Co může za špatnou pověst francouzských aut? Toto jsou bolístky malých pokladů
Před pár týdny vstupil oficiálně na český trh nový Renault Clio. Krásný, jistě dobře jezdí, ale holt problémový Francouz – řeknou si mnozí z vás. Zbytečná pomluva, nebo reálná obava?
Paušalizace není v autech nic zdravého. Každému výrobci se občas něco podaří, něco jiného ne. Co se francouzských aut týče, tak Češi měli smůlu. Do roku 1989 na ně mohli, pokud nebyli šťastlivci s tuzexovými poukazy, zapomenout. Po tomto roce započal dovoz ojetin, kdy Čech v západoněmeckém autobazaru byl ten neználek, kterému se podařilo natlačit, co by jim zkušený hodil na hlavu.
Peugeoty a renaulty se strojními brzdami Lucas či Bendix, ležaté motory řady X v peugeotech a citroënech s rozhašenými elektronickými karburátory či citroëny s hydropneumatickým odpružením, které se někdy vyválely v trávě a měly zrezlé trubky. Zkrátka Češi si z francouzských aut často pořídili to nejhorší, a ještě to tady nikdo neuměl opravit. Vyměňovalo se způsobem pokus- omyl, peníze lítaly, auto stávkovalo.
„Pamatuj, mladej, že nejhorší auta jsou od F. Fiat, Ford a fšechny francouzský,“ říkával Jaroslav Kočmíd, jeden z prvních nezávislých prodejců autodílů ze středočeského Berouna. Přitom kdo se v devadesátých a nultých letech dokázal zorientovat, vybral z malých vozů značek Citroën, Peugeot a Renault auta tak dobrá, že často jezdí dodnes. Zejména ve třídě malých aut dokázaly nabídnout vozy, které byly pohodlnější, úspornější, a přitom i odolnější a méně rezly než auta německá.
