TEST Citroën C4 1.5 BlueHDi EAT8 – Návrat bez kompromisů

Design, interiér

Máte-li pocit, že jste o tomto francouzském kompaktu nějaký čas neslyšeli, je to pocit správný. První generace Citroënu C4 se představila v roce 2004, nástupce se odhalil na pařížském autosalonu o šest let později. Ve výrobě setrval osm let, což by všude jinde znamenalo příjezd generace nové. Jenže namísto toho přišel konec.

Francouzi se z nižší střední třídy nestáhli úplně, jen místo cé-čtyřky povolali do služby model C4 Cactus. Do té doby extravagantnímu crossoveru dali ne tak nápadnou tvář a začali říkat, že je to klasický kompakt. Už toto rozhodnutí bylo zvláštní, neboť se bavíme o roce 2018, kdy se automobilky mohly přetrhnout, aby v nabídce měly co nejvíce SUV a crossoverů. Palčivějším problémem „kaktusu“ však byla celá řada lacinějších detailů. Příplatkové panoramatické okno za 19.000 Kč, kterému chyběla roletka či možnost otevření, zadní okénka nešlo stahovat, digitálním budíkům chyběl otáčkoměr… zkrátka mnoho kompromisů. Bylo tedy jasné, že pokud to Citroën s nižší střední třídou myslí vážně, musí časem vytasit něco zajímavějšího.

A tak před pár měsíci spatřil světlo světa zcela nový Citroën C4. Po vzoru ostatních členů PSA vsází na rozmanitou nabídku pohonů – může dostat benzinový, naftový i čistě elektrický pohon. Čekáte-li ale klasické karosářské pojetí, zklamu vás. Francouzští designéři se vyřádili a představili vůz s hodně, hodně netradičními tvary. 

Od podlahy

Zcela nová cé-čtyřka má na délku 4360 mm (+31 mm ve srovnání s předchůdcem), čímž proti ostatním zástupcům daného segmentu nikterak nestrádá. Jenže to je teprve začátek. Byť má jít o klasického zástupce nižší střední třídy, dostává standardně zvýšený podvozek a oplastování kolem karoserie, které až nápadně připomíná módní crossovery. Pamatujete nedávno testovanou Cupru Formentor, kterou výrobce sám škatulkuje jako CUV? Tak ta je ještě o čtrnáct milimetrů nižší než C4.

Výrazně se svažující střecha vzadu zase navozuje dojem SUV-kupé. Takové karosářské provedení je u mainstreamových automobilek stále docela neznámé. Z poslední doby mě vlastně napadá jen Renault Arkana, který jsme si ale zatím stále ještě nemohli ani osahat. I když vám to může připadat úsměvné, testovaný kousek zachycený ve fotogalerii je na poměry cé-čtyřky vlastně docela šedou myškou. A to doslova. Příplatkové šedé lakování (15.000 Kč) doplňuje šedý paket Styl (+1900 Kč) s výraznými rámečky kolem mlhovek v dané barvě. Pokud už jste na auto viděli nějaký reklamní spot, jistě dobře víte, že co do barev umí být podstatně odvážnější. Mně osobně se však dané provedení líbí.

Citroën C4 1.5 BlueHDi EAT8

Ani vcelku nenápadná barva totiž nezamaskuje veškeré výstřednosti vozu. Kromě useknuté střechy je to zamračená příď inspirovaná pět let starým konceptem Cxpirience. Na logo s chromovanými lištami navazují úzké linky denního svícení. S nejvyšší výbavou Shine Pack je světelná technika vpředu i vzadu plně diodová, v nejnižších verzích byste však stále ještě našli halogeny. Poznávacím znamením Citroënu na bocích jsou ochranné airbumpy, ale jak jsme si ukázali v nedávném videu (a ostatně to přiznávají i sami Francouzi), spíše než pro ochranu jsou tu kvůli stylu. No a potom je tu svérázná záď s protaženým zadním oknem rozděleným černým spoilerem. Styl a originalitu nelze tvůrcům upřít. Na vzhledové pojetí C4 jednoduše nejde nemít názor.

Jenže ze snahy odlišit se pramení i některé uživatelsky méně příjemné věci. Zadnímu oknu zcela chybí stěrač. Masivní víko zavazadelníku není nejlehčí, v ceníku byste však marně hledali jeho elektrické otevírání. Vyšší výbavové stupně dostávají osmnáctipalcová kola s nezvykle úzkými pneumatikami 195/60 R18. Jeden takový plášť Michelin Alpin 6 (obutý na testovaném voze) vyjde na nějaké 4000 Kč. Alternativu pro cé-čtyřku představují menší šestnáctky s tradičnějším rozměrem 215/65. Jasně, asi to nebude mít takový efekt, na druhou stranu nenecháte u prodejce za novou sadu majlant.

Poučení

Když už jsem naťukl ten kufr, můžeme část věnovanou interiéru odstartovat právě jím. Citroën se chlubí objemem 380 litrů, respektive 1250 l po sklopení zadních sedaček. Takové hodnoty jej řadí do průměru segmentu, pro každodenní používání je však objem plně dostačující. Kufr je dostatečně hluboký a vyjma dvou nejnižších výbav má dvojité dno, takže cennosti můžete schovat pod podlahu. Zároveň si zachovává pravidelné tvary, šířka mezi podběhy je 101 cm a nechybějí ani kapsičky po stranách či háčky na tašky. Rezerva se nedodává, prostor pro ni vyplňuje subwoofer audiosystému. Kromě absence elektrického otevírání nepotěší ještě fakt, že po sklopení druhé řady vznikne ložná plocha s dost výrazným schodem.

Modernizovaný Citroën C3 Aircross odhaluje ceny. Nečekaně zlevnil

Možná až překvapivě hodně místa najdeme ve druhé řadě. Cé-čtyřka má rozvor dlouhý 2670 milimetrů a 178 cm vysoký Standa si vzadu nemá nač stěžovat (viz přiložené video). Dostatečná rezerva zůstává před koleny i nad hlavou, a byť tu sedačky nejsou kdovíjak tvarované, nesedí se tu jako na lavici. Při nastupování a vystupování musíte počítat s překonáváním výrazného prahu. Na druhou stranu potěší jeho zakrytí dveřmi, takže si při opouštění auta neušpiníte nohavice. Kolega s výškou přes 190 cm už měl hlavu blízko svažujícího se stropu, přesto si prostor na poměry dané třídy pochvaloval. Už ne tak spokojený byl s úchyty Isofix utopenými hluboko v opěradle, takže se sem dětská sedačka neumisťuje tak snadno.

Citroën C4 1.5 BlueHDi EAT8

Pracoviště řidiče rozvíjí dosavadní styl Citroënu, ale jak už jsme si řekli ve videu, kabina se v mnoha ohledech poučila. Předně chválím návrat otáčkoměru, i když tedy hodně malého a jen v jediném zobrazení digitálních budíků. Ještě větší pochvalu si ale zaslouží návrat klasických otočných ovladačů pro nastavování teploty. Právě PSA začalo před lety ve velkém přesedlávat na ryze dotykové ovládání, ze kterého jsme – mírně řečeno – byli otrávení. Takto nastavíte teplotu jednoduše, aniž byste museli opouštět například navigaci na obrazovce multimédií. A hlavně to zvládnete i poslepu.

Za volantem jsem si našel vhodnou pozici okamžitě, i když je pravda, že sedačky cé-čtyřky nemají ani vpředu výrazné boční vedení. Asi se tu úplně nepočítá s průlety zatáčkami ve svižném tempu. Pro dlouhé cestování napříč republikou mi zase přijdou přehnaně tuhé. Navzdory širokému středovému panelu tu zůstává dostatek místa pro nohy. Materiály ve spodní části přístrojové desky jsou však tvrdší a opírat si tu koleno na dlouhých cestách úplně nedoporučuji. Celkově to trochu působí, jako by se v Citroënu nemohli dohodnout, jaký materiál na přístrojovce vlastně použít. Někdo hlasoval pro hodnotnější měkčený plast, jiný chtěl lacinější tvrdší, třetí zase lesklý. Výsledek je nesourodý, ale to je jen takový detail, který na použitelnost nemá zásadní vliv.

Peugeot pracuje na kompaktním crossoveru. Využije koncepci nového Citroënu C4

Při každodenním užívání vás potěší obrovské kapsy ve dveřích i úložný prostor ve středové konzole. Citroën nabízí starší i novější typ USB konektorů a ve vyšších verzích dodá i indukční nabíjení chytrého zařízení. Specialitkou nové cé-čtyřky je držák na tablet umístěný na přístrojovce před spolujezdcem. Když ho tady nechcete, lze jej vcelku snadno odstranit a umístit do šuplíku nad tradiční schránkou.

Co do ergonomie není kabině moc co vyčítat a proti zkušenostem z C4 Cactus je to vlastně sympatický posun kupředu. Některé detaily bych ale přeci jen ocenil dotaženější. Citroën dostává ve vyšších verzích head-up displej, avšak jen jednodušší řešení s promítáním dat na přídavné sklíčko. Nechci znít rozmlsaně z konkurenčních kompaktů, ale tak nějak už jsem si zvykl na uživatelsky přívětivější řešení s vyobrazením dat přímo na čelní sklo. Digitální přístrojový štít s 5,5“ obrazovkou je minimalistický, vůbec bych se nezlobil za větší displej. A pak je tu ještě specifikum v podobě nutnosti vybraná tlačítka déle podržet. Jak to pro startování, tak třeba i to vypínající hlídání jízdního pruhu. Chválím alespoň fakt, že tohoto asistenta vypnete (nutno před každou jízdou) klasickým čudlíkem a netřeba lovit v infotainmentu. Pro ostatní „pomocníky“ už to bohužel neplatí.

Multimediální systém navazuje na ostatní citroëny. Obraz je kvalitní a odezva okamžitá, s grafikou a barevným propracováním už si ale leckterá konkurence umí vyhrát podstatně lépe. Součástí infotainmentu je i vestavěná navigace, ale předpokládáme, že většina uživatelů dá přednost připojení chytrého telefonu kabelem a následnému používání služeb Apple CarPlay či Android Auto.

Motor, jízdní vlastnosti

Sametová úspora

Jak už jsme si pověděli, cé-čtyřka nabízí benzinový, naftový i čistě elektrický pohon. Zážehové agregáty zastupuje přeplňovaný tříválec 1.2 PureTech s výkony 75, 96 a 115 kW. Nejslabší verze se pojí výhradě se šestistupňovým manuálem, prostřední dává na výběr mezi ním a samočinným osmikvaltem, nejvyšší už se kombinuje výhradně s automatem. Podobné je to také s turbodieselem 1.5 BlueHDi. Slabší 81kW verze dostává převodovku manuální, silnější a testovaná s výkonem 96 kW jen a pouze automat. Ne že bychom manuál nechtěli vyzkoušet, jen zatím nebyla příležitost. Nabídku totiž rozšíří až v květnu.

Naftová patnáctistovka je od svého počátku sestrojena tak, aby splňovala přísné emisní normy. Pomáhá jí celá řada technických řešení, kterým jsme se před časem věnovali v samostatném článku. Silnější verze má výkon 96 kW v 3750 otáčkách a 300 newtonmetrů točivého momentu od 1750 otáček. S takovými parametry zrychlí vůz z klidu na stovku za 9,5 sekundy a pokračovat může na maximální rychlost 206 km/h. Navzdory vyšší stavbě a logicky náročnějšímu vypořádávání se s odporem vzduchu je novinka na stovce jen o desetinku pomaleji než sourozenecký Peugeot 308 se shodnou technikou. A třeba taková Kia Ceed 1.6 CRDi (100 kW) se sedmistupňovou dvouspojkou zaostává o čtyři desetinky.

Citroën C4 1.5 BlueHDi EAT8

Kombinace naftové jedna-pětky s osmistupňovým automatem s hydrodynamickým měničem od Aisinu přitom není žádnou novinkou, tuhle dvojičku známe z celé řady modelů. A stejně jako u ostatních i zde platí, že jde o opravdu příjemně spolupracující pár. Převodovka totiž řadí za všech okolností plynule a poradí si i s parkováním v opravdu nizoučkých rychlostech, tedy tam, kde si koncernový motor 1.5 eTSI s dvouspojkou pomáhá mild-hybridní technologií a stejně to, no… není úplně ono. Ústrojí motor neškrtí v nízkých otáčkách, kde by přehnaně duněl či vibroval, ale ani jej zbytečně nevytáčí, čímž se snaží udržet slušnou spotřebu paliva. Reakce na sešlápnutí plynového pedálu navíc nedoprovázejí kdovíjaké prodlevy, tudíž je zahájení předjížděcího manévru takřka okamžité.

A samotný motor? Pochválit lze příkladné odhlučnění, při ustálené jízdě o agregátu téměř nevíte. Papírovým 130 koním nemám v každodenním provozu důvod nevěřit, porce je to plně dostačující. Motor se hravě zvedá z nízkých otáček a směle pokračuje nad 4000 ot/min, kde už o sobě dává vědět hlučnější akustikou. Ale protože ve středním pásmu působí nejživěji a zároveň kultivovaně, opravdu není potřeba jej kdovíjak vytáčet. Při dálničních 130 km/h točí 2200 otáček a při dodržování rychlostního limitu si řekne o zhruba 5,5 litru paliva. Na okreskách zvládnete apetit ještě o litr stlačit, tabulkových 4,6 litru rozhodně není nereálných.

Pohodář

Citroën C4 přijíždí jako první vůz značky na platformě CMP, jíž v nedávné době dostal třeba Peugeot 208, Opel Mokka či DS3 Crossback. Daná architektura znamená vzpěry typu McPherson vpředu a nápravu s vlečnými rameny vzadu.

Pokud si s cé-čtyřkou brousíte zuby na nějaké to ostré svezeníčko, zklamu vás. Vlastně to naznačují již zmiňované sedačky a podtrhují první kilometry. V rychlém tempu se jinak měkce a houpavě naladěný podvozek příliš necítí, na větších dírách má záď občas tendenci uskočit a ani řízení není natolik přesné, abyste si v utažených okreskách dovolili nějaký „nesmysl“. A do toho jsou tu při náhlých změnách směru vcelku striktní zásahy stabilizace. Karoserie se sice přehnaně nenaklání ani nevlaje, jen dá auto vcelku jasně najevo, že taková jízda mu není úplně příjemná.

Vlajkový Citroën vykreslen podle špionáží. Ani on extravagancí nešetří

Je jasné, že zvýšený kompakt s naftovou jedna-pětkou nemá přehnané sportovní ambice a jeho doménou bude hlavně pohodová a komfortní přeprava z bodu A do bodu B. A skutečně. Při klidné jízdě podvozek navzdory obouvaným osmnáctkám odfiltruje většinou nerovností a jen tak ladně se nese po silnici. Snad jen před městskými retardéry se opravdu vyplatí zpomalit, ty auto ve vyšších rychlostech nese opravdu nelibě. Naopak se mi líbilo řízení. Není zbytečně přeposilované ani přehnaně tuhé, zkrátka takový kompromis pro průplav městskými uličkami i na dlouhé cesty.

Citroën C4 1.5 BlueHDi EAT8

V zatáčce je cé-čtyřka dlouho neutrální a čitelná, řidiče v „legálních“ rychlostech rozhodně nevypeče. Dobré je i odhlučnění valivého hluku od kol, jen aerodynamický svist od velkých zrcátek je na dálnici výraznější, ale nejde o nic, z čeho by vás po pár desítkách kilometrů měla rozbolet hlava. Sportovní ambice cé-čtyřka nemá, ale v době, kdy se slovíčkem sport laboruje každý druhý kompakt na trhu, jsem za pohodlný vůz z opačného spektra jízdních vlastností vlastně docela rád.

Závěr

Závěr

Horkou francouzskou novinku teď můžete pořídit s atraktivním cenovým zvýhodněním. Nejlevnější verze s benzinovým tříválcem dnes přijde na 369.900 Kč, „náš“ turbodiesel s automatem stojí minimálně 534.900 Kč, zkoušený kousek napěchovaný výbavou se pořád vejde pod 700.000 Kč. Celkově platí, že Citroën nastolil velice sympatickou cenovou politiku, která z něj dělá vcelku dostupné rodinné auto. Tedy až na bateriovou ë-C4, jež po slevě začíná na 799.900 Kč. Na cenově dostupné elektromobily si zkrátka musíme ještě nějaký ten pátek počkat.

Video: Citroën C4 zmoudřel a do interiéru vrací věc, po které tak moc voláme

Extravagancí cé-čtyřka nešetří, naopak. Jestli je to správně nebo ne, to už nechám na vás. Osobně si ale myslím, že unifikovaných a snadno přehlédnutelných vozidel jezdí (nejen) po českých cestách habaděj. Naopak v interiéru tvůrci vyslyšeli kritiku a vrátili se ke klasickým otočným ovladačům, což jednoznačně chválím. Zavazadlový prostor je obstojný, místo vzadu navzdory svažující se střeše překvapivě dobré. Z pozice řidiče bych se přimlouval za odladění některých drobných detailů, i když proti přešlapům z C4 Cactus jsou to opravdu jen drobnosti. A taky bych ocenil o něco pohodlnější sedačky.

Jízdně je C4 přesně taková, jakou jsem ji očekával. Se sportováním si netyká, naopak nabídne pohodlnou a houpavou jízdu, jíž jen tu a tam naruší bouchnutí od příčné nerovnosti. Jak jsem si za poslední dobu na turbodiesely téměř odvykl, návrat za volant tohoto nafťáku mi vůbec nevadil. Jedna-pětka je kultivovaná, jede svižně, skvěle spolupracuje s osmistupňovým automatem a ještě si neřekne o moc paliva. Je tedy novinka vhodná i pro konzervativnější jedince, jak jsem se sám sebe ptal v úvodu? Rozhodně ano.

Plusy

• Originální vzhled
• Návrat k tlačítkům uvnitř
• Pohodlný podvozek
• Spolupráce motoru s převodovkou

Minusy

• Ne tak pohodlná sedadla
• Jízdní vlastnosti při ostřejší jízdě