TEST Jeep Renegade: Jízdní dojmy ze Slovenska

Není sporu o tom, že automobilka Jeep zanechala motoristickému světu obrovský odkaz. Vždyť už legendární Willys, který stál u zrodu této značky, hrdě bojoval ve druhé světové a později i korejské válce a dal pseudonym takřka všem off-roadům - však víte, džípům. Nepodlehl však Jeep modelem Renegade současnému trendu, podle kterého se takzvané „teréňáky“ podívají do terénu jenom zřídka a slouží spíše v městském a příměstském provozu? Odpověď jsme hledali u bratrů Slováků – ve Vysokých Tatrách.

Malý? Pouze na obrázku

Přídomek „malý městský crossover“ je v případě Jeepu Renegade relativní. Na obrázcích sice automobil vypadá jako potrava pro Hummer, s délkou 4.232 milimetrů je však o 10 milimetrů delší než Škoda Yeti a dokonce i ostatními rozměry se oba automobily hodně podobají. Jiné je to ale se světlou výškou, kterou Jeep rozlišuje u verzí s pohonem předních a všech kol. V prvním případě se bavíme o 175 milimetrech, „čtyřkolky“ jsou posazeny 198 milimetrů nad zemí, a do terénu nejlépe vybavená verze Renegade Trailhawk má ještě o 12 milimetrů více. Zmíněný Yeti má vždycky 180 milimetrů.

Nenahraditelnou roli u Jeepu Renegade hraje vnější design. Krabicovitá karoserie hodně těží nejen z linií stávajícího Wrangleru, ale také zmíněného armádního Willysu, jakož i chytrých detailů. Zadní svítilny s křížovým vzorem mají například symbolizovat kanystr na benzin, kulaté přední světlomety a sedmilamelová maska chladiče jsou nutností a masivní nárazníky jakbysmet. Karoserie je navíc prosta dlouhých převisů, což jednoznačně nahrává průchodnosti terénem.

TEST Jeep Renegade: První jízdní dojmy

Uvnitř vozu to není pouze o stylu, ale také o účelnosti. Madlo před spolujezdcem se v terénu ukázalo jako výborný pomocník a díky velkým tlačítkům a otočným ovladačům můžete obsluhovat funkce automobilu také v rukavicích. V podstatě platí, že je z ergonomického hlediska všechno na správném místě, v interiéru se tedy během chvíle cítíte jako doma.

Zvýšená světlá výška usnadňuje nastupování do kabiny, které rozhodně nechybí nádech útulnosti. Široká přední sedadla poskytují přirozený komfort i na delší cestování, do šířky je prostoru tak akorát a díky vysoké karoserii se nemusíte bát o absenci místa nad hlavou. Totéž platí o zadních sedadlech, kde se však vlivem menšího podélné prostoru postavy s výškou nad 180 centimetrů pohodlně neusadí. Vždy a za každé situace se však můžete spolehnout na dobře přístupný zavazadelník o základním objemu 351 litrů, který lze jednoduchým sklopením zadních opěradel zvětšit na 1.297 litrů.

Na chvíli se však ještě vrátíme dopředu, kde si požadovanou pozici k řízení najdete poměrně rychle. Tlustější průměr věnce volantu sice nabádá k pozici rukou „za deset dvě“, na druhou stranu však máte výhled na digitální kapličku přístrojů s šikovným displejem TFT. Jeep si navíc pohrál také s orámováním přístrojů nebo vyznačením červeného pole otáčkoměru – to totiž zastupuje velmi stylový bahenní stříkanec. Problém nicméně může nastat v prudších zatáčkách a na křižovatkách, kde správnému výhledu šikmo ven brání masivní sloupky A.

Šestnáctistovka Multijet plně vyhovuje…

Na Slovensku jsme jako první vyzkoušeli Jeep Renegade s motorem 1.6 Multijet o výkonu 88 kW, který lze párovat pouze s manuální šestistupňovou převodovkou a pohonem předních kol. Ne všechny Jeepy tedy musejí mít čtyřkolku, ale všechny musejí dosahovat určitých schopností v terénu. Z klikatých a relativně kvalitních slovenských silnic, kde jsme byli příjemně překvapeni plynulým zátahem čtyřválce, rozumnými náklony karoserie v zatáčkách a naopak trochu zklamaní vláčnějším projevem řízení vlivem měkkého uložení přední nápravy, jsme vjeli do hlubokého lesa.

Ještě před tím nás však překvapilo, jak dokáže být auto během jízdy po asfaltu tiché, což se týká jak odhlučnění motoru, tak podvozku a koneckonců také pouze jemného aerodynamického svistu kolem vnějších zpětných zrcátek. U takto navržené karoserie jsme alespoň v tomto ohledu čekali pravý opak.

Terén jsme čistě ze zvědavosti nejdříve projeli Jeepem Grand Cherokee, který díky stavitelnému podvozku a elektronickým pomocníkům nehnul ani brvou, zde jsme se však mohli spolehnout pouze na plně vypínatelný stabilizační systém, protiprokluz, standardně dodávané celoroční obutí a jemnou nohu na spojce. Osobně jsem byl překvapen, jak malý Jeep, notabene naložený třemi novináři o celkové hmotnosti přes tři metráky, hrdě překonával kořeny, menší pařezy, kamenitá stoupání a všudypřítomné bláto.

České ceny Jeepu Renegade: V základu od 431.900 Kč

Vyzbrojeni vědomím, že rychlá jízda v terénu ničemu nepomůže, jsme se pomalu plížili vpřed bez ztráty důstojnosti. I když chybička se vloudila – ale pouze ze strany řidiče, když si nechal motor v jednom z kopců zhasnout. Stačilo však znova nastartovat a nechat se jednoduše vytáhnout téměř bez prokluzu předních kol díky točivému momentu 320 N.m, který je dostupný v 1.750 otáčkách za minutu. Jemná práce se spojkou však byla potřeba.

… ale dvoulitr je lepší

Po verzi s předním pohonem přišla na řadu vznětová čtyřkolka 2.0 Multijet o výkonu 103 kW v 3.750 otáčkách za minutu. Rozdíl výkonu oproti šestnáctistovce sice není nikterak markantní, silnější zátah od nižších otáček je však znát, stejně jako jistější postoj auta na výjezdech ze zatáček díky připojitelnému pohonu zadních kol. Zde se nám už řízení líbilo trochu více, okolo středové polohy to však stále není ono a může se stát, že i minimální rozdíl v natočení volantu pošle přední kola tam, kde byste je nečekali.

Verze s pohonem všech kol Jeep Active Drive je výjimečná díky možnosti nastavení režimů Auto, Snow, Sand a Mud, přičemž v každém nastavení motor jinak reaguje na pokyny pedálu plynu a rozdíly čekejte také u protiprokluzového a stabilizačního systému. Takhle vybavený Jeep, navíc s větší světlou výškou, pak budil v totožném terénu mnohem více respektu a také pocit, že přejedete úplně všechno. Problém nebyly ani větší pařezy, při jejichž zdolávání ztratilo kontakt s povrchem obvykle jenom jedno kolo a vůz se sunul bravurně dál. Dávejte si ale pozor na dolů vyčnívající podběhy blatníků, které sice můžou mít dobrý vliv na aerodynamiku, v terénu je však dříve či později někde utrhnete.

Nutno podotknout, že takto vybavený Jeep Renegade stále není nejlepší verzí, kterou si můžete pořídit. Dvulitrový Multijet (103 a 125 kW) totiž dokáže spolupracovat také s devítistupňovou automatickou převodovkou ZF s redukcí a pohonem všech kol s oboustranně odpojitelným kloubovým hřídelem. Tuto kombinaci však vyzkoušíme až za několik dní v klasickém redakčním testu.

Ani manuální šestistupňová převodovka, kterou jsme měli u obou testovaných agregátů, však není k zahození. Jistě, dorazy drah jsou poněkud gumové, což občas dává pocit špatně „zaskočeného“ rychlostního stupně. Nic dramatického se však ve skutečnosti nekoná.

Závěr

K Jeepu Renegade jsem zprvu přistupoval poněkud skepticky. První osobní kontakt, který proběhl již dávno před slovenským testováním, mně však vyvedl z omylu. Ačkoliv to totiž působí, že se automobilka vydala do segmentu malých městských crossoverů jen tak z nutnosti, není to úplně pravda. Vůz totiž vybavila natolik dobře, že v terénu dokáže držet krok i s dospělejšími off-roady a co více, dokonce i ve verzi jen s pohonem předních kol. Pokud se tedy ptáte, zda je Renegade hoden jména slavné značky Jeep, jednoznačně odpovíme ANO.

Ptali jste se na facebooku

V průběhu čtvrtečního večera jsme umístili na náš profil na facebooku fotografii z testování a dali vám možnost zeptat se na to, co vás o Jeepu Renegade zajímá. Nyní vám odpovíme.

V.K.: Jaké jsou schopnosti auta v terénu?

Jeep Renegade v terénu skutečně překvapil. Dostal se tam, kam schopnější sourozenci pouze s využitím předního pohonu a nezastavilo ho ani příkré stoupání, ve kterém došlo ke zhasnutí motoru. Na čtyřkolku je spoleh a vůz dává dojem, že projedete úplně všechno, pozor však na podběhy blatníků, vnější ochranné plasty a koneckonců i nekryté vnitřní prahy dveří.

V.V.: Jak se karoserie chová na zlomech?

Dalším překvapením bylo minimální kroucení karoserie na silnicích i mimo ni. V prvním případě necítíte žádné vibrace ve sloupku řízení a v terénu není po povrzávání vnitřního obložení ani slechu. Rozhodně doporučujeme verzi s pohonem všech kol, která má větší světlou výšku a obvykle neztrácí kontakt s vozovkou ani při překonávání větších nerovností (kameny, klády, pařezy).

J.S.: Jak je na tom devítistupňová automatická převodovka?

K dispozici jsme měli pouze verze s manuální převodovkou, do Vysokých Tater jsme však přijeli Jeepem Cherokee 2.0 Multijet (125 kW), který tímto ústrojím disponoval. Převodovka při rozjezdech nenechává prokluzovat měnič momentu, při podřazení občas bývá trochu rozpačitá, ale relativně jemná. Manuální režim zde navíc nefunguje zcela obvykle. Když totiž například navolíte třetí rychlostní stupeň, pojedete pouze na první tři rychlosti.