TEST Kia Sportage 2,0 CRDI – Tank nebo dravec?

Korejské duo Hyundai-Kia si už před pěti lety jasně rozdělilo role: z Hyundaie se stala univerzální globální značka, zatímco Kia vsadila na design v evropském pojetí. To platí i pro nová kompaktní SUV, technicky spřízněná a vyráběná společně ve slovenské Žilině – ix35 od Hyundaie je vzhledem méně výrazný a spíše rodinný, nová Kia Sportage má agresivní linky od týmu Petera Schreyera, oku Evropana se může zdát atraktivnější.

Auto dlouhé 4,44 metru (proti předchůdci je rozdíl +9 cm) a vysoké jen 1,64 metru působí mnohem větším dojmem. Mohou za to robustní boky s vysokou spodní hranou oken, masivní maska chladiče, obrovská zadní světla nebo 16palcová kola s velkorysým profilem pneumatik (215/70). Z některých úhlů tak Sportage vypadá jako obrněný transportér z čelní strany však díky zaoblení přídě působí překvapivě subtilním dojmem.

Sportage umí zaujmout neobvyklými detaily. Maska chladiče se zúžením v prostřední části se objevila už na jiných modelech značky, tento prvek se ale neobvykle opakuje i na horní hraně čelního okna. V segmentu nižší střední třídy je neobvyklý propracovaný design předních světel (u vyšších výbav navíc s pásem světelných diod) nebo plastický design kapoty motoru s vyvýšením na bocích. Dražší verze mají navíc i zajímavě tvarované přední mlhovky se samostatnými světly pro statické přisvěcení do zatáček a boční směrovky ve zpětných zrcátkách.

suv kia testy  

Testovaný vůz má ale základní vzhled, pískovou metalízu a 16palcová kola – tato kombinace naopak podporuje offroadový charakter designu karoserie. Sportage ale může také nabídnout výrazné laky Techno orange, Byte blue nebo módní bílou a k tomu v nejvyšší výbavě dvoubarevná 18palcová kola.

Interiér

I uvnitř nové Sportage vládne evropský styl. Design interiéru je jednoduchý, účelný a přitom působí solidním dojmem. Horní a střední díl palubní desky tvoří měkčený plast, mezi nimi se nachází lesklý dekor – v případě verze Active Plus v černé barvě. Moderní přístrojový štít s dominantním rychloměrem respektuje uspořádání u předchůdce, k tomu ale přidává náznak módní trojice tubusů. Zobrazované údaje na palubním počítači se bohužel přepínají archaicky tlačítkem na palubní desce.

Jinak je ale Sportage prosta ergonomických prohřešků, všechny ovládací prvky jsou na očekávatelných místech a blízko v dosahu řidiče. Horší je to s výhledem z auta – sedák řidiče se nachází v obvyklých 70 cm nad silnicí, avšak spodní hrana oken je ve výšce 116 cm (např. 6 cm výše než u Nissanu Qashqai). K tomu se přidávají silné čelní sloupky a dopředu vysunuté čelní sklo.

Řidič tak nemá dobrý přehled o půdorysu přední části karoserie – sesterský Hyundai ix35 v tomto svého extravagantnějšího sourozence výrazně překonává. Podprůměrný výhled šikmo a vpřed také komplikuje najíždění do podzemních garáží a při odbočování na křižovatkách vyžaduje, aby se řidič lehce vyklonil vpřed, protože za sloupek se může úplně skrýt chodec čekající u přechodu.

suv kia testy Kdovíjak dobré to není ani s výhledem dozadu. Plné zadní sloupky bez přídavných okének, relativně malé okno v pátých dveřích a vysoká hrana bočního prosklení neumožňují dobrý přehled o situaci za vozem. Relativně velká vnější zrcátka pomohou jen částečně – mají omezený zorný úhel do šířky. Mnoho budoucích majitelů tak bude jistě uvažovat o parkovacích senzorech nebo rovnou o zadní kameře, při přejíždění mezi pruhy je zase nutné dávat zvýšený pozor na auta v mrtvém úhlu.

Zajímavým detailem je clonítko, které v kolmé poloze zakrývá polovinu čelního okna: dokáže dobře stínit tvář a tím chránit zrak i před ostrými paprsky zapadajícího slunce.

Měkká sedadla se zesíleným bočním vedením jsou pohodlná a záda netrpí ani po delší cestě. Silnějším postavám mohou vadit vystouplé bočnice, průměrně rostlý Čech ale naopak ocení dobrý posaz a pevné držení v zatáčkách. Vzadu by mohl být sedák umístěn výš, díky jeho poloze je ale zase dostatek prostoru ve svislém i podélném směru.

Dobré je to i s šířkou interiéru – na nadprůměrných 1510 mm vpředu a 1460 mm vzadu si posádka nemůže stěžovat. Stížnosti naopak mohou mířit do Žiliny za plastové loketní opěrky ve dveřích. Vyšší výbavy však mají kožené/koženkové.

Do zavazadlového prostoru je přístup přes rozměrné páté dveře. Nákladová hrana leží ve výšce 80 cm, za ní nenásleduje schod, ale rovná plocha. Pod podlahou se nachází relativně velký prostor pro drobnosti (nářadí, lékárnička, lano) a plnohodnotná rezerva. Délka ve standardní konfiguraci je 80 cm, šířka mezi podběhy 101 cm a výška pod roletou 45 cm.

Zadní dělená sedadla lze sklápět i zatažením za popruhy přímo ze zavazadlového prostoru (jen opěradla). Nevznikne však zcela rovná podlaha – zadní strana sedadel tvoří šikmou plochu. Do zavazadlového prostoru pak lez uložit předměty dlouhé až 140 cm.

2,0 CRDi – průměrný výkon, agilní jízda

Dvoulitrový turbodiesel svými 100 kW a 319 Nm v dnešní době neoslní, navíc musí rozpohybovat 1600 kg provozní hmotnosti. Ve skutečnosti se ale jedná o motor, který může v dané třídě s přehledem plnit roli nejsilnější motorizace.

Motor má značně potlačený turboefekt, proto je jeho výkon dostupný prakticky okamžitě. Turbodíra je ale přítomná. Až téměř do 1200 min^-1 se motor téměř dusí, kolem 1500 min^-1 ale začíná ožívat a vyráží vstříc maximu točivého momentu. Při běžné jízdě stačí držet se pod 2000 otáček (to moudře radí i ukazatel doporučeného rychlostního stupně), do kopce je vhodné nechat motor raději točit právě kolem 2000 min^-1.

suv kia testy  

Pro případ akcelerace je využitelné pásmo až do 3000 min^-1, pak začíná motor postupně uvadat. I když ručička otáčkoměru se dokáže vyšplhat až ke 4500, druhá polovina otáčkového spektra motoru nemá v praxi uplatnění a v nejvyšších otáčkách je motor i poměrně hlučný.

Celková charakteristika agregátu je komfortní a uhlazená, bez prudkého nástupu točivého momentu. Díky tomu není nutné se stále soustředit na citlivou práci s plynovým pedálem. Zvuk i vibrace jsou navíc dobře odhlučněné, a to i na volnoběh.

Šestistupňová převodovka má relativně krátce odstupňované převody. Větší rozestup je jen mezi jedničkou a dvojkou – první rychlostí stupeň je pro běžné rozjezdy snad až zbytečně krátký (to se naopak hodí v terénu). Po rozjezdu je proto potřeba motor vytočit blízko 2000 min^-1, jinak se zařazením dvojky klesnou otáčky motoru příliš nízko. Dále se dá řadit v rychlém sledu až po šestku, která zvládá i pružné zrychlování v rychlostech od zhruba 100 km/h, při volném tempu pobere ale už 70 km/h. Při městské padesátce je dle konkrétních podmínek vhodný 4., nebo 5. převodový stupeň.

Kulisa řazení je přiměřeně tuhá a relativně přesná. Přesun řadicí páky v drahách ale vyžaduje svůj čas, nicméně to není v kategorii kompaktních SUV ničím neobvyklým.

Díky dobré dynamice motoru a vhodnému zpřevodování nepředstavují pro auto problém rychlé rozjezdy ani běžné předjíždění, včetně situací při jízdě do kopce. Práci řidiči usnadňuje i citlivý a dobře naposilovaný spojkový pedál.

Příjemným překvapením byly výsledky měření spotřeby. Při stokilometrové rychlosti ukazuje ručička otáčkoměru hodnotu 2000 a z nádrže mizí jen 4,7 l každých 100 km. Dálniční limit 130 km/h zvedne otáčky na 2500 a spotřeba vystoupá na 6,3 l/100 km. Při jízdě v mimoměstském provozu se spotřeba pohybuje dle členitosti terénu mezi 4,5 a 5,0 l/100 km (rychlost jízdy v obvyklém rozmezí 80-100 km/h). Běžný městský provoz nebo dálnice, pokud se rychlost jízdy drží do 160 km/h, udrží spotřebu stále do 7 litrů. V zásadě se nám tedy potvrdily výrobcem udávané hodnoty normované spotřeby.

Dobrý podvozek limitují 16palcová kola

Zavěšení kol (vpředu vzpěra McPherson, vzadu víceprvková náprava) má u Kia Sportage tužší naladění. To ale nejde na úkor jízdního komfortu, který je i díky 16palcovým kolům velmi dobrý. Právě rozměru kol s vysokoprofilovými pneumatikami ale připisujeme negativní stránky jízdních vlastností.

Vysoké bočnice pneumatik jsou poddajné, což se projeví především při prudké změně směru. V takovém případě dochází mezi pokynem od řidiče a zatočením karoserie k určité znatelné prodlevě – nic, co by nebylo řidičům Fabií neznámé. V případě Sportage ale toto chování vrací řidiče, dobře naladěného přesvědčivým projevem motoru i tvrdším podvozkem, obrazně řečeno zpátky na zem.

suv kia testy  

Naopak samotné auto při přejezdu rychlého sledu příčných nerovností může na krátký okamžik ztratit kontakt s vozovkou. V kombinaci s rychlou zatáčkou vedoucí přes horizont to není dvakrát příjemné, navíc stabilizační systém – jinak snad až zbytečně aktivní – nedokáže tuto situaci řešit, natož pak podchytit její začátek.

Vyšší citlivost na poryvy bočního větru připisujeme také zejména vysokému profilu pneumatik. Jinak je ale směrová stabilita velmi dobrá, svoji roli hraje také extrémní rozchod kol – na obou nápravách přes 1,6 metru.

Zkušenosti z novinářských prezentací ale ukazují, že na 17- a 18palcových kolech má Sportage dynamičtější jízdní vlastnosti, bez toho, aby výrazně utrpělo pohodlí posádky.

Velmi dobré je řízení s přesně naladěným elektrickým posilovačem. Poskytuje dobrou zpětnou vazbu a reakce na pohyb volantem jsou plynulé. O nějakém sportovním nastavení nemůže být řeč, ale řidič má od kol dostatek informací na to, aby mohl auto přesně a bezpečně ovládat.

Mimo silnici

Využili jsme deštivého počasí a vyhnali Sportage do relativního bezpečí rozbahněných polních cest. Střídmé nájezdové úhly a světlá výška 170 mm (nejnižším bodem je nechráněné výfukové potrubí) navíc ani o moc náročnější terén nedovolují.

Ke slovu se dostal připojitelný pohon všech kol Dynamax od dodavatele Magna. Systém je funkčně podobný nejnovější generaci mezinápravové spojky Haldex. Na snížení trakce předních kol reaguje díky propojení s dalšími elektronickými systémy okamžitě. Při rozjezdu v blátě přesto k prokluzu předních kol docházelo (ale na mokré silnici nikoliv), Kia má však další pomoc v podobě inteligentního zámku spojky.

Uzamčení pevného rozdělení momentu mezi nápravy lze aktivovat kdykoliv tlačítkem na palubní desce, funguje však jen do rychlosti 40 km/h (při překročení se samo deaktivuje, po snížení rychlosti se spojka opět sama zamkne). V takovém případě nezpůsobují ani rozjezdy žádné komplikace, výhodou zde je krátká jednička, která kompenzuje nepřítomnost přídavné redukční převodovky.

suv kia testy  

Se stálým pohonem 4x4 se charakteristika Sportage změní na mírně přetáčivou. Nezkušeného řidiče tato změna, způsobená naladěním auta primárně pro silniční provoz a pohon předních kol, může překvapit, auto se ale díky ní dá dobře řídit plynem. To se hodí v zatáčkách, zejména v situacích, kdy mají brzdy nižší účinnost. Relativně úzké pneumatiky (na 16palcových kolech 215mm) mají navíc dobré směrové vedení.

Nezbytností je odpojení stabilizačního systému – krátkým stisknutím tlačítka na palubní desce. Bez něj je auto mimo asfalt bezzubé, protože kontrola trakce snižuje výkon motoru i na lehce průjezdné šotolině, o blátě nemluvě.

Závěr

Design nové Kie Sportage balancuje na hraně mezi tankem a silničním dravcem. Test ukázal, že to do jisté míry platí i pro charakter této novinky. Armádní vozidla Sportage připomíná nejen designem, ale i vcelku omezeným výhledem z auta. Jistá dravost mu ale také nechybí – motor, který papírovými hodnotami nevyniká, stačí k agilní jízdě, kdy můžete patřit k těm rychlejším v silničním provozu. Při troše citu při práci s plynovým pedálem navíc korejský turbodiesel překvapí úsporným chodem.

Plusy

• Tichý a výkonný motor
• Stabilní a relativně komfortní podvozek
• Pocit z řízení
• Pohodlná sedadla s dobrým bočním vedením
• Kvalita zpracování

Minusy

• Horší výhled vpřed, šikmo i dozadu
• Deformace vysokoprofilových pneumatik při zátěži
• Automatické stahování elektrických oken jen u řidiče směrem dolů
• Vysoko umístěná podlaha zavazadlového prostoru