Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Ford a jeho evropská střední i těžká nákladní vozidla

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (0)
Ford je dnes v souvislosti s užitkovými vozidly spojován především s dodávkami a pick-upy, ale může se pochlubit i bohatou historií středních a těžkých nákladních vozidel. Připomeňme si vybrané zástupce pro evropské trhy.

Ford Model TT, který byl uveden v létě roku 1917 a vycházel z osobního typu Model T, od nějž se odlišoval především delším rozvorem náprav a robustnějším rámem, je dnes samotnou automobilkou uváděn jako první v dlouhé linii jejích užitkových vozidel a rovněž jako přímý předek jejích pick-upů.

Ford Model TT se stal prvním vozem značky s nosností do jedné tuny. Na základní podvozek si zákazníci mohli přiobjednat korbu a vozit tak nejrůznější zboží od dopisů až po pohonné hmoty. Model TT byl nejprve uveden na americký trh, ale mnoho se jich vyrobilo i v Evropě, v britském Manchesteru, kde výroba tohoto modelu skončila v roce 1927.

Následně se vývoj užitkových vozidel značky Ford na evropské půdě vydal podobným směrem jako ve Spojených státech amerických. Ve Velké Británii i Německu se nejprve jednalo o vozy, které vycházely z techniky osobních vozů a během třicátých a čtyřicátých let u obou divizí vznikly i jejich vlastní střední a těžké nákladní vozy. V případě Velké Británie byly užitkové vozy nabízeny i pod značkou Fordson, produkující především traktory.

Ford Thames Trader

Ve druhé polovině padesátých let byla ve Velké Británii na zdejší trh uvedena modelová řada Thames Trader, zahrnující dvounápravová nákladní vozidla s nosností od dvou do sedmi tun, k jejichž pohonu byly využívány zážehové i vznětové čtyřválce a šestiválce.

Ford Thames Trader vyráběný v letech 1957 až 1965 byl výsledkem vlastního vývoje britské divize Ford Motor Company. Pro verze s nižší nosností byl určen rozvor náprav 2997 mm a 3505 mm, zatímco vozidla s vyšší nosností byla k dispozici s rozvory náprav 3861 mm, 4064 mm a 2704 mm. K dispozici byla i provedení se sníženým rámem pro montáže speciálních nástaveb.

Charakteristickým rysem modelové řady Thames Trader byla kabina s velmi krátkou přídí a prostorem pro posádku umístěným přímo nad přední nápravou, což bylo ve druhé polovině padesátých let pro evropské nákladní vozy netradiční řešení.

V roce 1962 se i proto v rámci modernizace vedle vozidel s touto kabinou objevila i provedení Thames Trader NC s klasickým řešením kabiny za přední nápravou a dlouhou kapotou motoru, převzatým z německých užitkových vozidel Ford FK. Ta se pak po ukončení výroby modelové řady Thames Trader v roce 1965 transformovala do K-Series a její výroba probíhala vedle produkce nové bezkapotové D-Series.


Ford D-Series

Ford ve Velké Británii pokračoval ve vývoji vlastní modelové řady středně těžkých nákladních vozidel. Výsledkem tohoto vývoje se staly modely D-Series, které byly uvedeny na trh v roce 1965 a v nabídce značky přímo nahradily řadu vozidel Thames Trader, zatímco německá modelová řada FK skončila na počátku šedesátých let bez přímého nástupce.

Ford D-Series vstoupil na trh s podobně širokou paletou provedení dvounápravových podvozků jako jeho předchůdce a v následujících letech se nabídka dále rozšiřovala. Vedle dvounápravových podvozků byly díky tomu k dispozici i třínápravové s vyšší nosností.

Paleta pohonných jednotek D-Series nabízela přímo pro tuto modelovou řadu vyvinuté vznětové motory v podobě čtyřválce o objemu 3,97 l a šestiválců s objemy 5,42 l a 5,95 l, disponující výkony od 61 do 94 kW. Vedle vlastních motorů značky Ford byly v nabídce i vznětové motory značky Cummins a pro mimoevropské trhy byly k dispozici i zážehové motory s výkony do 110 kW.

Ford v případě modelové řady D-Series, nabízené v letech 1965 až 1981, vsadil na moderní koncepci bezkapotové kabiny, usazené před a nad přední nápravou a pohonnou jednotkou. Přes svou nepříliš velkou výšku byla podlaha v interiéru téměř rovná, za což D-Series vděčí motoru nakloněnému v úhlu 45 stupňů od podélné osy vozu. Přístup k motoru byl umožněn po odklopení celé kabiny směrem vpřed.


Ford Transcontinental

Vlajkovou lodí v podobě největších a nejtěžších užitkových vozidel značky Ford pro evropský trh se stala v polovině sedmdesátých let dvacátého století modelové řada Transcontinental, která byla vyvinuta v Essexu ve Velké Británii.

Ford Transcontinental je dnes odborníky označován za mistrovské spojení prvků z vlastního vývoje s komponenty od externích dodavatelů. Rám vozidla byl usazen na nápravách Rockwell a v jeho přídí byl uložen motor z nabídky značky Cummins, který spolupracoval s převodovkou Fuller a nad tím byla usazena kabina, jejíž skelet pocházel od francouzského výrobce nákladních automobilů Berliet.

Modelová řada Transcontinental vynikala robustní stavbou a pozitivně hodnoceny byly i její prostorné kabiny nebo pohonné jednotky v podobě 14litrových vznětových šestiválců Cummins s výkony do 258 kW, vynikající hospodárnosti provozu. Negativem byla naopak hmotnost vozidel, snižující jejich nosnost.

Ford Transcontinental s charakteristicky hranatou a vysokou kabinou byl vyráběn v letech 1975 až 1984 v Holandsku, Anglii a posléze v Belgii. Celkem mělo vzniknout 8735 exemplářů těchto těžkých nákladních vozidel, určených především pro silniční dopravu.


Ford Cargo

Ford si pro osmdesátá léta dvacátého století připravil novou modelovou řadu středně těžká vozidla v roce 1981 ji představil pod jménem Cargo. Zcela nově vyvinutá vozidla zaujala i mimo užitkových vozidel a to především díky designu své kabiny, za jehož návrhem stál Patrick Le Quément, který je podepsán i pod vzhledem modelové řady Sierra a také první generací modelu Renault Twingo.

Ford Cargo uspěl i u odborníků a byl oceněn titulem International Truck of the Year 1982. Mezi charakteristické prvky první generace této modelové řady, patřil mimo jiné i skleněný pás v přední části dveří, umožňující lepší výhled řidiči do stran. Kabina byla nabízena ve dvou délkách jako krátká denní a prodloužená s lůžkem pro odpočinek řidiče.

Původně byl Ford Cargo nabízen s tonáží 28 t a 32 t, ale po ukončení výroby modelové řady Transcontinental byla k dispozici i 38tunová verze. K pohonu byly využívány vznětové motory Perkins nebo Deutz a pro nejtěžší verze byly určeny pohonné jednotky značky Cummins.

Ford ve druhé polovině osmdesátých let ukončil v Evropě své aktivity v oblasti vývoje a výroby nákladních automobilů. Výrobu převzalo Iveco, které původní Cargo nabízelo následně pod značkou Iveco-Ford a nakonec jej nahradilo v první polovině devadesátých let svou modelovou řadou Eurocargo.

Ford Cargo ve své původní podobě sice Evropu opustil, ale nadále byl vyráběn v Turecku, Brazílii, Argentině a Venezuele. Na počátku jednadvacátého století se v Turecku dočkalo Cargo kompletního přepracování a v roce 2003 se představilo s novým designem. K dispozici pak bylo v široké řadě provedení.

Nejnovější generace modelové řady Cargo pak byla uvedena v roce 2011 a v současnosti je opět nabízena i na evropském trhu, kam míří vozidla z turecké výroby. Na českém trhu jsou aktuálně k dispozici silniční tahače, rozvážková vozidla a stavební řada, zahrnující sklápěče a domíchávače.

Ford Cargo ve své současné podobě nabízí široký výběr kabin i podvozků s konfiguracemi 4x2, 6x2, 6x4, 8x2 a 8x4. Nabízená vozidla jsou osazena 12,7litrovým vznětovým motorem Ecotorq s výkonem 309 a 353 kW, případně devítilitrovým naftovým šestiválcem s výkonem 243 kW. Splňují emisní normu Euro 6 a spárovány jsou s automatizovanými nebo manuálními převodovkami ZF.


Foto: Ford Motor Company, Autowp.ru, Wheelsage.org, Auto.cz

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (0)