Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Jak jsem zajel svoje nejrychlejší kolo v Mostě

Martin Machala
Diskuze (5)

Samozřejmě by to šlo ještě rychleji a jasně že za to z velké části mohla Cupra TCR, ale i tak jsem na čas 1:44 docela pyšný.

Asi nemusím psát, jak jsem se těšil, že? Letos jsem toho v závodním autě moc nenajezdil, kromě toho jsem za každý kilometr hrozně rád. Abnormální zkušenost z jiného závodnického světa v podobě placky Norma pana Janíka doplnila na začátku listopadu pro mě přece jenom stravitelnější Cupra TCR. Proti cupové octavii sice daleko dotaženější a o kus rychlejší speciál (v Mostě plus minus šest sedm sekund na kolo), stále však jde o předokolku bez přítlaku a s docela rozumným výkonem 350 koní (na stovku se závoďák dostane za 5,2 s). Kromě toho jsem se s TCR už krátce svezl, takže ovládání a sekvenci mám alespoň trochu zažitou. Jediné, z čeho jsem měl opravdu strach, bylo počasí. Přece jenom začátek listopadu…

Je hezky!

Do Mostu jsem dorazil s úlevou, sluníčko, něco přes deset stupňů, prostě krása! Seznámení s autem proběhlo velmi rychle, vlastně jsem si jen vyzkoušel sedačku. Nastavení pro Petra Čížka mi vyhovovalo na sto procent, s ničím bych nepohnul ani o centimetr.

Ještě před mojí jízdou se Petr vydal na pár koleček, aby cupru dostatečně zahřál, a pak mě ještě vzal na sedačku spolujezdce. Za to jsem byl vděčný, takhle se mi učí nejlíp, když vidím, kde se zhruba brzdí, přidává plyn, jaký se řadí převod… Zvědavý jsem byl hlavně na porovnání s cupovou octavií, největší rozdíl byl nakonec v převodech – v podstatě všude se řadilo o rychlost níž, než jsem byl zvyklý. Nic složitého, všiml jsem si ještě, že před poslední zatáčkou v Matador sekci (rychlá na pravou ruku) Petr na chvilku ubral plyn. S octavií jsem v nájezdu míval už plný. A pak ještě lehké brzdy před poslední pravou na cílovku, tady jsem ve škodovce jen ubíral plyn. Jinak v podstatě docela podobná jízda.

Bacha na spojku

Po jednom kolečku s Petrem se tedy za volant soukám já. Jak já tohle miluju! Poutání do sedačky s bušícím srdcem, v tuhle chvilku velmi příjemná nervozita (před závodem zažívám spíš už paniku) a jedna rada od Petra – abych se při rozjezdu nebál plynu. Dobře, zkusím, stejně jsem ale celkem smířený s tím, že mi Cupra TCR na poprvé chcípne. Rozjezd se sekvencí a ostrou spojkou bývá docela oříšek, takže na začátku bývám opatrnější vždy. Všechno lepší, než spálit spojku.

Šlapu tedy na spojkový pedál, pravým pádlem dávám za jedna, ozve se tradiční zaklapnutí, auto sebou trošku škubne (tohle s prominutím naprosto žeru!!!), troufnu si na přece jenom trochu víc plynu, pouštím spojku a cupra se vlastně úplně na pohodu rozjíždí. V klidu, plynule, bez škubání. I zahřátá placka v tomto režimu (jízda boxovou uličkou) šíleně cukala, pomalá rovnoměrná jízda byla v normě prakticky nemožná. S Cuprou TCR pohoda.

Po výjezdu z boxů přešoupnu levačku na brzdu a před šikanou zkouším prostřední pedál. Jde víc zlehka, než jak jsem byl zvyklý u „své“ octavie, dávkování by problém být neměl, pokud bych však měl v cupře strávit víc času, asi bych poprosil o tužší chod. Jak mi loni řekl Michal Petrů, z brzdy tě po závodě musí bolet kyčel. Souhlas.

Šikanu tedy absolvuju na dvojku, na výjezdu se mi lehce smýkne zadek (v boxech jsme chvilku stáli, pneu stačilo vychladnout), přední náprava ale drží velmi dobře, na plný plyn a na dvojku je stoprocentní i trakce. Před další zatáčkou však pro jistotu brzdím dřív a vyhýbám se v tomto místě tradičnímu zpomalování na pogumovaném obrubníku – přece jenom je dost zima, aby neklouzal. Zadek je pořád trošku nejistý, to cítím i ve vracečce. Zbytek kola si už troufám na ostřejší tempo, víc pokakanější jsem jenom před rychlou „hokejkou“, tady chci mít tisíciprocentní jistotu, že Cupru TCR uřídím. Ďolík je dost rychlý, moc prostoru a času by na řešení případného průšvihu nebylo. A já to fakt nechci Petrovi rozbít. Dávám si ještě další tři kolečka, pak mířím do boxů, aby se mi kluci podívali na tlaky v pneu.

Nejlepší kolo jsem měl za 1:45 a nějakou desetinku k tomu, nejvíc mě dostalo, jak strašně rychle jsem si na Cupru TCR zvykl. Vlastně jsem si ani moc zvykat nemusel, návyky z cupové octavie jsem v podstatě jenom přenesl do rychlejšího stroje, upravil řazení a občas brzdy, jinak jsem se ničemu extra přizpůsobovat nemusel. Cupra TCR je samozřejmě celkově rychlejší, líp zatáčí a nejen díky širšímu rozchodu je stabilnější, auto působí velmi vyváženě, nezáludně, což první kilometry logicky velmi usnadňuje. Zásadní rozdíl nevidím ani v porovnání DSG/sekvence, citelnější kopanec přichází jen při řazení jedničky, bez spojky a v otáčkách je pak změna převodů až nečekaně hladká.

Tohle chci!

Vyrážím znovu na trať, víc než spokojený s dosaženým časem a rozhodnutý, že zkusím ještě trochu přitlačit. A hned ve druhém kole svítí na displeji čas 1:44,6. V tu chvíli jsem pod přilbou skoro až zavýsknul a zkoušel ještě zrychlit. Do šikany po cílovce jsem však nedobrzdil a střihl si to přes původní retardér. V dalším kole jsem pak byl zase až moc agresivní ve vracečce, kde jsem pro změnu trošku probrzdil levou přední. Stačilo, začínám moc tlačit. Můj vymezený čas se už stejně nachyluje, po čtyřech ostrých kolech (celkově jsem zvládl sedm) se tedy vydávám do boxů. Zrychlit bych ještě dokázal, největší rezervy jsem cítil ve zmíněné hokejce a na brzdách před dvěma pravými na jedno zatočení volantem (sekce před vracečkou), pak už bych se ale blížil svému limitu a přišel o tisíciprocentní jistotu, že Petrovi vrátím Cupru TCR bez úhony. A čas 1:44,6 jsem si ani nevysnil, zvlášť za takto kraťoučké svezení.

Pokud bych měl svůj čas zařadit do kontextu, v loňském mosteckém podniku série TCR Germany zajel Petr Fulín ve svém druhém a vítězném závodě nejrychlejší kolo za 1:42,7, vítěz kvalifikace Max Hesse zapisoval čas 1:41 rovných. To bylo ovšem na starém asfaltu, na novém a podle všeho rychlejším podkladě by se chlapci v kvalifikačním nastavení a novém pneu jistě dostali pod 1:40.

Cupra TCR mě nejvíc dostala přilnavostí v zatáčkách, širší rozchod dělá svoje. Dvě pravé na jedno zatočení volantem (před vracečkou), to byl opravdu zážitek, jak bylo auto zakousnuté do asfaltu. A pak svojí celkovou přívětivostí – jestli máte alespoň základní zkušenosti se závodní předokolkou na slickách, TCR bude rychle váš kamarád. Sekvence je taky v pohodě, problematičtější můžou být jenom rozjezdy, ale není to nic, na co byste si rychle nezvykli.

Cena Cupry TCR se sekvenční převodovkou činí zhruba 3,3 milionů Kč bez daně. Jako roční ojetinu však Cupru TCR koupíte už za dva miliony.

Martin Machala
Diskuze (5)

Doporučujeme

Avatar - lyon667
19. 11. 2019 20:25
Re: Je to sice FWD...
Ten čas je pecka :yes:

S o dvě generace starším Leonem jsme o nějakých 12 vteřin pomalejší. Sice nejezdíme slicky, ale i tak je s podivem, kam se podařilo hatchbacky posunout.
19. 11. 2019 15:08
Re: Je to sice FWD...
Mnohem dřív je TCR zahřeje než my (pneu), zároveň po cca 10-ti kolech je vidět jak začnou klouzat a rozdíl na konci stintu (v Brně cca hodina a půl) umí být i 6-7s/kolo. Každopádně ten peak je na první půlhodině interesantní. ;-)
Avatar - Hammunasakra
19. 11. 2019 14:23
Re: Je to sice FWD...
Tahle část práce vám jde = zkuste být na podobné úrovni = i šéfredaktorem ;-)

Úroveň některých článků, je stejně jako množství znovu a znovu opakované chybovosti = opravdu tristní a bez přehánění patříte k tomu nejhoršímu na webu

Srovnání úrovně textů do úrovně současné navždy nepřehledné takže z principu NEKVALITNÍ diskuzní platformy = by opravdu nemělo být cílem. Cílem je dřívější úroveň platformy = a na její úroveń dotáhnout texty a chybovost

S pozdravem HAMMUNASAKRA

A podpořte kolegy a (VŠICHNI SI) tipněte si https://www.hifi-voice.com/…rodukt-roku-2019 :-)
19. 11. 2019 14:07
Re: Je to sice FWD...
Jo, gumy odchází u TCR fest. Podobně i brzdy. Na tohle jsou TCR citlivy
19. 11. 2019 13:44
Je to sice FWD...
...ale už principiálně, že v zásadě stejné auto jezdí prosti naší placce, by mě zajímalo vyzkoušet na vlastní kůži potenciál Cupry. Je vidět, že přítlak má a adhezi dokud neodejdou kvůli brutálním odklonům gumy taky.
Motoricky pak získáváme spíš rychlejším výjezdem, akcelerace na krátké mostecké rovince je téměř shodná.