Chválili jsme The Grand Tour předčasně? Druhá epizoda nestála za nic!
Na The Grand Tour, nový pořad Jeremyho Clarksona, Richarda Hammonda a Jamese Maye, jsem se asi jako většina z vás opravdu těšil. Amazon do něj nalil strašnou spoustu peněz, upoutávky vypadaly fantasticky, stejně jako koncept se studiem v podobě stanu na různých místech naší planety. První díl mě doslova rozsekal. Nasmál jsem se během něj několikanásobně více než za celou poslední sérii Top Gearu, líbí se mi nová testovací trať, a když na to přijde, tak i ochočený závodní jezdec Mike Skinner, který je naprostý opak tajemného Stiga. S očekáváním něčeho velkého jsem si pouštěl i druhou epizodu, nakonec jsem ji však dokoukal se sebezapřením…
Epizoda se natáčela v Johannesburgu a dostala název Operace pouštní přehmat. Stejně jako v prvním dílu si vzala moderátorská trojice na paškál osobu známou domácímu publiku, přičemž tentokrát to schytal prezident Jihoafrické republiky Jacob Zumo. Jeho neznalost číslovek si rýpnutí zasloužila, stejně jako nákup luxusních automobilů a bazénu ze státních peněz. V tomto ohledu by se ostatně mohli tahat za nos také někteří čeští politici.
Show o autech začala testem Aston Martinu Vulcan, který mi vzhledem k možnostem Amazonu i samotného Jeremyho Clarskona přišel dost odfláknutý. Statické i dynamické záběry jsou na světové špičce, o samotném autě jsem se ale dozvěděl pouze to, že se do něj moderátor pořádně nevejde, v nejostřejším módu má 800 koní, pískají mu brzdy, je nepředstavitelně rychlé, a při jeho řízení máte pocit, jako když sedíte v místnosti s medvědem, který se s vámi chce rvát.
Pak už se toho moc nedělo. Za volant se posadil Mike Skinner, Eboladrome objel za 1:15,5 a stanovil tak nový rekord trati. To se od auta, které nepodléhá pravidlům, dalo čekat. Neubráním se srovnání s testem vulcanu Chrise Harrise v poslední řadě Top Gearu: byl mnohem procítěnější, dokázal za stejný čas zprostředkovat mnohem větší zážitek jak ze samotného auta, tak projevu moderátora. V Clarksonově podání to byl prostě jenom takový standard…
Hlavní náplní epizody byl pokus moderátorské trojice stát se členy elitních speciálních jednotek. Jako útočiště posloužilo jordánské město vybudované pro výcvik speciálních jednotek a úkolem bylo zachránit důležitou osobu (v tomto případě britskou královnu) ze spárů padouchů. Háček byl v tom, že kdykoliv protivníci některého z moderátorů „zabijí“, je potřeba misi začít znova. Takový scénář bych bral ve chvíli, kdyby se pořad jmenoval „ Clarkson, Hammond a May si hrají na pistolníky a chtějí zachránit britskou královnu“, avšak ne v show o autech, která v podstatě začala až v druhé polovině krátkého filmu.
Clarkson usednul za volant Audi S8 plus, zprvu si neustále stěžoval na obrovskou nedotáčivost, a když se podařilo královnu vysvobodit, sesypala se na luxusní sedan hromada kulek. A něco podobného jsme už v Top Gearu také viděli. V pauze mezi první a druhou částí filmu si ještě James May střihnul jízdu v driftovacím vraku na místě spolujezdce, na podobné vylomeniny je už ale zkrátka starý, proto se aspoň snažil celkem nudnou „reportáž“ zachránit vtipným komentářem.
Je asi dobře, že The Grand Tour není pouhou kopií slavného Top Gearu, vždyť se také podle slov protagonistů o show o autech až tak moc nejedná, stejně je tady ale velký zástup fanoušků, kteří ji od nového pořadu stále budou očekávat. Zasloužilí padesátníci si hráli na pistolníky, test Aston Martinu Vulcan za moc nestál, a driftování v polorozpadlém BMW E30 je pod úroveň Jamese Maye. Podle Clarksona je to tak v pořádku, protože taková show pobaví mnohem více lidí. Záměr je tedy fajn, je ale potřeba si uvědomit, že to byl právě Clarkson a spol., kdo v minulosti formoval měřítka automobilového pořadu, a na ta velká část publika stále nedá dopustit.