Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Fiat Regata (1983-1995): Pohledný sedan se představil před 35 lety v Brně

Aleš Dragoun
Diskuze (29)
Fiat Regata navázal na úspěšné Ritmo, jen přidal stupňovitou záď a později i praktické kombi. Světová premiéra se odehrála v moravské metropoli, v Latinské Americe se vyráběl až do půlky 90. let.

Fiat v 70. letech minulého věku vyvíjel projekt 138, ze kterého se stal hatchback Ritmo alias Strada. Jeho součástí ale byly i další karosářské verze: sedan a kombi. Tříprostorový klasik se objevil až po „plastické operaci“ základní řady coby nástupce řady 131 klasické koncepce a dostal jméno Regata. I když se neustále cizelované Mirafiori prodávalo pořád velmi dobře, nastal čas na radikální změnu.

Švihácké hrany

První polovině „osmdesátek“ dominovaly v automobilovém designu až na pár výjimek hrany, takže pro návrháře firemního Centro Stile nebyl problém „přišít“ k hatchbacku stupňovitou záď. Problematickou partii ještě zjemnili prolisem zadních blatníků. Regata byla na svou dobu opravdu velmi elegantní, přitom vyznávala jednoduché linky. Mohla se klidně jmenovat Azzurra podle italského jachtařského týmu, který soutěžil ve slavném Americkém poháru a financoval jej šéf Fiatu Gianni Agnelli, ale nakonec byl zvolen jiný námořní název.

Na rozdíl od svého kratšího a staršího sourozence dostala usedlejší příď s velkoplošnými světlomety obdélníkového tvaru místo kulatých, na které bezprostředně navazovaly do boků protažené směrovky. Nevyznávala tedy malé blikače jako Ritmo. Koncové reflektory však z modelu '83 podědila. Na druhou stranu postrádala kulaté kliky dveří, těch hranatých z ní se naopak dočkaly pětidveřové hatchbacky při své druhé modernizaci v polovině 80. let. Kapota se u Regaty „přelila“ přes hrany blatníků, výrazný boční prolis, díky kterému se tolik nešpinily horní části boků, zdědila opět z Ritma. Součinitel odporu vzduchu činil 0,36.

Motory, převodovky a podvozek

Mechanika byla stejná včetně motorů napříč, předního pohonu i podvozku, původně tedy vycházela z řady 128. Dvouventilové motory s litinovými bloky a hliníkovými hlavami spalovaly benzin i naftu. Fiat pokračoval v označování jednotlivých variant řady dvoj- či trojciferným číslem reprezentujícím zaokrouhlený výkon motoru v koních. Zážehové řadové karburátorové čtyřválce OHC začínaly na objemu 1301 cm3 a 50 kW/68 k (Regata 70), větší 1498 cm3 měl 60 kW/82 k (Regata 85).

Dvouvačkový agregát 1585 cm3 se samočinným sytičem v Regatě 100 nabízel už 74 kW/100 k, tady tudíž číslo souhlasilo. Atmosférický diesel 1714 cm3 disponoval jen 43 kW (59 k). Kromě pětistupňové manuální převodovky se alternativně k benzinové patnáctistovce dodával i měničový automat ze společného vývoje Fiatu a VW. Pouhé tři rychlosti mohou dnes vypadat archaicky, v 80. letech nebyly ale ničím výjimečným. Manuální „čtyřkvalty“ se nabízely jen na některých trzích ke třináctistovkám.

Šasi s rozvorem 2448 mm vyznávalo vpředu vzpěry McPherson, spodní příčná trojúhelníková ramena, vinuté pružiny a u výkonnějších motorizací (85, 100, diesel) zkrutný stabilizátor, vzadu se nacházelo příčné listové pero a krátká ramena, o komfort se staraly vždy teleskopické tlumiče. Dvouokruhová hydraulická brzdová soustava se spoléhala na kombinaci kotoučů (227mm, v případě „stovky“ 257mm) s jednopístkovými třmeny a bubnů s omezovačem tlaku, diesel jej postrádal.

Výbava slušná

Hřebenové řízení mělo polohovatelný volant, tedy samozřejmě jen výškově a čtyři otáčky mezi krajními polohami, posilovač však dostala v základu pouze výkonnější šestnáctistovka. Regaty jezdily na třinácti- a čtrnáctipalcových kolech. 55litrová nádrž byla dimenzována dostatečně. Totéž platilo o zavazadelníku s objemem 515 l, variabilitou samozřejmě nevynikal, ale kdo ji potřeboval, koupil si Ritmo, nebo čekal na kombík...

Čtyřdveřové sedany byly 4260 mm dlouhé, 1650 mm široké a 1415 mm vysoké, vážily minimálně 890 kg. Už v základu se chlubily všestranně nastavitelnými předními sedačkami s opěrkami hlav a bohužel příliš měkkým čalouněním, ze kterého bolela záda, otáčkoměrem, analogovými hodinami a vyhřívaným zadním sklem.

Debut na MSV v Brně

Bohatší Super (S) měl navíc elektricky ovládaná přední okna, rádio s přehrávačem kazet, digitální hodiny, opěrky hlavy i vzadu, ty doplňovala loketní, centrální zamykání (samozřejmě ještě bez dálkového ovládání, klíč bylo nutné vložit do zámku u řidičových dveří), ekonoměr, který ukazoval aktuální spotřebu a radil, kdy přeřadit, na něj navazující kontrolní panel, vlastně raný palubní počítač, který hlídal řadu funkcí, hlásil průměrnou spotřebu i dojezd, v neposlední řadě pak elektronickou regulaci ventilace a topení pomocí tlačítek. Stěrače a ostřikovače hlavních světel, klimatizace a tónovaná okna bychom našli mezi příplatky. „Stovka“ v „superu“ zvládla dlouhé dálniční cesty bez problémů a s patřičným komfortem.

Regata podle většiny pramenů slavila výstavní premiéru na zářijové frankfurtské IAA 1983, nebyla to však pravda. Mohli ji totiž vidět už návštěvníci 25. Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, který se konal ještě o něco dříve. Výroba v Mirafiori se každopádně rozběhla už v srpnu téhož roku. Hlavními konkurenty na evropském trhu pro ni byly Volkswagen Jetta, Ford Orion, tedy „kufrová“ verze Escortu Mk3 a Renault 9, tříprostorový starší bráška R11. Záhy se přidal Opel Kadett E ve stejné karosářské variantě, britská varianta se znakem Vauxhallu se jmenovala Belmont. Připomínám, že generace D sedan neměla. Nelze zapomenout ani na Rover 200 série SD3 vycházející z Hondy Ballade.

Nafta a start-stop

V roce 1984 portfolio naftových agregátů rozšířil větší a silnější OHC 1929 cm3 se 48 kW, také on postrádal turbodmychadlo. K základní Regatě D tak přibyla DS, standardně se servořízením. Diesely se chytly, po 14 měsících od začátku prodeje první verze na ně připadalo 30 % odbytu celé řady.

Úsporné zážehové varianty ES (Energy Saving) byly podobně jako u Ritma vybaveny počínaje předchůdcem dnešního start-stopu (nebo stop-startu, chcete-li), kromě něj se ale chlubily pro lepší aerodynamiku i decentním křidélkem z matné černé pryže na víku zavazadelníku. Koeficient odporu vzduchu ostatně o setinku klesl. Benzinová třináctistovka s elektronickým zapalováním Marelli Digiplex dostala vyšší kompresi (9,6 místo 9,1:1), odlišné časování ventilů a poskytovala jen 65 koní, tedy 48 kW. Při brzdění motorem se uzavíral samočinně přívod paliva. City-Matic pracoval tak, že pokud jste zařadili neutrál a povolili spojku, za dvě sekundy se při volnoběhu agregát vypnul. Po sešlápnutí levého pedálu opět naskočil, o funkci informovala patřičná dvojice kontrolek.

Weekend a Marengo

V listopadu 1984 přišla na řadu další karosářská verze: pětidveřové dvouprostorové kombi Weekend, nástupce 131 Panorama. Poprvé bylo vystaveno na autosalonu v domácím Turíně. To mělo jednu nespornou zajímavost, zadní nárazník se vyklápěl směrem dolů a usnadňoval nakládání bagáže. Vtipné a praktické řešení. Dalo se na něm i sedět, unesl až 150 kg. Jízda se sklopenou dolní částí byla navíc mnohde legální, takže šlo převážet i delší předměty.

Rozvor se decentně prodloužil na 2455 mm, Weekendy měřily na délku o zanedbatelných 7 mm více než sedany, měly ale o 35 mm vyšší střechu. Do kufru se vešlo v základu méně, jen 480 l, jenže po sklopení zadní lavice bylo k dispozici až 1400 l. Konstruktéři počítali s větším zatěžováním zádě, proto zesílili kompletně závěsy a zvětšili brzdy. Kombíky s diesely byly nejtěžší (1035 kg), motory měly shodné, chyběla však překvapivě samočinná převodovka. Užitková varianta Marengo debutovala v lednu 1985 na autosalonu v Bruselu. Mohla, ale nemusela mít neprůhledné boky a poháněl ji výhradně diesel 1,93 l. Příliš velkého rozšíření nedosáhla, prodávala se v malých počtech.

Přichází vstřikování

Revidované karburátory, které se objevily v souvislosti s premiérou třetí série Ritma v září 1985, zredukovaly výkony motorů: 1,3 l na 48 kW (65 k) a 1,5 l na 58 kW (79 k) i přes zvýšení komprese a točivého momentu. Úsporné modely ES už se jen doprodávaly. V dubnu 1986 přišel facelift, obvyklá vzhledová „aktualizace v polovině života“. Největšími vnějšími změnami byly silné blyštivé nerezové lišty na náraznících a tenčí na horním i spodním okraji masky chladiče, lesklý kov se objevil i na okenních rámech. Regata tak zvenčí vypadala o něco luxusněji. Místo zapuštěných klik dveří také dostala tahové. Zadní nárazník byl o něco prodloužen, proměnil se interiér včetně grafiky přístrojů.

Zážehový motor 1,59 l se od té doby chlubil jednobodovým elektronickým vstřikováním paliva. Verze s katalyzátorem a označením 90 i.e. měla 66 kW, bez něj se jmenovala 100 i.e. a nabízela jich 74. Čistší výfukové spaliny čekaly i patnáctistovku s poznačením 75 i.e. a 55 kW. Původní verze 85 Automatic s 1,5litrem zmizela, místo ní se prodávala 70 Automatic s 1,3 l/48 kW.

Turbo DS

Objem nepřeplňovaného dieselu spadl pod 1,7 l (1697 cm3) a při snížené spotřebě nafty nabízel 44 kW. K většímu agregátu 1,93 l pak konstruktéři přidali turbodmychadlo, takže si Turbo DS polepšila na už slušnějších 80 koní (59 kW). Regata se prodávala v řadě limitovaných edic. Už v pětaosmdesátém přišly na trh Quarzo a Brise, druhá jmenovaná s prosklenou střechou, dekorativními pruhy a autorádiem Blaupunkt Mainz. Známý tuner Giannini vybavil diesel 1,71 l výfukovým přeplňováním a dostal z něj stejných 80 koní, jaké dostala do vínku „foukaná“ naftová devatenáctistovka.

Riviera (1987), výhradně coby kombi Weekend měla také pruhy na oněch zmíněných bočních prolisech, dvě kovové barvy, litá kola, klimatizaci, sametové čalounění a podélně střešní nosiče. Sedan se zase nabízel v Albionu coby Bianca, až na kliky a zrcátka celý bílý... Taktéž pro britský trh byla určena série Antares (1988) v červené Bordeaux a šedé Mirage se střešním oknem a ozdobnými lištami. V roce 1989 pak přišla Mare.

Regatta se dvěma t?

Někdy bývá auto nesprávně uváděno jako Regatta, tedy se dvěma t. Úplná chyba to, pravda, není, tento přepis se používal ve Švédsku a v Latinské Americe. Ve skandinávském jazyce má verze s jedním t velmi blízko k ne zrovna slušnému výrazu pro arogantní a drzou ženu. V argentinské Córdobě se celou dekádu (1985-1995) rodily sedany i kombi u společnosti Sevel, která podepsala smlouvy s různými automobilkami, nejen Fiatem a Peugeotem, z její továrny vyjížděly třeba i pick-upy Chevrolet.

Místní borci je učili soutěžit, stavěli speciály skupiny A. V letech 1987-1990 pravidelně obsazovaly spodní příčky první desítky celkové klasifikace Argentinské rallye, součásti mistrovství světa. Vodili je Jorge Bescham, José-Luis Grasso, Gabriel Martín a Fernando Marino. Ještě v ročníku 1993 pronikl těsně do Top 10 José Ceccheto.

Argentinská Regatta si na své konto připsala 56.789 exemplářů, což za deset let není moc, ale tam se také nejednalo o žádnou lidovku, nýbrž vůz vyšší třídy. Vyvážela se dokonce do okolních zemí, třeba Venezuely a Chile. Postupně měnila svůj vzhled podle aktuálních fiatů. Zážehový motor 1,5 l byl shodný s tím italským, jen se chlubil 60 kW, šestnáctistovku nahradil v roce 1987 dvouvačkový dvoulitr (1995 cm3) z Cromy s 81 kW, tato auta s označením 2000 Twincam byla vybavena zadním spoilerem a ve sprintu z klidu na stovku se dostala pod 10 vteřin (9,8 s). Na počátku 90. let se krátce po sobě objevily motory 1581 cm3/64 kW a 1372 cm3/46 kW z Tipa.

Málaga ze Španěl

Seat vyráběl v letech 1985-1991 Málagu. Ta disponovala stejným základem, ale vývoj obou vozů už probíhal separátně, protože španělská automobilka partnerství s Fiatem ukončila. Hatchbacky se jmenovaly Ronda. Málaga byla vlastně podobá italskému originálu jen z bočního pohledu, ale zadní blatníky byly tvarované konvenčněji. Příď vyznávala hranatější tvary s takřka čtvercovými světlomety, odlišnosti vykazovaly i zadní partie. Sedany poháněly zážehové čtyřválce „systému Porsche“ 1,2 a 1,5 l z první generace Ibizy, respektive vznětový 1,7 l.

V Řecku používaly vozy jméno Gredos, původní název připomínal slovo „malakas“, což je v tamních končinách běžná nadávka. Když jsem nakousl řecký trh, tam se samozřejmě prodával i italský originál, navíc v atypické verzi 60 se slabým motorem 1116 cm3/44 kW, ale spojeným s pětistupňovou převodovkou. Po kompletním převzetí Seatu Volkswagenem byla výroba Málagy v květnu 1991 ukončena. Regata skončila v Evropě už v únoru 1990, kdy ji nahradila z hatchbacku Tipo odvozená Tempra. V továrně Mirafiori vzniklo 822 tisíc kusů.

V malém

U nás se Regaty rozšířily až po roce 1989, kdy se přivážely coby ojetiny. Sběratelé modelů určitě vědí, že italský Polistil vyráběl zmenšeninu sedanu v měřítkách 1:25 a 1:41, pravda, poněkud atypických, nikoli však pro tuto značku. Konkurenční Bburago chrlilo klasické „třiačtyřicetiny“ v několika provedeních. Pro sérii Fiat Story vydavatelství Hachette produkoval poněkud dokonalejší a věrněji zpracovanou miniaturu ve stejném měřítku a rudé barvě i francouzský Norev.

Aleš Dragoun
Diskuze (29)
27. 9. 2018 12:00
Re: Elegantní sedánek s typickým italským šmrncem
Jo, v případě Jetty I. generace bych s tebou možná i částečně souhlasil, ale současník Regaty už byla Jetta II. generace, a ta měla na zádech doslova hnusný hranatý batoh, navíc ji vzhledově hrozně škodilo, že přebírala zadní boční dveře z Golfu, takže její C sloupky byla dole extrémně široké, a nahoře skoro žádné... :'-( [odkaz] Takže vedle superkrabicoidní Jetty II byla Regata vrchol tehdejší sedanové elegance. :-)
Avatar - Beefcake
27. 9. 2018 00:57
F
Pamatam si to v dizlovom prevedeni - cisty traktor tie tehdajsie Fiat motory.
26. 9. 2018 20:02
Re: Elegantní sedánek s typickým italským šmrncem
Jedno za osemnásť, druhé bez dvoch za dvadsať. Máloktorý sedan, vytvorený natiahnutím hatchbacku, vyzerá dobre. Pri opačnom garde - najprv sedan a potom kratšia verzia - to dopadne obvykle lepšie, ale tých je ako šafránu. Prípadne sú k svetu sedany, ktoré sa v krátkej verzii ani nerobili.
Avatar - Dinar
26. 9. 2018 17:22
Re: Elegantní sedánek s typickým italským šmrncem
Naroubování kufru na tvarově velmi zdařilý hb ritmo se fiatu povedlo o mnoho hůř než vw naroubování kufru na golf, já prostě tohle vidím jako mnohem vyváženější. [odkaz]
Renault 9 je proti regatě vyloženě krasavec a kadet e sedan, kterýs takticky vynechal, je vizuálně o dekádu dál.
Použít slovo šmrnc ve spojení s Fiatem regata je prostě hodně legrační. :-)
26. 9. 2018 17:12
Re: Elegantní sedánek s typickým italským šmrncem
Obvykle s tebou v podstatě nemohu souhlasit skoro v ničem, tradičně. Regata se mi líbí, ale budu souhlasit v tom, že Renault 9 mi přijde designově zdařilejší. Jetta už ale rozhodně ne.

Naopak 11 není zajímavější než původní Ritmo...

Přijde mi to právě opačně..., že si to ty automobilky prohodily... Ostaní konkurenci tak nějak nevím... myslím, že nic dalšího nevypadalo v této třídě nějak zásadně líp, spíš naopak... Snad ještě Escort a Orion, mohly být fajn... VW v té době mi přijde, že byl daleko, daleko za ostatníma, o čemž dnes se někdo o to bude přít, tehdy to tak nesporně bylo... Ať už technicky, tak vzhledem.