Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Jaké auto do 150.000 korun? Hranice výhodné koupě nabízí řadu řešení. Zadokolku, MPV i crossover!

Tomáš Dusil
Diskuze (58)
Kdo má 150.000 korun v kapse na nákup ojetiny, může si už docela vybírat. Navíc za tuto částku lze sehnat i zajímavá auta ve slušném stavu. Přinášíme pět aut napříč jednotlivými segmenty.

Částka 150.000 korun je přesně tou hranicí, kdy lidé ještě nutně nemusejí využít při nákupu ojetiny finančních služeb. Ty se sice navenek tváří jako výhodné, avšak realita bývá jiná. Velmi nízká měsíční splátka znamená, že v konečném důsledku auto hodně přeplatíte, navíc jej budete splácet řadu let. Třeba auta s cenou přes 200.000 korun se prakticky ani jinak nekupují. Sto padesát tisícovek ale už dokáže česká rodina s trochou snahy našetřit. Je to samozřejmě individuální, avšak zkušenosti velkých autobazarů více méně potvrzují, že ojetiny do této částky si lidé kupují převážně v hotovosti.

Za uvedenou sumu lze navíc sehnat i veskrze mladá a málo ojetá auta. Stačí se spokojit se segmentem B, tedy malými vozy. Samozřejmě čím větší auto chcete, tím je vyšší předpoklad, že bude více opotřebované a tedy s vyšším kilometrovým proběhem. Uvedených pět ojetin lze do 150.000 korun bez problémů sehnat, a pokud se vyvarujete některých verzí či motorizací, mohou vám ještě několik let dobře posloužit. Přesto spíše než na obecných radách vždy záleží na konkrétním vyhlédnutém exempláři.

Mazda 2 (DE) 2007 až 2014 – Spolehlivá a navíc nerezne!

První generace Mazdy 2 nabídla nezvykle vysokou karoserii, tak trochu ve stylu malých MPV. Technicky vůz vycházel z Fordu Fiesta, vyráběného od roku 2002, a to včetně pohonných jednotek.

Druhá recenzovaná generace Mazdy 2 ale otočila list. Místo vysoké a prakticky řešené karoserie vyjel hatchback výrazně sportovních, líbivých tvarů, přesně v duchu vozů této značky z poslední dekády 20. století. Navíc kromě pětidveřové karoserie nabídl výrobce také třídveřovou, která u předchůdce nebyla. Při vývoji této dvojky se Mazda zaměřila na snížení hmotnosti. Mnozí tak mohou mít starosti o životnost vozu z důvodu použití méně materiálu. Praxe a zejména léta provozu ale ukazují, že tyto obavy nejsou na místě. Technicky vůz opět vychází z fiesty, ale už z té novější, vyráběné od roku 2008 do loňského roku.

Mazda 2 přesvědčí i v oblastech, za něž větší modely značky z té doby zpravidla pranýřujeme. Jde o korozi, která starší vozy Mazda obecně vzato postihuje asi ve větší míře než auta jiných, zejména evropských značek. Minulá Mazda 2 je asi pověstnou výjimkou, neboť jak se zdá, koroze se zatím tomuto vozu zdárně vyhýbá, tak to snad vydrží i v následujících letech.

Naproti tomu mechaniku měly mazdy až na výjimky vždy veskrze odolnou. To platí zejména o podvozku. Spodní ramena Mazdy 2 jsou tak až překvapivě robustně řešená, leč drahá. V originále vyjde jedno na více než 6.000 korun. Navíc coby originální díl nabízí Mazda pouze přední silentblok za přibližně 600 korun. Občas se majitelé potýkají také s klepáním čepu řízení, tedy toho na spojovacích tyčích. Klepání od zadní nápravy mívají na svědomí zadní tlumiče, přičemž servisy Mazdy mění celé tlumiče. Jde ale spíše o tu méně častou závadu. Pokud naopak zadní tlumiče vržou, není třeba je hned měnit, stačí příslušná místa promazat.

Když mluvíme o odolnosti Mazdy 2, můžeme do ní zahrnout také pohonné jednotky. Na rozdíl od předchůdce, který využíval Fordovu řadu Sigma, jsou benzinové čtyřválce ve druhé generaci vlastní konstrukcí Mazdy, kde namísto rozvodového řemenu je použit řetěz. Technicky jde o motory řady Z, nabízené v kubaturách 1,3 litru a 1,5 litru. Menší motor navíc ve dvou výkonových verzích, a sice s 55 kW a 63 kW. Větší čtyřválec 1.5 MZR se sice chlubí 76 (od roku 2010 75) kW, avšak v praxi jede skoro hůř než 1.3 MZR. Hlavně je však spojen s kratšími převody, takže na delší cesty bychom zvolili jednoznačně třináctistovku. A klidně tu méně výkonnou, neboť rozdíl mezi oběma verzemi je subjektivně docela malý. Vůz výrobce nabízel také s diesely, a sice coby motory 1.4 MZ-CD, později pak 1.6 MZ-CD. Ty jsou dílem Fordu, přesněji PSA. Vzhledem ke skvělým vlastním zážehovým motorům je ale ani nemá cenu kupovat.

Mazda 2 úžasně jezdí, nabízí velmi přesné řízení a zejména vpředu solidní prostornost. Slabinou jsou některé zbytečné chyby. Například použité tvrdé plasty v kabině, což výrobce změnil až při modernizaci v roce 2010. Bohužel, třeba jednoduché světlomety s žárovkou H4 vozu zůstaly až do konce. Také doporučujeme čas od času kontrolovat množství oleje v motoru klasickou měrkou. Snímač hladiny, který by ji suploval, tento vůz nemá. I to je daň za určitou jednoduchost a cílené snižování hmotnosti.

BMW řady 1 (E81, E82, E87, E88) 2004 až 2013 – Nejsportovnější kompakt

První generace BMW řady 1 (postupně nabízená jako tří a pětidveřový hatchback a dále coby kupé a kabriolet) nahradila ve výrobním programu BMW druhou generaci řady 3 Compact (E46). Na rozdíl od obou generací compactů mohl jedničku výrobce vydávat za samostatný model, byť technická a vlastně i tvarová spřízněnost s řadou 3, v tomto případě E90, je zřejmá na první pohled.

BMW řady 1 se může pochlubit minimálně jedním unikátem. A sice jde o jediný vůz své třídy, který nabízí pohon zadních kol. Díky němu se jednička chlubí nabídkou výrazně sportovního jízdního projevu. Dokonce i v porovnání s glorifikovaným Fordem Focus.

Oproti zmíněnému BMW řady 3 E90 došlo u jedničky ke zkrácení rozvoru náprav o 10 mm na 2.660 mm. Konstrukční řešení podvozku také odpovídá řadě 3, což znamená, že je poměrně náročné. Jde o další prvek, který podporuje sportovní jízdní vlastnosti řady 1. Přední náprava využívá v duchu tradic BMW dvě spodní ramena. Jedno příčné, druhé šikmé na každé straně. Přední rameno je uloženo v nápravnici v hydro-elastickém silentbloku, který občas praskne. Celé toto rameno s hydro-elastickým uložením vyjde na částku přesahující 3.000 korun, což je pro kupujícího auta za 150.000 korun únosné.

Větší řadu 3 kopíruje jednička částečně i svými pohonnými jednotkami. Až verze od 125i výše mají pod přední kapotou tradiční řadový šestiválec, v tomto případě N52. Tato auta ale do 150.000 korun zatím nejsou, navíc se na trhu zase tak často nevyskytují.

Většina zájemců o řadu 1 do uvedené cenové relace se tedy musí spokojit se čtyřválcem. V nabídce jich bylo více, než by se mohlo na první pohled zdát. Některé mají Valvetronic, jiné přímé vstřikování benzínu. A teď babo raď! Vezměte třeba verzi 116i. Ta je poháněna motorem o objemu 1,6 litru, a sice do roku 2007 N45, od uvedeného data pak N43. Prvně jmenovaný motor nabízí 85 kW, druhý modernější 90 kW. Starší a slabší verze nevyniká příliš hospodárností, avšak z hlediska spolehlivosti je asi lepší volbou než ta novější s motorem N43. U něj je použito přímé vstřikování benzinu, kde celkem pravidelně po ujetí 80.000 km selhávají vstřikovače, které se prostě dostanou za hranice jejich tolerance. Průvodním jevem jsou saze vyletující z výfuku. A pokud selže jeden vstřikovač, očekávejte, že v krátké době budete měnit i ty zbývající. Pokud vám věci znalý servis nabídne výměnu všech vstřikovačů najednou, neberte to jako akt okrádání. Chce vám jen usnadnit život.

Verze 118i není poháněna motorem 1.8, jak by se dalo usuzovat, ale dvoulitrem N43, nebo N46. S motorem N46 se pojí varianta s výkonem 95, respektive 100 kW, s motorem N43 pak verze se 105 kW. Bohužel ani v jednom případě si nepomůžete. U N43 platí v souvislosti s přímým vstřikování benzinu to co výše, motor N46 má sice spolehlivé nepřímé vstřikování, ale zase používá systém plynule proměnného zdvihu sacích ventilů Valvetronic. U něj dokáže selhat jeho ovládací elektromotor, navíc jsou zde známé problémy s rozvody. Jejich výměna, pokud se dělá pořádně, znamená odepsat částku přibližně 30.000 korun.

Snad ještě horší je verze 118d poháněná motorem N47. V jeho případě jsou problémy s rozvodovými řetězy ještě mnohem masivnější, navíc rozvody jsou v tomto případě umístěné na opačné straně motoru, tedy od převodovky. V praxi je tak při jejich výměně nezbytné demontovat motor z vozidla. A to dále zvyšuje cenu opravy, která se běžně šplhá do desítek tisíc korun.

První BMW řady 1 úžasně jezdí, avšak z hlediska praktičnosti (a také výbavy) má citelné mezery. Základní použitá sedadla vypadají v takovém autě doslova směšně, navíc jejich umělé čalounění způsobuje u některých jedinců výrazné pocení. A ve druhé řadě si pohodlně sedne leda tak dítě školního věku. Dospělý bude mít už problém dozadu nastoupit, neboť šířka dveří je opravdu minimální. V tomto ohledu BMW řady 1 překonávají jak zmíněný Ford Focus, tak i VW Golf a jeho deriváty. Holt ty sportovní jízdní vlastnosti něco stojí…

Ford Mondeo III (39) 2007 až 2014 – Modernizace mu prospěla

Ford Mondeo je spolu s VW Passat a Opelem Insignia (dříve Vectra) asi nejoblíbenějším vozem své třídy. Z uvedené trojice ford vyniká jízdními vlastnostmi, ale občas zklame dílenským zpracováním. Když v roce 2007 vyjela dnes už minulá generace mondea, nebyla přijata s nijak velkým nadšením. Majitelům předchozí generace, kterou kdysi novináři překřtili na „bavorák od fordu“ za její skvělé jízdní vlastnosti, přišlo recenzované vydání prostě málo jízdně imponující. Ano, výrobce se zaměřil více na komfort posádky, avšak že by to nějak zhoršilo ovladatelnost tohoto vozu, si rozhodně nemyslíme. Pravdou ale je, že první exempláře byly poněkud rozpačité. Ani ne tak jízdním projevem, byť už asi nebyly tak sportovní jako dříve, jako spíše úrovní dílenského zpracování a použitými materiály. A také některými ergonomickými přešlapy.

Snaha o imitaci vzácného dřeva v kabině se jaksi minula účinkem a výsledek byl tristní. Při pohledu na palubní desku jste měli pocit, že koukáte do kabiny auta vyrobeného v USA. Zcela běžné bylo povrzávání plastů v kabině, což vadilo méně než fakt, že velký multifunkční displej rozhraní Convers+ nebylo možné u prvních aut ztmavit. Noční jízda do Chorvatska tak byla pro oči řidiče docela utrpením. Mondeo však zrálo a v rámci modernizace v roce 2010 přišlo s hmatatelným zlepšením kvality. I tato auta po modernizaci jsou dnes sehnatelná do 150.000 korun, ale nabídka je spíše omezená.

Do roku 2010 vůz používal atmosférické zážehové motory. Základní 1.6 Ti-VCT je čtyřválcem řady Sigma, který je spolehlivý, snad s výjimkou občasného selhání přesuvníků proměnného časování rozvodu, které jsou tady dva. V Mondeu na tento motor narazíte spíše výjimečně, avšak klidněji jezdícím povahám bude stačit. Kladem může být předpoklad rozumného kilometrového proběhu. Nejmenší benzinový motor si věčně spěchající obchodní zástupci zpravidla nekoupí. Lepší dynamiku nabídne větší dvoulitr, který je díky rozvodovému řetězu již opravdovým Duratecem. Motor je považovaný za odolný, byť i v tomto případě je třeba počítat s tím, že auta s více než 250.000 km budou projevovat zvýšenou spotřebu motorového oleje, která se s těmito agregáty táhne vlastně od začátku jejich produkce v roce 2000. A snímač jeho množství tato mondea nemají. Největším problémem jsou ale vířivé klapky. Poté, co jejich závady v předchůdci ustaly, se v tomto vydání opět objevily. Tady už jsou plně elektronické, takže jejich demontáž nepřichází v úvahu. Spolu se sáním vyjdou na 14.000 korun.

Mnohem těžší je ovšem mondeo s benzinovým motorem vůbec najít. Naprostá většina má diesel. Pokud vám nevadí vyšší hlučnost, pak je motor 1.8 TDCi dobrou volbou. Jde o litinový a tudíž velmi odolný ingot, pamatující ve své podstatě ještě doby Fordů Sierra. Nabízen byl do roku 2010 a u nás vždy bez částicového filtru. Verze s 85 a 92 kW ale mají občas vrtošivé piezo-vstřikovače od VDO-Siemens, u nichž občas selže jejich elektronická část. Varianta se 74 kW má solenoid Delphi, který je tady již spolehlivý.

Menší 1.6 TDCi (stejně jako větší 2.0 TDCi) pocházejí od PSA. Mají-li v mondeu částicový filtr, tak nepoužívají aditiva, na rozdíl od těchto motorů ve Focusu a C-Maxu. Menšímu motoru bychom se vyhnuli, větší dvoulitr může představovat dobrou volbu. Běžně je ale třeba počítat s úniky oleje kolem gufera vačkových hřídelů a klikového hřídele. Při velkém proběhu hrozí také prasknutí unašeče pohonu vysokotlakého čerpadla. Pokud se při tom zničí i vačkový hřídel, počítejte s výdajem tak 20.000 korun.

Od roku 2010 převzaly benzinovou nadvládu nové přeplňované motory EcoBoost o objemu 1,6 a 2,0 litru, které koncepčně vycházejí z předchozích agregátů Sigma (1.6 Duratec Ti-VCT) a MI5 (2.0 Duratec-HE). Ty však do 150.000 korun prakticky neseženete.

Mondeo předchozí generace je obecně velmi příjemný a dobře jezdící vůz s překvapivě dostupnými náhradními díly. Jeho prostornost dobře vyhoví také rodinám, stejně jako velký zavazadelník zejména u verze kombi.

Suzuki SX4 (RW) 2006 až 2013 – Spolehlivý, ale rodiny nezaujme

S modelem SX4 se původně výrobce motocyklů zcela strefil do vkusu evropské veřejnosti. Na rozdíl od četných japonských počinů totiž SX4 vypadá hodně evropsky. Aby ne, když za její design bylo odpovědné italské studio Ital Design. Kromě Suzuki SX4 byl vůz nabízen také jako Fiat Sedici. Dodnes je toto auto pohledné a zajímavé, což se o pozdějším SX4 S-Cross či současné Vitaře říci tak úplně nedá.

Pokud zůstaneme u SX4, která je na trhu rozšířenější než Fiat Sedici, tak do roku 2009 se auto vyrábělo jak v Maďarsku, konkrétně v městě Ostřihom, tak také v Japonsku. Od roku 2009 ale již výroba probíhala výhradně v Maďarsku. Líbivé tvary bohužel ukrývají jen průměrný vnitřní prostor. Z hlediska praktičnosti se jako nejslabší článek jeví zavazadelník. Základní objem 270 litrů je na úrovni starších vozů segmentu B. I Škoda Fabia dnes nabízí více. To je také hlavní důvod, proč o vůz zpravidla nemají zájem mladé rodiny s dětmi. Do tak malého kufru se kočárek vejde jen velmi obtížně.

V jiných ohledech ovšem SX4 přesvědčí. Asi nejvíce úrovní svých zážehových motorů o objemu 1,5, respektive 1,6 litru. Oba jsou zástupci řady M a platí za velmi spolehlivé a v podstatě bezproblémové pohonné jednotky. Zejména větší motor uděluje SX4 sympatickou dynamiku, kterou do modernizace v roce 2010 ještě podporují velmi krátké převody pětistupňové skříně. Žel výsledkem toho je také značná vnitřní hlučnost, která dálniční možnosti tohoto vozu trochu omezuje. K tomu se navíc přidává vyšší aerodynamický hluk, takže v SX4 asi dobrovolně nebudete jezdit o moc rychleji než 120 km/h.

Od roku 2010 došlo u motoru 1.6 16V ke zvýšení výkonu ze 76 kW na 88 kW. Odpadl externí EGR ventil a přibyla proměnná délka sání. Motor začal splňovat normu Euro 5, což mu trochu snížilo jeho živost a reakci na přidání plynu. Nejdůležitější změnou se ale staly výrazně prodloužené převody. Místo 4200 otáček při dálničních 130 km/h na pětku točí motor pouhých 3600 otáček za minutu. Tím se výrazně snížila hlučnost při jízdě a klesla také spotřeba paliva.

Předností SX4 je také nabídka pohonu všech kol i-AWD, který se ale nepojil se základním motorem 1.5 16V. Jde o naprosto spolehlivé a v praxi dobře pracující řešení s elektromagnetickou lamelovou spojkou. Ta je navíc na rozdíl třeba od Haldexu bezúdržbová.

SX4 se nabízelo také s diesely. Do roku 2009 to byl motor 1.9 DDiS s osmi ventily původem od Fiatu, od uvedeného data jej nahradil dvoulitr se 16 ventily od stejného výrobce. Starší motor měl filtr pevných části umístěný trochu nešťastně daleko od motoru, někde v oblasti přední nápravnice. Vinou toho se obtížně regeneroval, takže řada majitelů byla nucena jej měnit. U dvoulitru byl již mnohem blíže, prakticky hned za turbodmychadlem, což problém vyřešilo. Zcela vzácně se lze u aut vyrobených do roku 2009 setkat se vznětovou 1.6, což je motor PSA HDi ve verzi 9HX. Ten byl vždy bez DPF a současně se pojil jen s poháněnou přední nápravou.

Crossover SX4 je spolehlivým vozem s mírně rezervovanou ochranou proti korozi. Tu sice běžně neuvidíte, avšak na podvozku se nacházet může. Při koupi je také třeba počítat s tím, že vám vůz v každé vesnici neopraví. A navíc i ceny dílů mohou být vyšší. Prostě japonské auto se vším všudy, byť vyráběné v Evropě.

Citroën C4 Picasso (Grand C4 Picasso) (B85) 2006 až 2013 – Levný prostor

Původní Picasso postavené ještě na technice tradičně řešené Xsary slavilo obrovský prodejní úspěch. Ve výrobě se tak i přes zastarávání udrželo až do roku 2010. A nebýt nastupující normy Euro 5, možná by tento zdařilý vůz žil ještě déle. Mezi tím ale již čtyři roky nabízel Citroën nástupce, využívajícího techniku modernějšího hatchbacku C4 první generace.

Ve snaze vytěžit z nabízeného prostoru a variability co možná nejvíce a zároveň nabídnout něco navíc, bylo původní C4 Picasso řešeno jako sedmimístné. O pouhý rok později dorazila kratší (výhradně pětimístná) verze vozu s délkou zkrácenou ze 4590 mm na 4470 mm. U původní větší karoserie se objevil v souvislosti s tím přídomek Grand.

Grand C4 Picasso (v prvním roce výroby C4 Picasso) se mohlo pochlubit jednou zvláštností týkající se odpružení zadní nápravy. To dostalo od samého začátku v nejvyšších výbavách inovativní pneumatické odpružení, tedy jakési měchy, které nahradily jinak také používané vinuté pružiny.

Tento takzvaný aktivní nivomat se skládá z řídící jednotky, vzduchové jednotky (obsahuje kompresor a trojici solenoidů), dále dvou snímačů světlé výšky a samozřejmě dvojice měchů (pružících jednotek). Jde tedy o poměrně složitý systém, běžně vídaný na luxusních kombi prémiových výrobců, méně již na MPV odvozeném od kompaktního hatchbacku.

Cennou devizou systému je schopnost udržovat světlou výšku zádi bez ohledu na zatížení. Druhým kladem je možnost tlačítkem snížit nákladovou hranu zavazadelníku od 50 do 64 cm. Do výchozí polohy se záď vrátí po překročení rychlosti 10 km/h, případně manuálně tlačítkem.

Slabinou systému jsou zmíněné pružící jednotky – měchy. Občas praskají. Ač se to stávalo hlavně zkraje produkce, i v současnosti je servisy mění. Je s tím celkem dost práce, navíc jeden měch (tedy jedna strana) vyjde na asi 4.500 korun. Naštěstí, pokud je nechcete, stačí hledat některou z lacinějších výbav Grand C4 Picasso.

Naopak přední zavěšení kol mají obě verze stejné. Pokud se vám při rychlosti cca 120 km/h chvěje volant, může být příčinou zadní silentblok spodního příčného ramene přední nápravy. Tuto závadu vůz „sdílí“ s Peugeotem 5008. Jde o chybu konstrukčního rázu, neboť původně zvolený silentblok se ukázal jako příliš měkký. Výrobce časem nabídl jeho modifikovanou, tedy tužší verzi, kterou servisy postiženým mění. A zpravidla to problém vyřeší.

Bez ohledu na verzi je kabina vozu zařízena tak, aby nabídla maximum praktičnosti. Třeba zcela rovná podlaha tady není „zprzněna“ uměle naroubovaným středovým tunelem, jako je tomu u současných francouzských produktů skupiny PSA. Interiér je tak mimořádně vzdušný. Trochu zvyku ale vyžadují přístroje, které jsou elektronické, kombinující digitální a grafické ukazatele, navíc situované uprostřed rozměrné palubní desky.

V otázce pohonu je C4 Picasso (Grand C4 Picasso) také zajímavé. Do roku 2008 byly pod kapotou starší zážehové atmosférické motory z hliníkové řady EW o objemu 1,8 a 2,0 litru. Sice občas mají sklony ke konzumaci oleje, avšak v kontextu se nejedná o vyloženě špatnou volbu. Snad jen dbejte na to, aby studený motor po nastartování ihned nezhasl. Příčinou nebývá elektronická chyba, ale mechanická, konkrétně hydraulická zdvihátka ventilů. Ta se ukazují (vzhledem k servisním intervalům na olej 20.000 km, nebo dva roky) jako malá či spíše nevhodně zvolená. Pomoci mohou zkrácené intervaly výměny na 15.000 km, maximálně ale jeden rok. Od roku 2008 výrobce nabídl zcela nový přeplňovaný motor 1.6 THP, který je ale dost rizikovou koupí.

To samé můžeme říci o vznětovém agregátu 1.6 HDi. Zejména původní verze do roku 2010 ráda karbonuje, o čemž jsme obšírněji psali nedávno. Když už motor 1.6 HDi, berte auta s manuální převodovkou. Automatizovaný manuál BMP6 (robotizovaná nebo také pilotovaná převodovka) se může dost prodražit. Jen za výměnu spojky dáte klidně 17.000 korun, navíc zpravidla nevydrží tak dlouho, jako dobrému řidiči u manuální skříně.

Nejlepším motorem je 2.0 HDi bez ohledu na verzi. Navíc vrcholná varianta se 120 kW pro Euro 5 měla skvělou samočinnou převodovku od Aisin. Právě tato kombinace, tedy motor 2.0 HDi a automat od Aisin, je v C4 Picassu (Grand C4 Picassu) tou vůbec nejlepší motorizací.

Tomáš Dusil
Diskuze (58)
30. 6. 2020 22:03
Auto
No, mít tak 150 tisíc na auto. :-) Já sám před pár měsíci nějaké sháněl, ale můj rozpočet byl bohužel nižší. Nakonec jsem si vybral staršího Golfa asi za 50 tisíc. Byl v dobrém stavu, tak nebylo co řešit. Jen teda pneumatiky jsem byl nucen koupit nové. Ty se mi ale naštěstí povedlo sehnat z https://www.pneuok.cz/
21. 2. 2019 21:29
Ojeté auto
Tak model je samozřejmě potřeba vybrat tak, aby člověku vyhovoval. Kromě toho je ale taky potřeba hledět na to, aby bylo auto celkově v pořádku. Mně se totiž vloni stalo to, že jsem si koupila ojetinu a za dva měsíce už jsem ji musela dávat na opravu do servisu - kvůli opotřebení. Samozřejmě jsem byla po samotném nákupu auta dost vyždímaná, tak jsem to musela řešit krátkodobou půjčkou, kterou jsem našla tu: [odkaz] . Odteď už s sebou vždycky beru kamaráda automechanika, aby mi auto pomohl vybrat, tohle už totiž zažít fakt nechci.
24. 3. 2018 22:50
ojetiny
Nechtěl bych ani jedno. Co 5 let pořizuji jinou ojetinu a nejvíc se mi osvědčii VW .
Avatar - Verny_2013
22. 3. 2018 22:54
Re: BMW řada 1
Chápu, ale u ojetiny aspoň pro mě je základní předpoklad elementární spolehlivost. Pokud to daný model nesplňuje, je to pasé, i když jde o prestižní značku.
22. 3. 2018 15:18
Re: No..
No tak nějakou jinou zbytnou blbost, která neztrácí extrémně na ceně.. třeba pořádnou bouchačku, no. Ale z těch hodinek je větší a každodenní radost.