Kim Čong-un povolil auta. Po dvou letech je korejská metropole k nepoznání
Pchjongjang býval městem bez aut, dnes je všechno jinak. Severokorejskou metropoli zaplavil masivní příliv čínských vozů, který do ulic přinesl dříve nemyslitelný chaos. Totalitní režim z registrací profituje a nové prohřešky trestá i veřejnými popravami.
Obraz Severní Koreje jako země, kde se po silnicích prohání jen prach a občasný vojenský náklaďák, patří minulosti. V posledních třech letech, kdy se země ještě vzpamatovávala z kovidové pandemie a znovu otevřela hranice obchodu, se ulice hlavního města zaplnily auty, které tu ještě nedávno nikdo neviděl.
Tento boom je tak výrazný, že i renomované agentury jako Reuters aktuálně hlásí dosud nevídaný jev: severokorejští řidiči se začínají přetahovat o parkovací místa u luxusních restaurací a nákupních center. U některých objektů již pracují zcela první severokorejští hlídači, kteří vybírají poplatky.
V autech se dokonce začínají objevovat moderní palubní kamery a majitelé si potrpí na tmavé fólie na sklech, které v uzavřené diktatuře představují dosud nevídanou úroveň soukromí. Někteří majitelé však za přílišné rozjaření zaplatili životem.
Čínská záplava a změna zákonů
Čínské značky jako BYD, Geely nebo Haval se staly novými pány severokorejských silnic. Tento importní proud je přímým důsledkem tiché dohody mezi Pekingem a Pchjongjangem, kdy Čína využívá Severní Koreu jako odbytiště pro své starší produkty a přebytky. Tím defakto kupuje také monopol na budoucí podobu tamní infrastruktury.
Symbolem je nově propagovaná národní značka Madusan, která v nablýskaných reklamách prezentuje moderní elektromobily jako výsledek domácího úsilí, ačkoliv jde o čistý rebranding čínských modelů BYD s novým logem na kapotě.
Zásadním zlom nastal se změnou legislativy. Plynulý nárůst importu sice sledujeme poslední tři roky, nicméně v uplynulých dvou letech režim Kim Čong-una proces ještě výrazně urychlil. Potichu totiž formalizoval pravidla, která dříve existovala jen v šedé zóně.
Dříve museli soukromí podnikatelé, známí jako donju neboli „páni peněz“, registrovat svá auta pod hlavičkou státních úřadů či armády, aby se vyhnuli konfiskaci, dnes už stát umožňuje oficiální registraci jednoho vozu na domácnost. Pro režim je to zároveň výhodné. Každé takové auto znamená pro státní pokladnu tučný příjem z poplatku a de facto nové daně z luxusu, kterou nová podnikatelská třída ochotně platí.
Že se časy mění, dokazuje i pohled na registrační značky. Zatímco dříve dominovaly modré a bílé tabulky státních vozů, případně černé tabulky vojenských vozů, dnes se v provozu stále častěji prosazují soukromé žluté tabulky.
Místo fotek běžného provozu režim občas pustí do světa jen záběry z ceremonií, kde Kim Čong-un osobně předává klíčky od moderních čínských sedanů (často bez označení značky) zasloužilým vědcům nebo raketovým inženýrům.
Smetánka volí elektromobily
S tímto rozmachem souvisí i jeden fascinující technologický paradox. Severní Korea, která dlouhodobě bojuje s chronickým nedostatkem pohonných hmot a mezinárodním embargem na ropu, našla řešení v elektromobilitě.
Čínské elektromobily, zejména modely značky BYD, se staly hitem pchjongjangské smetánky. U luxusních hotelů a rezidenčních čtvrtí se začínají objevovat první nabíjecí stojany, které tvoří bizarní kontrast k okolní architektuře v duchu socialistického realismu.
Nový automobilový trh však stále kopíruje krutou hierarchii tamní společnosti, známou jako systém Songbun. Tento neoficiální kastovní žebříček určuje vše od kvality jídla až po značku vozu v garáži. Nižší třídy se musí stále spokojit s kouřícími sovětskými veterány nebo staršími modely Pyeonghwa, které slouží spíše jako pracovní stroje pro převoz zboží.
Vlastnit moderní elektromobil je dnes v Severní Koreji vyjádřením moci. Vzkaz sousedům, že majitel stojí nad energetickou krizí, která zbytek země drží v temnotě. Benzin je drahý a na příděl, ale elektřinu si bohatší rodiny dokážou vyrobit samy pomocí solárních panelů na střechách svých domů nebo ji čerpat z nestabilní sítě v době nočních přebytků.
Privately owned Chinese EVs everywhere on streets of Pyongyang, North Korea. Reported by Reuters https://t.co/a3b4yTedFypic.twitter.com/uwHt9gVvPX
— Carl Zha (@CarlZha) May 13, 2026
Automechanikům jde hlava kolem
Extrémní navýšení provozu podnítilo i vznik celého ekosystému služeb, které byly dříve zbytečné. Město prořídlo o chodce a zaplnilo se soukromými myčkami a servisy.
Mechanici, kteří se dříve učili na jednoduchých motorech starých GAZů, se nyní musí potýkat s moderní čínskou diagnostikou a palubními systémy v korejštině. Právě lokalizovaný software je pro ně největší výzvou. Severokorejská korejština se totiž za desetiletí izolace od té jihokorejské (plné anglicismů) drasticky vzdálila.
Režim důsledně čistí jazyk od cizích slov, a tak zatímco zbytek světa používá mezinárodní výrazy, severokorejský software nahlásí chybu v tuhém úředním jazyce, který zní spíše jako z dob národního obrození. Bez přístupu ke globálnímu internetu a online manuálům se tak z každé závady stává detektivní práce, kde se zkušenost nahrazuje metodou pokusu a omylu.
Dokonce i na onu prestižní profesi ikonických policistek v uniformách je teď vyvíjen nebývalý tlak. Místo rituálních pohybů v prázdných křižovatkách musí nyní skutečně korigovat hustý provoz, který se v době špičky nebezpečně blíží kolapsu.
Popravy za písničky a kšefty
Nová svoboda pohybu má v kulisách totality mrazivé limity. Vlastnictví klíčků totiž neznamená právo vyjet kamkoliv – k opuštění hranic města je i nadále nezbytné oficiální cestovní povolení a projetí řady checkpointů. Moderní čínské vozy s velkými displeji se navíc v očích tajné policie staly nebezpečnými „mobilními buňkami odporu“.
Podle zpráv jihokorejských lidskoprávních organizací došlo v posledních dvou letech k několika veřejným popravám majitelů aut, u kterých policie při náhodné kontrole objevila na flash discích pašované jihokorejské seriály nebo K-pop.
Kromě ideologické čistoty hlídá státní aparát s nevídanou brutalitou i své vlastní kapsy. S rozmachem dopravy se rozhořel boj o černé trhy s palivem, které jsou pro fungování spalovacích motorů klíčové. Jsou hlášeny případy poprav úředníků a vojáků, kteří byli usvědčeni z rozkrádání státních ropných rezerv a jejich prodeje soukromníkům.
Tento krvavý kontrolní mechanismus dopadá i na ty, kteří tento boom technicky umožňují – na celníky a dovozce. V koridoru mezi čínským Tan-tungem a severokorejským Sinuidžu proběhlo několik čistek, při nichž byli popraveni vysoce postavení úředníci za to, že si při dovozu aut brali poplatky, které neodváděli do Pchjongjangu.
Luxus i další nástroj režimu
Podle analytiků počet soukromých vozů v zemi v nejbližší době překročí hranici dvaceti tisíc. Pro zbytek světa zanedbatelné číslo, pro Severní Koreu tektonický posun. Auto se zde stalo symbolem sociálního statusu, který už nepatří jen generálům a vysokým kádrům strany. Za volant usedá nová generace vědců, inženýrů a především obchodníků.
Severokorejský automobilový boom posledních tří let je také nejpřesvědčivějším důkazem toho, že navzdory sankcím a izolaci se severokorejská společnost vnitřně transformuje. Čína do země vyváží i kousek konzumního životního stylu, který je pro režim stále těžší ignorovat.
Jenže zatímco pro severokorejskou novou elitu je auto symbolem úspěchu, pro režim je to jen další způsob, jak skrze strach a systém vynucené loajality udržet kontrolu nad společností. Každá žlutá registrační značka totiž představuje tichý pakt: stát dovolí podnikateli luxus a mobilitu, ale výměnou za to z něj v pravidelných intervalech vysává devizy a drží ho v neustálé nejistotě, zda mu jeho privilegia zítra neodebere.
Zdroje: Daily NK, IBK Economic Research Institute, KDI (Korea Development Institute), NK News, Reuters, Yonhap News Agency.
