Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Historie bezpečnosti F1: Připomeňte si první safety car i traťové maršály

Svět motorů
Diskuze (0)

V sedmdesátileté historii formule 1 došlo v bezpečnosti k obrovskému posunu. Podívejme se na hlavní prvky, které stojí za neustále větší snahou o snížení rizika při závodech.

K zásadním posunům zpravidla dochází na základě velké (nejednou smrtelné) havárie. V posledních desetiletích se staly takovým impulzem tragické nehody Ayrtona Senny a Rolanda Ratzenbergera při Velké ceně San Marina v roce 1994 a karambol Julese Bianchiho v japonské Suzuce 2014. Podívejme se na všechna současná bezpečnostní opatření postupně tak, jak byla do šampionátu formule 1 zavedena.

Traťoví maršálové (1950)

Patří ke každé motoristické události a ve formuli 1 jsou od prvního závodu v historii. K odstavenému nebo havarovanému vozu se dostanou jako první. Pilotovi mohou poskytnout první pomoc nebo uhasit požár. Jezdcům vlajkami signalizují, co se děje. Žlutými upozorňují na nebezpečí na trati, červeno-žlutou na mokrý asfalt nebo olej na trati. Modrou informují pomalejší jezdce, že je za nimi o kolo rychlejší pilot a musí ho před sebe pustit. Při Velké ceně Monaka 2019 přebíhal jeden z komisařů trať tak nešťastně, že ho málem porazil projíždějící Mexičan Sergio Perez.

Svět motorů 38/2020 Svět motorů 38/2020

Přilby (1952)

První povinně zavedené helmy byly z korku. Ochrana pilotovy hlavy se během následujících desetiletí neustále zvyšovala s příchodem nomexu (vlákno se silnou odolností proti vysokým teplotám), dostaly hledí a povinně chránily závodníkův obličej. V roce 2001 byly zavedeny přilby z uhlíkových vláken a současné procházejí náročnými zkouškami, aby odolaly všem způsobům nárazům a dokázaly, že jsou ohnivzdorné.

Nehořlavé kombinézy (1975)

V roce 1963 FIA (Mezinárodní automobilová federace) stanovila nošení kombinéz jako povinné, od sezony 1975 musely splňovat standardy v ochraně proti požáru. Dnešní overaly jsou vyrobeny z lehkého a prodyšného materiálu a potaženy nomexem. Procházejí zkouškami, aby během více než 11 sekund dokázaly vzdorovat teplotě 600 až 800 °C. Takto testovaná je každá část od zipu až po ponožky jezdce, aby byla zajištěna jeho maximální ochrana.

Monokok (1981)

Tvoří hlavní část monopostu formule 1, kde sedí pilot. Je vyroben z šestimilimetrového mimořádně silného kompozitu z uhlíkových vláken s vrstvou kevlaru, který je odolný proti proražení. Tato ochranná schránka dokáže absolvovat obrovské množství energie při nárazu a výrazně chrání jezdce. Monokok musí projít řadou nárazových zkoušek FIA, než kolem něj může být postaven celý monopost F1. Je také vybaven mechanismem zabraňujícím vzniku požáru. Systém může aktivovat buď sám pilot, nebo traťový komisař či hasič.

Safety car (1993)

Bezpečnostní vozidlo je důležitým ochranným prvkem nejen ve formuli 1, ale v jakémkoliv motoristickém závodě. Pravidelně je v podnicích F1 využíváno od roku 1993. Poprvé se objevilo při Velké ceně Kanady 1973. Řidič však během zmatku při zastávkách v boxech mylně identifikoval vedoucího závodníka. Po závodě tři hodiny trvalo, než se podařilo rozluštit jméno vítěze.

Od roku 2000 řídí safety car při závodech F1 Němec Bernd Mayländer. Vyjíždí na trať, když je potřeba startovní pole zpomalit, protože by bylo nebezpečné, pokud by piloti pokračovali plnou rychlostí. Mezi hlavní důvody patří nehoda, vůz stojící na nebezpečném místě, nečistoty na trati nebo špatné počasí, kdy je kvůli množství vody jízda riskantní. V současnosti se ve F1 využívá vůz Mercedes-AMG GT-R.

Bariéry a únikové zóny (1994)

V roce 2000 FIA zavedla vložku do standardní bariéry z pneumatik pro maximální absorpci energie při nárazu. Současné bariéry TechPro jsou již mnohem sofistikovanější a účinnější než balíky slámy. Ty byly na okruzích běžné až do roku 1967, kdy byly zakázány kvůli riziku požáru. Vyasfaltovaný prostor za obrubníkem je často terčem kritiky za to, že dovoluje pilotům využívat jej pro rychlejší průjezd zatáčkou. Pokud se na jednom okruhu konají závody F1 i silničních motocyklů, je složité najít kompromis, protože každá disciplína má jiná bezpečnostní pravidla.

Systém HANS (2003)

Systém podpěry hlavy a krku (Head and Neck Support, zkráceně HANS) slouží k omezení pohybu hlavy a krku pilota v kokpitu a tím zabraňuje zranění v případě nehody. Při závodech je povinný od roku 2003. Závodník si HANS připne k helmě. Límec z karbonu tím zabrání pohybu hlavy a krk ochrání před prudkým či nečekaným pohybem, jenž by mohl mít za následek zlomení vazu. Podle dostupných zjištění sníží zatížení krční páteře o 72 procent.

Svatozář (2018)

Systém takzvané svatozáře (anglicky Halo) představuje ochrannou konstrukci nad kokpitem chránící hlavu pilota. Při nasazení v roce 2018 se stal zejména kvůli svému vzhledu předmětem kontroverzí. Halo bylo zavedeno v reakci na poslední smrtelné nebo velmi vážné nehody ve formulových šampionátech. Jules Bianchi ve Velké ceně Japonska 2014 nezvládl v silném dešti vůz a narazil do jeřábu odklízejícího havarovaný monopost. Na následky nehody o devět měsíců později zemřel.

Svatozář zabezpečuje hlavu jezdce zejména před velkými troskami letícími vzduchem. Zároveň pilota chrání v případě, že se jiný vůz vznese, a zasáhne oblast kokpitu před přímým nárazem. Od zavedení tento prvek několikrát prokazatelně zachránil závodníky před vážným zraněním.

Další bezpečnostní prvky

Rychlost v boxech (1994)

Na většině okruhů je limit stanoven na 80 km/h, v Monaku snížen na 60 km/h. Ředitel závodu může hodnotu upravit. Za každý kilometr v hodině, o který pilot limit překročí, dostane pokutu 100 eur. Maximálně může být uložena sankce 1000 eur. Sportovní komisaři mohou udělit ještě další penalizace, pokud se domnívají, že tím pilot chtěl získat výhodu.

Headrest (1996)

Opěrka pilotovy hlavy byla představena v F1 v roce 1996. Pomáhá jezdcově hlavě a krku vyrovnat se s velkým bočním přetížením působícím na tělo při jízdě. Při průjezdu zatáčkami může dosáhnout až 6 G. Headrest je vyroben z materiálu pomáhajícího absorbovat sílu při nárazu.

Záznamník dat (1997)

Všechny monoposty formule 1 mají záznamník dat, sbírající informace o nehodě a o tom, jak při havárii zafungovala jednotlivá bezpečnostní opatření. Data využívá lékařský tým, jenž získá informace o síle nárazu během karambolu. Záznamník také pomáhá při zlepšováním bezpečnosti.

Akcelerometr (2014)

Piloti formule 1 mají ve sluchátku přístroj měřicí zrychlení, díky němuž lze získat data o silách působících na jezdce. To je důležité zejména při nehodách. Díky umístění v uchu nejlépe ukazuje přesný pohyb hlavy během nárazu.

Superlicence (2016)

K účasti v závodech F1 musí mít každý pilot superlicenci, která dokazuje, že je dostatečně zkušený, aby mohl řídit závodní monopost. Podle umístění v hodnocení šampionátů (formule 2, formule 3, W série - ženy, IndyCar, sportovní vozy a další) získává pilot body. Od sezony 2020 může získat body také účastí ve volných trénincích v rámci velkých cen F1.

Kamera (2016)

Od roku 2016 jsou monoposty vybaveny kamerou integrovanou do kokpitu. Vedení závodu přesně ví, co se děje uvnitř vozu při nehodě. Snímá rychlostí 400 obrázků za sekundu. Společně se záznamníkem dat a akcelerometrem poskytuje další údaje ve snaze identifikovat a minimalizovat nebezpečí. Zblízka také nabízí možnost sledovat práci systémů HANS, opěrky hlavy a bezpečnostní pásy.

Biometrické rukavice (2018)

Od roku 2018 mají piloti v rukavici 3 milimetry tlustý biometrický senzor, který lidem z ředitelství závodu přenáší data o pulzu jezdce a hladině kyslíku v krvi. Lékařský tým má díky tomu více údajů při rozhodování, jak rychle je potřeba pilota dostat z vozu.

Autoři: David Skaloš, Michal Štěpanovský

Svět motorů
Diskuze (0)

Doporučujeme