New Mini II| Zdroj: Svět motorů Interiér nazaměnitelného retrostylu sice není vzorem ergonomie, ale rychle mu odpustíte. Proti předchůdci užší středový tunel nechává víc volnosti kolenům.| Zdroj: Svět motorů Na snímku vzácnější centrální přístroj s displejem navigace, standardní analogový „budík“ se sem hodil snad i víc.| Zdroj: Svět motorů Široký rozchod, kola v rozích a vzadu víceprvkové zavěšení – na okreskách Mini exceluje, ve městě mu ale schází lepší rejd. Specifi kem je i nespočet edičních modelů, na snímku Cooper „Green Park“.| Zdroj: Svět motorů Dynamický Cooper S (či ještě ostřejší JCW) tu už neměl kompresorový 1.6 Tritec, ale turbomotor 1.6 THP z kooperace BMW/PSA. Tuto starší verzi N14 prozrazují obnažené „husí krky“ k zapalovacím cívkám, u novějších N18 jsou schované pod krytem.| Zdroj: Svět motorů Ze zrádně řešené olejové měrky držící si olej v kompletně celém vroubkování laik často chybně odečte stav, pěkných pár motorů kvůli tomu dojezdilo| Zdroj: Svět motorů Benzinové motory si pořádně „topí“, a když se k tomu přidá občasné závodění, je z oleje brzy blátíčko. Mezi prvními ochromí „vanosy“ (přesuvníky VVT), jejichž ovládacím solenoidům zalepí jemná sítka. Olej měňte ve zkrácených intervalech a neslevujte z nich.| Zdroj: Svět motorů Vypadají skoro stejně, trénované oko je však rozezná. Uprostřed „naše“ 2. generace R56. Vpravo první R50 (nebo R53 v případě tehdy ještě kompresorového Cooperu S). Vlevo nabobntnalý měkčí současník F56, už na platformě sdílené s předokolkami BMW a většinou s tříválci (1,5 l).| Zdroj: Svět motorů Legrační kombi Clubman s přidanými „půldveřmi“ na spolujezdcově straně je jedinou variantou s použitelnými zadními sedadly.| Zdroj: Svět motorů Zavazadelník s výchozím objemem 260 l není žádná sláva, ale na nákup už stačí. Hatchback má o 100 l menší.| Zdroj: Svět motorů Výbavové pakety měly vtipné kořeněné názvy: Salt, Pepper, Chilli. S nejpálivějším se už v případě Cooperu S vždy pojily i tyto dobře svítící xenony, které šly objednat i jako samostatná položka.| Zdroj: Svět motorů Automatická klimatizace je jen jednozónová, přesto si ji výrobce cenil na impozantních 36 000 Kč. Provedení většiny ovládacích je spíš designové než praktické.| Zdroj: Svět motorů Dvoumístné varianty Coupé (R58) a Roadster (R59) osloví spíš sběratele kuriozit, prodejně byly bezvýznamné. Otevřená verze měla komfortnější odpružení.| Zdroj: Svět motorů Mini Clubman| Zdroj: Svět motorů Mini Clubman| Zdroj: Svět motorů Přední kotouče i destičky jsou zánovní, ale plechové štíty už skoro zmizely.| Zdroj: Svět motorů Koroze tu na komponentech podvozku řádí docela mohutně, náš kus není žádný zvláštní případ.| Zdroj: Svět motorů Tuning kit JCW už přinášel laděný výfuk jako tovární JCW. Nepřišel nám přehnaně hlučný a koncovky má opravdu krásné.| Zdroj: Svět motorů Kompresní tlaky nám vyšly v rozmezí 10,7 až 11 barů, nové jednotky N14 mívaly dvanáct, hodně „vyzávoděné“ kusy pod devět| Zdroj: Svět motorů Tlačítkem Sport se mění odpor volantu a reakce plynu, u „worksů“ přidá i na práskání do výfuku. Systém stop-start byl k manuálu povinný, naštěstí benzinové verze si tu umějí dochladit turbo i po vypnutí motoru.| Zdroj: Svět motorů Mini Clubman| Zdroj: Svět motorů Mini Clubman| Zdroj: Svět motorů Mini Clubman| Zdroj: Svět motorů Mini Clubman| Zdroj: Svět motorů
