Co budeme tankovat po roce 2018? Co udělá 10 % biolihu?

Nejpozději v průběhu roku 2019 se začnou v České republice objevovat u stojanů benziny E10. Přesněji řečeno se palivo bude stále jmenovat BA 95 Natural, jenže bude obsahovat až deset procent lihu.

Označení E10, které už čtyři roky známe třeba z Německa, je totiž čistě obchodní věcí. Tamní prodejci se rozhodli dát lidem možnost volby mezi benzinem s pěti (Natural 95) či deseti (Natural E10) procenty lihu. Na rozdíl od nich ale za tři roky nebudeme mít v České republice žádnou možnost volby. Pokud budeme chtít palivo bez lihu, nabídnou nám prodejci dražší prémiové benziny s 98 či 100 oktany. Jsou vždy z dovozu a biosložku obsahují ve výrazně chemicky modifikované podobě ETBE – tedy látky, která zároveň zvyšuje oktanové číslo.

Majitelé nových aut si mnou ruce – vozidla vyráběná minimálně od roku 2005 by s desetiprocentním podílem biolihu neměla mít problém. U starších

vozů už bezchybná funkce zcela zaručena není a závisí na individuální konstrukci.

Zmizí benzin úplně?

O zachování současné podoby BA 95 s pětiprocentním podílem biolihu se vůbec neuvažuje. Vždyť petrolejáři ani nemají u čerpacích stanic volné stojany, aby mohli vedle sebe prodávat tři druhy benzinu (BA95/E5, BA95/E10 a BA98). Podle nich to není ani potřeba, protože jsme vyloženě naftovou zemí, kde se prodává 72 % nafty a jen 28 % benzinu.

Jenže za statistikou je potřeba vidět běžné motoristy, kteří řeší, co se svými starými auty (průměrný věk se blíží 15 letům), zahradní technikou a letitými motorkami. „Vzhledem ke stavu a velikosti vozového parku a faktu, že automobilový průmysl stále investoval do moderních benzinových i zážehových motorů, budou fosilní paliva minimálně do roku 2030 dominantní s podílem osmdesáti procent. Nosnými druhy bude benzin Natural 95 s deseti procenty biolihu a motorová nafta se sedmi procenty FAME,“ uklidňuje Václav Loula, šéf pracovní komise pro paliva České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu.

Zároveň doplňuje, že se nadále počítá s aditivovanými a prémiovými palivy, jež budou cestou pro všechny, kteří se nesmíří s větším podílem biolihu v palivu. Ale musí si připlatit. Nebo mohou přejít na alternativní paliva: CNG, LNG a po roce 2020 nejspíš i vodík, který bude mít odhadovaný podíl na trhu kolem dvanácti procent. U elektromobility počítají výhledy s osmi procenty. „I petrolejáři se musí dívat do budoucna a reagovat na vývojové směry v automobilovém průmyslu a ekologii,“ říká Loula na obranu prodejců paliv. Mimochodem producenti paliv se radili s výrobci automobilů a ti schválili u aut dnes vyráběných 10 procent biosložek v benzinu a sedm v naftě.

Papežštější než papež

Sami petrolejáři za podíly biosložek nemohou. Evropská hospodářská komise požaduje, aby do roku 2020 klesl podíl emisí CO2 vzniklý při spalování

automobilových paliv o šest procent. České ministerstvo životního prostředí to nechce prošvihnout, a tak stanovilo mezikrok. Již v roce 2017 musí být emise z paliv nižší o 3,5 procenta!

Řešením je přechod na takové druhy paliv, které mají menší uhlíkovou stopu. Udává se v g CO2 na MJ (megajoule) energie získané jejich spálením.

Jsou to například paliva z obnovitelných zdrojů (biopaliva), u nichž i po započtení energií nutných k výrobě uhlíková stopa dosahuje jen 10 až 30 g CO2 na MJ.

Standardní paliva z ropy (nafta, benzin) mají uhlíkovou stopu kolem 80 až 90 gramů. Dá se snížit přídavkem bio paliv (neboli biosložek). Také lze volit takové uhlovodíky, v jejichž molekulách je vyšší podíl vodíku vůči uhlíku. Obecně platí, že čím jednodušší (lehčí) uhlovodíky, tím vyšší je v nich poměr vodíku (z nějž vzniká neškodná vodní pára) vůči uhlíku (z nějž vzniká CO2, jehož produkci Evropská unie kvůli teoriím o globálním oteplování limituje). Proto LPG (zkapalněný ropný propan-butan) či CNG (stlačený zemní plyn – metan) mají také nižší uhlíkovou stopu než nafta či benzin.

Současné tempo nástupu alternativních pohonů není pro splnění vytýčeného cíle dostatečné. Je proto nutné zvýšit podíl biosložek v tradičních palivech – konkrétně zvednout obsah lihu v benzinu z pěti na deset procent. „Pod tlakem evropské ekologické legislativy nás čeká zavedení benzinu s deseti procenty biolihu a hledání i využívání zdrojů biosložek vyšších generací,“ říká Václav Loula. Jenže to bude drahé a nejdřív v horizontu let 2020 až 2022 se dočkáme druhé generace biopaliv, doufejme, že bez nežádoucích účinků. Kromě jiného to bude vyžadovat také změnu právního a daňového prostředí pro rafinerie minimálně na patnáct dalších let, aby se jim investice vrátily.

Norma, nebo označení?

Líh je v benzinu už od roku 2008, kdy byl uzákoněn povinný přídavek biosložek. Konkrétně tak může litr benzinu obsahovat až 5 % lihu, v ročním průměru pohonných hmot dodávaných na trh to musí být minimálně 4,1 procenta.

Už od roku 2012 přitom evropská norma pro automobilový benzin EN 228, kterou Česká republika beze změn přejímá, připouští až 10 % lihu. Povinný průměr však zůstal 4,1 procenta a líh je dražší než benzin. Takže zatím nebyl důvod vyšší povolené hranice využívat. Pokud si teď ťukáte na čelo a říkáte, že líh je přece levnější (vždyť se podívejte na ceny E85), jste na omylu a narážíte na specifika spotřební daně. E85 je vysokoobjemové biopalivo, v němž je lihu dle ročního období 70 až 85 procent. A je osvobozen od spotřební daně. Takže 12,84 Kč platíte jen z 15 až 30 procent obsaženého benzinu.

Natural 95 je však zdaněn vždy celý, ať lihu obsahuje nulu nebo deset procent. A jelikož líh je dražší než benzin, pak čím více je lihu v naturalu, tím víc za něj zaplatíme.

Je paradoxní, že si budeme muset připlatit za něco, co vlastně nechceme. A ještě být vděčni prodejcům za to, že nám vůbec benzin nabídnou, když se nafty prodává třikrát víc…

svetmotoru

Jaké množství energie dostanete za stejnou cenu

Hustota Líh má vyšší hustotu než benzin, takže s jeho větším přídavkem by měla růst. Jde však o hodnotu stanovenou normou a s vyšším přídavkem lihu se nezměnila. Takže rafinerie musí základní benzin udělat mírně lehčí, aby „nepřešvihla“ maximální hustotu.

Tlak par Hodnota důležitá pro snadné studené starty udává ochotu paliva odpařit se – tedy přecházet v sacím potrubí a válcích do kýženého plynného skupenství. Líh ji má citelně nižší, ale pro výrobce benzinu opět platí povinnost vykompenzovat to tak, aby vyšší přídavek neměl negativní vliv.

Směšovací poměr Pokud bude nové palivo motoristy trápit, příčina je právě v odlišném směšovacím poměru. Proti benzinu vyžaduje líh k dokonalému spálení citelně bohatší směs. Tedy více paliva a méně vzduchu. Když je lihu v benzinu deset procent, musí podíl vzduchu klesnout z 14,7 na 14,1, respektive paliva musí být vstříknuto (odpařeno) více. Samočinně si jej umí přidat jen vstřikovací zařízení vybavené kyslíkovým čidlem (sondou lambda) ve výfuku. Starší vstřikovací zařízení a karburátory budou vyžadovat nové seřízení – jinak hrozí zejména škubání při akceleraci.

Oktanové číslo Líh má vyšší oktanové číslo než benzin, a tak možná jásáte, že jeho přídavek přece jen bude mít nějaké pozitivum. Bohužel vás musíme zklamat. Stejná minimální hodnota (95 oktanů) u pěti- i desetiprocentní směsi není tiskovou chybou. Lze totiž předpokládat, že rafi nerie okamžitě „ošidí“ oktanové číslo základního benzinu tak, aby minimálních 95 dosáhl až po přídavku lihu. Aspoň při zavádění pětiprocentního

přídavku před lety tomu tak bylo.

Energie v 1 litru Líh obsahuje 34,8 procenta kyslíku, který už při spalování neuvolní žádnou energii. Jeho výhřevnost, tedy množství energie,

které s každým litrem kupujete, je tak podstatně nižší. Pokud každý litr benzinu bude obsahovat deset procent lihu, získáváte o 1,07 MJ (o 3,34 procenta) méně energie, než kdyby jej neobsahoval vůbec. Proti pětiprocentní směsi je rozdíl logicky poloviční.

Cena Natural 95 s maximálně pěti procenty lihu v době redakční uzávěrky.

Cena energetické rovnosti Teoretické ceny lihobenzinových směsí vypočtené tak, abyste za své peníze získali stejné množství energie. Zatímco benzin zcela bez lihu by mohl být o padesátník dražší než teď, a stejně byste neprodělali, ten s deseti procenty by musel být o padesátník levnější. Skutečnost bude opačná – přídavek lihu benzin spíš zdraží, proděláte tak hned dvakrát: na menším obsahu energie (vzroste spotřeba) a vyšší ceně.

Uškodí, nebo prospěje?

Moderní vozy se vstřikováním a řízeným katalyzátorem: Bez problémů

Neměli byste pozorovat žádný úbytek výkonu. Líh naopak dobře čistí, takže možná i sníží zanášení sacích kanálů karbonem ze spalování (recirkulace výfukových plynů) a vstřikovačů pryskyřicemi z odpařeného benzinu. Sonda lambda zaznamená zvýšené množství kyslíku a přidá palivo.

Proti naturalu s pěti procenty lihu vzroste spotřeba o necelá dvě procenta, aby to kompenzovalo nižší výhřevnost. U směsí s vysokým podílem lihu (E85) jsou známy četné negativní vlivy na životnost a spolehlivost. Například vymývá změkčovadla plastů, takže palivová vedení se stávají křehkými a náchylnými k netěsnostem. Nebo umožňuje elektrolýzu mezi uhlíky a komutátory palivových čerpadel, takže dochází k jejich rychlému opotřebení (a nákup celého nádržového modulu může vyjít i na 5000 Kč). Způsobují také rychlejší opotřebení ventilů (líh méně maže) a okyselování motorového oleje. Je proto žádoucí zkrátit intervaly údržby, konkrétně výměn motorového oleje a seřizování ventilových vůlí (není-li hydraulické).

U desetiprocentního přídavku však tyto problémy zatím nepředpokládáme, nanejvýš si dovolíme dvakrát podtrhnout svoji letitou radu. Současné až třicetitisícové výměnné lhůty oleje slouží k tomu, aby auto včas dojezdilo. Pokud jej chcete mít déle, měňte olej po patnácti tisících.

svetmotoru

Motocykly, veterány a jiné sezonně využívané stroje: Pozor na vodu!

Líh se dobře mísí s vodou. Paradoxně tak povinný přídavek lihu zbavil mnohé motoristy problémů s kondenzační vodou, která v zimě uměla zamrznout a znehybnit vozidlo. Velfobin, který proti tomu přidávali naši předci, nebyl nic jiného než ten samý bezvodý líh, který je dnes v benzinu obsažen standardně.

S jedním malým rozdílem – u lihu v palivu nikdy nevíte, kolik vody už posbíral po cestě do nádrže, tedy při přepravě a skladování. A za jistých okolností voda může opět z paliva „vypadnout“. Podílí se na tom chemický paradox lihobenzinové směsi, kde křivka podílu lihu a schopnosti rozpustit vodu není lineární. Pokud třeba směs s deseti procenty lihu rozpustí litr vody, pak směs s pěti procenty nedokáže rozpustit půl litru, ale mnohem méně. Největší nebezpečí tak hrozí, když nádrž s vodou nasyceným lihobenzinem dotankujete palivem, které líh neobsahuje nebo jej má méně.

Jestliže se v nádrži při dlouhé odstávce vozidla vysráží voda a líh už ji nedokáže pojmout, vypadne z benzinu celý. Tedy místo někdejších pár kapek vespod nádrže máme náhle silnou vrstvu směsi benzinu a lihu a nad ní čistý benzín. Proto motocykly na jaře často nelze nastartovat. Minimálně na zimu byste tak jejich nádrže měli naplnit stooktanovým benzinem, který líh neobsahuje (respektive obsahuje z něj vyráběné ETBE, jež vodu nepohlcuje). Ovšem jak už jsme zmínili, doplnění benzinu bez lihu do naturalu s deseti procenty může vést naopak k „vypadnutí“ vody, kterou líh již posbíral. Proto stooktanový benzin do motocyklů, veteránů a jiných jen občas používaných strojů tankujte nejlépe stále.

svetmotoru

Starší vozy s mechanickým vstřikováním či karburátory: Budou chtít seřídit

Vozy s karburátory či mechanickým vstřikováním prodávané zhruba do roku 1993 mají směšovací poměr nastavený konstantně. Nedokážou

zareagovat na palivo, které má nižší výhřevnost, a do stejného množství vzduchu se jej musí dát více. Mohou se u nich projevovat výpadky při

akceleraci či nestabilní volnoběh. Vždy však umožňují trvalé seřízení bohatosti – samozřejmě odborným servisem, ideálně s použitím paltestu a emisního analyzátoru. Problém je v tom, že lihu smí být v benzinu 0 až 10 %. Ideální směšovací poměr je tedy mezi 14,7 a 14,1. Na druhou stranu staré motory obvykle reagují špatně na chudou směs. Bohatá jim nevadí. Z toho plyne, že když auto seřídíte na desetiprocentní líh a jednou dostane benzin bez něj, neměli byste pocítit nic zásadně negativního. Jen z výfuku půjde víc oxidu uhelnatého a nespálených uhlovodíků – holt jedovatá daň za nižší uhlíkovou stopu.

svetmotoru

Dvoutatky (trabanty, wartburgy, staré motocykly a zahradní technika): Nemíchejte si benzin do zásoby

Dvoutaktní motory jsou mazané olejem rozpuštěným v benzinu. Líh však odmašťuje, tedy působí proti oleji. Nezvládá to naštěstí okamžitě. Potřebuje čas, v jehož průběhu olej rozpuštěný v benzinu degraduje. Právě schopnost benzinu „strávit“ přidaný olej si například prodejci zahradní techniky mylně vysvětlují jako vlastnost bezolovnatého benzinu Natural, neboť v dobách olovnatých speciálů se neprojevovala. Ale je to jen o tom, že v nich ještě nebyl líh. Pro motorovou pilu, křovinořez, starou jawu či trabant tak platí to samé. Namíchejte si vždy jen takové množství benzinu s olejem, které rychle spotřebujete. Zatímco u současného pětiprocentního naturalu lze tolerovat tříměsíční skladování, u desetiprocentních směsí bychom to viděli maximálně na měsíc. Žádné výzkumy v tomto směru však k dispozici nejsou, a tak ukáže provozní zkušenost. V každém případě doby, kdy jste si pro občasně používanou motorovou pilu namíchali pětilitrový kanystr a pak z něj tři roky dolévali maličkou nádržku, jsou nenávratně pryč. Rozhodně není řešením dávat oleje pro jistotu více. Kromě vyšší kouřivosti to vede ke karbonovým úsadám ve spalovacích prostorech, které pak působí jako brusná pasta a zásadně zrychlují opotřebení motoru.

Žádný strach nemusejí mít majitelé modernějších dvoutaktních skútrů či motocyklů, u nichž se olej doplňuje do separátní nádržky a stroj si jej do paliva přimíchává sám a kontinuálně.

svetmotoru

Na líh už se jezdilo

Líh v benzinu dnes motoristé vnímají převážně jako nevítané novum vnucované Evropskou unií. Jen nejstarší si vzpomenou na takzvaný dynalkol ze třicátých let, který lihu obsahoval dokonce 40 až 50 procent. Jiné palivo tehdy u nás nebývalo k mání. Prosadila jej Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (zkráceně agrárníci) a šlo v podstatě o jediné řešení hospodářské situace tehdejší ČSR. První republika totiž doslova tonula v potravinách – zejména neindustrializované Slovensko nemělo jinou obživu pro své obyvatele a jejich produkci bylo nutno spotřebovat. Zároveň zde po rozpadu Rakouska-Uherska zůstal obrovský počet lihovarů, jenž původně zásoboval celé mocnářství, nyní ale narážel na těsné sevření hranic malé země a obrovská dovozní cla kdekoliv za nimi. Vyjezdit líh v autech se tak vládě zdálo jako nejlogičtější řešení.

Motoristům se to však moc nelíbilo. Na tehdejších karburátorech nebyl problém nastavit vyšší směšovací poměr, ničím však nešel vykompenzovat nižší tlak par u lihu. V jednoduchých karburátorech se dynalkol odmítal odpařovat, studené starty byly problematické a vozy výrazně kouřily. U dvoutaktů sabotoval mazivost oleje a muselo se jej přidávat víc.

V itineráři, který Karlu Čapkovi pro jeho cestu Škodou Rapid do Alp připravil český Autoklub, pak byla jasná instrukce: „Tankujte až v Rakousku, zdejší palivo je kvalitnější!“

Autoři: Petr Slováček, Martin Vaculík