Chrysler Conquest je skoro neznámé americké kupé. Co má společného s Mitsubishi Starion?
Japonskou značku Mitsubishi si dnes spojujeme s výrobou různých SUV s hybridními pohony. V minulosti ale také s offroady díky slavnému modelu Pajero a samozřejmě s ostrými Lancery Evo. Jenže značka tří diamantů uměla také skvělá sportovní auta.
Mitsubishi v minulosti vyrábělo opravdu zajímavá auta. Třeba elektronický ještě hranatý model Galant Sigma (označený řeckým písmenem), který dodnes šokuje výbavou a technikou v čele s elektronickou palubní deskou, elektronicky řízeným podvozkem a dalšími systémy. U nás je ale skoro neznámý na rozdíl od pozdějšího galantu (6. generace), který dodnes vyniká moderními tvary. Od roku 1991 se nabízelo Mitsubishi Sigma, evropská vlajková loď a auto formátu Fordu Scorpio, Opelu Omega, Hondy Legend nebo Mazdy Xedos 9. I to je dodnes zajímavé třeba nabídkou aktivního řízení všemi koly 4WS nebo působivou palubní deskou v čele s bohatou výbavou. A pak tu byl model 3000GT, supersportovní kupé a později také kabriolet coby verze VR4 s pevnou skládací střechou, jehož výkony a technika byly plně srovnatelné s Porsche 968, Toyotou Supra, Nissanem 300 ZX a dalšími supervozy té doby.
Nepřímým předchůdcem 3000GT byl právě model Starion, který měl svoji paralelu v Chrysleru Conquest. Mitsubishi spolupracovalo s Chryslerem už od začátku 70. let. Smyslem bylo, aby se japonská značka snáze popasovala s veledůležitým severoamerickým trhem. Ten byl pro japonské výrobce aut od 60. let stejně důležitý jako ten domácí. Třeba původní Mitsubishi Eclipse, na které můžete dodnes narazit i u nás, mělo americkou paralelu coby Eagle Talon. Eagle byla jednou ze značek koncernu Chrysler, stejně jako třeba Plymouth nebo i v současné době existující Dodge.
Zejména po ropné krizi v 70. letech došlo k velmi rychlému rozvoji a růstu japonských automobilových značek. Šlo o tak dobrá auta, že američtí zákazníci přestávali mít zájem o koupi amerických výrobků velké trojky (Chrysler, Ford, GM). Situace došla tak daleko, že se do celé záležitosti musel vložit americký prezident Ronald Reagan a vyjednat čtyřleté „dobrovolné omezení vývozu“ japonských vozidel, což Detroitu poskytlo čas na modernizaci a vylepšení svých produktů. Japonci si však našli cestu, jak se do USA dostat tím, že rozjeli úzkou spolupráci s americkými výrobci. V době, kdy Reaganem dohodnutý útlum dovozu japonských aut do USA skončil, dovážel Chrysler přes 100.000 vozů Mitsubishi, na které následně dával vlastní logo, a zároveň americký výrobce koupil 15 procent akcií společnosti Mitsubishi.
Starion se na rozdíl od pozdějšího 3000GT vyznačoval jednodušší konstrukcí. Vyrábět se začal v roce 1982 a jednalo se o hranaté kupé s klasickou koncepcí pohonu zadních kol. Zavěšení předních kol bylo nezávislé se vzpěrami McPherson se spodními jednoduchými rameny, které doplňovaly šikmé suvné vzpěry. Vzadu bylo použito řešení s velmi široce uloženým spodním ramenem (trochu to připomínalo kyvadlovou-úhlovou zadní nápravu, ovšem s jinak uloženým ramenem) a tlumičovými vzpěrami.
Jízdní vlastnosti a zejména ovladatelnost byly u starionu velmi dobré, plně srovnatelné s renomovanějšími sportovními auty té doby, například s Porsche 944, Nissanem 300 ZX nebo hranatou Toyotou Supra či Mazdou RX-7. Kupodivu cenově byl model Starion s výjimkou zmíněného Porsche na americkém trhu nejdražším z porovnávaných kupé. I tak jej v prodejních číslech překonal pouze Nissan 300 ZX (Z31) se svým novým vidlicovým šestiválcem.
Starion poháněl pouze čtyřválec o objemu 2,0 litru 4G63, známý také jako řada Sirius, který byl k dispozici jak v atmosférické, tak i přeplňované verzi. Druhá jmenovaná byla k dispozici od začátku například v Nizozemsku a disponovala výkonem 125 kW při 5500/min při kompresním poměru 7,6:1. Zajímavostí bylo vyspělé elektronické řízení vstřikování a zapalování ECI.
Výrobce udával nejvyšší rychlost 220 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za pouhých 7,6 sekundy. Později motory Sirius (4G63) poháněly také již vzpomínaný ostrý Lancer Evo I až IX. Kromě dvoulitrů se vůz od roku 1987 nabízel také s velkým přeplňovaným čtyřválcem 4G54B o objemu 2,6 litru. Pod kapotu se dostal v rámci modernizace, která přinesla mnohem agresivnější vnější vzhled díky přidaným plastům a různým nástavcům. Tahle poslední verze Starionu je proto přezdívaná jako „widebody“, což je jinak označení pro širokotrupá (se dvěma uličkami) dopravní letadla.
Výroba Starionu, a tedy Conquestu, byla ukončena v roce 1989. Ještě předtím ale začalo Mitsubishi používat jeho ve své době vyspělý podvozek ke tvorbě speciálu rallyeové skupiny B. Šlo o rallye program Starion, z něhož se později vyvinul dnes velmi ikonický model Galant VR-4 a následně první Lancer Evo. Starion tak vlastně položil základy velmi úspěšnému rallyeovému programu značky Mitsubishi pro devadesátá a nultá léta.
Nástupcem starionu se stalo nejen superkupé 3000GT, ale také již vzpomínaný levnější a technicky méně náročný model Eclipse. Ten ale využíval pohon předních, případně všech kol, měl však motor uložený vpředu napříč, což platí i pro technicky vyspělé 3000GT, které bylo výhradně čtyřkolkou a zároveň nabídlo aktivní řízení všemi koly.
Zdroj: Jalopnik, Wikipedie, časopis Automobil, ročník 1982
