Byli jsme u testů sedaček a hlavových opěrek: Chvíle ticha a „Ty v*le!“
Whiplash je anglický výraz pro prásknutí bičem. Je to ale taky označení pro opěrkový syndrom. Byli jsme se podívat, jak se testují opěrky, aby k bolestivému poranění krku při nehodě nedocházelo.
Když jsme kdysi dávno chodili do autoškoly, tak jsme před každou jízdou museli nastavovat zrcátka, sedačku, a pokud už v autě byla nastavitelná opěrka nebo opěrka vůbec, tak i tu.
Stejně jako u řady dalších věcí, jako jsou pásy, světla, všelijaké asistenty a další výbava, si někdo i s opěrkami dal hodně práce, aby se zvýšilo bezpečí řidiče a spolujezdců. Ale aby tato snaha nepřišla vniveč, musí řidič i pasažéři používat správně i ty opěrky. Teď ale nechceme mentorovat. Byli jsme se podívat, jak se zkouší vlastnosti opěrek a sedadel.
Sedačky do světa
Laboratoř v Mladé Boleslavi v průmyslové zóně Bezděčín testuje sedačky nejen pro Evropu, ale i USA. „Americký přístup je trochu jiný. V EU máme jasně dané normy. V Americe jdou spíš cestou, že nikomu nic nenakazují, ale v případě nehody pak automobilka čelí soudnímu řízení o náhradu škody,“ vysvětluje Filip Novotný, který je vedoucím saňové zkušebny TÜV SÜD.
Sedačky musí vydržet několik věcí. Být tak měkké, aby v nich tělo, proti kterému vyletí airbag, pohodlně přistálo. Zároveň ale musí být tak pevné, aby při nárazu neproletěl opěrákem náklad z kufru či cestující na zadní sedačce. Vydržet nápor těžkého nákladu musí jak přední, tak zadní řada, aby obsah zavazadelníku neohrozil cestující sedící vzadu ani řidiče a spolujezdce vpředu při sklopených zadních sedadlech.
Stejně tak musí být dost pevná, ale zároveň měkká opěrka hlavy, aby hlavu udržela, ale zase nebyla původcem úrazu. A testují se také pásy. Ty musí udržet i sebevětšího tlouštíka. Pokud tedy někdo extrémně obézní sedí připoutaný, tak musí, nehledě na hmotnost třeba i 180 kg, zůstat sedět a nesmí při bouračce proletět předním sklem nebo ohrozit cestujícího před sebou.
Jdeme testovat
Teď už dopředu propálíme pointu. Testování dopadlo dobře. „Nikdo sem nepošle nějaký zmetek, který by se rozpadl nebo zničil při testu,“ vysvětluje už dopředu Novotný. „Ten test stojí peníze, takže automobilka nebo výrobce sedačky si jsou jistí, že sedačka vydrží. Že se při testu zničí, se někdy může stát při zkouškách nějakých individuálních přestaveb,“ pokračuje šéf laboratoře.
Cílem testu je získat data, zjistit, jaké síly a v jaký okamžik působí na pasažéra. A to jednak kvůli homologaci a pak i proto, aby sedačka byla opravdu bezpečná. Jde o hvězdičky v testech Euro NCAP a pověst (ne)bezpečného auta.
Testovací figurínu do sedačky nikdo netahá. Zvedne ji jeřáb. Správné usazení ale pak kontroluje tým lidí. Celkem jich je na směně až dvanáct, záleží na tom, kolik práce je v plánu. Za minulý rok udělali na této zkušebně pět set testů. Když si vezmeme, že rok má zhruba 250 pracovních dnů, tak jde v průměru o dva nárazy denně.
Když figurína sedí připoutaná ve správně nastaveném sedadle, jdeme se všichni schovat do prosklené místnosti vedle testovací haly. Slyšíme hučení čerpadel, která tlakují olej, a vidíme rozsvěcení světel, aby z testu byly kvalitní záběry pořízené rychloběžnou kamerou. Natlakovaný olej pak posune píst, ten vystřelí plošinu zvanou sáně se sedačkou kupředu. Ještě než dojde k nárazu, slyšíme několik zahoukání. Je to skoro jako v dole před odstřelem. Pak následuje chvíle ticha. A potom: „Ty v*le!“ Takhle zařval jeden z přihlížejících kolegů. Ozvala se rána a sedačka byla o pár metrů dál. Celé to trvalo necelých 200 milisekund, takže okem vlastně ani nevidíte, co se děje.
Prohlédnout si, co se stalo, můžeme až zpětně. A to právě díky záběrům z rychloběžných kamer, které pořizují tisíc snímků za sekundu. To je čtyřicetkrát víc než obyčejná televize. Pro vývoj lepších a bezpečnějších opěrek jsou ale potřeba i tvrdá data. Ta naměří čidla ve figuríně.
Ač by člověk řekl, že je to jen hloupá opěrka, je za jejím vývojem dost práce a je to věda. Jak už jsme nastínili v úvodu, všechna tato snaha přijde vniveč, když si řidič a spolujezdci nenastaví opěrku správně. Bohužel nejde udělat auto pro všechny. Vždy se musí vycházet z nějakého průměru. A tak všechny poučky o tom, jak si správně nastavit opěrku nebo pásy, volant a tak dále, neplatí pro všechny. Problém je u lidí malého nebo naopak velkého vzrůstu. Ač je to smutné, tak basketbalisté a jiní dvoumetroví habáni mají často smůlu a ideálnímu nastavení se maximálně přiblíží, ale nedosáhnou ho.
Bezejmenní hrdinové
Testovací figuríny nedostávají žádná jména. Vedoucí zkušebny Filip Novotný se směje, že to je podobné jako se zvířaty, která chováte na maso. „Těm taky jména nedáváte,“ vysvětluje. A nevybočuje nijak z řady. Podobnou otázku jsme položili v minulosti i v jiných zkušebnách a všude nám řekli, že jména figurínám nedávají. Mluví o nich jako damících, což je odvozenina od anglického crash-test dummy, tedy figurína na nárazové testy.
Jak sedět
Aby sedačka, opěrka i pásy a v kombinaci s nimi airbagy poskytovaly maximální ochranu, je třeba sedět správně. Opěrka by měla být výše než hlava, pokud to s ohledem na výšku osoby lze. Vzdálenost od opěrky má být do čtyř centimetrů. Není ideální moc ležet, pak může tělo při nárazu sklouznout i pod pásy dolů. Sice jen o pár centimetrů, ale to už může vést ke zranění. Lepší je sedět bez bundy nebo tlustého svetru. Vyloženě nebezpečná bunda není, ale někdy těch pár milimetrů může znamenat rozdíl mezi méně vážným a vážnějším úrazem.
Zdroj: Svět motorů
