TEST Chevrolet Cruze: První jízdní dojmy

Doba, kdy představovaly korejské vozy v nižší střední třídě jen velmi kompromisní, cenově atraktivní alternativu k zavedenějším značkám, už zcela jistě skončila. Modely Cee´d a i30 se staly slušným standardem třídy, a tak jsme byli velmi zvědavi, zda na jejich úspěch naváže i největší konkurent – Chevrolet.

Správné logo

Pokud je vám americká značka Chevrolet sympatická, určitě musíte příchod této novinky ocenit. Stylisté si totiž tentokrát dali na designu velmi záležet. Zatímco u zmíněné konkurence lze ještě najít na evropských tvarech jistě korejské rysy, model Cruze je velmi povedenou kombinací evropského stylingu doplněného americkou přídí. Navíc přichází stylově nejprve jako sedan, což je opět veskrze americký přístup. Takže zatímco jste se mohli trochu ošívat nad přítomností zlatého loga na sparku, tohle auto si znak Chevyho skutečně zaslouží. Marná sláva, v nižší střední třídě mnoho hezčích sedanů než je Cruze nenajdete... A přestože jsou lidé od Chevyho tajemní jak hrad v Karpatech, naznačují i pozdější příchod dalších verzí, patrně kombíku a hatchbacku.

Sportovní nádech

Snad ještě větší překvapení než atraktivní zevnějšek nám přichystala kabina. Na „empívíčkový“ posaz Made in Korea rovnou zapomeňte. V tomto Chevroletu se sedí snad tak nízko, jako v autech koncernu VW a palubní deska řidiče i spolujezdce nejen příjemně obklopuje, ale hýčká oko i sportovními tvary. Díky velkému rozsahu nastavení volantu si lze najít naprosto ideální pozici, pochvalu zaslouží jak tvar a velikost volantu, tak i tloušťka jeho věnce.

Látkou čalouněná sedadla mají celkem dobré boční vedení, ta s kůží pak velmi dobré. Bohužel kvalita plastů poněkud zaostává. Ne, že by nějak zvlášť záleželo na jejich tvrdosti, nepotěší ale jejich velká náchylnost k poškrábání. Poněkud nešťastné je i umístění ovladačů ventilace v rozích středového panelu, když si spolujezdec udělá pohodlí, čas od času kolenem pootáčí ovladačem.

Nafta jako optimum

Cruze na trh vyrazí se třemi motorizacemi – benzinovou šestnáctistovkou o výkonu 83 kW a osmnáctistovkou se 104 kW, které doplní dvoulitrový turbodiesel s 110 kW. Zážehové verze mají na dnešní poměry značně nadprůměrné parametry, ale kvůli dlouhému zpřevodování pětistupňového manuálu neposkytují takovou dynamiku, jaká by se dala čekat a zejména v nízkých a středních otáčkách jsou poněkud letargické. Po překročení 4000 otáček se ale docela snaží, taková jízda vás ale asi moc bavit nebude, protože již od nějakých 3500 min^-1 zvuk motoru dost výrazně proniká do kabiny. Nakonec je tak nejlepší motorizací dvoulitrový diesel. Ten je naopak odhlučněn velmi dobře a od 2000 otáček výš poskytuje sedanu velmi slušnou dynamiku.

Zatím těžko hodnotit řazení, protože se u testovacích verzí jeho projev lišil. Obecně se dá říci, že má dráhy spíše delší a jednotlivé rychlosti jsou v kulise posazeny dost daleko od sebe, u některých aut docházelo ke změnám rychlostí rychle a docela plynule, jinde bylo řazení kostrbatější a s vůlemi. Holt předsériové kousky...

Tak trochu WTCC

Dobrý dojem z designu a kabiny nezkazí ani podvozek sedanu. Rozhodně překvapí, že se Chevrolet rozhodl dát sbohem tradičnímu komfortnímu pérování a vsadil na poměrně výrazně sportovní orientaci. Nejprve jsme vyzkoušeli dieselovou verzi na pneumatikách Kumho Solus o rozměru 225/40 R 17 a přestože rozhodně nejde v paletě této pneumatikářské firmy o sportovní obutí, byli jsme příjemně překvapeni jak stabilitou auta, tak malou nedotáčivostí, což platilo i pro diesel. To vše navíc doplňovaly jen mírné náklony v zatáčkách. Pérování je ale na druhou stranu už dost tuhé. Na dokonalých španělských silnicích to nebylo na škodu, jsme ale zvědaví, jak obstojí Cruze na českých tankodromech. Verze s osmnáctistovkou jsou na 17“ kolech už o něco komfortnější, ale šasi už nepůsobilo tak sebevědomě, navíc v rychle projížděných ostrých zatáčkách občas ztrácelo vnitřní přední kolo trakci.

Verzi na 16“ ráfcích už budou vyhledávat skutečně defenzivní řidiči. O jízdním komfortu už by se mohlo snad hovořit i u nás, ale jde to jednoznačně na úkor jízdních vlastností. Chevy na balónových pneumatikách už dost plave a v zatáčkách se k řidiči dostává málo informací o tom, co se děje s předními koly. Ani v této konfiguraci se ale nijak zvlášť nebrání svižné jízdě, jen je třeba být opatrnější.

Nezklamalo ani řízení. Je sice trochu necitlivé v přímém směru a působí poněkud uměle, nechybí mu ale strmost a posilovač řízení není přehnaně horlivý, takže se Cruze řídí příjemně i na hodně zatáčkovitých tratích. Prostě a jednoduše – je to rozhodně nejlepší korejský Chevrolet, jaký jsme řídili.

Konec kompromisů

To, co před pár lety započala Kia a následně Hyundai, teď završuje Chevrolet. Značky, které byly donedávna považovány za nejslabší v segmentu srovnaly krok a v řadě ohledů dokonce některá konkurenční vozidla předstihly. Teď už prostě v kompaktní třídě nejsou špatná auta. Ba co víc, Chevy nasměřoval Cruze mezi sportovněji orientované vozy, a to rozhodně zaslouží palec nahoru.