Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Citroën 2CV: Kachna měla premiéru před 70 lety

Aleš Dragoun
Diskuze (11)

Citroën po druhé světové válce motorizoval Francii legendární 2CV. „Kachna“ se představila na autosalonu v Paříži 1948 a rodila se až do konce července 1990.

Dnes už se vyloženě lidová auta v Evropě nevyrábějí, bezpečnostní normy jsou dávno proti „přibližovadlům“ na čtyřech kolech a nároky posádek přece jen také rostou. Ve 30. letech minulého věku se však rozhodli u Citroënu vlastněného už tehdy Michelinem zákazníkům nabídnout jednoduchou techniku širokým masám obyvatelstva, samozřejmě už s předním pohonem. Iniciátorem byl samotný viceprezident automobilky Pierre-Jules Boulanger, „do zbraně“ povolal v roce 1936 konstruktéra, původně leteckého inženýra Andrého Lefèbvra, sochaře Flaminia Bertoniho, na vzniku vozu se podíleli i Walter Becchia a Lucien Gerard, kteří vyvinuli pohonnou jednotku, v neposlední řadě pak Marcel Chinon, ten dostal na starosti pro změnu šasi.

Velmi malý vůz

Nová robustní lidovka musela uvézt čtyři dospělé venkovany ve dřevácích se slamáky na hlavách po zoraném poli rychlostí 60 km/h, navíc s pytlem brambor a vejci v ošatce. A ani jedno vajíčko se přitom nesmělo rozbít. Měla spálit maximálně 5 l benzinu na 100 kilometrů. První prototypy vyjely počátkem roku 1937, šlo ještě o jakési pick-upy. Nejznámější z těch předválečných 49 jsou kromě Terrassonů s viditelnými chladiči vpředu TPV (Toute Petite Voiture – velmi malý vůz), kterých mělo v sezóně 1939 vzniknout 250, šlo už o pilotní sérii.

TPV dostaly karoserii z vlnitého hliníkového plechu, slídová okna, jediný světlomet na přídi, místo kapoty spíše mřížku, postrádaly kliky dveří a plochý kapalinou chlazený dvouválec o objemu 375 cm3 se roztáčel výhradně klikou, zprvu dokonce lankem jako u sekačky! Elektrický spouštěč chyběl, zbytečně by zvyšoval výrobní náklady, reflektoru stačilo dynamo. Walter Becchia coby inspiraci údajně použil motocyklový motor ze stroje BMW Flaminia Bertoniho, který mu umělec dovolil rozmontovat... Jenže přišli Němci, z plánovaného pařížského výstavního debutu 2CV sešlo a většina z těchto vozů skončila ve šrotu, aby je neobjevili, nebo rozebraná na náhradní díly. Tři byly v roce 1994 nalezeny zazděny ve stodole na francouzském venkově, v La Ferté-Vidame, dochovaly se ještě další dva.

Boulanger měl strach, aby mu jeho už zrealizovanou myšlenku nikdo neukradl, proto zde, na západ od Paříže pronajal areál, na kterém nechal vybudovat 2,5 km dlouhou silnici a zkušební polygon. Vývoj v omezené míře pokračoval i během konfliktu dále, existoval třeba „Cyclope“ s centrálně umístěným hlavním reflektorem, jistě, pojmenovaný podle bájného řeckého obra Kyklopa, který měl jen jedno oko... V roce 1946 se práce rozběhly znovu naplno.

Nefunkční debut

Poválečná „kachna“ měla premiéru na autosalonu v Paříži 7. října 1948. Dosti se zcivilizovala, už dostala dva světlomety na příčné trubce a normální kapotu, karoserii pak mnohem levnější ocelovou. Tři předprodukční prototypy na stánku však nejezdily, šlo o nefunkční slupky se zapečetěnými kapotami. A mnozí je považovali za ošklivé a spustila se kritika z řad novinářů i laiků... Okna v předních dveřích nebyla nikdy stahovací, spodní polovina se vyklápěla nahoru. Shrnovací plátěnou střechu si osobní verze také zachovaly až do konce výroby, do poloviny 50. let kryla i místo pro zavazadla, proto se také autu říkalo „deštník na kolech“.

Svou nejznámější přezdívku ale získalo dle typického kolébání na nezpevněných cestách díky měkkému dlouhozdvihovému odpružení. Podvozek s vysokou světlostí měl rozvor 2,40 m a všechna kola nezávisle zavěšená na vedených a vlečených kyvných ramenech vzájemně propojených vinutými pružinami uloženými ve vodorovných válcových pouzdrech. Předválečné TPV měly mimochodem vícenásobné zkrutné tyče, šasi z duralinoxu a ramena ze slitin hořčíku! Originální třecí tlumiče se nacházely v příčných rourách, byly doplněny dynamickými u kol. Řízení bylo hřebenové, bubnové brzdy kapalinové, přední se montovaly k rychlostní skříni, mechanická parkovací působila u Citroënu tradičně rovněž na přední kola, stěrače byly nejdříve mechanické...

Kachna sílí...

Produkce se v Levallois-Perret rozběhla v červnu 1949, ale klienti museli čekat na svá zaplacená auta dva roky, taková byla poptávka! Velmi oblíbené dodávky Fourgonnette přišly na řadu v sezóně 1951, nejdříve uvezly 250, později i 400 kg. Specializovaní karosáři je uměli zcela prosklít, případně přetvořit do podoby pick-upu. Sám Citroën vyráběl v 60. letech dvoumotorovou Saharu s 4x4, každý z agregátů poháněl jednu nápravu, fungovaly nezávisle na sobě, obě převodovky se ovládaly jedinou řadicí pákou na podlaze a spojky rovněž jediným pedálem. Rezerva byla umístěna na přední kapotě, nádrže musely být rovněž dvě. S vývojem pomáhal Panhard,

3,78 m dlouhá, 1,48 m široká a plných 1,6 m vysoká 2CV se měnila pozvolna. Proč narostla tolik do výšky? Boulanger jezdil v klobouku a musel se dovnitř vejít i s ním, prototypy prý dokonce osobně kontroloval. Bohužel v listopadu 1950 zahynul. Motory sílily z původních 6,6 kW (9 koní) až na skoro čtyřnásobek. Zatímco prvním poválečným sériím zůstal objem 375 cm3, ale měly už samozřejmě vzduchové chlazení, postupem času rostl přes 425 cm3 a 9 kW/12 k (1954), respektive 12 kW/16 k) (1961), 435 cm3 z přelomu 60. a 70. let až k 602 cm3 24 kW (33 k). V sedmdesátém devátém výkon šestistovky klesl na 21 kW (29 koní).

...a mění se

Upravoval se také vzhled: přední maska dostala nejprve vodorovné mřížkování v barvě a chromovaný dvojitý šíp v oválném rámečku, o ten v roce 1954 přišla. Žádnou alternativu ke čtyřstupňové manuální převodovce automobilka nenabídla, řadicí páka trčela z palubní desky (pokud se tak dala vůbec nazvat) a hlavici měla orientovanou vzhůru. U prvních vozů chyběl i palivoměr, stačila měřicí tyčinka. Sdružený „budík“ byl pod dvouramenným volantem jen jeden, doplňovala jej páčka stěračů a pár spínačů.

V roce 1960 přišla na řadu nová kapota s jen pěti žebry a vstupy vzduchu na bocích, menší maska na přídi dostala deset chromovaných tenkých vodorovných lišt propojujících logo. Jiné nárazníky prodloužily auta na 3,82-3,86 m. „Kachna“ získala klasicky otevírané přední dveře (1964) a záhy i třetí boční okno, v roce 1966 se emblém značky přesunul nad novou mřížku s třemi silnými příčnými hliníkovými prvky a nárazníky s plastovými vnitřky.

Měnil se i přední pohon od jednoduchých křížových kloubů přes stejnoběžné (1965) a homokinetické hřídele (1970). Důležité bylo i zavedení 12V elektroinstalace. Kulaté přední reflektory vystřídaly těsně před polovinou 70. let hranaté, ale ty si přílišnou oblibu nezískaly, takže se Citroën vrátil brzy k původním. Maska se zhlédla ve tvarech z počátku 60. let, byla ale plastová a logo se zase posunulo do ní. Další velké novinky představovaly hydraulické tlumiče (1976), respektive jednoramenný volant a přední kotoučové brzdy (1981).

42 let kariéry

Pokus o náhradu modernější řadou Dyane (1967-1983) úplně nevyšel, populární „kachna“ se vyráběla dál a ještě ji o sedm let přežila. Oficiálně poslední exemplář dvoubarevné edice Charleston sjel z výrobní linky v portugalském Mangualde 27. července 1990 ve tři hodiny odpoledne. Kus s číslem 08KA 4813 PT (VIN VF7AZKA00LA376002) získal ředitel závodu Claude Hébert. Následující týden však bylo vyrobeno ještě dalších pět aut. Charlestony byly vždy černé, buď v kombinaci s šedou, žlutou nebo nejtypičtější vínovou. Už v 70. letech se prodával bílo-oranžový Spot a Basket v bílo-modro-červeném zbarvení, jednoduchý Spécial zpočátku neměl třetí boční okno, později následovaly další limitované série. Žlutá 007 s černým logem připomínala roli v bondovce Jen pro tvé oči (For Your Eyes Only) s Rogerem Moorem. Následovaly maskovaná Aventure, bílo-modrá France 3, Dolly a Cocorico v barvách francouzské vlajky.

Celkem vzniklo přesně 5.114.966 malých citroënů, z toho 3.872.583 osobních, zbytek (1.242.383 kusů) připadal na dodávky. Kromě Francie se rodily i Belgii, Británii, Španělsku, montovaly se v jugoslávském (dnes slovinském) Koperu a slušné kariéry se dočkaly v Jižní Americe, konkrétně Argentině, Uruguayi a Chile.

V mnoha podobách

Z Citroënu 2CV byly odvozeny i další modely Ami a Méhari. „Kachny“ měly spoustu podob a licenčních verzí, případně se na jejich podvozcích stavěly speciály. Připomeňme alespoň závodní „placaté kachny“ Jeana Dagoneta, hasičský Cogolin svařený ze dvou přídí s oběma říditelnými nápravami, roadstery Roberta Radara (1958). kupé Bijou Petera Kirwan-Taylora vyráběné v britském Sloughu, či hranaté FAF, Baby Brousse, Dalat, Yagán a Pony, určené k montáži v zemích třetího světa, třeba Pobřeží slonoviny, Vietnamu a Íránu, ale i Evropě a Latinské Americe. Poslední série argentinského IES 3 CV měly zajímavá hranatá přední světla až u nárazníků, chilská Citroneta byla zase svébytným sedanem s pevnou střechou. Pohonné jednotky sloužily několika britským malým dílnám pro tříkolky a sporťáky, jakož i nezávislým inspiracím na téma Méhari.

Do „deux chevaux“ (typové označení odpovídalo tzv. daňovým koňským silám) prší, fouká, podlahou je vidět na silnici (vlastnost, nikoli chyba!) a látková sedadla s trubkovou konstrukcí poskytují pohodlí asi jako parková lavička. Vzadu se vyšší postavy dotýkají hlavou plátěné střechy a dveře si zevnitř ani u modelů ze začátku 70. let prostě neotevřou. Ani při váze zhruba 600 kg sympaticky tvarovaná auta moc nejedou ani nebrzdí, ale mají prostě neopakovatelné kouzlo... Proto je lidé milují, ladí, přestavují, renovují, nezřídka s nimi závodí i na hodně velké vzdálenosti a jezdí na srazy. Nedokonalosti se proměnily v přednosti. V roce 2007 přetvořil Andy Saunders jeden kus do kubistické podoby a nazval jej nepřekvapivě Picasso. Před dekádou na oslavu sedmdesátin Citroën přivezl na autosalon do Paříže hnědou 2CV6 Spécial modifikovanou ve spolupráci s výrobcem luxusního koženého zboží, firmou Hermès.

Určitě si také pamatujeme filmové role, třeba z četnických komedií s Louisem de Funèsem s jeptiškami za volantem. 2CV byla snadno opravitelná, i když zrychlení z klidu na sto jí s nadsázkou trvalo celý den, ale zase se dá rozebrat během půlhodiny. U nás jich je registrovaných 450 kusů, za zrenovovaný exemplář ovšem zaplatíte 300 tisíc korun... Legenda je prostě legenda, automobilový svět je úplně jinde a nic podobného už nemá šanci vzniknout.

Aleš Dragoun
Diskuze (11)
26. 10. 2018 18:22
Re: Kachna DéŠeVó
s tím střepem bych byl opatrný.
Myslím, že dávala přesně to co slibovala při levné ceně a nízkých provozních nákladech. Prostě základní služba produktu ořezaná na dřeň.
Když se podíváte do doby vzniku, tak službou i cenou byla kachna ojedinělá.
Když se podíváte na cenovky v tehdejší kategorii vozíků, anglicky microcars, tak jste blízko kachny, ale dostáváte už pořádný kus auta.
V 70. letech byla ve Francii nejlevnější na trhu, jen Škoda 100 byla levnější.
Kdo se o kachnu staral, tak mu i vydržela. V 90. letech jezdily na francouzském venkově ty z prvních ročníků. Pak nabraly na ceně.
Avatar - Jerry.Gunman
24. 10. 2018 08:15
Re: Krásne spomienky
:yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes:
Avatar - maxi!
24. 10. 2018 03:38
Krásne spomienky
V deväťdesiatych rokoch som mal dve kačice a podľa mňa som tvoril svetový rekord lebo som na nej chodil do garážového domu pre svoje druhé auto a myslím si že nikto ne striedal dve také rozdielne auta za deň ako ja!
:-) :-) :-)
cesta do garáže na kačici a z garáže Dodge Viper
Veľmi ťažko prekonateľný kontrast v rámci jedného dňa :-!
23. 10. 2018 22:50
Re: Dnešní konstruktéři by si měli kachnu dobře prohlédnout!
Aký máš problém, dudlo?
Avatar - Jerry.Gunman
23. 10. 2018 21:25
Kachna DéŠeVó
alias Citroën 2 CV byla objektivně hrozný střep, ale byla na tehdejší dobu dostatečně laciná, dostupná, vybavená, komfortní i opravitelná - a pro Francouze (a další statisíce až miliony uživatelů t=měř po vcelém světe) poskytovala za málo peněz celkem hodně muziky.

A člověk československý ji má v paměti vrytou a spojenou s francouzskými komediemi, Louisem de Funesem, jeptiškami, létem - a vůbec tou půvabnou dobou mládí, kdy holky byly mladší, méně upejpavé a kdy se "prezervativy ještě neohejbaly"

Takže, je to sice střep, ale KRÁSNEJ