Jak si japonské automobilky podmanily Ameriku? I díky klackům, které jim házela pod nohy
Koncem 80. let vznikly v zámoří hned tři nové automobilové značky pod křídly tradičních japonských výrobců. Jejich cílem bylo převzít zákazníky skomírajících lincolnů a cadillaců a také zatopit evropské prémii v čele se značkami BMW, Mercedesem, Jaguarem či Audi.
Dlouhá desetiletí, v podstatě až do hlubokých 80. let, se japonské automobily na zahraničních trzích zaměřovaly na masově vyráběná levnější auta. A zároveň velmi pečlivě budovaly pověst výrobců velmi spolehlivých a odolných vozidel s bohatou výbavou ve standardu. Snaha proniknout do vyšších segmentů se však u japonských automobilových výrobců poprvé objevila už v 70. letech.
V případě Toyoty coby největšího japonského výrobce automobilů byl zlomovým rokem 1975. V něm se Toyota stala importérem číslo jedna v zámoří, když z prvního místa sesadila do té doby kralující Volkswagen. Podobné to bylo s dalšími japonskými značkami. Dle údajů jisté americké univerzity měly japonské automobilové značky v roce 1976 devět procent amerického automobilového trhu. V roce 1982, tedy o pouhých šest let později, to ale už bylo 22 procent. Jinak řečeno, více než každé páté nové prodané auto v USA bylo z Japonska. Bylo to v době, kdy se tradiční americké automobilky začaly potýkat s problémy.
Nešlo jen o snížení kvality a spolehlivosti, ale také o omezování produkce některých tradičních značek, například firmy Oldsmobile, která zavřela své brány v roce 2004. Ve snaze chránit vlastní automobilový průmysl na vnitřním trhu vyjednala americká vláda s Japonskem tříletou dohodu o dobrovolném omezení vývozu (VER). Ta na začátku omezovala dovoz japonských automobilů do USA na 1,68 milionu vozidel ročně.
Vznikla zajímavá situace. Američané chtěli japonské vozy stále více, jenže Japonci jim „neměli“ co nabídnout, jelikož poptávka výrazně převyšovala nabídku. Aby vydělali, rozhodli se zvýšit ceny svých produktů. Ani to však americkou motoristickou veřejnost od koupě neodradilo. Japoncům ale zvýšení cen kompenzovalo částečně nižší zisk způsobený dohodou VER.
I přes omezení se japonským značkám ekonomicky stále dařilo, takže dohoda VER vedla paradoxně později ke vzniku tří nových automobilových značek, určených primárně pro trh v USA. Spolu s tím začaly v USA japonské značky zakládat fabriky na výrobu svých produktů, čímž se chytře vyhnuly omezení VER. Spolu s tím vznikala také vývojová centra ve snaze být už od počátku vývoje nového produktu blíže budoucím americkým zákazníkům.
Známé je třeba středisko MANA (Mazda North America) v Santa Barbaře v Kalifornii, které se velkou měrou zasloužilo o vznik původní Mazdy MX-5, v zámoří známé jako Miata. Jak jistě víte, největší úspěchy slaví MX-5 dodnes v USA, přičemž se zde začala prodávat jako první (dokonce i světová novinářská prezentace původní miaty proběhla v roce 1989 na Havajských ostrovech).
Právě miata je prvním příkladem obrovského úspěchu japonských výrobců na trhu s exkluzivními luxusními a sportovními vozy. Pravdou je, že už dříve tenhle tamní trh ovládl Datsun Z (Datsun bylo do roku 1983 označení vozů značky Nissan na zahraničních trzích) a následně také Mazda RX-7 s wankelovým motorem.
V roce 1989 se představila značka Lexus, luxusní divize Toyoty. Její model LS 400 ihned zaútočil na tamní prémii. Následně změnil pravidla hry na trhu s luxusními vozy v USA. Nešlo jen o produkty tradičních prémiových značek Lincoln a Cadillac, ale také těch evropských. Trh v USA byl pro evropské prémiové výrobce vždycky velmi důležitý a Lexus jejich pozice vážně ohrozil. S tehdejší cenou 35.000 dolarů byl totiž lacinější než nejbližší konkurent Mercedes 420 SEL. Zároveň byl ale o 10 let modernější, mnohem lépe vybavený (a zejména ve standardu) a i LS 400 poháněl osmiválec v tradiční koncepci. Že vůz přímo cílil na třídu S W126, je patrné na první pohled z designu exteriéru, kterým se oba modely velmi podobají.
Tehdy se dokonce mnozí včetně Němců obávali, aby se něco podobného nestalo také v Evropě. I tady se Lexus prosadil, ovšem až později, navíc v daleko menší míře než v zámoří. Důvodem bylo, že Evropa mnohem více hledí na tradice než Amerika.
Na sklonku 80. let Japonci také přímo zaútočili na do té doby nedotknutelné vozy značek Porsche a Ferrari. Konkrétně Acurou (Hondou) NSX a Nissanem 300 ZX Z32. Oba vozy byly technikou, designem a hlavně jízdním projevem na úrovni modelů dvou patrně nejprestižnějších světových značek, které vyhrály nejvíce automobilových závodů ze všech. Právě jim Japonci asi nejvíce připomínali, jaké technické úrovně dosáhlo jejich automobilové inženýrství na sklonku 80. let.
Zdroj: Jalopnik, tisková zpráva ke 30 letům Lexusu, kniha Brian Long, Mazda MX-5,Foto: Lexus, Infiniti, Acura a Mazda
