Jak se vyrábí přívěsné vozíky? Ve Velkém Meziříčí sídlí vozíková velmoc!
Proč je jednodušší mít na vozíku žárovky místo LED? A jak vypadá homologace nového typu vlečňáku? Na to jsme se zajeli podívat přímo k výrobci, tedy firmě Vezeko z Velkého Meziříčí.
Kolem Vysokého Mýta občas můžete potkat autobus s registrační značkou, na které je jen písmeno F. Tato efka, označující testovací vozy, jsou u nás běžná hlavně na nových škodovkách jezdících v okolí Mladé Boleslavi. Ale s efkem u nás jezdí i motorky a taky vozíky. Možná jste někdy takový vlečňák s efkovým číslem potkali v okolí Velkého Meziříčí.
Proč právě tam? Jedenáctitisícové Velké Meziříčí je vozíková velmoc. Sídlí tam hned dvě firmy vyrábějící přívěsné vozíky. Jedna má sídlo na kraji města ve směru od Jihlavy, druhá na opačném konci města. Podle statistik z Meziříčí míří na trh ročně přes 15 tisíc přívěsných vozidel. A protože jsme si nedávno položili otázku, jak se vlastně vyrábějí a vyvíjejí vozíky, tak jsme se vypravili do Meziříčí do firmy Vezeko.
Žádné samo domo
Firma vznikla jako malá dílna v roce 1996, takže má letos třicáté narozeniny. Doby, kdy si vozíky stavěli motoristé sami, jsou dávno pryč. „Rám si člověk svařil, podlážku z prken taky udělal, ale pak byl problém to přihlásit. Před revolucí se řešilo rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a člověk musel mít na nákup materiálu paragony,“ vzpomíná pamětník Karel z Chrudimska, jak se to dělalo dřív.
Petr Michal, který má ve Vezeku na starosti homologace, se této historce směje a vede nás do kanceláří, kde sedí inženýři modelující na počítači nové vozíky. Stejný proces jako při vyvíjení nových aut. Když se přesuneme do výrobních hal, je to též podobné automobilce, ale jeden rozdíl tady vidíme. Nejsou tu dlouhé linky s robotickými rameny. „Co jde, tak máme automatizované, používáme 3D laser pro pálení profilů, robot ohýbá plechové díly. Ale pořád potřebujeme lidi,“ vypráví náš průvodce Petr Michal. Část provozů jede 24 hodin denně. Poptávka je velká, takže ani to nestačí. „Budeme rozšiřovat výrobu a čeká nás shánění zaměstnanců, což je dneska těžká disciplína,“ krčí rameny Michal.
Rámy nebo bočnice vznikají přímo ve velkomeziříčském závodě. Řada komponent se ale kupuje už hotových. Není ale problém si na ně nechat udělat vlastní logo. Trochu nás překvapilo, že jich řada má obyčejné žárovky, a ne LED. „Na přání zákazníka dáme LEDky, ale ty jsou často problém. Mají tak malý odběr, takže řada aut nezjistila, že je zapojený vozík, a zlobilo to,“ vysvětluje Michal. Právě díky tomu, že vozík se skládá z dílů, které jsou homologované, je vlastní homologace hotového vozu brnkačka. Přijde komisař, projde dokumentaci, prohlédne si hotový vozík, občas něčím zalomcuje, přeměří ho, a je hotovo. Ale to rozhodně neznamená, že by vozík nikdo neprojel. Při testování v rámci vývoje najezdí tisíce kilometrů a testuje se přetížený.
Vozík, který smí mít i s nákladem maximálně tři a půl tuny, musí zvládnout jízdu po rozbité silnici se čtyřmi tunami a vydržet. „Zákazník nám na prodejně řekne, že přece čtyři tuny mít nemůže, tak proč se tím chlubíme. Ale víme, jak to je. Přijedete pro kámen na stavbu a budete ho vážit, aby to vyšlo přesně?“ ptá se Michal. Dál už nemusí vyprávět. Každý si v tu chvíli sáhne do svědomí a uvědomí si, že se někdy může stát, že vozík přeloží. „Je to proti předpisům, ale jsme Češi a víme, jak to chodí. A my nemůžeme dopustit, aby vám na silnici upadlo kolo, protože vozíte o metrák nebo dva víc,“ dodává.
Homologovaná konvička
Brány firmy v Jihlavské ulici opouští obyčejné malé vozíky, kde můžete vozit třeba seno nebo písek. V nabídce jsou ale i karavany, přepravníky motorek, aut nebo speciální nástavby, povětšinou do 3,5 tuny. „Pro jednoho podnikatele jsme dělali pojízdnou konvičku jako takový stánek,“ loví Michal v paměti nějaké kuriozity, u kterých řešil homologaci. Častou otázkou, kterou prodejci Vezeka, případně pracovníci jejich půjčoven, zákazníkům kladou, je: „Jaký máte řidičák? Béčko, B96, nebo BE?“ Od toho se pak odvíjí, jak těžký vozík smí zapřáhnout. Samozřejmě pokud má i vhodné tažné vozidlo.
Vlečňáky, které můžete tahat za osobním autem, jsou dnes vybavené i sklápěčkou. Stejně jako nákladní auto, i vozík může být vybavený hydraulikou, která umožňuje dle typu sklápění buď na jednu, nebo dokonce na tři strany.
Stejně jako když přijdeme do Škodovky, neukážou nám příští generaci oktávky či chystaný model, tak ani ve Vezeku nám nepředvedli to, co chystají jako novinku. Nicméně jsme se po chvilce vyptávání dozvěděli, že tady pracují na vozíku, jehož podlaha bude fungovat jako dopravníkový pás. Náklad, třeba písek, tak složíte i naložíte bez práce, a navíc ho rovnoměrněji rozložíte. Když se Petra Michala ptáme, co ho jako specialistu na homologace zaměstnávalo v poslední době, začíná vyprávění o nové německé normě VDI 2700. Ta stanovuje přísnější pravidla pro uchycení nákladu na autopřepravnících. Kromě velké přednášky na téma, co všechno požaduje norma VDI 2700, nezapomene ani připomenout německý, někdy až trochu šikanózní smysl pro pořádek. „Od prvního dne platnosti stáli na hranicích a kontrolovali to. Kdo neměl úpravy podle nové normy, tak měl problém,“ líčí Michal.
Původně jsme se trochu báli, že o vozících se toho moc říct nedá. Nakonec jsme se o nich bavili celé dopoledne. A loučili jsme se s tím, že se musíme ještě někdy sejít, protože jsme si neřekli zdaleka vše. „Mimo pálení profilů a robotické ohýbaní máme i CNC pálení a děrování plechů. Máme sice širokou škálu přívěsů se základními parametry, ale na přání zákazníka upravujeme přívěsy dle potřeby. Prodloužíme, zúžíme, vymyslíme příslušenství a provedení přesně podle potřeb daného zákazníka. Samozřejmě to musí splňovat legislativní požadavky. Náš tým 12 konstruktérů se neustále věnuje vývoji a modernizaci přívěsů, ale také těmto zákaznickým úpravám," loučí se s námi Michal.
Češi nejrychlejší
I když občas jako řidiči závistivě koukáme přes hranici do Německa na neomezenou rychlost na dálnici, v jízdě s vozíkem jsme naopak nejméně limitovaným národem. V ČR totiž platí rychlostní limit 130 km/h a ve výjimečných případech 150 km/h na dálnici nejen pro osobní auta, motorky a autobusy, ale i pro auta s vozíkem. Samozřejmě musí řidič respektovat konstrukční rychlost. Pokud je ale na vozíku uvedeno 140 km/h, není problém jet po dálnici stotřicítkou, ovšemže s přihlédnutím ke stavu a povaze vozovky, nákladu a tak dále.
V Německu je s vlečňákem povoleno maximálně 80 km/h, se speciální plaketou TÜV 100 km/h. V Rakousku a taky ve Švýcarsku můžete jet stovkou a na Slovensku 130 km/h, pokud hmotnost celé soupravy nepřekročí 3,5 tuny, u těžší soupravy je povolena v Rakousku a Švýcarsku jen osmdesátka, na Slovensku devadesátka. Ve většině států se pak smí jezdit 80 km/h i na silnici mimo obec. V Polsku pozor! Tam je povoleno jen 70 km/h. Osmdesátkou smíte s vlekem pouze po dálnici, silnici pro motorová vozidla a na víceproudých komunikacích mimo obec.
Zdroj: Svět motorů
