Hummer H1: 10 let od konce výroby (velká fotogalerie)

Hummer H1 je legendární offroad, který má po celém světě nejen spoustu fanoušků, ale také množství nepřátel, kterých je možná ještě více. V létě to bude přesně 10 let od chvíle, kdy sériová výroba H1 skončila. Rozhodli jsme se tuto terénní legendu připomenout.

Historie Hummeru H1 se datuje do konce sedmdesátých let, kdy americká armáda vypsala výběrové řízení na armádní speciál, který měl nahradit terénní vůz M151 a další vojenská vozidla. O zakázku měly mimo jiné zájem italská automobilka Lamborghini, jejíž speciál Cheetah se později vyvinul do sériového offroadu LM002, a americká firma AM General, pozdější výrobce Hummeru.

Práce v AM General začaly v roce 1979, a to na základě stanovených parametrů tzv. vysoce mobilního víceúčelového kolového vozidla (High Mobility Multipurpose Wheeled Vehicle). Armáda vyžadovala perfektní schopnosti na silnici i v terénu, vysokou nosnost a schopnost přežít nepřímou palbu. Už v létě 1980 byl první prototyp takového vozidla otestován, následující dva roky pak AM General předávala první prototypy auta přímo americké armádě. Ta vozy testovala v těch nejnáročnějších podmínkách, v písku, vodě i v silném mrazu.

Armáda byla s vozy natolik spokojena, že s AM General 22. března 1983 podepisuje smlouvu na dodání 55.000 exemplářů vozu. Později následovaly další zakázky, a to i pro ozbrojené složky jiných států. Výměnou za 1,2 miliardy dolarů AM General mělo během pěti let dodat vozy v 15 různých konfiguracích. Součástí verzí byla sanitka, nosič zbraní nebo přepravník vojáků. Později vznikl i prototyp náklaďáku s kabinou posunutou vpředu (COHHV), kvůli nedostatečné ochraně posádky ale nikdy nebyl sériově vyráběn.

Vozidlo s interním označením M998 mělo několik výhod. Vedle perfektních terénních vlastností se chlubilo možností snadné přepravy a jednoduchou údržbou. Jednotlivé varianty měly velkou část prvků shodných, díky čemuž se mechanici nemuseli učit tolik různých servisních úkonů. Shodným prvkem byl mimo podvozku a některých částí karoserie také motor, kterým originálně byl 6,2litrový vznětový osmiválec. Později byl vyměněn za 6,5litrovou jednotku. Zajímavostí je fakt, že karoserie není ocelová, ale hliníková.

Humvee byl ve vojenské akci poprvé nasazen během americké invaze do Panamy v roce 1989. Nejvíce se však proslavil během války v Zálivu, kdy USA spolu s koalicí dalších států osvobozovaly Kuvajt po irácké invazi. Operace Pouštní bouře měla rozsáhlé mediální pokrytí, díky čemuž se humvee stal dobře známý i mezi veřejností.

Někdy v tu dobu o vůz projevil zájem Arnold Schwarzenegger, hvězda akčních filmů osmdesátých let, který si M998 chtěl pořídit pro osobní potřebu. Osobní intervence se Schwarzeneggerovi povedla, a tak je 14. března 1992 na trh uvedena civilní verze vozidla M998, která byla pojmenována Hummer. Označení H1 auto dostalo až po příchodu Hummeru H2, aby byly oba modely rozlišeny.

Velkou část techniky 4,7 metru dlouhá civilní verze použila z armádního speciálu, mezi shodnými prvky byly nápravy, brzdy nebo část panelů karoserie, oba vozy dokonce vznikaly na stejné montážní lince. Pod kapotou Hummeru pracoval stejný agregát jako v M998 – 6,2litrový vznětový osmiválec od GM, kombinovaný s třístupňovou automatickou převodovkou.

Jednotka ale nebyla nijak silná, ani úsporná, proto byla později nahrazena vznětovým 6,5litrem se čtyřstupňovým automatem. Ani ten však nebyl zrovna ideální volbou, a tak se Hummer v roce 1996 dočkal přeplňovaného vznětového osmiválce. Zájemci dokonce mohli sáhnout i po benzinovém agregátu – osmiválci o objemu 5,7 litru.

Hummer H1 se chlubil perfektními jízdními vlastnostmi, byť někteří kritici tvrdí, že za určitých podmínek jej v terénu hravě překonal třeba Land Rover Defender. Schopnostem pomáhala kola umístěna prakticky v rozích karoserie, což zkracovalo jejich převisy. Přední nájezdový úhel činil skvělých 72° (s navijákem 47°), zadní pak 37,5. Auto zvládlo vystoupat až do 60% kopce, boční náklon mohl být až 40%. Světlou výšku 406 mm umožnilo posunutí komponent pohonného ústrojí do centrálního tunelu mezi sedadla, který však omezoval prostor pro posádku. H1 si pak dokázala poradit s brodem hlubokým 760 mm.

Jestliže armádní M998 nabídlo 15 konfigurací, různé verze se objevily i v nabídce H1. Mezi nimi nechyběly dva pickupy (dvoudveřový a čtyřdveřový), čtyřdveřové kombi a otevřený model.

V roce 1999 jsou práva na značku Hummer prodána do rukou amerického koncernu General Motors. O výrobu aut se ale nadále stará AM General. GM se navíc rozhodlo nabídku značky rozšířit, a tak postupně debutují modely H2 (2002) a H3 (2006). Ty už ale měly blíže SUV.

H1 ale v nabídce stále zůstává, byť je stále častěji pod palbou kritiky. Hlavně ekologickým aktivistům vadí vysoká spotřeba paliva. Právě kvůli ní a stále negativnější image zájem zákazníků o H1 klesá.

Pro modelový rok 2006 nastoupila inovovaná verze H1 Alpha, která se začala vyrábět již v průběhu roku 2005. Ta dostala konečně silný motor, předchůdce byl nadále kritizován pro nedostatek síly. Pod kapotou v tomto případě pracoval osmiválcový turbodiesel Duramax o objemu 6,6 litru, který dosahoval výkonu 220 kW a točivého momentu 705 N.m. Na šasi pak byla užita vysokopevnostní ocel, komfortu měly pomoci tišší diferenciály.

V létě 2006 pak sériová výroba H1 končí. Produkce schopného offroadu se GM přestává finančně vyplácet, a to kvůli klesajícímu odbytu. I věrným fanouškům začíná kvůli rostoucím cenám ropy vadit vysoká spotřeba paliva. Také americká armáda začíná hledat náhradu za M998 HMMWV, a to hlavně kvůli nedostatečné ochraně proti nastraženým výbušninám. Volba nakonec v roce 2015 padla na vozidlo Oshkosh JLTV, které HMMWV postupně nahradí.

Konec sériové výroby ale není definitivní konec humvee, AM General v roce 2012 vůz nabídlo ve formě stavebnice. Letos se pak AM General rozhodlo výrobu humvee obnovit, nová verze se však jmenuje HMMWV V1 Gorilla. Práva na značku Hummer totiž nadále patří General Motors.

Gorilla se proti původnímu Hummeru v několika ohledech liší. Příď byla přepracována, maska chladiče s tradičními sedmi svislými otvory je posunuta více vpřed. Nová jsou též směrová světla, kapota se pak jeví více skloněná než u předchůdce. Počítá se s dvěma verzemi – čtyřdveřovým pick-upem a verzí s nástavbou. O pohon Gorilly se postará 6,5litrový turbodiesel naladěný na výkon 143 kW a točivý moment 597 N.m, který je kombinovaný se čtyřstupňovým automatem.

Humvee tak na rozdíl od značky Hummer žije dál. GM se v rámci restrukturalizace po bankrotu rozhodl v roce 2009 ukončit fungování značky Hummer. Značku následně chtěl prodat čínské strojírenské firmě Sichuan Tengzhong, k dohodě ale nakonec nedošlo, údajně kvůli čínským regulačním úřadům. Na jaře 2010 tak značka Hummer definitivně skončila. Vozy ve stylu Hummerů však vyrábí jihočeská firma Burekone, její díla ale aktuálně využívají techniku Land Roveru.