okruhem, když hostilo svoji první Velkou cenu Československa 500 ccm v roce 1965. Již nežijící velký jezdec Mike Hailwood zde vyhrál závod na 13 okruhů o délce kola 13,940 km, který představoval klasický silniční okruh. Jezdil na MV Agusta, na které porazil svého týmového kolegu Giacoma Agostiniho o více než jednu minutu v závodě, který trval neuvěřitelnou jednu hodinu 11 minut a 23,2 vteřiny. Závodní dráha vedla okolními vesnicemi a skrz pole obilí než dosáhla svého nejvyššího bodu v lese před sjezdem do prostoru startu a cíle. Byla to mezní zkouška jak pro člověka, tak pro stroje.

Pro některé závodníky to byl docela šok.

"Vzpomínám si na průjezd mým úplně prvním kolem v Brně z rovinky startu a cíle a pak do vesnice, kde jsem viděl sedět lidi ve svým zahradách a nebo na chodnících, jak jedli svoji snídani" říká třináctinásobný vítěz Velké ceny v 500 ccm Randy Mamola z Kalifornie. "Bylo mi pouze 16 let a nechtělo se mi tomu věřit. Byla to moje první návštěva Československa a všechno kolem bylo velice odlišné od domova. Byl to ohromný okruh na závodění a vzpomínám si i na kočičí hlavy ve vesnicích a na závěrečný sjezd do poslední zatáčky a do prostoru startu a cíle. V mnoha směrech to byla mezní zkouška, ale jako všechny silniční okruhy to vždy bylo nebezpečné".

Mamola, který vyhrál čtyřikrát Mistrovství světa v 500 ccm, je jeden z mála jezdců, kteří závodili jak na starém silničním okruhu, tak na vynikajícím stálém okruhu, který se představil svojí první Velkou cenou v roce 1987. Tehdy skončil čtvrtý v závodě, který vyhrál australský mistr světa Wayne Gardner.

"Je to neuvěřitelná dráha a nemyslím si, že kdokoliv z nás by si troufal věřit, že takovýto okruh by mohl být vystavěn v Brně, když jsme se vrátili v roce 1987" zavzpomínal. "Posazení do přírodní "mísy" je vynikající pro diváky, ale dráha zůstává velkou zkouškou jak pro jezdce, tak pro stroje, ale zcela odlišným a podstatně bezpečnějším způsobem proti starému okruhu".

Původní okruh byl zkrácen v roce 1975 na 10,920 km a hostil svoji poslední Velkou cenu 500 ccm v roce 1977, kterou vyhrál Johnny Cecotto z Venezuely, který jezdil na Yamaze. Nižší třídy pokračovaly až do roku 1982, kdy další Venezuelan Carlos Lavado vyhrál poslední Velkou cenu 250 ccm, která se jela na silničním okruhu. Avšak místo oplakávání zrušené velmi populární Velké ceny se již tvořily plány na to, jak přivést Brno do dvacátého prvního století. Nikdo nebyl zklamán, když tyto plány přinesly své ovoce v roce 1987 s otevřením nového trvalého okruhu na zalesněných pahorcích nad starým městem.

Nový okruh o délce 5,394 km si nalezl cestu přirozeně zalesněným údolím, a tak připomíná charakteristické rysy starého silničního okruhu, ale přitom vyhovuje všem aspektům bezpečnosti moderních dní. Mamola a další jezdci milovali zatáčky se střední rychlostí, dlouhou startovní a cílovou rovinku a dráhu protáčející se konturami kopečků, zatímco diváci, kteří se dostavili ve stovkách tisíců, zaplnili zvýšené břehy obklopující dráhu. V roce 1987 se Brno dostalo zpět do kalendáře Velkých cen a všichni se zdáli být touto skutečností potěšeni.

"Češi jsou velkými milovníky a podporovateli motocyklových závodů a na okruhu během Velké ceny vždycky vzniká ohromná atmosféra" vysvětluje Sito Pons, generální ředitel týmu West Honda Pons, který má také osobní šťastné vzpomínky z nového okruhu jako jezdec: "Já mám mimořádně hezké vzpomínky na Brno, neboť jsem zde skončil na stupních vítězů v roce 1987, který se stal též mojí první sezónou, v níž jsem vyhrál mistrovství". Pons, který je také prezidentem Mezinárodní asociace týmů silničních závodů a který má pro Brno jen chválu, zejména pro to, jak vyhovělo moderním bezpečnostním předpisům platným v těchto dnech a pro to, jak vylepšuje i veškerá další zařízení.

"V průběhu let bylo provedeno mnoho vylepšení jak na okruhu, tak na jeho zařízeních a byla znatelná trvalá vůle organizátorů ke zvýšení standardů komfortu, bezpečnosti a účinnosti jak pro týmy, tak pro diváky. Dobrým příkladem je výstavba impozantního nového prostoru depa přede dvěma lety" říká dřívější dvojnásobný vítěz mistrovství světa 250 ccm. "Dráha je široká a rychlá a vždy vytváří předpoklad pro vzrušující závod. Je to však zároveň jeden z nejbezpečnějších okruhů, což je velmi důležitý faktor pro týmy a jezdce".

Lidé z Brna jsou hrdí na svoji motoristickou minulost a mají být na co. Od kočičích hlav ve vesnicích a polích s vlnícím se obilím, které odrážely zvuk MV Agusta, až po vinoucí se obrysy nového okruhu přijímajícího kvílení dvoudobých a bručení čtyřdobých závodních strojů 21. století při závodu motocyklové Velké ceny, které vycházejí vstříc.