Hanomag 2/10 PS „Kommissbrot“ (1924–1928): Trochu plechu, trochu lak
Hanomag 2/10 PS byl malý lidový dvoumístný automobil s motorem vzadu a pohonem zadních kol jednoválcovým čtyřtaktním motorem s objemem 0,5 litru. Prodával se v otevřené a zavřené verzi a v Berlíně sloužil i jako taxi.
V roce 1871 byla v německém Hannoveru založena strojírenská společnost Hanomag (Hannoversche Maschinenbau AG), zabývající se výrobou stavebních strojů, užitkových vozidel, nákladních vozů, traktorů, parních lokomotiv a od roku 1924 také osobních automobilů. V období tak zvané Výmarské republiky (1918 až 1933) se Německo, poražené v 1. světové válce, jen těžko vzpamatovávalo a v roce 1923 muselo navíc bojovat s hyperinflací. Po měnové reformě s kurzem 1 ku biliónu ztratili Němci veškeré úspory.
Za této situace se konstruktér Fidelis Böhler společně s Karlem Pollichem a Hellmuthem Butenuthem pustili do vývoje malého dvoumístného vozítka nazvaného Hanomag 2/10 PS. Vozítko se začalo prodávat v roce 1924 a kvůli vysoké poptávce se začalo v roce 1925 vyrábět na montážní lince. Bylo to druhé lidové německé vozítko, o něco dříve se začal sériově vyrábět Opel Laubfrosch (Rosnička). Hanomag 2/10 PS měl moderní pontonovou karoserii, ale jeho tvary, podobné půlce bochníku chleba daly vzniknout posměšné přezdívce „Kommissbrot“ (komisárek) nebo také „Kohlenkasten“ (uhlák).
Půllitrový jednoválec měl spotřebu jen 4 litry
Čtyřtaktní jednoválec umístěný uprostřed před zadní nápravou měl ventilový rozvod OHV a objem 502 cm3 (daňový objem 499 cm3, vrtání x zdvih: 80 x 100 mm). S kompresním poměrem 6:1 a karburátorem Pallas měl nejvyšší výkon 10 k (7,35 kW) při 2500 ot/min. Výkon motoru se přenášel na zadní kola přes třístupňovou manuální převodovku s kulisovým řazením a řetězem, tedy bez diferenciálu. S pohotovostní hmotností 370 kg dosahoval Hanomag 2/10 PS maximální rychlost 60 km/h. Se spotřebou paliva pouhé 4 litry na 100 kilometrů to bylo v období mezi oběma světovými válkami nejúspornější sériově vyráběné auto.
Chladič byl umístěn až za motorem (foto), jeho středem procházel hřídel, pohánějící dvoulopatkový ventilátor. Přední kola byla zavěšena na dvou příčných listových perech, zadní tuhá náprava byla zavěšena na podélných ramenech a měla pérování vinutými pružinami. Na zadní nápravě byla jediná pásová brzda, brzdy na předních kolech vůz neměl.
Hanomag 2/10 PS se skládací plátěnou střechou stál zpočátku 2650 říšských marek (RM). V roce 1926 byla cena snížena na 2175 RM a v posledních dvou letech dokonce na 1975 RM. Reklamu doprovázelo trefné rčení, rýmující se i v češtině: Trochu plechu, trochu lak - a hotový je Hanomag!
Kabriolet, limuzína a Taxi Landaulet
Základní verzí Hanomagu 2/10 PS byl dvoumístný roadster (foto) s rozvorem náprav 1920 mm a rozchodem kol vpředu 1040 mm a vzadu 910 mm. Vozítko bylo dlouhé 2780 mm, široké 1180 mm a vysoké 1450 mm. Vpředu mělo jediný kruhový světlomet, umístěný uprostřed (v Německu byly vyžadovány dva světlomety teprve od roku 1931). Aby se získalo více místa pro oba cestující, chyběly obvyklé blatníky a stupačky. Hanomag 2/10 PS patřil k jedněm z prvních automobilů na světě s pontonovou karoserií. Aby se dosáhlo větší tuhosti karoserie, měl „Kommissbrot“ s pravostranným řízením pouze jedny dveře na levé straně. Plátěná střecha byla složena za sedadly. Houkačky byly často umístěné před předním oknem.
Uzavřená verze s pohotovostní hmotností 420 kg (v Německu ji říkali limuzína nebo také kupé) měla stejné rozměry jako roadster, jen výška narostla na 1600 mm. Krabicovitá nástavba (foto) měla část předního okna vyklápěcí a okno dveří s posuvnými skly. Pro zavazadla se našlo místo jen v kufru umístěném na nosiči vzadu nad motorem.
Cena zavřeného provedení byla v roce 1925 3200 říšských marek (RM), po roce byla snížena na 2575 RM a v letech 1927 a 1928 stál Hanomag 2/10 PS 2450 RM. Celkem bylo v letech 1924 až 1928 vyrobeno 15.775 vozů. Lépe se prodávaly dražší a lépe vybavené malé vozy, jako například Dixi nebo Opel Laubfrosch.
Další variantou zavřené verze byl tak zvaný Taxi-Landaulet s pevnou střechou nad řidičem a spolujezdcem a stahovací plátěnou zadní částí kabiny (foto). Náhradní kolo bylo upevněno na nosiči na víku motorového prostoru na zádi vozu. Kam si mohl dát pasažér svoje zavazadla není známo.
Sportovní „komisárek“
Hanomag chtěl přilákat i sportovně laděné zákazníky. Připravil pro ně verzi bez dveří s vykrojenými bočními panely, které bylo nutné při nastupování a vystupování přelézt. Za sportovní roadster si Hanomag účtoval 2400 RM. Tři sportovní Hanomagy 2/10 PS se v červnu 1927 zúčastnily úvodního závodu na Nürburgringu ve třídě do 750 cm3. Jezdec Hellmuth Butenuth ujel 12 kol (necelých 341 kilometrů) za 5 hodin 36 minut průměrnou rychlostí 60,8 km/h. Oba zbývající Hanomagy závod nedokončily. Závodní provedení nemělo karoserii, jen příď byla částečně zakrytá plachtou a kola byla bez blatníků. Vůz dosahoval maximální rychlost 90 km/h.
Nástupcem Hanomagu 2/10 PS se stal „dospělejší“ čtyřmístný Hanomag 3/16 PS s motorem vpředu a pohonem zadních kol, vyráběný v letech 1929 až 1931.
